VŠEbrožurka 1

První část kompletní VŠEbrožurky

VŠEbrožurka

( The Everything Booklet )

Do které jsou vložené tyto mé brožurky :

1) Brožurka o Vyšším vědomí

2) Brožurka o Nevědomí

3) Brožurka o Karmě

4) Brožurka o Dětech, naprogramování rodiči a o nápravě

5) Cvičení "Osmička"

6) Brožurka Opičí mysl

7) Vztahový manuál

VŠECHNY Brožurky = MOJE TEXTY o Metodě Phyllis Krystal, s použitím úryvků ( vč. celých kapitol ) z Phyllisiných knih, slouží jako materiál k obecnému hlubinnému seznámení se s Metodou Phyllis Krystal. Zároveň také vysvětlují a objasňují základní terminologii Metody.

Je do nich vloženo vše, co mne Pravé Já vedlo o Metodě Phyllis Krystal širokému publiku ČR a SR sdělit. Nahrazují překlady celých Phyllisiných knih. POD Všebrožurkou jsem vložila, neboť JSOU nedílnou součástí Metody Phyllis Krystal, však je to metoda komunikace s nevědomím a to rozumí výhradně řeči symbolů, "obrázky" - SYMBOLY Cvičení © Phyllis Krystal

Děkuji za Váš zájem o Metodu Phyllis Krystal a přeji libé zážitky.

V Š E b ro ž u r k a 1

1. O Vyšším vědomí

UPOZORNĚNÍ : VŠECHNY ZDE VLOŽENÉ TEXTY JSOU POUZE INFORMATIVNÍ !

AČKOLIV se v různé míře shodují s postupy, které sama volím ve své alternativní psychologicko - terapeutické praxi, nejsou vždy zcela kompletní a není doporučitelné brát je jako pevně daný vzor pro osobní neodborné použití. Dagmar Štroblová

Úryvek z knihy Vymanit se z pout karmy

Autorka : Phyllis Krystal
Překlad : Dagmar Štroblová

Kapitola 24

Náboženská atmosféra

Téma náboženství je zatíženo spoustou tlaků a nucení. Náboženství může mít na děti, pokud jsou vystaveny striktním aspektům různých směrů víry, ke kterým přísluší rodiče, nebo jiní členové rodiny, či další autoritativní osoby, které mají podíl na výchově dětí, enormní vliv.

Vzpomínám si na jednoho mladého muže, jehož otec byl farář v jednom vesnickém kostele. Tento farář nabádal svého syna a svou dceru, aby se vždy chovali bezúhonně, protože kdyby se chovali jinak, utrpí on, jejich otec a jeho pozice v obci. Byl jim naočkován strach z Boha a oni vyrůstali v pevné víře, že se Bůh rovná trestajícímu otci, kterého mají za všech okolností porouchat, kterého by se dokonce měli obávat, pokud se jakkoliv odchýlí z přesně předepsané cestičky. Věděli, že se jejich otec ve vesnici těší vysoké vážnosti a že platí za dobrého křesťana. Doma však zažívali svého otce jako přesný opak. Viděli, jak jejich matka často, pod tíhou zjevného strachu z jeho mrzutých, rozhněvaných výbuchů, pod tíhou jeho ostré kritiky a jeho sarkasmu, propuká v pláč. Také věděli, že se otec okamžitě rozběsní, odváží-li se matka předložit vlastní myšlenku nebo návrh, které nebudou totožné s jeho přísným kodexem chování. Bůh nebyl těmto dětem předkládán pouze jako přísná a kritická figurka Otce, ale jejich vlastní otec se srovnával s obrazem Boha, který si sám navrhl a který pro něj byl nezvratný. Děti pozorovaly vyděšeně zcela jiné chování svého otce v rozporu s tím, jak se choval jako člen obce, kde byl blahosklonný. Věděly, že když jde do své farnosti, navléká si masku pokrytecké pobožnosti. Jaký ale byl opravdu? Byl ten, s nímž žily, nebo ten, kterého zažívaly na obci ? Privátní osobnost jejich otce se výrazně lišila od osobnosti veřejné.

Mnoho lidí vyrůstá v rodinách, ve kterých je jeden z rodičů, nebo oba dva, vyznavači agnosticismu nebo jsou ateisté. V takovém případě mají děti jen málo příležitosti věřit v moc, která přesahuje to čistě lidské, které pro ně ztělesňují jejich rodiče.

Mnohé děti budou následovat příklad rodičů, zatímco jiné možná pocítí prázdnotu a díky tomu se pak pokusí prozkoumat různé náboženské směry.

V jiných rodinách možná bude jeden z rodičů striktně věřící, druhý naopak. Toto rozporuplné, protikladné poselství děti mate. Některé budou následovat příklad jednoho, některé druhého z obou rodičů. Nejspíše ale budou oscilovat mezi vírou a nevírou. Děti na názorovou rozdílnost svých rodičů také reagují. V každém případě by mělo být zamezeno tomu, aby dávaly do souvislosti víru a hádky či rozepře a nepokoje.

K tomu tu máme náboženské fanatiky, kteří nutí své děti, aby převzaly přísné kodexy, pro které se rozhodli. Děti, které jsou vychovávané v tomto duchu budou možná rebelovat proti všem vnucovaným pravidlům a obracet se proti každému druhu víry. Protože jsou okolnosti v každé rodině jiné, měli bychom se obrátit do dětství a zjistit, jaká atmosféra se motá kolem tohoto tématu a jaký se z ní vyvinul postoj k víře.

Pracovala jsem s rodinou, ve které byli oba z rodičů židé. Otec se narodil v Polsku, matka v Americe. Otec ve dvanácti letech utekl z domu poté, co se dozvěděl, že má, spolu s dalšími vrstevníky, narukovat do armády. Věděl, co to znamená, být žid, a ačkoliv věděl i to, že jako prvorozený dědí roli učitele v synagoze, obešel svou víru a jako černý pasažér doplul na jedné lodi do Ameriky. Od té doby byl bez náboženské příslušnosti. Oženil se, měl 3 děti a vedl úspěšný a společensky uznalý život. Jeho děti vyrůstaly, přesto, že je jejich matka nabádala, aby s ní, po vzoru, který převzala od svých rodičů, věrně u své zděděné víry setrvávající, chodily do synagogy. Otec nečekaně objevil Mary Baker Eddy, konvertoval k Christian - Science -Sektě, studoval předepsané Slovo a následoval svého učitele. Děti byly zděšené, rodinný život se náhle úplně změnil. Jejich společenský, družný, materiálně založený otec, který miloval luxus a který k životu v blahobytu svou rodinu sám povzbuzoval, se z čista jasna změnil na pravý opak a totéž očekával i od své rodiny. V jejich očích v jejich životech náboženství nezměnilo jen jejich život, ale i jejich otce, a ony je za toto činily zodpovědným. Když byly nemocné, nesměly jít k lékaři. Místo toho zavolali člena sekty, aby je ošetřil. Kulečníkový stůl byl postaven do sklepa a už jej nepoužívali. Život byl šedý, vážný a neradostný. V důsledku toho se děti zřekly jakékoliv náboženské víry a odpovídajícím způsobem vychovávaly i své děti.

V jiných rodinách, naproti tomu zas, měly rodiče každý svou jinou víru a národní zázemí. Rozhodli-li se dva lidé, že se vezmou, nebo že spolu budou žít, pak je těžké tyto dva protiklady sladit. Ještě těžší to ale je, jsou-li tyto rozdíly do očí bijící. To pak často končí hádkami.

Děti, které pocházejí z takto smíchaných rodin, budou konfrontovány s problémy, obzvláště po té, co začnou chodit do školy, ve které se potkají s dětmi z rodiny s jinou náboženskou atmosférou. Většinou se do toho, protože každá rodina má jiné zděděné osobní životní "nastavení", ještě nevraživě přimotají jednotliví členové obou rodin. Vzhledem k tomu, že náboženští učitelé obyčejně též předepisují, jak žít "správný" rodinný život, jsou děti už od raných let "tlakováni" vírou svých rodičů a v tomto duchu vychovávají i své děti.

Protože se naprogramování z dětství nachází na nevědomé úrovni, budou děti buď následovat diktát rodičovského nasměrování a nebo se proti tomu vzepřou.

Jako první bychom si proto měli uvědomit, jaké bylo rodinné klima, abychom mohli zjistit, jaký vzorec chování se z toho vyvinul. Poté bychom měli najít symbol pro toto chování a ten "osmičkovat". Teprve až jej zničíme a odpoutáme se od něj, teprve nyní můžeme sami určit naši víru a integrovat ji do denního života.

Převezmeme tak zodpovědnost za náš osobní způsob života a nebudeme již určováni vírou někoho jiného. Pokud přijmeme nebo odmítneme náboženský směr automaticky, nemůžeme sami najít duchovní střed, který pramení z našeho srdce. Na to bychom si měli dávat pozor, když posuzujeme naši záplatovanou deku

( konec citace )

-----------------------------------------------------------------------------------------

Na samém začátku shrnu do jednoho Statusu informace a poznatky o prvním Fenoménu, o kterém se v Metodě Phyllis Krystal běžně mluví, a se kterým se zcela zásadně "počítá", o Vyšším vědomí

Nejprve úryvek z knihy Zbaven strachu a odmítání :

Autorka : Phyllis Krystal

Překlad : Dagmar Štroblová

Úvod
V mé první knize "Odstranit vnitřní pouta" jsem popsala metodu, která vychází z pochopení, že naší pravou identitou není, jak mnozí věří, dočasné, nedokonalé tělo nebo osobnost. Naší pravou identitou je mnohem víc. Je to vnitřní, trvalé a absolutní Já, které je nazýváno Vyšší Vědomí. Většina lidí si tohoto Vyššího vědomí, onoho Já, není vědoma, protože není viditelné jako vnější, fyzická, forma.
Metoda popsaná v této knize má lidem pomoci dostat se do spojení s jejich vnitřní skutečností, protože moudře vésti životem je může jen Vyšší vědomí.
Budou-li lidé tyto techniky a symboly aplikovat, mohou s jejich pomocí zpřetrhat pouta k faktorům, jež je ovládají, a svěřit se vedení Vyššího vědomí. Ony faktory zahrnují lidi, věci, přesvědčení a myšlenkové formy, které mají nad člověkem moc.Nemůžeme sloužit dvěma pánům. Taktéž nemůžeme být vedeni Vyšším vědomím, naším spolehlivým, vnitřním rádcem, pokud jsme nezrušili pouta k falešným jistotám. Toto je jediná cesta k poznání, kdo skutečně jsme. Jen tak můžeme žíti v míru.Od svého vzniku prošla metoda vývojem. Pracovala jsem stále s dětmi a mládeží, a během mé činnosti vyšlo najevo, že se děti díky této práci mohou vhodně vyvíjet. Ale aby tato metoda mohla být úspěšná, měli by jí ve svém denním životě stejně tak používat i rodiče a osoby oprávněné pro výchovu, aby jí tak mohli dále předávat na děti.
Odpovídajíce tomu je tato kniha rozdělena do dvou dílů. První díl obsahuje manuální návody a návrhy pro rodiče a osoby oprávněné pro výchovu , a stejně tak učení Sathya Sai Baby, které tuto práci doplňuje a rozšiřuje.Druhý díl obsahuje nové poznatky a předepsané techniky. Zahrnuje návody, jak se osvobodit od rozličných a mnohovrstvých Systémů, kterými je ovlivňováno a formováno naše chování. Sem patří rodinné a národní mravy, náboženské a politické příslušnosti, osobní Role, zvyky, tabu, pověry, předsudky, zaujatosti a strachy, jakož i mnoho zděděných vlivů, které si neseme s narozením. Díl II obsahuje také myšlenky o reinakanaci a výklad snů.Je zakončen krátkým shrnutím mé dřívější práce o negativních myšlenkových formách. Negativními myšlenkami jsme všichni v tomto nebo v minulém životě "přihodili" k této myšlenkové formě energii.Stejně tak jsou zmíněny nejrůznější návyky, závislosti, touhy a vášně, které jsou spojeny s mocnými myšlenkovými formami. Tyto Síly ovládají toho, kdo touží, toho, kdo je na nich závislí. Z toho důvodu je pro toužícího v podstatě nemožné těmto tlakům uniknout.Tato kniha, stejně tak jako obě mé první knihy, vznikla s pomocí a podporou Vyššího vědomí. Tohoto vnitřního rádce má každý, ať již vědomě, či nevědomě. Tento vnitřní pramen Vědění a Lásky nazývám Vyšší vědomí, stejně jako v mé první knize, která o tomto tématu pojednávala. Se cvičením a vytrvalostí se můžeme osvobodit od falešných jistot a odpovědi na své otázky najít v nás samotných.

( konec citace )

-----------------------------------------------------------------------------------------

Úryvek z publikace Zpověď fascinované pozemšťanky

Autorka : Dagmar Štroblová

Vyšší vědomí - neboli Vnitřní moudrost

Na samém začátku, než se pokusím aspoň naprosto okrajově a snad co nejsrozumitelněji nějak vyjádřit fenomén, o kterém ve skutečnosti všichni víme jen velmi málo, napíšu to, co sama žiju a co se osvědčilo mně:

JE FUK, KDO NEBO CO doopravdy je Vyšší vědomí. My, s naší omezenou kapacitou, opravdu jen stěží dohlédneme dál než na krajíček pravdy, a to dokonce i jen na krajíček pravdy naší skutečnosti - naší reality a naší multidimenzionality, kterou jsme schopni uznat. A to i proto, že grandióznost všeho, co Je, NAPROSTO NELZE vsunout do slov. Bytí je něco, co vzniká z nebytí, a něco, co mapovat způsobuje závrať a možná i šílenství :-)

ALE PRO NAŠE POTŘEBY JE DŮLEŽITÉ, ŽE TU S NÁMI, V NÁS, OPRAVDU STÁLE JE JISTÁ VYŠŠÍ VĚDOMÁ SÍLA, KTERÁ MÁ SCHOPNOST A MOC NÁS SPASIT = vést nás a ukázat nám, jak se očistit a vyléčit, a také nám s tím pomoci (v jistých případech to i udělat za nás). Tato nám stále imanentní Vyšší síla a její působení v našem životě umožňuje každému navrátit se do stavu bezpodmínečné (strachuprosté - egaprosté) Lásky, přirozeného vnímání jednoty a propojenosti se vším, co Je, a do vnitřní jistoty, která se navenek projevuje takto: Ve správný čas na správném místě, vše plyne pro nejvyšší dobro všech, a evoluce tak tudíž příjemně pokračuje.

Budu tuto Sílu níže nějak definovat, ale jen kvůli potřebám jistého přiblížení terapie, kterou nabízím. Sama za sebe říkám: Je zde, v každém jednom z nás Něco, kým Jsem, moje a zároveň naše, všech společná Pravá podstata. Pravé Já. V mém chápání je Vyšší vědomí, které zde na zemi reprezentoval Avatar Sri Satja Sai Baba, NEJVYŠŠÍ možné dosažené - aktivované - Vědomí, coby součást Vševědomí, které ještě "unese" (nebude jeho vibracemi zničeno - vysvíceno atd.) tělo 3D reality. Toto Vyšší vědomí JE TOTÁLNÍ LÁSKA, tato Láska naprosto přesahuje všechny lidské pojmy pro tento cit. Slepá víra uzdravuje.

Za sebe také doporučuju neodklánět se od prvotního záměru stát se zdravým spokojeným člověkem k touze prozkoumávat abstraktní pojmy a mimosmyslové světy. Doporučuju spokojit se s x-krát prověřeným faktem, že "to" funguje, a dál už všechny fenomény, které na své cestě za štěstím můžeme potkat, nechat zas být a o to víc v napojení na již přijatou Vnitřní moudrost pracovat na sobě samém. Zvlášť dnešní doba velice svádí k milionům otázek a odvádění ze svého Středu. Ale to je slepá ulička. Jsme svědky VŠEHO MOŽNÉHO... Ale zkušenost zas a znovu potvrzuje, že to důležité je Vevnitř, že to v sobě má každý a že jen komunikací a prací se svým Vnitřkem docílíme vnějších změn. Život je otázkou priorit. Celosvětovou prioritou je LÁSKA, protože VŠE JE O VIBRACÍCH. Úroveň Lásky sama o sobě zaručuje Vnější prosperitu a blaho všech. Opravdu...

Nicméně, jak jsem slíbila, ještě tedy trocha teorie:

Vyšší vědomí nebo Vnitřní moudrost je jedno a to samé... Lidé vychovaní v náboženské víře mluví o Kristu, Buddhovi, Alláhovi, Mohamedovi atd. Někdo uznává jako toho, ke komu se modlí, světlo, duši, anděly nebo ET (mimozemšťany) = představitele Rozšířeného vědomí, představitele Vyšší moci. Při obracení se k vnějším autoritám a ke hmotným tvarům je zde ale vždy riziko, že se hledající ztotožní s guruem, a přehlédne tak to "za", které zde ten daný subjekt reprezentuje na úrovni svých vibrací. "Za" je vždy pravé Já - Pravá podstata toho každého jednoho, přičemž tato individuální Pravá podstata je ale ZÁROVEŇ i Pravou podstatou NÁS VŠECH! Pro potřeby opravdického léčení je důležité být si vědom, že vše, každý, kdo je mi zjevný, je jen projevem oné jediné Pravé podstaty, onoho Jediného za tím vším. I proto lidé mluvívají také o Bohu. Bohužel tento tak všem známý termín je právě díky církevnímu přisvojení si náboženství (všech) zprofanovaný.

Bůh jako ten, který nám může kdykoliv pomoci a nikdy se od nás neodděluje, JE ono pravé Já - Pravá podstata - vyšší Já - Vyšší vědomí - Vnitřní moudrost. Pro mě osobně je Bůh VŠE, CO JE, a to dokonce ještě před tím, než se projeví z neprojeveného. Nicméně pro potřeby gurua - zjevné bytosti či nepersonifikovaného Vyššího rádce - Průvodce, Konatele, Totální moudrosti, Znalce našeho smyslu bytí, jako toho, kdo vše vidí z výšky, a stejné = Vyšší, jsou i jeho schopnosti, se mi zdá přiměřené používat známý termín Bůh jako označení naší PRAVÉ PODSTATY... Vševědoucího, Vševidoucího, Všemohoucího a Všudypřítomného nesmrtelného Jsoucna, které nemůže být poškozeno či omezeno a které JE VĚČNÉ... Toto vysvětlení Boha opodstatňuje časté nahlížení na Něj jako na Nebeského Otce/Matku = někoho, kdo nad námi bdí, kdo nás vychovává a vše umí.

Na rozdíl od Jeho "nástrojů" - ega, mysli a těla... VŠE, co zde na Zemi děláme, děláme proto, abychom se zas rozpomenuli - skrze vlastní sebeléčení - tudíž skrze sebečištění - na tuto naši Pravou podstatu... Sluší se napsat ještě, že tou je LÁSKA, LÁSKA, LÁSKA, čistá, bezpodmínečná Láska...

BŮH JE LÁSKA.

Troufám si říci, že vesměs víme všichni tak málo o VŠEM, CO JE, že přisvojovat si patent na své vlastní vnímání Jsoucna je úsměvná pošetilost... Také si ale, díky všemu, co na druhou stranu vím, troufám říci, že definice Boha jako ČISTÉ ABSOLUTNÍ LÁSKY je výstižná... A že je OPRAVDU NAŠÍ PRAVOU PODSTATOU, že já a On jsme Jeden, jen s tím rozdílem, že On to Je (je si toho plně vědom, stále), a já - my - si to musíme připomínat a postupně se do tohoto stavu Bytí suneme. Pro potřeby naší "vlastní spásy" = opravdického vyléčení, které vede ke šťastnému životu, je definice, kterou tvrdí Phyllis Krystal (a mnozí další) a se kterou osobně samozřejmě souzním, NAPROSTO správná. Kdo zakusí Milost svého vlastního Já, na svou vlastní kůži, chtě nechtě uzná, že mezi tím Nebem a Zemí teda něco, co nás každého jednoho miluje za hranice všech našich představ, opravdu je, a že je to ten NEJLEPŠÍ přítel, pomocník, rádce a ředitel našich kroků. A že to nejlepší, co můžeme pro sebe a skrze to, ale i pro všechny udělat, je prosit, ať je to Jeho vůle, co žiju, a Jeho vedení, které následuju.

Rozšířeným mýtem, o kterém se ale moc nemluví, je STRACH, že když pustím svou vlastní vůli a odevzdám sebe samu do vůle Vyššího vědomí, stanu se určitou bezvládnou loutkou, se kterou si bude nějaká Vyšší moc dělat to, co Ona sama chce... Jenže ve skutečnosti je to přesně NAOPAK. Loutkou, kterou si vodí ego - mysl - tělo JSEM do té doby, dokud, často přemožena mašinérií světa, nevyřknu: Dobře, buď vůle Tvá :-), protože mé pravé Já je AŽ VYŠŠÍ VĚDOMÍ v nerozděleném stavu... Již víme, že se rodíme, abychom se zbavili všeho, co si v sobě neseme jako nelásku.

Co NENÍ Láska, může člověk poznat především skrze vlastní utrpení. Tím, že zjistí, co, jaké chování, jednání druhých vůči němu jeho samého bolí. Člověk se rodí do rodiny, jejíž členové mají, kromě pozitivních vlastností, přesně ty negativní vlastnosti, které někdy v minulosti žil i on a nezbavil se jich. Pravdou je, že si tyto rysy, právě proto, že je v minulosti nezpracoval, s sebou přinesl i do tohoto života. Narodil se však a kvůli tomu rodičům, kteří je mají také. Tím dostal možnost buď tyto své stále živé (energii obsahující) aspekty znovu zaktivovat, a své rodiče v nich tedy napodobovat, nebo je popírat a proti nim rebelovat. Nebo je v sobě objevit, přiznat si je a transformovat je.

-----------------------------------------------------------------------------------------

Úryvek z knihy Vymanit se z pout karmy

Autorka : Phyllis Krystal

Překlad : Dagmar Štroblová

Kapitola 2

Kdo, nebo Co je Vyšší vědomí ?

Často jsem dotazována, CO je ono Vyšší vědomí ? .. no, definitivní odpověď neexistuje. Tak abstraktní pojem prostě nejde vyložit slovy, zůstává mimo naše chápání.

Staletí je Vyšší vědomí přirovnáváno k plameni, k lásce, k lampě, která je skryta hluboko v každé žijící bytosti, k diamantu, k perle, k jiným drahým kamenům, nebo je nazýváno Kristus - Sám, Buddha - Sám, Atma, Baba - Sám, Vyšší já nebo Vyšší vědomí.

Ale všechna tato slova jsou jen různými označení jednoho a toho samého : jediného Jsoucna, které nemůže být ani označeno, ano popsáno. Jak tedy ale Vyšší vědomí definovat ?

Skrze mou práci jsem se naučila obracet svou pozornost od vnějších události do Sebe, což mi umožnilo přijmout učení Vyššího vědomí. Vyšší vědomí je v každém žijícím člověku a je nesmrtelné. Je věčné, nemůže být ani poškozeno, ani jakýmkoliv způsobem omezeno. Je to Pravé Já. To se každým pobytem na Zemi inkarnuje v té chvíli, kdy vstoupí do těla, které je připraveno jako Jeho dočasný domov. Ono ví naprosto přesně, co ještě musí být naučeno a že každé nové zrození k tomu nabízí příležitost.

Vyšší vědomí během Svých četných inkarnací sesbíralo mnoho, částečně pozitivních, převážně však negativních, vlastností. PROTO došlo k oddělení : Tělo / Mysl / Ego = osobnost. Tento "obal" převzal kontrolu a koná proti pokynům Vyššího vědomí, dokonce ignoruje Jeho Existenci a identifikuje se se "schránkou".

Zcela jasně si ještě vybavuji, jak mně a mému zesnulému manželovi nabídl Sai Baba intervium : Seděli jsme na zemi a čekali na něj. Vešel, se širokým úsměvem a obraceje se k přítomným, povídá: "Víte vůbec, že jste kráčející svatyně ?" Říkali jsme si, že jde o rozmarný projev a ač jsem konstatovala, že mne tak trefné vyjádření nikdy nenapadlo, bezprostředně mi nedocházelo, JAK správné je. Samozřejmě, že je Tělo/Duch - celek svatyně, ve které přebývá Bůh - Sám, Nejvyšší, který je Jedinou realitou. Proto musíme udržovat naší svatyni zvenku i zevnitř čistou. Tím pro Pravé Já připravíme příhodné místo, aby Ono bylo uctíváno a my s Ním v daný čas mohli splynout.

Abychom toto poselství ještě víc procítili, sdělil nám Baba při jednom jiném interviu, že nejsme hříšníci, že jsme Bůh. S intenzivním, pronikavým pohledem se ke mně obrátil a řekl: "Paní Krystal, řekněte : JSEM Bůh." Nebyla jsem jen užaslá, nýbrž absolutně šokovaná. Vyrostla jsem v tradici anglikánské církve a bývalo by bylo tvrdě ztrestáno, odvážila-li bych se tato slova vyslovit. Všechno, co jsem mohla říci, bylo :"Nemůžu". Jenže to Bába neakceptoval a trval na svém, opakujíce :" Řekněte to." Zkoušela jsem uposlechnout, ale všechno, co jsem ze sebe vydolovala, byl šepot, který Ho však neuspokojil a tak mne znovu nabádal, abych to vyslovila. Konečně jsem posbírala veškerou odvahu, abych ta slova řekl, on ale opáčil :" Hlasitěji". Opakovala jsem to tak dlouho, dokud nebyl spokojen. Svou neústupností se mi Baba pokusil odhalit mou pravou identitu, stejně jako pravou identitu každého dalšího přítomného. My všichni jsme Bůh a jednoho dne budeme spojeni s Pravým Já, v Něm rozpuštěni, pokud Mu dovolíme, používat nás jako Svůj nástroj tak, aby naše a Jeho vůle byla tatáž a vzájemně se neoddělovala.

Lidé se mne ptávají, jak mohou přijít s Vyšším vědomím do kontaktu, jsou-li o Jeho existenci přesvědčeni. Ke vstoupení do spojení se svým Pravým Já doporučuji cvičení Májka.

Práce se skupinou - Májka

Při práci se skupinou se používá Májka, která nahrazuje trojúhelník, aby bylo možné spojit všechny účastníky s Vyšším vědomím. Tímto způsobem formuje každý automaticky trojúhelník se všemi ostatními v místnosti. Je jasné, že pokud skupina sestává z mnoha osob, nemůže vedoucí prosit každého o to, aby odpovídal na otázky a návrhy. Je proto nutné odhadnout přibližný nebo průměrný čas, který účastníci skupiny potřebují předtím, než přejde k další části. Obyčejně vedu skupinu pomocí přerušení dvou vazeb na osob, vlastnost, nebo předmět. Abych se ujistil, že všechny vazby všech účastníků jsou zrušené, navrhuji, aby vizualizovali leaserový paprsek, který proudí směrem dolů od vrcholu májky každou stuhou, aby bylo možné zrušit jakékoliv jiné vazby, které ještě nejsou zrušeny. Pokud je zapotřebí léčení, můžeme je provést tak, že Vyšší vědomí poprosíme, aby skrze každou stuhu seslalo léčivou energii k té části každého z posluchačů, která potřebuje uzdravení. Abychom dosáhli uzdravení pro osobu v proti ležícím kruhu, může každý prosit o vhodnou léčivou energii, která stéká skrze pásku od Vyššího vědomí, aby mohla proudit k části druhé osoby,která ji potřebuje.

Pokud je skupina vedena pomocí jakýchkoliv technik, symbolů nebo vizualizačních cvičení, musí je vedoucí přizpůsobit a odhadnout také přibližný čas, který pro každý krok potřebujeme předtím, než podnikne další kroky. Jelikož je zvolená doba pro někoho příliš krátká a pro jiné příliš dlouhá měl by chytře navrhnout, že se ti,kteří proces ještě nedokončili vrátí "do sebe" později a budou pak pokračovat.

Májka - začátek skupinového sezení

Májka je výborný způsob, jak spojit všechny účastníky skupiny se společným Vyšším vědomím. Tím je vědomí všech zvýšeno, což zaručuje vedení skrze Vyšší vědomí

Představte si Májku vprostřed místnosti. Má mnoho barevných stuh, které jsou upevněny na jejím vrcholu a po všech stranách visí dolů. Vrchol májky ztělesňuje Vyšší vědomí,v němž jsme všichni jedno.
Ve své představě vnímejte, že jdete k májce. Vyberte si stužku té barvy, která vás nejvíce přitahuje.
Vezměte stuhu do ruky a vraťte se ve své představě zpět na své původní místo. Každý je skrze stuhu spojený s Vyšším vědomím
Pokud si to přejete, poproste Vyšší vědomí, aby se zjevilo na vrcholu májky jako symbol a bylo tím pro vás reálnější, popř. tam svůj symbol Božského Já rovnou umístětě.
Pozorujte, jak každý z vás všech zúčastněných tvoří pomocí stuh trojúhelník s ostatními v místnosti
Předejme průběh tohoto setkání Vyššímu vědomí a prosme o Jeho vedení.
Poproste Vyšší vědomí, aby vám skrze stuhu poslalo vše, co potřebujete a pro co jste v tomto okamžiku otevřeni a co jste v tomto okamžiku schopni akceptovat. Položte ruce do klína dlaněmi vzhůru jako malé misky, které jsou připravené přijímat.
Vdechujte to, co jste dostali, lhostejno, jste-li si toho vědomi nebo ne. Poděkujte Vyššímu vědomí za jeho dar, kterým je odpověď na vaše prosby.
Vydechujte jakoukoliv pochybnost nebo jiné blokády, které vám brání v přijímání.
Poprosme Vyšší vědomí, aby nás všechny zalilo láskou, která nás bezpodmínečně cele přijímá. Hluboce ji vdechněte a nechte cirkulovat v každé části svého těla.Vydechnete vše, jako je vina, pocit nedůstojnosti, anebo vaše pocity méněcennosti, vše, co by vám mohlo bránit v přijetí tohoto daru. Pokračujte v přijímání této úžasné energie s každým nádechem a zbavte se při výdechu starých negativních modelů.
Na závěr poproste Vyšší vědomí ještě jednou o to, aby vás touto nádherně uspokojující, naplňující energií,kterou máte k dispozici zcela naplnilo, kdykoliv o to poprosíte

S praxí, jak si na praktikování Cvičení Májka zvyknete, můžete, a měli byste po původním prodýchání provádět tradiční prostoupení očistnou, léčivou, regenerující energií, Světlem a pak nakonec, Láskou ♥

Stejně tak bychom před odevzdáním stuhy zpět k Májce měli poprosit ono známé - " Prosím, buď to Ty, kdo skrze mne celý den myslí, cítí, mluví, koná a miluje. Důvěra.Odevzdání.Přijetí"

Celé napojení na Májku je nejvhodnější ukončit také tradičně, a sice :

A až se Vám bude chtít, dojděte k májce, pusťte stuhu, poděkujte Vyššímu vědomí, vraťte se ještě naposledy na místo, kde jste prve seděl/a se stuhou v ruce, a začněte se zde plynule se vracet zpět do sebe.

Až si budete jistý/á, že jste zas pevně usazený/á ve svém těle, které si prohýbete a promnete, pak úplně opusťte celý ten obraz na Vašem vnitřním plátně, jak by nikdy neexistoval. Otevřete oči a s jistotou, že Vyšší vědomí nás nikdy neopouští, mějte krásný den

Úryvek z knihy Vymanit se z pout karmy

Autorka : Phyllis Krystal

Překlad : Dagmar Štroblová

Kapitola 3

Kdo jsi ? Kdo jsem já ?

Zjistila jsem, že na úrovni Vyššího vědomí jsme všichni jedno. Ano, všichni jsme stejní. Nikdo není lepší, nebo snad horší než ten druhý. Proč jsou tedy lidé tak různí a co ty rozdíly podmiňuje ? K pochopení toho nám pomůže, že už víme, že každá osobnost je tvořena z množství různých, dohromady seskládaných vlivů, a to nejen ze současného, nýbrž i z minulých životů.

To mne upomíná na identické diamanty, které mohou být různě zabaleny. Některá balení jsou velice krásná, některá naprosto bez půvabu. Má ale diamant v šedém obalu menší hodnotu než ten v obalu krásném ? Každý má úplně stejnou hodnotu. Obalem se necháme jen a pouze šálit. A dokud ten obal neodstraníme, nemůžeme vědět, co je v něm, není to vidět. Některá balení jsou tak pevně svázána, až hermeticky uzavřena, že rozbalit je, aby mohl být vidět obsah, může být pěkná dřina. Tak to s námi je. Jsme naprogramováni identifikovat se s obalem, který se skládá z těla, mysli, ega a osobnosti, a přehlížíme, že se v tom obalu ukrývá Vyšší vědomí.

Toho obalu je nám zapotřebí, abychom mohli zde, na tomto světě žít a kompenzovat karmu, kterou jsme uvedli do pohybu. Pouze vstupem do fyzického těla, narozením se, dostáváme opětovnou šanci oddělit se od starých, nevhodných způsobů chování, postojů a jednání a začít se chovat k lidem, se kterými se na naší životní pouti potkáváme, jinak. To, co jsme v jakémkoliv okamžiku vyslali do světa a komukoliv způsobili, to může být opět vyrovnáno a splaceno jen během života, života na tomto světě ve fyzickém těle. Pouze tak můžeme napravit své minulé chyby a naučit se nezbytné lekce. Povzbudivé je, že si s sebou pro každou novou inkarnaci bereme přesně pouze to, co potřebujeme, abychom porozuměli úloze našeho života.

Ještě si zcela jasně vybavuji, jak se mi v jedné meditaci ukázala dlouhá zauzlená cesta evoluce, kterou jsme my všichni během mnoha životů, ponejvíce nevědomě, urazili. Když jsem se uvolnila a nechala se zavřenýma očima "přijít" poselství, které během meditace vzrůstá, zjevil se před mým vnitřním zrakem Baba a já nahlédla, jak říká :" Rád bych Ti ukázal všechny lidi, kteří dosud žili na Zemi" Tento vhled mne vyplašil, ale Baba pokračoval, vedl svou pravou ruku ve velkém oblouku ve směru nebes a odhaloval něco, co se podobalo milionu malých hvězd. Vysvětloval, že každý člověk, který na Zemi žije se vydal na Cestu s Cílem opět se sjednotit s Pravým Já . Většina lidí si toho ale bohužel není vědoma, žije své životy zaslepeně, nechávajíce se vést svými smysly. To je nechává přichycené na potřebách těla a vnějšího světa. Charakterizoval tento proces jako dlouhou, postupnou cestu evoluce. Spousta lidí na tuto Cestu nastoupila na nevědomé úrovni více či méně úspěšně. Někteří se od tohoto procesu už osvobodili. Ty, kteří pochopili smysl znovuzrozování a osvobodili se od všech vazeb k materiálnímu světu, takže se stali připravenými dosáhnout Cíle rychleji, mi ukázal vzápětí. Opsal svou rukou další široký oblouk na protilehlou stranu a já viděla podobné hvězdy, ale bylo jich mnohem méně, než na straně druhé. Vysvětlil mi, že tyto svítící hvězdičky ztělesňují Duše, které se již osvobodily od všech vazeb a poznaly své Pravé Já.

Poté mi ukázal příkop, která obě tato shromáždění světelných těl navzájem oddělovala a který musí být překonán. Tato propast může být přeskočena jen, budou-li odpoutány všechny vazby, jak baba říká : "všechna zavazadla navíc" . Jestliže ale na "věcech" pevně trváme, je zavazadlo na přeskočení tohoto příkopu příliš těžké. Přítomnost, tato doba do které jsme se znovuzrodili ale může naší Spásu zajímavým způsobem urychlit, protože všechny aspekty života budou vstoupením do nového tisíciletí ( třetíhotisíciletí = naší aktuální současnosti, poznámka překladatele ) zesíleny. Ono zvyšující se tempo nás může přemoci. Ale také nás může hnát dopředu, neboť nám zvýšená axiální síla pomáhá věnovat se s obzvláštní obětavostí a oddaností naší úloze. Je na nás, učiníme-li tuto zvýšenou energii užitečnou a "půjdeme kupředu" a nebo se vzdáme a necháme se "převálcovat". To je naše rozhodnutí a nikdo nám ho nemůže vzít. To tedy také předpokládá, že se my sami budeme snažit a nebudeme pěstovat žádnou přehnanou sebekritiku, žádné sebebičování, protože to jsou jen bezvýznamné, nesmyslné, k ničemu nevedoucí vlastnosti.

My všichni bychom měli vyštrachat na pomoc všechny naše osobní mapy, a odkrýt oblasti, které máme k použití. Každý z nás jsme při zrození byl magneticky přitahován určitou konkrétní rodinou a jejími rozličnými členy, stejně tak dědictvím nacionality, rasy a země, což nás dále ohraničuje.

Při narození mého prvního dítěte jsem, vzpomínám si, řekla, že by moc pomohlo, kdyby se miminko rodilo s návodem k použití, s takovým tím, jaké se přikládají k domácím spotřebičům atd. Dnes už vím, že se rodíme s mnohými upozorněními, s mnohými návody, ale musíme být detektivové a objevitelé, kteří je najdou a rozluští jejich význam.

Rodíme se se smlouvou, kterou máme dodržet. Je jen na nás, jak jí uplatníme. Nebude-li akceptována, někdy v budoucnu k tomu, tak, jak to dovolí okolnosti, dostaneme opět příležitost. Musíme naplnit všechny smlouvy, protože ten, kdo si je sestavil jsme my.

Co si s sebou do každého nového života neseme a z čeho se skládá záplatovaná deka ? A co více, co máme použít, abychom různé záplaty, které jsou ještě z minulých let aktivní, zpracovali ?

Počítačový věk nám zjednodušuje porozumět tomu. Představme si, že se rodíme s počítačovým programem, který přitahuje zkušenosti, události, lidi a vztahy, které nám umožňují zakončit nevyřízené události z minulých životů. Je tolik počítačů, kolik je lidí, a stojí za povšimnutí, že žádný počítač není identický s žádným jiným. To platí i o členech rodiny, i o dvojčatech. Každý počítač je naprogramován odpovídajíce osobním životním dějinám, příběhům každého člověka, které vycházejí z jeho mnoha pobytů na Zemi. Je obecně známo, že žádní dva lidé nemají shodný otisk prstu, a ani další části těla. Nepřeberné množství individuálních povahových vlastností je ohromující. Každý člověk má unikátní karmickou minulost, kterou si s sebou zčásti přináší s narozením. Ne všechny vlivy, vstupy z minulých životů, mohou být zpracovány v současnosti. Pokud ale žijeme, způsobujeme novou karmu, kterou budeme, jak to situace dovolí, zpracovávat v budoucnu. Pouze pokud dovolíme Vyššímu vědomí, aby nás použilo jako Svůj nástroj, vyvarujeme se nového komického dluhu, který by musel být někdy v budoucnu splacen.

Naše rozhodovací svoboda je ohraničena. Záleží jen na nás, jak se chováme, což rozhoduje o tom, v jaké míře využijeme možnosti, které jsme dostali. Z různých aspektů našeho života se můžeme buď poučit, nebo je ignorovat. Pokud je ignorujeme, vzdáváme se šance uvolnit se z minulých činů. Vnitřní světlo se pak nebude moci projevit v našich myšlenkách, pocitech, slovech a činech a nepodaří se nám konečně se osvobodit od vlády ega.

Každý a vše na tomto světě je plné "chyb". Jen Pravé Já je dokonalé. V mnoha kulturách bylo běžné, že umělci do svého díla úmyslně vsunuly chybu, protože absolutně perfektní je přisuzováno jen Bohu.

Máme chyby a stejně tak stránky positivní, jenže hodně lidí se pokouší své nedostatky skrýt. Balamutí sami sebe, i ostatní tím, že jsou perfektní. Ale tento postoj nevede ani ke zralosti ani k dokonalosti. Jen jsme-li připraveni přiznat si své slabiny, můžeme je korigovat a kráčet kupředu. Takže, místo toho, abychom své negativní aspekty popírali, přiznejme si je, ať se můžeme změnit, jinak to totiž nejde.

( konec citace )

2. O Nevědomí

Nevědomí je ten díl nás samých, který nám není znám, náš vnitřní počítač, který od počátku inkarnací registruje, zachycuje, přijímá, nahrává, ukládá do paměti, střádá naprosto všechno. Je to ten díl nás samých, který je nám "nevědomý" = není nám znám

Jeho charakteristickým znakem je, že registruje automaticky a nereaguje jako racionální rozum. Dále nevědomí charakterizuje fakt, že komunikuje prostřednictvím symbolů. ..."

Citace z knihy Vymanit se z pout karmy - Phyllis Krystal , překlad Dagmar Štroblová :

" ......... V nevědomém dílu našeho mozku jsou uzavřeny všechny naše vzpomínky, návyky a přání a to ne jen z tohoto, nýbrž i z minulých životů. Tyto staré "obtisky" musíme odkrýt a časem vyřešit, tak, aby se mohly iniciovat nové vzorce chování. Musíme odhalit všechny návyky a s pomocí cvičení "8" zpřetrhat pouta k oněm starým vzorcům chování, a tím nově naprogramovat nevědomí. To nevědomé potřebuje jasnou zprávu, vzkaz, aby mohlo vykonat požadovanou změnu (proměnu), stejně tak jako máme dát pomocnici v domácnosti přesné instrukce, aby mohla v domě udržovat čistotu. Když jsem se tímto tématem zaobírala, přišlo mi na mysl slovo "Factotum"= pravá ruka, děvče pro všechno. Lexikon Factotum definuje jako děvče pro všechno, tedy člověka, který může zařídit cokoliv. To je perfektní popis role, kterou nevědomí hraje. Musíme mu dát jasné a jednoduché instrukce, aby mohly být provedeny požadované změny, to znamená identifikovat, uvolnit a zničit staré negativní programy, dříve než je nahradíme novými, pozitivními.

Vědomému rozumu s jeho omezenou kapacitou je role přidělena role hlavy domácnosti, nevědomí je jeho pracovník, Factotum, a udržuje dům v pořádku.

Jen tak může vzniknout pravý vztah mezi vědomým rozumem, nevědomím a Vyšším Vědomím či nadvědomím, přičemž tělo nebo-li dům obývá Vyšší vědomí. Když už současné tělo není obyvatelné či k užitku, přemístí se do jiného těla, domu.

............ Symbol je prostředek, prostřednictvím kterého může být efektivně předán vzkaz nevědomému dílu naší psýchy. Symboly jsou účinné, protože z nich a z obrazů, je řeč nevědomí složena. Nevědomí je prosté a dětinské...".

( konec citace)

Kniha Odstranit vnitřní pouta Autorka : Phyllis Krystal Překlad : Dagmar Štroblová

2. Předmluva

Čtenáři usnadní porozumět této knize , vezme-li na vědomí, že se zde povětšinou mluví o symbolech. Symbol je prostředek, prostřednictvím kterého může být efektivně předán vzkaz nevědomému dílu naší psýchy. Symboly jsou účinné, protože z nich a z obrazů, je řeč nevědomí složena.

Nevědomí je prosté a dětinské. A tak by měly být i voleny symboly, které se pro komunikaci s ním používají. Stejně jako se dítě nejsnáze a nejrychleji učí při hře v uvolněné atmosféře, stejně tak je to s dětským dílem naší psýchy při aplikování vhodných postupů. Pomocí těchto postupů ( cvičení ) může vědomý rozum sdělit nevědomí to, čemu si přeje, aby nevědomí rozumělo a aby to zrealizovalo.

Stejně na nevědomí fungují rituály, které v sobě obsahují poselství, zvláště jsou-li naplněny emocemi a prováděny seriózním způsobem. Techniky, rituály a symboly, které jsou uvedeny v této knize jsou všechny v pozici vštípit nevědomí pozitivní sdělení a kompenzovat tak negativní přednaprogramování, kterého bylo dosaženo v předchozí životní etapě.

Úplně nejvíce pro sebe čtenář udělá, zdrží-li se kritiky a hodnocení: neměl bych ony různé techniky nepřijímat či zavrhovat s tím, že na to, aby mohly působit, jsou až příliš dětinské.

Tím, že se ve svém úsudku vědomě stáhne zpátky, bude čtenáři dána možnost participovat na pozitivních "přenastaveních" prostřednictvím symbolů a opravdu je využít.

Bez ovlivnění nevědomého dílu psýchy nemohou v lidském životě nastat žádné změny, a to bez ohledu na jak moc si je člověk na vědomé úrovni přeje.

Kapitola 3

Úvod

Tato kniha předkládá metodu, pomocí které může být dosaženo osvobození od nejrůznějších zdrojů falešných jistot. Zmiňovaná metoda umožňuje člověku stát se suverénním a celistvým a spolehnout se na vnitřní Zdroj jistoty a moudrosti, jenž je dostupný naprosto každému, kdo hledá pomoc. Tato Cesta je výsledkem více jak dvaceti let experimentů, které jsme prováděly spolu s mou přítelkyní. Poznaly jsme se v době, kdy jsme obě prozkoumávaly různé metody, které by nám, jak jsme doufaly, mohly pomoci najít v životě více smyslu.

Zjistily jsme, že jsme obě nespokojené a zklamané nedostatečnou přesvědčivostí odpovědí na naše seriózní otázky ohledně života. Ptaly jsme se :"Proč jsme zde ?" "Kdo jsme ?" "Kam jdeme ?" a cítily jsme, že abychom našly odpověď na tuto otázku, musíme pátrat dál nějakým proveditelným typem "hlubšího" bádání. Obě jsme měly vystudovanou techniku Denního snění ( či Bdělého snění ) ( aktivní imaginace ), a tak jsme se rozhodly, že s její pomocí poprosíme o to, aby nám "přišly" zkušenosti či poučení, které nás povedou dále. Setkávaly jsme se pravidelně a vyměňovaly jsme si role: vždy jedna druhou vedla, přičemž ta vedená "přijímala zprávy", následně jsme se vystřídaly.

Jedna z prvních věcí, která nám tímto způsobem přišla, byla potřeba trojúhelníku jako pracovní základny, ze které můžeme vycházet, abychom se tak spojily s Vyšším Já, abychom tuto Moudrost, která sídlí v každém z nás, mohly prosit o vedení.

Tento pramen moudrosti je nám nepřetržitě k dispozici, nicméně nebude se nám plést do života či se stavět proti naší svobodné vůli, pokud ho o jeho pomoc sami nepožádáme.

Abychom tento základ vytvořily, vizualizovaly jsme obě světelnou linii, která nás spojovala po zemi, a to tak, že jedna jsme se nazvaly bod A na jedné straně a druhá na straně protilehlé bod B, k tomu jsme si představily přímky ze světla, která prochází našimi páteřemi a skrze lebeční klenby vystupují výše nahoru, kde se spolu spojují v bodě C, vrcholu trojúhelníku. Tento bod C pro nás představoval místo setkání s naším Vyšším Já, ve kterém jsme všichni Jedno. Po nějaké době jsme tento bod C nazvaly Vyšší vědomí a od té doby jsme Mu předávaly vedení každého našeho sezení s tím, že jsme Ho prosily o to, aby nám dalo to, co v danou chvíli potřebujeme a co můžeme dělat.

Zkušenost z této práce, s mnoha rozličnými lidmi, ukázala, že označení Vyšší vědomí je akceptovatelné každým, jedno jakého založení je. Většina lidí, kteří hledají smysl života, má - ač třeba vágní - představu o síle, která v lidech přebývá a která přesahuje ohraničenou vědomou Osobnost. Fakt, že vůbec hledají pomoc, poukazuje na to, že došli k závěru, že jejich vědomý rozum a myšlení nejsou v pozici, zvládnout všechny jejich problémy. Možnost hledat pomoc u vnitřní Moudrosti a mít návod, jak s ní přijít do kontaktu, je přijímána zpravidla vděčně.

Právě ona zde předkládaná spolupráce s Vyšším vědomím je základním rozdílem mezi touto metodou a většinou metod ostatních, u kterých povětšinou představuje autoritu vědomý rozum lékaře či terapeuta a poradenství probíhá pouze na základní linii trojúhelníku, tedy na úrovni vědomého rozumu.

V naší práci jsme v průběhu let sesbíraly mnoho materiálu k nejrůznějším tématům a odpovědím na otázky, stejně tak techniky, kterými jsme samy sobě i ostatním pomáhaly s osobními problémy. V počátcích jsme o naší práci mnoho nemluvily, protože by bývala v oněch 50-tých, 60-tých létech ( dvacátého století ) byla považována za něco podivného. Vzhledem k tomu, že ale mezitím došlo k esoterické a spirituální explozi, stala se řádně "šik". Od těch začátků se k nám dostávalo stále více a více Hledajících. Někteří pracovali určitou dobu na řešení svých problémů a pak, poté, co našli a naučili se účinná cvičení a postupy, se kterými si mohou dále pomáhat sami, šli dál svou cestou. Jiní se pohroužili do práce ještě víc, a, hledajíce pomoc pro svůj vlastní život, nám s mou přítelkyní tak pomáhali získávat stále větší povědomí a nalézat stále více technik.

Dnes vyvíjí mnoho lidí, především mladí lidé, vážný zájem o to, najít sami sebe a mnozí z nich tak dojdou k této "sebepráci" . Věříme, že postupy, které jsme se naučily, mohou být využity k tomu, nalézat stále více odpovědí a praktických cest, které jim pomohou v jejich snaze stát se Celistvými. Sami mohou svá odhalení, svá zjištění či objevy, předávat dále a tak přispívat k tomu, dále rozšiřovat naše poznatky. Naše metoda není krystalizovaná či statická, naopak, stále se dále rozšiřuje.

Tato kniha obsahuje metodu, různé techniky a rituály, díky kterým může být dosaženo osvobození od starých vazeb a vzorců, rovněž obsahuje poznatky, které nám byly darovány. Tímto způsobem, knižně, je možné je předávat dále, širšímu publiku než bych obsáhla já osobní praxí. Je to příručka pro laiky i pro profesionální terapeuty, neboť používat tuto metodu je naprosto bezpečné, jsou-li pečlivě dodržovány návody a vyhledávána pomoc Vyššího vědomí.

Spousta lidí, kterým tato "práce" pomohla, na mne stále opakovaně apelovala, abych metodu sepsala do knihy. Ze začátku mne ta myšlenka děsila, protože nejsem žádná profesionální spisovatelka. Sepsat takovouto knihu, to působilo zásadní pochybnosti vůči mým schopnostem. Když jsem proto z tohoto důvodu v jednom sezení prosila o radu v této záležitosti, ujasnilo se mi, že během roku už kniha bude mít formu a že jediné, co se vyžaduje je srozumitelné sdělení v jednoduchém a přímém stylu.

Proto doufám, že každý, kdo bude tuto knihu číst a rozhodne se jí - metodu - použít, v ní - v metodě - najde podobnou spoustu dobrodružství a požehnání jako ti, co přispěli k tomu, jak široce se rozvinula.

(konec citace )

3. O karmě

UPOZORNĚNÍ : VŠECHNY ZDE VLOŽENÉ TEXTY JSOU POUZE INFORMATIVNÍ !

Úryvek z knihy Vymanit se z pout karmy

Autorka : Phyllis Krystal
Překlad : Dagmar Štroblová

Kapitola 18

Rodinná atmosféra

Ve své knize "Odstranit vnitřní pouta" navrhuji udělat si dva listy papíru, jeden pro otce, druhý pro matku. Každý list svisle rozdělit na půl a do každého sloupce napsat do jednoho pozitivní, a do druhého negativní povahové vlastnosti. Základní myšlenkou bylo určit, zda ty či ony vlastnosti imitujeme, nebo proti nim rebelujeme. či jak jednáme? Každý potomek se učí opičením se po rodičovských způsobech. Lidská mláďata jsou ale takové povahy, vzepřít se proti tomu. To záleží na jejich postoji k tomu či onomu současnému rodiči.

Každý z nás vstoupil do tohoto života s neviditelnou záplatovanou dekou. Ta se skládá dohromady z charakterových rysů, které nám brání vnímat, kdo doopravdy jsme. Proto nám není možné, dovolit Vyššímu vědomí, aby jako svůj nástroj používalo naší osobnost s jejími schopnostmi, vlastnostmi a všemi dalšími díly našeho lidského Já.

Už nám bylo ukázáno, že v sobě každá záplata přináší energii našich minulých činů, a že jsme se znovuzrodili do prostředí, které nám umožňuje rozluštit jednotlivé záplaty. Tím se ona energie vytratí a nebude nás již dále ovládat a my již nebudeme vázáni na fyzický obal, nýbrž na Vyšší vědomí.

Kvůli tomuto učebnímu procesu jsme se jako muž či žena narodili do rodiny, která obsahuje ony dědičné vlohy obou rodičů a všech členů rodiny. Všichni členové rodiny jsou našimi potencionálními učiteli, ale pouze tehdy, jsme-li připraveni je jako učitele akceptovat a ne je odmítat - a s nimi všechno to, co bychom se mohli naučit.

Přídavkem k příbuzným a osobám, které stojí blízko naší rodiny, jsme vedeni rodinou atmosférou, rodinným ovzduším, které se skládá z různých mínění, stanovisek, postojů k nepřebernému množství témat. Toto my přijímáme stejně jako vzduch, který dýcháme. Tato atmosféra ale blokuje náš kontakt s Vyšším vědomím a brání tomu, abychom Ho akceptovali jako našeho průvodce. Když začneme tyto blokády odklízet, ukáže se vnitřní světlo. Pak může opět zazářit, jeho jas osvítí svět a srdce, které se na stovky let ztratilo, se navrátí. Pokud se mi sami vyprostíme, osvobodíme, přispějeme k tomu, aby byl svět vyveden ze současné temnoty, aby šel skrze světlo od nenávisti, zášti, hněvu a válek k lásce a soucitu. Z toho důvodu není jen privilegiem, nýbrž nutností pracovat na naší vlastní spáse. Začneme-li hned, bude znovu nastolena rovnováha světa.

Není nutné osvobodit se jen od autoritativních osob a dalších lidí, kteří nám dávají jistotu, nýbrž i od ovzduší, které převládalo u našich rodičů, které zahrnuje nesčetná témata a které se dere do našeho života. Musíme tuto atmosféru odkrýt a zbavit ji účinnosti. Tyto komplexy, familierní duševní chování se na nás doslova tlačí a obklopuje nás, stejně jak voda rybu. Měli bychom si všímat našich reakcí na konkrétní témata, abychom zjistili, zda se můžeme projevit tak svobodně, jak bychom rádi.

Reakce nemusí bezpodmínečně zrcadlit pravé názory, mohou být zastaralé a nemístné, ačkoliv nám možná byly naimplantovány v dětství. Růst, dospívat, dospět znamená z velké části také poznat, jak protichůdně jsme různými tématy naprogramováni. Teprve poté se můžeme rozhodnout, zda koncepty, které jsme převzali, skutečně reprodukují naše stanoviska, coby dospělých. V jakém ohledu odpovídají, popřípadě odporují našim současným názorům, které nám přísluší, a které bychom chtěli žít?

Jakmile odkryjeme témata, na která reagujeme nejsilněji, můžeme se z jejich sevření osvobodit. Čím pevněji se naši rodiče ztuhlých názorů drží, čím silněji budeme nuceni je akceptovat, tím silněji, prudčeji proti nim budeme rebelovat. Nemusíme tak ale reagovat. Bylo by mnohem vhodnější zpřetrhat pouta k oněm starým, zbytečným vzorcům chování, abychom mohli žít svobodně, dle našich vlastních přání.

Ty zhotovené listy s vlastnostmi našich rodičů poukáží na vzorce chování, od kterých bychom se měli oddělit. Teprve poté, co se uvolníme od jejich dominance, můžeme se projevovat svobodně a žít dle směrnic, které se nám jeví jako správné a smysluplné, místo toho, abychom nevědomě vedli život svých rodičů, kteří mají jiné karmické dědictví.

Každý se rodí se svou vlastní záplatovanou dekou, žádný člověk ji nemá identickou, stejně jako nikdo nemá stejné otisky prstů. Vzhledem k tomu, že každá záplata přináší energii minulých činů, vybíráme si pro své znovuzrození přesně to okolí, ve kterém ony různé záplaty dekodujeme a ve kterém tudíž můžeme onu energii spotřebovat - až nás nebude nadále ovládat.

Skrze záplaty jsme byli přitaženi k rodině, která je vhodná pro náš učební proces. Nabízí nám všechny potřebné výzvy, jejichž zdolání nám umožní stát se vhodným nástrojem Vyššího vědomí.

Musíme prozkoumat vliv naprogramování z dětství ohledně nejrůznějších témat. Jako děti jsme od rodičů a příbuzných obdrželi a převzali, z největšího dílu upřímné a významné názory, které zastávali. Některé z nich jsou prosté pochybností, kdežto ostatní měly svůj význam pouze tenkrát, dnešním životním podmínkám a okolnostem neodpovídají. Spousta názorů a zvyků se předává z generace na generaci. Pochází z kulturního základu rodiny, mravů země či národní skupiny, do které jsme se znovuzrodili. Sáli jsme je, z největší části nevědomě, spolu s mateřským mlékem, bez toho, abychom mohli vědomě posoudit, zda jsou oprávněné či smysluplné. Obsahují v podstatě jakékoliv myslitelné téma a vetkají se do té vyvíjející se osobnosti, která zakrývá naší pravou identitu.

Vzhledem k tomu, že jsou nám předávána rodiči, členy rodiny nebo přáteli, a nepocházejí z našeho vlastního vnitřku, musíme se ptát, zda jsou pro náš dnešní život ještě správná a nezbytná. Pokud ne, měli bychom přetrhat naše pouta k nim a odevzdat je. Dokud jsou ale ještě stále částí naší osobnosti, bez toho, abychom je vědomě pozorovali, budou dále ovlivňovat veškeré naše konání a jednání. Mají svůj základ v myšlení, ve jeho způsobu, a v pravidlech, která automaticky následujeme. Jsme myšlenkovou formou, která se stala zvykem a ovládá naše chování a jednání.

Chování jiných lidí k nám je často určováno těmito rodinnými strukturami jednání a chování. Vzhledem k tomu, že si jich ale často vůbec nejsme vědomi, nezřídka žasneme nad reakcemi druhých a pokládáme je za nespravedlivé.

Každý vyrůstáme v určité konkrétní rodinné atmosféře, či rodinném klimatu, které si s sebou bereme do dospělého života. Obeznámíme-li se důvěrně s tímto konceptem, můžeme sledovat, že na ono klima stále reagujeme, že jsme obklopeni rozličnými oblastmi témat, tak, jak atmosféru, ve které byli vychováni, reflektují naši rodiče. I zde je patrná řetězová reakce z generace na generaci. V podstatě je toto dědictví naší rodiny.

Rodinná atmosféra či rodinné klima je myšlenková forma, která byla roky plněna energií členy rodiny a je tudíž velice mocná. Může být tak obrovská, že jí bude dítě, které zde vyrůstá, přemoženo a již se od ní nebude moci osvobodit.

Abychom odkryli některá takováto "klimatická proudění" z dětství, musíme si počítat jako hledač pokladu, a najít odkazy, které leží pohřbeny v minulosti. Vyvarujeme-li se ale tohoto namáhavého hledání, nikdy nerozeznáme jeho vliv na náš život.

To předpokládá naši ochotu vydat se na cestu zpět našimi vzpomínkami. Měli bychom prosit Vyšší vědomí, aby nám ukázalo tu spoustu myšlenkových forem, které se projevily psychologickou atmosférou, do které jsme se znovuzrodili a ve a se kterou jsme vyrůstali, a která nás ještě dnes ovlivňuje.

Osobním zpytováním může být odkryto přijaté rodinné chování. Můžeme se ptát : "na jaké téma reaguji obzvláště prudce, vznětlivě ? Mám striktní politické názory ? Zastupuji své názory, náhledy a zájmy vehementně ? Reaguji na názory a mínění druhých netolerantně ? Jak se stavím k víře ? Nechám lidi, kteří smýšlejí jinak než já, vyjasnit jejich názory bez toho, abych na ně reagoval kriticky či aby mě dráždili ? Snažím se přesvědčit lidi o svém stanovisku, které samozřejmě považuji za nejlepší ?

Dalším konflikty nabytým tématem je výchova dětí a výchova obecně. Jak jsem přišel ke svému postoji, je ještě platný a přiměřený ?

Nebo jiná možnost : cítím se ve společnosti lidí iritován, nejistý či tlačený do defenzívy, když někdo vykládá své mínění o určitém tématu velice explicitně ? Pokud ano, co jsem zažil v dětství takového, že nyní takto reaguji ? Vnucovali mi rodiče či jiní blízcí příbuzní své názory, které jsem musel akceptovat, ačkoliv jsem byl jiného přesvědčení ? Byl jsem dokonce trestán, když jsem se k jejich mínění nepřipojil? Byl jsem terčem jejich posměchu nebo nepřátelství, když jsem měl jiný názor? Tyto staré postoje jsou myšlenkové formy, které nás velice ovlivňují. Musí být zrušeny, chceme-li se svobodně a přirozeně obrátit do nitra, abychom se o našem adekvátním chování radili s naší vlastní autoritou, s Vyšším vědomím.

Zděděné postoje k různým tématům nemusí být nezbytně něčím negativním. Pokud však dominují, měly by být odevzdány, abychom mohli navázat přímý kontakt s naším vnitřním zdrojem. Teprve s pomocí Vyššího vědomí můžeme najít správné postoje k té spoustě záležitostí života, a svobodně se rozhodovat, jak nejlépe s nimi naložit. Když ale dovolíme, aby nás nadále ovládaly vzorce chování, které jsme zdědili od rodičů, příbuzných či přátel, nikdy nenajdeme pro nás správné rozhodnutí.

Tento individuální proces nás postupně osvobodí a my, poté co zrušíme všechny vnější faktory, zjistíme, že jsme spojeni s naším vnitřním základem, - s Vlastním Já. Na tomto základě jsme všichni jedno. Tak se zbavíme kontroly egem jiných lidí a docílíme bodu, kde nepochybně jistě víme, že my a tedy i všichni ostatní lidé jsou ve své vnitřní podstatě Bůh.

My všichni jsme jedno. Musíme se odpoutat od rodiny-příbuzenstva a zvyklostí, a dovolit tím Vyššímu vědomí, aby se skrze nás manifestovalo. Jen tak se jednoho dne nastolí zlaté časy.

( konec citace )

A zde je avizovaný Status na téma Karma :

Úryvek z knihy Vymanit se z pout karmy

Autorka : Phyllis Krystal

Překlad : Dagmar Štroblová

Kapitola 6

Teorie karmy

Teorie karmy a vše, co z ní vyplývá, nalézá stále většího ocenění a docenění, nicméně pro mnoho lidí zůstává tato teorie ještě stále neoblíbeným konceptem. Jedním z výrazných důvodů odporu vůči tomuto kontroverznímu tématu je široko daleko rozšířená praxe raději vinit z problémů - a všeho nepříjemného, co nás potkává - ostatní, jiné lidi, místo toho, abychom se za to cítili odpovědnými sami. To samozřejmě nemá naprosto žádný význam. Práce s VV nás učí následující :

Vstřebáváme a vábíme přesně to, co nám pomáhá porozumět tomu, kdo jsme a proč jsme zde, a to, co nám pomáhá rozvíjet vlastnosti jako trpělivost, toleranci, upřímnost, soucit a další Ying-kvality. Jen tak mohou být ve světě, ve kterém dnes jasně převládá Yang-tendence ( agresivní a na rozum odkazující jednání ) tyto tendence vyrovnány.

Místo toho, abychom kritizovali ostatní, měli bychom pozorovat sami sebe a převzít zodpovědnost za náš vlastní proces zrání, neboť jenom z tohoto důvodu jsme se narodili. Většina z nás by tuze ráda věřila, že v minulých životech vždy chovala andělsky. Jsem si však jistá, že ani náhodou ! Vzhledem k tomu, že jsem sama měla tu příležitost dozvědět se o některých svých minulých inkarnací zde na zemi, mohu dosvědčit, že v některých z nich jsem se chovala jakkoliv, jen ne andělsky.

Teorie, která mi byla ukázána, osvětluje pravdu. Karma může být přirovnána bumerangu či poštovnímu holubu : oba jsou posláni, vpraveni do světa a opětovně, VŽDY se odesílateli vrací zpět.

Pro naše myšlenky, pocity, slova a činy používáme jako pohonnou látku naši vlastní energii. Bez vynaložení energie vskutku nemůžeme ničeho docílit. Takže odpovídajícím způsobem projektujeme naše představy do různých přání a očekáváme, rádi bychom, aby se splnila.

Například o někom zle mluvíme a vůbec nevíme, jaké působení na něj naše myšlenky nebo slova budou mít. Ale vzhledem k tomu, že jsme tyto naše špatné myšlenky usměrnili naší vlastní energií na onoho nešťastníka, vrátí se nám to v budoucnosti, snad dokonce ještě v tomto životě, stejným způsobem zpět. V tom případě mluvíme o "rychlé karmě". Ta samá teorie platí i pro naše činy. Zde je účinek ovšem očividný, zjevný, neboť se příčina a účinek dají lépe zjistit. Co ale často nechápeme je, že jen my sami a nikdo jiný neinicioval tuto událost. Prostě se nám to v daném čase musí vrátit, neboť jen tak se z toho můžeme učit .

Mnozí lidé pokládají za nutné dívat se do svých minulých životů, aby se mohli lépe rozpomenout na všechny detaily. Opravdu se stalo módou takto pátrat. Není to ale ani nutné a už vůbec ne nezbytně doporučitelné. Někdy mají takovéto návraty opačný efekt, neboť tím jsou ty minulé prožitky, příhody, zkušenosti či životní příhody, které měly být uvolněny, jen zahrabány ještě hlouběji do Nevědomí. Normálně stačí složit účty ze současných událostí - Přijímat, že byly způsobeny něčím z naší vlastní minulosti a v tomto duchu se ptát, čím ?

Zapomínáme, že pro nevědomý díl našeho rozumu, mozku je mnohem důležitější vzkaz, že byl uvolněn "život" obsažený v "záplatě" a my jsme připraveni věnovat se další "záplatě".

Ty ještě obsahují uvolňující se energie, která může být vynaložena, tvořivě. Látku můžeme odstranit pouze, pokud se naučíme lekci obsaženou v dané záplatě. Měli bychom se tedy ptát, zda jsme připraveni trpělivě zpracovávat lekce, které se nám nabízejí, a zda si upřímně přejeme odložit staré negativní vzorce chování a nahradit je pozitivními. Stejně tak však můžeme lekci odložit a nadále se nechávat trpce zatěžovat našim údělem.

Musíme-li v tomto životě převzít nepřiměřeně mnoho zodpovědnosti, naříkáme pod tíhou této zátěže a ptáme se na důvod této neúnosné situace. Nejspíš jsme se zodpovědnosti v nějakém minulém životě vyhýbali a nedodrželi tak naší povinnost, museli kvůli tomu trpět jiní lidé, kteří ji díky tomu byli nuceni převzít za nás.

Žijeme dnes ve vztahu, a nebo je nám jiným způsobem na blízku člověk, který je krajně sobecký a egoistický ? Možná jsme se tenkrát chovali přesně tak a teď musím zjistit, jak těžké může být takovéto jednání a chování pro lidi, kteří jsou s ním v kontaktu. A může se jednat o členy naší rodiny, lidi na pracovišti či přátele nebo známé.

Odsuzovali jsme zbytečně přísně coby autoritativní osobnost pachatele trestného činu pro jeho zločin ? Co nás potká v našem dnešním životě abychom mohli lépe poznat, jak bolestné bylo naše dřívější chování ? Vybrali jsme si rodiče, kteří jsou na nás přespříliš přísní ? Potlačovali jsme kreativitu někoho jiného a trpíme tedy dnes pod restrikcí, kterou nám někdo způsobuje ?

Tyto příklady jsou podnětem pro naše vlastní hledání možných minulých způsobů chování, které mají dnes být vyrovnány. Sami musíme zkoumat ty současné tak zvané problémy a zklamání a upřímně se ptát, jak můžeme a máme zkorigovat naše minulé chování a jak vyrovnat ty napáchané chyby.

Všechno, co nás v životě potká, nabízí příležitost rozvázat pouta, vazby k lidem nebo záležitostem, které nás ovládají. Měli-li bychom mít z tohoto úhlu pohledu trauma, poukazuje to na skutečnost, že je nezbytné zpřetrhat pouta ke všem autoritativním osobám a jistotám.

Jakmile si uvědomíme možnost osvobodit se a nebudeme-li se již dále pokoušet situaci, která nás na tuto skutečnost upozorňuje potlačovat, rozřeší se.

Odepřeme-li si ale akceptovat jí, a pokusíme-li se jí vzdorovat, odolat, potírat jí či s ní bojovat, jen zesílí a bude na nás působit.

Pokud bychom ale VV děkovali za životní podmínky, situace a vztahy s lidmi, které si spojujeme s utrpením, zmizí to rychleji.

To však předpokládá, že se budeme snažit rozkrýt různé životní podmínky, zkušenosti a souvislosti, abychom mohli stanovit, jaké minulé struktury chování to mohly vyvolat, a právě nyní se k nám vrací. Velmi se vyplácí podrobit se této zkoušce čestně a poctivě, a podívat se možné příčině našich současných problémů zpříma do očí. Ne všechny těžkosti mohou být odstraněny přes noc, snad je ale pochopíme, přijmeme, a jednoho dne je pocítíme jako požehnání.

V té souvislosti si vzpomínám na příběh, který má co do činění se Saí Babou, a který mi vyprávěl jeden očividný svědek : rodiče malé dívenky navštívili Saí Babu v očekávání, že jejich dceři pomůže od ohavných problémů kůže na obou pažích. Bylo jim poskytnuto intervium a když se Baba zeptal, co si přejí, naléhavě, vroucně Jej prosili, aby uzdravil ruce jejich malé dcerky. Říká se, že se, zdálo se, Baba, předtím než odpověděl, na sekundu zamyslel. Zeptal se jich, zda si opravdu přejí, aby vyplnil jejich přání. Okamžitě Jej pohnutě ujistili, že je to jejich přání. S velkým soucitem se na ně podíval a řekl, že kdyby dceři nyní pomohl, musela by se s tou samou nemocí narodit znovu, a to už by ale nemusela mít tak starostlivé rodiče. Poté se jich zeptal, zda si ještě stále přejí, aby jí vyléčil. Se žalem odpověděli, : " ne, ne za těchto okolností " Toto dítě si s sebou přineslo z minulého života zcela zvláštní, energií nabitý zbytek látky a nyní je nuceno tuto ještě nezpracovanou energii akceptovat coby dědictví minulých činů.

Tento malý příběh odpovídá na otázky mnoha lidí, proč se někdo uzdraví a jiný nikoliv. Nemáme žádnou kouzelnou hůlku, která by lidi osvobodila od jejich vad, nedostatků, nemocí.

Není-li člověk připraven akceptovat životní podmínky, které si on sám, na základě své svobodné vůle připravil a nesnaží-li se nahradit negativní povahové vlastnosti positivními, nemůže být uzdraven. Já sama jsem, dá se říci celý život, zkoušela všechny možnosti, jak se osvobodit od mých fyzických bolestí, kterými jsem trpěla. Dokud jsem ale nenahradila negativní energii, která se nacházela v minulých činech, positivní energií, nelepšila jsem se. A musím přiznat, že jsem se, stejně jako všichni ostatní, ptala :"proč já ?" dokud jsem se nedozvěděla, co je důvodem pro tento věčný , ustavičný neúspěch. Když jsem znala důvody, snažila jsem se rozvinout pozitivní povahové vlastnosti.

Věřím, že těm, kteří trpí, mohu díky těmto znalostem a zjištěním pomoci rozptýlit jejich přirozené pochybnosti, skepsi a to tím, že začnou poznávat, co musí udělat. Svobody může být dosaženo jen tehdy, jsme-li připraveni vyrvat kořeny příčiny naší nemoci, jež leží v minulosti, místo toho, abychom byli deprimování každým novým neúspěchem. Nynější, stávající symptomy zmizí a zbytek látky bude odstraněn, jakmile bude spotřebována negativní energie, kterou obsahoval, a jakmile bude tato negativní energie nahrazena energií pozitivní.

Tuto kapitolu mohu uzavřít citátem z Bábova učení, který tuto myšlenku reprodukuje zcela jasně .

"Všeobecně akceptovaným významem karmy je, že představuje náš úděl a osud. Je nesmazatelně vepsána na našem čele a musí zpracovat sama sebe. Není ŽÁDNÉHO úniku. Lidé ale zapomínají, že tento osud nepsala žádná cizí ruka. Psala jej naše ruka, a ta ruka, která ho psala, jej může opět anulovat, škrtnout.

"nežaluj na osud nebo simlikhitham, že Ti vepsal na čelo Tvé životní podmínky. Lithitham jsi si napsal Ty sám " =

"Nežaluj na osud, nediv se, že máš vrásčité čelo. Nezlob se na druhé za to, že je tvé čelo plné rýh a znaků prožitého. Však to ty sám sis na své čelo psal. Jen ty sám sis do něj ty vrásky a cesty svého života vyryl. Ty jsi ten, kdo ti na tvé čelo vytesal tvé životní podmínky, jen ty sám ."

Sathya Sai Baba spricht, Bd.3.Prasanthi Niliyam, Indien : Sri Sathya Sai

Úryvek z publikace Zpověď fascinované pozemšťanky

Autorka : Dagmar Štroblová

Narodí se člověk. Věda mluví o genetice. Já o karmě. Phyllis Krystal to vyjádřila následovně :

Kniha Vymanit se z pout karmy v překladu Dagmar Štroblové

Co je to "záplatovaná deka"?

Když mi "přišla na mysl" základní myšlenka této knihy, byla jsem opravdu překvapená. Nahlédla jsem, že si každý z nás při svém znovuzrození s sebou neseme záplatovanou deku, jež se skládá z mnoha různých zbytků látky, říkejme tomu záplaty, které všechny pocházejí z minulých životů. Ač jsem o tom pochybovala, fascinovalo mě to. Teprve mnohem později jsem jejímu významu začala opravdu rozumět.

Podle slovníku znamená "patchwork" slátaninu: "Všechno, co je pospojováno z nepravidelných, rozličných, zbytkových nebo pestrých dílů, jako např. deka, která je sešita ze zbytkových látkových záplat." Tato definice mě vrátila zpět do mého dětství, do Anglie, kde jsem začátkem 20. let (dvacátého století, poznámka překladatele) vyrůstala. Vzpomněla jsem si, jak jsem slýchávala o ženách, které se pravidelně stýkaly za tím účelem, aby takové deky šily. Obyčejně se tato setkání konávala během dne, když byly děti ve škole. Ta setkání měla sociální funkci, ženy se při nich mohly pobavit, vyměnit si recepty, popít čaj a především si odpočinout od své denní role manželky a matky.

Původně byly tyto deky vyráběny z malých zbytků látek, které pocházely ze starého oblečení. Když se nějaké oblečení již nedalo nosit, jeho ještě použitelné části se zužitkovaly tím, že se sešily do deky. Tenkrát to byla mnohem úspornější doba než dnes. V mnoha rodinách se oblečení vyspravovalo nebo přešívalo pro mladší členy rodiny, aby se mohlo nosit co nejdéle. Děvčata se ve školách učila šít a plést, vyspravovat obnošené oblečení. Bylo to normální a nikdo se nekoukal nijak divně na ty, kteří poupravené oblečení nosili na sobě. Naopak, šetrné matky se těšily uznání.

Dnes panuje taková nadnabídka zboží, že lidé jsou snadno sváděni k tomu kupovat všechno možné, co jen je jim, v obchodech, v reklamách, na internetu, nabízeno, bez ohledu na to, zda to vůbec potřebují. Opotřebení se bere jako důvod k výměně. Samozřejmě, vždyť jen tak máme důvod koupit si něco nového bez toho, abychom se i jen zamysleli, zda je to nutné a zda si to vůbec můžeme dopřát. Abychom se mohli zapojit mezi ostatní a mohli se oblékat podle módy, necháváme se nalákat nabídkou a zbavujeme se starého oblečení. Chováme se tak, obecně, všichni. Důvodem je potřeba zaimponovat ostatním či získat falešný pocit jistoty.

Naše záplatovaná deka má tedy, jak patrno, svůj prapůvod v šetrnosti, v hospodárnosti! Fungovalo to tak, že se z vyřazeného oblečení "dobré kousky" vystříhaly a štosovaly se na kupičku, dokud se nenastřádalo množství na celou deku. Pak se ty "záplaty" pospojovaly do atraktivního vzoru. Byla to, vykonávána o samotě, práce časově náročná a unavující, proto vznikaly ony "šicí kroužky". Vedle funkce sociální měly ještě tu výhodu, že si ženy mezi sebou své ústřižky vyměňovaly, a tak své deky tvořily krásně pestré.

Na deky byly použity jen ty zbytky látek, které v sobě uchovávaly "život". Vnímejme tedy, že s sebou každá lidská bytost nese symbolickou záplatovanou deku, která je seskládána dohromady z mnoha různých kousků. Náš "původ" je v obnošených kouscích ošacení, které představují různé osobnosti z minulých životů. Každý zbytek látky (díl osobnosti), který si s sebou přináší ještě něco "života", je přinášen jako pozůstatek minulosti, který v tomto životě ale bude použit jinak, protože tentokrát je to jen kousek jiného celku, ne jediné oblečení samo o sobě.

Ve snech oblečení často představuje názory, mínění, způsoby chování. Můžeme tedy naši individuální záplatovanou deku vnímat jako mnohobarevný plášť, podobný Josefovu kabátu v Bibli, jenž mu bratr tak záviděl. Naše záplatovaná deka JE souhrn našich názorů, mínění, způsobů chování a úhlů pohledu, které si neseme z minulosti.

Dost plášťů vypadá dobře, ty jsou terčem závisti, dost plášťů působí rozervaně a škaredě a na toho, kdo je nosí, je nahlíženo s despektem. K tomu, mimo tohoto pláště, máme jako svou identitu ještě své tělo. Lhostejno, zda se to vnější prezentuje jako hnusné nebo jako krásné, znázorňuje to pouze obal, schránku, ve které bydlí "pravé Já".

No, pojďme se na to podívat blíže: Látka byla vyrobena tak, že byla na tkalcovském stavu vzájemně těsně spojena nit. Slovník říká, že: "Tkaní je dovednost vyrábět látku. Dvě role příze (nebo jiného materiálu) jsou v pravém úhlu proplétány jedna s druhou. Tkalcovský stav bývá z rámů vyvedených ve dřevě, na kterých jsou pevně připevněné nitě v osnově. To je první druh příze. Špulka, neboli člunek, pak vede útkovou nit naskrz osnovou prvního typu příze, a vytváří tak látku." Útek je nit, která se provléká v příčném směru osnovou, tvoří s ní (u tkanin) společnou vazbu, stabilizuje polohu osnovních nití a zaplňuje plochu textilie. Takže každá záplatovaná deka byla vytvořena dvěma druhy příze, které jsou v pravém úhlu vzájemně proplétány, aby vznikla látka.

Schéma osnovy (1) se zatkávaným útkem (2)

Osnova nití by tedy mohla odpovídat všem minulým závislostem, činům, zvykům a reakcím, které ještě obsahují energii a "život". Útková nit jsou životní podmínky, přátelé a životní zkušenosti, kterými jsme magneticky přitahováni. To by nám mělo v tomto životě umožnit pomoci vyřešit naše konkrétní úlohy a spotřebovat energii zbytků látky, záplat, kterou jsme si s sebou přinesli z minulosti. Až bude útková nit odstraněna, nebude už více potřeba osnovy nití. Až bude práce zcela ukončena, bude záplata odstraněna. Až se naučíme lekci, rozřeší se situace, z které jsme se měli učit.

My všichni jsme náchylní k tomu pevně se držet starých vzorců chování a jednání. Obáváme se ustavičně toho nejhoršího, a tak to k sobě vábíme. Stal-li se tento vzorec rutinou, začíná bludný kruh.

Při narození svého prvního dítěte jsem, vzpomínám si, řekla, že by moc pomohlo, kdyby se miminko rodilo s návodem k použití, s takovým tím, jaké se přikládají k domácím spotřebičům atd. Dnes už vím, že se rodíme s mnohými upozorněními, s mnohými návody, ale musíme být detektivové a objevitelé, kteří je najdou a rozluští jejich význam.

Rodíme se se smlouvou, kterou máme dodržet. Je jen na nás, jak ji uplatníme. Nebude-li akceptována, někdy v budoucnu k tomu, tak, jak to dovolí okolnosti, dostaneme opět příležitost. Musíme naplnit všechny smlouvy, protože ten, kdo si je sestavil, jsme my.

Co si s sebou do každého nového života neseme a z čeho se skládá záplatovaná deka? A co více, co máme použít, abychom různé záplaty, které jsou ještě z minulých let aktivní, zpracovali?

Počítačový věk nám zjednodušuje tomu porozumět. Představme si, že se rodíme s počítačovým programem, který přitahuje zkušenosti, události, lidi a vztahy, jež nám umožňují zakončit nevyřízené události z minulých životů. Je tolik počítačů, kolik je lidí, a stojí za povšimnutí, že žádný počítač není identický s jiným. To platí i o členech rodiny, i o dvojčatech. Každý počítač je naprogramován odpovídajíc osobním životním dějinám, příběhům každého člověka, které vycházejí z jeho mnoha pobytů na Zemi. Je obecně známo, že žádní dva lidé nemají shodný otisk prstu a ani další části těla. Nepřeberné množství individuálních povahových vlastností je ohromující. Každý člověk má unikátní karmickou minulost, kterou si s sebou zčásti přináší s narozením. Ne všechny vlivy, vstupy z minulých životů, můžou být zpracovány v současnosti. Pokud ale žijeme, způsobujeme novou karmu, kterou budeme, jak to situace dovolí, zpracovávat v budoucnu. Pouze pokud dovolíme Vyššímu vědomí, aby nás použilo jako svůj nástroj, vyvarujeme se nového kosmického dluhu, který by musel být někdy v budoucnu splacen..."

........... Při narození mého prvního dítěte jsem, vzpomínám si, řekla, že by moc pomohlo, kdyby se miminko rodilo s návodem k použití, s takovým tím, jaké se přikládají k domácím spotřebičům atd. Dnes už vím, že se rodíme s mnohými upozorněními, s mnohými návody, ale musíme být detektivové a objevitelé, kteří je najdou a rozluští jejich význam.

Takže tedy: Narodí se člověk. To znamená, že se INKARNUJE VYŠŠÍ VĚDOMÍ, lépe možná definovat jako pravé Já. Opravdu, KAŽDÝ ČLOVĚK V SOBĚ OBSAHUJE CELÉ VYŠŠÍ VĚDOMÍ, Boha samotného. Nejspíš i celé vše, co Je, ale tím se ani nemá cenu zaobírat, jak je to gigantické téma. Takže vystačme si s poznáním, že se rodíme jako CELÉ VYŠŠÍ VĚDOMÍ. Rodíme se tak, ale protože během četných inkarnací došlo, dá se říci, k ROZDĚLENÍ ve Vyšším vědomí na ego - mysl = na osobnost (jinak také definováno jako "malé já") a na "To za Iluzí" (jinak také definováno jako "Já"), s každou další inkarnací se DO KAŽDÉHO JEDNOTLIVÉHO ČLOVĚKA inkarnuje CELÝ tento "balíček" = "To za Iluzí"(neboli takzvané "Já") a osobnost (neboli takzvané "malé já") všech lidí na celém světě! Přitom ono Vyšší vědomí VÍ, co má u kterého daného člověka = u kterého z Jeho nástrojů v tom daném životě být aktivováno a co má zůstat v latentním stavu. PROTO se člověk narodí přesně do té rodiny, která nejlépe odpovídá jeho vlastní MINULOSTI složením svých členů = jejich charaktery, a tudíž i atmosférou, kterou vytvářejí, a jejich postoji a skutky. Jeho minulosti se rodina podobá proto, že člověk se dosud rodil z toho důvodu, aby se očistil, aby "stáhl" zpět rozdělení na "osobnost" a "To za Iluzí". Aby ze sebe sundal všechno, co není čistá Láska, vše, co způsobuje stávající oddělení osobnosti od "Já", vše, co způsobuje rozdělení ve Vyšším vědomí.

-----------------------------------------------------------------------------------------

Úryvek z publikace Zpověď fascinované pozemšťanky

Autorka : Dagmar Štroblová

Již víme, že se rodíme, abychom se zbavili všeho, co si v sobě neseme jako nelásku.

Co NENÍ Láska, může člověk poznat především skrze vlastní utrpení. Tím, že zjistí, co, jaké chování, jednání druhých vůči němu, jeho samého bolí. Člověk se rodí do rodiny, jejíž členové mají, krom pozitivních vlastností, přesně ty negativní vlastnosti, které někdy v minulosti žil i on a nezbavil se jich. Pravdou je, že si tyto rysy, právě proto, že je v minulosti nezpracoval, s sebou přinesl i do tohoto života. Narodil se však a kvůli tomu rodičům, kteří je mají také. Tím dostal možnost buď tyto své stále živé ( energii obsahující ) aspekty znovu zaktivovat, a své rodiče v nich tedy napodobovat, nebo je popírat a proti nim rebelovat. A nebo - je v sobě objevit, přiznat si je a transformovat je.

Jak nám "záplaty" pomáhají rozluštit, vyřešit karmu

Každá záplata se rovná magnetu, který přitahuje to, co potřebujeme pro náš učební proces. Obklopuje nás kolem dokola lidmi, nemocemi, událostmi, příhodami, zkušenostmi a vším, co nás v životě potkává. Energie však nemůže být odstraněna ze všech zbytků látky v jediném životě. Závisí na našich postojích, mínění, přijetí, stanovisku, ochotě a připravenosti, zda budeme ony různé životní okolnosti, poměry a podmínky akceptovat, či zda potlačíme, zavrhneme to, co se můžeme z jednotlivých záplat naučit. Každý člověk má, dle svého postoje, konkrétní měřítka na svobodnu vůli. Můžeme se například učit z mnoha rozličných zkušeností, můžeme se jim ale i stavět na odpor, vzdorovat jim a upřednostnit některé tak, abychom si nadále stýskali, želeli a vzpírali se osudu, Bohu či Univerzu. Ano, tak, jak nám Sathya Sai Baba říká, musí ruka, jež psala scénář našeho života, jej opět zničit. Je na nás ptát se po významu každé události, příhody, zauzlení, hledat důvod a přestat dávat vinu za náš osud jiným lidem či vnějším autoritám. Jen my sami jsme zodpovědní za vše, co se nám v životě stane.

Akceptovat tuto lekci je pro většinu lidí krajně obtížné. Všichni raději hledáme chyby na druhých místo toho, abychom je přijali a odpovídajícím způsobem s nimi zacházeli. Jenže my musíme být připraveni ptát se sami sebe, co ještě se máme naučit a co jsme se v minulých životech naučit opomenuli.

Přistoupíme-li tak k našemu osudu, měli bychom se potom porozhlédnout po událostech a lidech, kteří by nám mohli pomoci rozvinout pozitivnější vlastnosti. Jakmile rozeznáme, že naše takzvané problémy jsou ve skutečnosti příležitosti k učení se, zjistíme, že se rozpustila záplata. Až budou všechny záplaty odstraněny či až bude spotřebována všechna v nich uložená živá energie, stane se viditelným světlo, kterým ve skutečnosti jsme a kterým jsme vždy byli, a my obdržíme schopnost projevit všem lidem, které na své životní pouti potkáváme, lásku našeho pravého Já.

Nedávno jsem dostala zprávu, že měl Yogananda říci, že o své znovuzrození usilovalo v druhé polovině dvacátého století mnoho duší. Neboť tím by obdržely možnost zpracovat karmu vícero životů, a ne jen jednoho života, v jednom životě. Tento výrok, toto svědectví objasňuje, proč je tolik lidí konfrontováno se spoustou těžkých problémů, s kterými si musí poradit, ať už jsou psychického, duševního, alkoholického, emočního či spirituelního druhu.

To by také mohl být jeden z důvodů, proč Sathya Sai Baba v této epoše světových dějin přijal lidskou podobu, podobně jako v minulosti v podobných analogicky krizových časech jiní Avatarové a velcí Mistři, kteří přišli zpět na Zemi.

Místo toho, abychom se nechali deprimovat událostmi, přestaňme hořekovat a nic nepodnikat pro zlepšení naší životní situace a prosme Vyšší vědomí o sílu, s níž se budeme moci lépe naučit naložit s každým problémem, který se vyskytne. Pouze, prosíme-li o pomoc z vnitřního přesvědčení, obdržíme sílu a moudrost, životní zkušenost, na vyřešení onoho problému. Sesypeme-li se ale, zhroutíme-li se ze sebelítosti, nikam nepokročíme a budeme nadále zbytečně trpět, až budeme jednou absolutně neschopní pomoci si sami. Vše, veškerá stanoviska ke všemu, co jsme se do té doby naučili, se musí radikálně změnit. Otázka: "Proč já?" musí být odstraněna a nahrazena otázkou: "Co se z toho můžu naučit?" nebo: "Jak to můžu s pomocí Vyššího vědomí vyřešit?" Postoj změněný tímto způsobem nás ochrání před depresemi a bezmocností, což jsou atributy znemožňující řešení jakéhokoliv problému.

Toto cvičení můžeme pokládat za hledání pokladu, ke kterému jsme dostali konkrétní návod. Budeme-li následovat tento návod nebo značení, můžeme onen poklad vykopat a sebe osvobodit od následků našich minulých činů. Můžou tím být odstraněny některé záplaty, které jsme si s sebou z minulosti přinesli. Život se stane dobrodružným, neboť my nevíme, jakou záplatu budeme zpracovávat příště.

Vzhledem k tomu, že každá záplata pochází z minulého života, kdy duše ještě pobývala v jiném fyzickém těle, tvoří kombinace této záplaty z oněch mnoha minulých životů novou tělesnou osobu či záplatovanou deku. Naučíme-li se ale dnes lekci, kterou jsme v minulých životech propásli, nabízí se nám příležitost spotřebovat energii zůstávající v každém zbytku látky. Až bude život či energie obsažená v záplatě spotřebována, odpadne jako stará kůže či obnošený kus látky, takže už bude zbývat jen málo záplat a zatemněné světlo Vyššího vědomí bude moci zase plně zazářit. Tento proces se může protáhnout skrze mnoho životních poutí, zvláště pokud se v životě vybudovaly nové záplaty a zároveň je ještě spousta starých "žijících".

Tato teorie mnoho lidí zastrašuje. Cítí se přetíženi tou enormní úlohou a bezmocně vzdávají každý pokus postavit se k ní čelem. Život nás ale konfrontuje zpravidla právě s těmi okolnostmi, které nám umožňují odstranit přinejmenším některé zbytky látky. To je nevědomý proces, který může být uzavřen až po mnoha životech.

Aspekty dnešní Kaly - Yugy, železných časů bojů, hádek, pří, válek, svárů, sporů, nepohody, pokrytectví, lichocení, přetvářky a licoměrnosti, vypadají jako doba negativní, jsou ale přesně tím předpokladem, který vytváří tlak na nás samé a vede nás k tomu buď urychlit proces našeho zrání a naše učební procesy, anebo zhynout. Bohudík je dnes spousta metod, které pomáhají uvědomělým a sebekritickým lidem odstraňovat staré záplaty. Jen tak se učíme porozumět tomu, co jsme se v minulých životech nenaučili.

Aby se mohlo projevit pravé Já, či Vyšší vědomí, musí být všechny obaly (přirovnávané ke stínítkům lampy) sestaveny tak, aby mohlo světlo zářit v celé záři. Je-li toho docíleno, mluvíme o iluminaci, osvícení či seberealizaci. Teprve pak může světlo nebo Vyšší vědomí působit v životě člověka a ego ztratí svou moc.

Metoda, která se mi před mnoha lety znenadání zjevila, může tento proces podpořit. Není metodou jedinou. Avšak způsobí, je-li aplikována pravidelně, že se bude ukazovat jedna záplata za druhou. Nejde až tak o to, zda tato metoda vede k osvícení, jako spíše o učební proces, který zahájí. Naši plnou pozornost nepotřebuje až tak cíl sám, nýbrž ona cesta k němu, neboť vedeni čistým srdcem povedou nás tato cvičení krok za krokem k jednotě s Vyšším vědomím. Tohoto cíle nemůžeme dosáhnout ani přímo a bez úsilí, bez námahy, a ani velkým skokem.

Cvičení, která jsou popsána v knize "Odstranit vnitřní pouta", můžou pomoci lidem osvobodit se od mnoha zbytků látky, které jsou dědictvím minulých způsobů chování. Budou-li tyto zbytky látky, jež zatemňují a zahalují pravé Já, odstraněny, může se pravé Já lehčeji odhalit a obdržet své právoplatné místo v našem životě jako jediný hodnověrný, bezpečný a spolehlivý Mistr. Když se svědomitě, zodpovědně ujmeme jednotlivých záplat, které zatemňují naše světlo, můžeme toto světlo opět nechat zazářit.

Jsou různé možnosti, jak se pustit do pohledu na nesčíslné, povětšinou nevědomé vrstvy, které byly sesbírány po mnoho našich životů. Tyto vrstvy nás nutí ke znovuzrozování, dokud se od nich neosvobodíme. Pak, až se od nich osvobodíme, se budeme moci státi tím, kým jsme, kým jsme vždy byli, ačkoliv jsme o naší pravé identitě do té doby nic nevěděli.

Právě onen denní rostoucí, zvyšující se stres může lidi "nakopnout", aby se vysvobodili ze své letargie. Každý nový život nám nabízí tuto možnost. Náš současný život nás může hnát přes naše slabosti a problémy dopředu na této naší cestě z nefalšované frustrace. Zvítězit nad ní a stresem nám budou pomáhat právě mnohé naše problémy.

Během jedné meditace mi byla představena mantra, která může tento proces úspěšně podporovat. Zní: "Důvěra, odevzdání, přijetí." Můžeme vědomě "podat, obětovat" naši osobní vůli Vyššímu vědomí. Vzhledem k tomu, že Ono široce přesahuje naši vlastní ohraničenou osobnost, můžeme Mu "důvěřovat", že nám dá přesně to, co pro svůj vývoj potřebujeme. Žádáme-li to opravdu, pak musíme "přijímat" to, co dostáváme. Toto cvičení spustí návrat k našemu zdroji, počátku, od něhož jsme už dlouho odděleni. Jakmile se svěříme Jeho vedení a dovolíme Mu, aby žilo skrze nás, otevřou se nám mnohé nepředvídatelné možnosti, které nás jednou vyvedou z temnoty, kterou vytvořilo naše ego, vstříc světlu, našemu pravému Já.

Trvá však nebezpečí, že přání po osvícení bude tak silné, že se pokusíme, místo abychom odklízeli všechny překážky, vzbudit zdání, že jsme osvícení, ačkoliv stále následujeme diktát ega. Takoví lidé si s sebou nesou svoji domýšlivou spiritualitu jako hodnostní odznak či jako masku. Nemá žádný význam nechat svítit světlo z venku či je používat jako roli či masku, neboť z toho se zrodí jen další stínítko lampy či doplňková záplatovaná deka, která bude ukrývat staré vzorce chování a skrývat světlo.

Nejčastěji nám není známo, kdo opravdu jsme. Od dětství nás učili pokládat za opravdivou osobu naše tělo, rozum a osobnost. Měli bychom najít zrcadlo, ve kterém bychom mohli rozpoznat všechny vnější záplaty, které máme odstranit, aby se mohlo vyjevit Vyšší vědomí. Nápomocné jsou sny, aby nám poskytly náhledy do našich hlubokých vrstev.

(Konec citace z knihy Vymanit se z pout karmy )

Člověk se narodí do konkrétní rodiny, která mu zrcadlí jeho vlastní nitro, a k tomu ještě mnoho jiných, jemu již ne vlastních aspektů. Všech, pozitivních i negativních. Ty pozitivní jsou tím, co v dovolené míře kompenzuje ty negativní, a nepotřebují uzdravovat. O těch se v této knize nemluví. V této knize se mluví o všem, co člověka odděluje od blaženosti a o tom, jak se toho zbavit.

Člověk se narodí, vždy, do nějakého prostředí. Energetika toho místa na něj automaticky působí. Jeho karma se uvádí do pohybu. Někdo zareaguje jako já, a chce hned zpět :-), ale ne vždy to Vyšší vědomí opravdu ukončí. Co má být učiněno, to se prostě stane, bez výjimky pro nejvyšší dobro zúčastněných.

Dítě absorbuje atmosféru, ve které žije, a vše, co je proneseno, a vše, co je učiněno, dokonce vše, co sděluje řeč těla a mimika.

Úryvky z knihy Odstranit vnitřní pouta

Autorka : Phyllis Krystal

Překlad : Dagmar Štroblová

Zděděný rodinný mrak

Během let jsme si povšimly, že některé rodiny si s sebou "nesou" černý mrak. Tento mrak je očividně vytvořen ze všech traumatických prožitků, které skupina nebo jednotliví členové, kteří do této rodiny v nějakém čase patřili, prožili. U konkrétních etnických skupin se tento fenomén vyskytuje houfněji. Podle naší zkušenosti patří k nejčastěji dotčeným skupinám židé, černí, Irové a indiáni, tedy ti, kteří v minulosti trpěli pronásledováním a persekucemi. Je zřejmé, že dostane-li člen takovéto rodiny do nesnází, spojí se tato situace s rodinnou vzpomínkou na podobnou situaci a to vede k tomu, že dotyčný trpí nejen svým současným osobním traumatem, nýbrž i starým traumatem rodiny, což ho v mnoha případech činí paralyzovaným a neschopným jakkoliv konat.

----------------------------------------------------------------------------------------

Zděděná inkoustová skvrna

Dítě, které se v rodině narodí, si s sebou ze své genové banky přináší jak negativní, tak pozitivní rodinné vzorce. Mohli bychom to přirovnat k počítači, který obsahuje informace o povahových rysech a slabostech, které potřebuje novorozený člen rodiny pro svůj učební proces tohoto života. Vzorce, které momentálně nebudou použity, zůstávají neaktivní nebo latentní v nevědomí.

Oproti černému mraku, který je aktivován, když se nějaké osobní trauma souběžně překryje se starým rodinným problémem, je tento další negativní vzorec, který nazýváme inkoustová skvrna, v miminku přítomen již od jeho narození. Projevovat se může na jakékoliv úrovni ve formě negativních sklonů, emocí a rysů.

Černý rodinný mrak je přebírán z venku, od osob, zatímco inkoustová skvrna, kaňka, existuje již od samého počátku v našem nitru.

Pracoval-li člověk svědomitě na svých negativních aspektech, a je-li si vědom svých učebních lekcí, kterých se mu z nich dostává, může být tento proces urychlen a ony negativní vzorce mohou být zmírněny. Toho docílí dotyčný tak, že si vizualizuje inkoustovou skvrnu. Jakmile jí uvidí před svým vnitřním zrakem, měl by měl by na ní směrovat paprsek světla, který jí postupně zesvětluje tak, že při další její vizualizaci je již snadnější jí zpracovávat.

Toto cvičení by mělo být praktikováno min. týden, denně, je-li to nutné, tak i déle. To odvisí od rychlosti, jakou kaňka skrze světlo bledne. Když je docíleno jejího zesvětlení, když kaňka ztratila svou černou barvu, může dotyčný v napojení na VV, prosit VV o instrukce, jakým způsobem kaňku definitivně vymazat ze své osobnosti a dle instrukcí, které obdrží se tak inkoustové skvrny, která reprezentovala jeho s sebou do života donesenou negativní stránku, zbavit.

Vnitřní nepřítel

A je tu další z forem, která musí být na naší Cestě za svobodou a celistvostí vzata do úvahy, forma, kterou je velmi těžké "dostihnout" a která se často letmo ukáže ve snech nebo ve fázi denního snění. Nazýváme jí vnitřní nepřítel. Je to souhrn všech těch aspektů jedince, které odolně a vytrvale pracují proti němu a proti jeho nejlepším záměrům či úmyslům, lhostejno, jak svědomitě by se on sám rád snažil o pokrok. Bere na sebe spoustu forem a podob, může být obou z pohlaví, mladý i starý. To, že se ukáže, je oznámením "puštění" k jádru určitého, často ústředního problému. Obvykle je ve vnitřním nepříteli "uloženo" velké množství energie, která je pak, když je přemožen - zničen, uvolňována a používána v běžném životě. Krom toho může tato dodatková energie urychlit náš vývoj do naší celistvosti.

-----------------------------------------------------------------------------------------

Úryvek z knihy Vymanit se z pout karmy

Autorka : Phyllis Krystal

Překlad : Dagmar Štroblová

Kapitola 7

Osobní příklad, jak pracuje karma

Přihodilo se mi něco, co ilustruje možné přímé spojení mezi minulým životem a neštěstím které se mi, jak se zdálo, stalo zcela nepochopitelně v tomto životě. Navrátila jsem se do Hamburgu, do města, ve kterém na srdeční infarkt zemřel můj bývalý manžel. Během pobytu jsem byla požádána, abych navštívila oslavu díkůvzdání v Baba-centru. Byli jsme vyzvání, abychom sepsali všechno, za co chceme Bábovi poděkovat. Papírky s našimi vyjádřeními byly sebrány a přečteny nahlas, abychom všichni mohli na těch našich "zjištěních" profitovat.

Vedla jsem řeč na toto téma - zač děkuji - a uzavřela jí slovy, že si Baba přeje, abychom byli vděčni za vše v našich životech, bez ohledu na to, zda se z toho těšíme či nikoliv. Vše je dar, z kterého můžeme nějakým způsobem těžit, i když to prozatím ještě nechceme nebo nemůžeme akceptovat.

Po té promluvě jsme opustili místnost a sešli po schodech dolů na parkoviště. Vtom jsem, z nenadání a bez zjevného důvodu upadla na železné zábradlí, narazila na něj hlavou, a z nosu a úst začala silně krvácet. Ačkoliv jsme místnost opouštěli společně, byla jsem mezi Babovo stoupenci, žádný z nich nemohl tomuto neštěstí zabránit. Ačkoliv já sama jsem ho předvídala, nepodařilo se mi se zachytit, "vybrat" ten pád. Přítel, který stál u mne, mi později vyprávěl, že úplně ztuhnul a přes veškerou snahu mi nemohl pomoci. Vzal mne do nemocnice na rentgen. Když jsme tam přijeli, ke svému zděšení jsem konstatovala, že je to ta samá nemocnice, ve které před pěti lety ležel a zemřel můj muž.

Vyšetřoval mne lékař, na rentgen už bylo ale pozdě, neboť personál mohl být k dispozici až následné ráno v sedm hodin. Ten lékař mne chtěl v nemocnici nechat přes noc, aby mne hned příštího rána zrentgenovali. Příčila se mi myšlenka, že budu spát v té samé nemocnici, ve které byl můj zemřelý manžel a tak jsem se rozhodla raději přijít až ráno. Lékař, který kontroloval rentgenové snímky, žasl. Sklo z mých brýlí při pádu jen těsně minulo oko. Vzhledem k tomu, že skla nebyla z plastu- jsem na něj alergická - nýbrž ze skla, mohla jsem bývala oslepnout. Kromě toho jsem na tyč zábradlí narazila partií mezi tváří a kostí nosu a to tak, že jsem si nic nezlomila. Nicméně můj nos a dásně byly silně zraněné. Toto neštěstí bylo sice nevyhnutelné, ale zranila jsem se mnohem méně, než bych se bývala v tomto případě zranit mohla. To vypovídá o způsobu, jakým nám Bába slíbil pomáhat, poprosíme-li Jej o to. Říká, že nebude konat proti naší karmě, ale bude jí urychlovat, iniciovat a její dopady zmenší na minimum. Zcela jistě tak v tomto případě učinil, neboť jsem mohla už v příštích dnech letět do Kolína (nad Rýnem ), kde jsem mohla mít projev na roční Sai-Baba konferenci. Vypadala jsem příšerně, ale díky pomoci Saí Baby či VV jsem mohla bez problémů mluvit.

"Proč se to stalo ?", ptali se mne lidé. Očividně jsem musela projít touto zkušeností, z mne ještě neznámého důvodu, jehož zdroj ležel v minulém životě a na který jsem si toho času nevzpomínala. Když už se ten úraz ale stal, měla jsem na výběr - ztěžovat si na osud nebo zrealizovat to, o čem jsem krátce před úrazem v Saí Centru hovořila- přijměme to a děkujme Ti za příležitosti, které nám dáváš, abychom mohli odstranit další zbytek látky.

O pár týdnů později, když se zranění pomalu hojila a já je již skoro nevnímala, zjevil se mi z nenadání možný důvod mého úrazu. Vzpomněla jsem si na jeden minulý život, do kterého jsem se před mnoha lety přenesla a konstatovala jsem, že tento úraz by mohl mít přímý vztah k mému minulému chování.

Noříce se hlouběji, vzpomněla jsem si na svůj život, ve kterém jsem žila jako tibetský mnich, který na popud svého mistra projevil ochotu nechat se na určitý čas zavřít do skrýše, do jeskyně. Účelem tohoto uvěznění bylo, umožnit mu telepatickou pomocí svého mistra osvobodit se od svých přání. Během prosebného průvodu padl mistr na nosítka, která nesly jiní mniši a dočasně ztratil vědomí. Telepatické spojení mezi nimi bylo přerušeno. Přerušení této vnitřní podpory mnicha traumatizovalo v nejvyšší míře a přání, od kterých se chtěl oprostit jej takovým způsobem přemohla, že on, aby jimi nebyl utiskován, bezmocně tloukl hlavou o zdi jeskyně. Díky tomuto zoufalému činu vykrvácel.

Onen mnich vykonal tento čin svou vůlí a egem, ne s pomocí VV. Tudíž se sám a záměrně, úmyslně udeřil a tím si způsobil smrt. Sebevražda je ta nejkrajnější, nejvyšší kontrola skrze ego. Nemohla jsem zabránit svému pádu a musela jsem zlikvidovat následky svého minulého úmyslného činu.

Když se Baba při naší první návštěvě u Něj, v roce 1973 , ptal mého muže, co by si přál, odpověděl ze srdce, že by mne rád vyléčil z mých bolestí hlavy. Baba mi vysvětlil, že trpím pěti různými druhy bolesti a ne jen jednou, jak jsem předpokládala. Pod dojmem z této novinky jsem musela vypadat tak vyděšeně, že mne ujistil, že mi pomůže. Materializoval pro mne prstýnek ze sedmi různých kovů, nazvaný Panchaloha. V kovu byl vložen meteorit, který jsem měla denně mnout ve středu čelní plochy, aby se vyléčil jeden druh mých bolestí hlavy. Od té doby jsem to ustavičně činila. Zatímco mi Baba vysvětloval, co bych měla dělat, vzpomněla jsem si z čista jasna na můj tibetský život, který jsem odkryla již mnoho let předtím, v úžasu jsem se nadechla a vykoktala : " O, Baba " on odpověděl : " Ano, Swami ví všechno o Vaší minulosti " . Baba tenkrát, zdá se, odstranil primární příčinu, ještě ale přetrvaly zbytky starých zbytků látky, které snad byly díky tomuto zvláštnímu úrazu zcela odstraněny.

Mohu jen věřit, že byla tímto způsobem z mé deky rozluštěna další záplata a že se již nevynoří.

-----------------------------------------------------------------------------------------

Úryvek z knihy Vymanit se z pout karmy

Autorka : Phyllis Krystal

Překlad : Dagmar Štroblová

Kapitola 9

Jak mohou být záplaty odstraněny

Jak již víme, přinášíme si s sebou do každého nového života záplatovanou deku, která se skládá z různých aspektů minulých životů, které samy v sobě ještě skrývají "život". Ukazují nám, co ještě se máme naučit. Dříve než je můžeme odstranit, musíme si jich býti vědomi. A abychom toho docílili, prosme Vyšší vědomí, aby bylo naším výhradním učitelem.

Tato úloha není příjemná. Nikdo nepřiznává rád své vlastní chyby. Většina lidí je skrývá. Popíráme jejich existenci a nalháváme sobě i ostatním, že jsme tak nevinní, jak čerstvě napadnutý sníh. Copak to je za chyby, které si nechceme přiznat? Každý člověk má jiné chyby. Vyplývají ze zbytků látek, které jsme si, na úrovni Vyššího vědomí, přinesli ke zpracování do tohoto života.

Rozšířenými nedostatky jsou : vztek, zlost, zuřivost, žárlivost, řevnivost, závist, žádostivost, dychtivost, chtíč, lakota, nenasytnost, pýcha, chlouba, ješitnost, samolibost, strach, panovačnost, agresivita, egoismus, sobectví, lenost, zahálčivost, netečnost, konzervativnost a mnoho dalších. Analyzujeme-li tyto nedostatky, zjišťujeme, že všechny byly zapříčiněny přáními, a nebo s přáními jsou ve spojitosti. Buď něco chceme, rádi bychom něco, nebo někoho, a nebo se pokoušíme něčeho, a nebo někoho vyvarovat.

V žádném případě bychom se neměli pokoušet zaměstnávat se všemi chybami najednou. Takový úkol by nás odradil, a vedlo by to jen k tomu, že bychom jej přesunuli na neurčito nebo přinejmenším do budoucího času, který by se nám zdál vhodný. Na to, abychom mohli rozkrýt a odložit tyto nepříjemné vlastnosti, máme nápomocnou metodu. Potřebujeme k tomu pestré listy papíru či kartičky :

Vyber si kartičku určité barvy, a jakmile si uvědomíš negativní pocit, napiš jej na ní.

Závist by mohla být napsaná na zelené kartě, což by odpovídalo rčení : zezelenal závistí, žárlivost na žluté, neboť obvykle bývá spojována se žlutou barvou, strach na bílou, neboť strachy lidé zpopelaví, vztek, zlost na červené, protože většině lidí vžene vztek krev do obličeje, atd.

Aby ses nepřetížil, je radno začít ponejprve jedním citovým hnutím. Každý člověk má ke zpracování jiné emoce. Sepiš si ty své, podle toho, jak je výše uvedeno a připojuj další a další.

Lidé, kteří se často vyskytují ve Tvých snech, mohou ztělesňovat nevědomé zbytky látek, kterým bys měl věnovat pozornost. Každá postava ze snu doručuje tomu, komu se ve snu zjevila poselství a může tudíž být použita jako zrcadlo k rozeznání záplaty. Zdá-li se Ti o někom, kdo je vzteklý, zlostný, žárlivý, závistivý, nepřející nebo má nějaký jiný špatný zvyk, přezkoumej, zda ty sám nereaguješ právě tak a zda Ti toto tvé chování bylo známo dříve, než Tě na ně sen upozornil.

(konec citace z knihy Vymanit se z pout karmy )

-----------------------------------------------------------------------------------------

Vložím sem i něco o Teorii Karmy, protože jako terapeut zmiňuji klientům, přesto, že metodická cvičení a postupné léčení jejich problémů se samy o sobě obejdou bez doplňkových vysvětlení důvodů jejich potíží, přesto klientům při naší spolu-práci zmiňuji i pozadí jejich současnosti ... a to je s karmou přímo spojené. Uvědomění ( si ) totiž obrovsky přispívá k rychlosti a ladnosti léčení samotného

Teorie Karmy vysvětluje jeden ze Základních principů Všeho - Co - Je, a sice fakt, že vše je energie a žádná nikdy nikam nezmizí, dokud není "zpracována". Způsobů, jak jí zpracovat je víc, nicméně obecně platí, že se mi vždy nějakým způsobem a silou, kterou v sobě ještě obsahuje, vrátí vše, co jsem kdy ze sebe uvolnila - vyslala.

Dnešní doba je, plus - mínus, dost náročná. Teorie Karmy říká, že vše, co nyní žiji jsem sama způsobila v nějaké své inkarnaci a nyní se mi to jen ve Vnějším světě zhmotnilo do formy a tvaru - člověka, situace, faktu atd....

To je pravda. JENŽE ... v současnosti toho povětšinou řešíme TOLIK, že NENÍ SNADNÉ UNÉST zjištění, co všechno že jsem to kdy komu údajně provedla ? Přijetí Teorie Karmy MŮŽE, valí-li se na nás, hlavně ze začátku, než začneme odbourávat jednotlivá pouta a blokace, podlomit kolena a přemoci nás do bezradnosti a bezútěšnosti. Může také navozovat pocity Hříchu. Ale tomu chci předejít tím, že nás ujistím, že, dorážely-li by na nás takového myšlenky, je to jen ego se svou snahou nedovolit nám na sobě pracovat a tak ho - ego - umenšovat :-)

Jsou to naše rozhodnutí na Vyšších Úrovních, proč a co všechno v tomto životě zpracováváme ... Tak k tomu tak, prosím, přistupujme ... a pracujme každý sám za sebe na sobě, protože jen tak se náš svět na překrásné planetě Zemi může dál rozvíjet do Lepších časů.

-----------------------------------------------------------------------------------------

Úryvek z publikace Zpověď fascinované pozemšťanky

Autorka : Dagmar Štroblová

Kapitola : Závěr

Náš život, vše, co nás potkává, je jen a pouze příležitostí rozvázat pouta k osobám, věcem, skutečnostem a obrátit se k Bohu.

Je to příležitost, ať je to zpočátku jakkoliv obtížné, přestat se obracet pro pomoc, radu, útočiště a jistotu k lidem, ke hmotě, do vnějšího světa, příležitost zbavit se strachu a odevzdat se Vyššímu vědomí. Ono samo v sobě obsahuje všechny a vše a obrátíme-li se k Němu v důvěře, nastoupíme na cestu Očisty a Zaléčení (se), protože tím okamžikem nám Ono začne do života konečně pouštět přesně to, co za tímto účelem potřebujeme.

Neříkám, že je to snadné. Dokud je člověk plně připoutaný ke svému faktickému okolí, má přirozenou tendenci chovat se tak, aby jím byl přijímán. Vyžaduje jeho lásku a zcela správně předpokládá, že když se bude chovat tak, jak se to od něj chce, dostane ji. Stejně tak ale každý takový člověk jasně cítí vše, co strpět nemůže, a pak se, opět pochopitelně, bouří a bojuje. Je na cestě do smutku až depresí. A okolní svět tomu nepřidává. Naopak. Jen to podporuje. Však se podívejme, jak to kolem vypadá. Sodoma - Gomora, Kali Yuga... A přitom každý chce do Zlatého věku.

Má zkušenost je ta, že tam se jde přes Boha. Má zkušenost je ta, že se bez přizvání Vyššího vědomí do Jeho působení v našem běžném životě nezačne nic pozitivně měnit. Věci se nedají do pohybu, dokud nejsme nuceni se zastavit a OPRAVDU si připustit, že náš život není hezký. Že ubližujeme a je nám ubližováno, že se bojíme, honíme a běsníme, že upadáme do apatie, do bezvýchodnosti nebo do letargie, že pukáme vzteky a chce se nám řvát z plných plic... Jenže křičet na druhé, to nikam nevede, tak kam tedy máme o pomoc zavolat?

Volejme Boha. Církevní výklady náboženství se postaraly o mementující znetvoření pojmu Bůh. Na nás je, zda toto Svaté slovo rehabilitujeme. POKUD tak učiníme, napravíme i sebe!

Sama Phyllis Krystal to vyjádřila takto:

Doslov

Vypadá to, že jsou tato doporučení spojena se spoustu intenzivní práce, ale nemusíme se odpojovat ode všech záplat naší záplatované deky najednou! Každý člověk si s sebou přinesl rozličné záplaty, na kterých by měl v tomto životě pracovat. Nejspíš je dokonce nemožné odložit vše v jediném životě. A ani to není doporučitelné. Měly by být rozpuštěny a odstraněny pouze ty záplaty, které nám dnes nabízejí možnost učit se z nich. Za tím účelem by měly být záplaty vyhledány nebo nechány "vykouknout".

Ano, k osvobození se je zapotřebí tvrdé práce, ale můžou být čas a energie vynaloženy lépe než na zpracování staré karmy? A neměli bychom dovolit Vyššímu vědomí, aby skrze nás žilo, a tak se nevytvářela žádná nová karma? Podobá se to vyrovnání starých dluhů, které si s sebou táhneme mnoho životů a od jejichž tíže se můžeme osvobodit jen tvrdou prací.

Prohlédli jsme si záplaty, které jsme si s sebou přitáhli a z nichž se skládá naše záplatovaná deka. Jde o to spotřebovat v nich obsaženou energii, a tak je odstranit. To ale znamená, že pojmeme úmysl a proměníme jej v čin, zatímco pomocí cvičení "osmička" omezujeme moc negativních vlastností. Osmičku praktikujeme minimálně 14 dnů, poté se můžeme od symbolu, který reprezentuje onen aspekt, odvázat a zničit jej.

Zároveň je nezbytné vyvíjet aspekty, které ty negativní nahradí, například upřímnost, trpělivost, sociální starostlivost, soucit, skromnost, připravenost, ochotu se dělit, ochotu pomáhat druhým a těm, kteří jsou méně úspěšní než my. Vzhledem k tomu, že si s sebou každý člověk přinesl jiné vlastnosti, pozitivní stejně jako ty méně žádoucí, musíme nejprve určit, co konkrétně nám osobně chybí. Teprve pak můžeme provádět cvičení s májkou či hodinami, a tak prosit Vyšší vědomí, aby nám chybějící vlastnosti předalo. Tyto bychom měli vdechovat a jakoukoliv kontrolu nás sebe samých vydechovat.

Rozhodneme-li se pro tuto cestu, stane se náš život dobrodružstvím a my brzy zjistíme, že dostáváme pomoc z těch nejneočekávanějších míst.

Současná doba "s krátkou životností" nabízí optimální předpoklady k tomu, abychom se této těžké úlohy ujali. S denní pomocí Vyššího vědomí a s naší připraveností a ochotou podřídit se Jeho vůli se můžeme osvobodit a stát se Jeho nástrojem. Co více si můžeme pro svůj život a nadcházející tisíciletí přát? Pojďme na této úloze, která současně osvobodí celý svět, pracovat všichni dohromady. Nepromarňujme již dále náš vzácný čas a energii, nýbrž vnímejme jedinečnou příležitost, jež se nám nabízí, a sice hledat pomoc a vedení Vyššího vědomí. Prosme Ho, aby skrze nás denně myslelo, cítilo, mluvilo, konalo a milovalo.

( konec citace z knihy Vymanit se z pout karmy )

"Prach jsi a v prach se obrátíš." Má to však OBROVSKÝ háček. Jde o to, zda to bude prach světelný, nebo prach temný. Je naší zodpovědností pro budoucí generace UVĚDOMIT SI, že jsme to MY, kdo právě teď, neustále, tvoří Energii - Vědomí - Budoucnost. Jsme to MY, kdo právě teď, neustále, tvoří prostor, ve kterém budeme v budoucnu žít. Jsme to my, kdo má tu MOŽNOST rozhodnout se, že přepíšeme dějiny. Jsme to my, kdo má MOŽNOST to udělat.

JSME TO MY, prostřednictvím Já. Navíc, a to je stejně důležité, jen osvícený rodič může správně vychovávat děti. Osvícený rodič je ten, který POZNAL, co je Vyšší vědomí, a proto své dítě již od nejútlejšího věku automaticky vede k napojení na Já. Zároveň mu, protože sám již je zbaven pout a vazeb (vč. jakéhokoliv chtění, čili osobní vůle), přirozeně předává jen to, co on sám od Vyššího vědomí dostává. A to je model, který zaručuje existenci Zlatého věku.

S tím souvisí i správný model vztahový. Partnerství, do kterých povětšinou v současnosti vstupujeme, nejsou založena na Lásce. Tedy, tak úplně se to říci nedá. SAMOZŘEJMĚ, že Láska, ta naprostá, čistá, průzračná, nevinná, vědomá energie Počátku, je přítomna vždy a všude, tedy i v každém vztahu. Pravdou však je i to, že tuto drahocennost a naši podstatu v dnešních partnerstvích, z důvodů v této knížečce popisovaných, válcuje ego a nevědomí. Současná partnerství jsou z valné většiny tvořena lidmi, kteří se chovají nevědomě = žijí spojeni vazbami a pouty s těmi, jejichž vzorce kopírují nebo se jim vzpouzejí. Hnáni životem očekávají od druhých a přetěžují každého, s kým přijdou do styku, vč. sebe sama. Nevidí, že jsou obětí minulosti, nevidí, že nejsou svobodní. Nevidí Sebe = Boha jediného v sobě. Nevidí, že tančí "tanec šílence". A nevidí ve Zdi, před kterou tento tanec tančí, Dveře.

A PŘITOM TAM JSOU. ♥

Je to, pochopitelně, přesně tak, jak řekl Sai Baba :" Bez Boha není ŽÁDNÁ SebeHodnota"

.............. Buďte za všech okolností připoutáni ke zdroji, podstatě a úhrnu veškeré síly : k Pánu .........

( Sáji Bába - Svatý muž ... a psychiatr, Samuel H. Sandweiss, M.D. )

"Kdo se dívá Ven, sní. Kdo se dívá Dovnitř, probouzí se."

" Žij mezi lidmi a plň své světské povinnosti, ale věz, že tvůj život patří jedině Mně.
Uvědom si, že všechna tvoje činnost je Moje.
Jsem to Já, kdo koná a ty, kdo následuje.
Já ti napovídám a ty hovoříš,
Já diktuji a ty píšeš.
Nyní se zeptej, kdo je to "Já" a kdo je to "ty" ?
Zeptej se sám sebe : Je to vztah matky s dítětem nebo gurua a žáka a nebo Boha a oddaného ?
A NEBO BY MOHLO BÝT, ŽE JSME JEDNO ?!!"
( Saí daršan, Seema M. Dewan, překlad Rúth Hálová )

Obsah knihy Vymanit se z pout karmy :

Kapitola 1 Co je to záplatovaná deka,

Kapitola 2 - Kdo nebo Co je Vyšší vědomí ?

Kapitola 3 - Kdo jsi, Kdo jsem já ?

Kapitola 4 - Mýty

Kapitola 5 - Jak sny poukazují na "záplaty"

Kapitola 6 - Teorie karmy

Kapitola 7 - Osobní příklad, jak pracuje karma

Kapitola 8 - Jak nám záplaty pomáhají rozluštit, vyřešit karmu

Kapitola 9 - Jako mohou být záplaty odstraněny

Kapitola 10 - Bývalá panovačnost a její nynější působení, následek

Kapitola 11 - Lidé v našem životě

Kapitola 12 - Naučit se, kdy říci NE

Kapitola 13 - Tělesné, fyzické problémy a nemoci jako zbytky látky

Kapitola 14 - Krevní skupiny jako zbytky látek nebo magnety

Kapitola 15 - Role chování - jednání jako záplaty

Kapitola 16 - Role rohožky

Kapitola 17 - Dominantní role

Kapitola 18 - Rodinná atmosféra

Kapitola 19 - Peníze

Kapitola 20 - Jídlo a pití

Kapitola 21 - Čas a přesnost, dochvilnost

Kapitola 22 - Pracovní prostředí, pracovní atmosféra

Kapitola 23 - Zdraví a nemoc

Kapitola 24 - Náboženská atmosféra

Kapitola 25 - Sexualita - Sexuální chování

Kapitola 26 - Role v manželství a v partnerství

Kapitola 27 - Porod

Kapitola 28 - Rodičovství

Kapitola 29 - "Kostlivec ve skříni"

Kapitola 30 - Radost a zábava

Kapitola 31 - Předsudky jako rodinný vzorec

Kapitola 32 - Majetek, Vlastnictví

Kapitola 33 - Móda a oblečení

Kapitola 34 - Vztek a násilí

Kapitola 35 - Trpělivost

Kapitola 36 - Pýcha a ješitnost jako "záplata"

Kapitola 37 - Žárlivost a závist jako "záplata"

Kapitola 38 - Chtivost, Chtění, Žádostivost, jako "záplata"

Kapitola 39 - Vztek jako "záplata"

Kapitola 40 - Strach jako "záplata"

Doslov

---------------------------------------------------------------------------------------

Úryvek z knihy Vymanit se z pout karmy - Zadní přebal knihy :

Vymanit se z pout karmy,

Vysvobození z kosmických závazků

Uvolněte pouta s minulostí

Metoda vyvinutá Phyllis Krystal za účelem rozvázání vnitřních pout je celosvětově známa a úspěšná. Touto knihou autorka svou techniku usměrnila na další podstatné téma - zacházení s naší karmou, s vazbami na minulé životy.

Zde předkládanými cvičeními mohou být uvolněna a uzdravena pouta ze vzdálené minulosti. Tím se otevřou dveře nepředstavitelně velkých prostor - dobré a zlé činy, dluh minulosti nás již nemusí svazovat. Budoucnost se zas může utvářet svobodně.

4. O dětech, naprogramování rodiči a o nápravě

Kniha Vymanit se z pout karmy

Autorka : Phyllis Krystal

Překlad : Dagmar Štroblová

Kapitola 28

Rodičovství

Vzpomínám si na pořekadlo " Kdo šetří rákoskou, rozmazluje děti", které jsem jako malá často slýchala. No, zdálo se to velmi přísné, nicméně od těch dob se ručička vychýlila do druhého extrému, od krajně přísné disciplíny mého mládí k tuze vláčnému, až povolnému chování, které lze pozorovat všude na světě.

Abychom zjistili, zda opakujeme to, jak vychovávali nás, nebo zda děláme přesný opak toho, musíme se na to, jak jsme byli vychováváni blíže podívat.

Ohlédnu-li se tam já, vzpomínám si, že mne má přísná, dominantní matka nechtěla ani vidět, ani slyšet. Bila mne, když jsem se i jen osmělila jakkoliv se vyjádřit, bila mne, i když jsem se ptala a snažila se zjistit, co jsem udělala, proč mne bije. Má matka byla jedenácté dítě své matky, která byla kvůli spálové angíně hluchá. Nejstarší dcera musela převzít její roli a má matka měla sestře za zlé, že se k mladším sourozencům chovala přísně a utlačovala je. Má matka proti tomuto represivnímu jednání otevřeně silně rebelovala, a jakmile si našla pracovní místo, rodinu opustila. To nebylo tenkrát pro ženu jejího původu obvyklé. Můj otec pocházel z jiné rodinné struktury. Měl čtyři sourozence a jeho rodiče byli mnohem shovívavější a trpělivější. Vzhledem k tomu, že já byla jediné jejich dítě, ospravedlňovala matka své přísné chování tím, ž nechce vychovat žádného rozmazlence, jak tomu u jedináčků často bývá. Pochybuji, že si uvědomovala, že kopíruje svou sestru, jen v ještě horší podobě.

Můj otec byl prostřední dítě mezi dvěma bratry a dvěma sestrami. Jejich otec byl statkář a spravoval vícero statků. Rodinný život tam byl klidnější, než v mnoha jiných rodinách a děti byly vychovávány mnohem shovívavěji. Proto měla má matka ty největší obavy, že by mne otec mohl rozmazlit a dělala vše, co bylo v její moci, aby tomu zabránila.

Když jsem se vdala, přísahala jsem si, že se svými dětmi nebudu nikdy zacházet tak, jak má matka se mnou. Coby matka jsem si ale všimla, že dovolit dětem všechno je také naprosto špatně. A tak jsem musela najít zlatou střední cestu, abych nebyla ani moc přísná, ani zbytečně mírná. Můj manžel měl přísného a trestajícího otce a matku, která jej, vzhledem k tomu, že byl prvorozeným synem v židovské rodině, rozmazlovala a hýčkala. Naše vzory, které jsme si s sebou do manželství přinesly, musely být "srovnány".

Moje matka vždy trvala na tom, abych dělala to, co chce ona. Byla přesvědčená o tom, že její cesta je nejen správná, ale i jediná možná. Takže mi nezbývalo nic jiného, než tuto cestu, kterou předepsala, následovat. Odporovala-li bych, byla bych, jak jsem ze zkušenosti věděla, okamžitě tvrdě potrestána a tomu jsem chtěla za všech okolností zabránit. Na základě těchto nedobrých zkušeností jsem své dcery povzbuzovala, aby si volily svou vlastní cestu, byla jsem ale připravena jim poradit, kdykoliv by mou pomoc potřebovaly. Jsem si jistá, že jsem udělala spoustu chyb, tak jako je bezděčně děláme všichni, ale jedno vím: Naučila jsem se, že rodiče příliš často projektují na své děti svá vlastní přání a očekávání, místo toho, aby se ptali, co si kdo z nich s sebou přináší, a a co by chtěl vyjádřit. Uznala jsem, že se ona, dnes platná, široko daleko rozšířená metoda výchovy musí změnit tak, aby mladí lidé mohli provést onu tak naléhavě potřebnou obnovu, která zajistí kontinuitu dnešní civilizace.

Hodně dětí mi říká, že by za rodiče chtěly opravdové lidi a ne rodiče, kteří doma hrají dále své role ze zaměstnání, což do rodiny vůbec nepatří. Rodiče by si měli navyknout poté, co se vrátí z práce domů, osmičkovat osobní symbol pro jejich zaměstnání, aby se ze této své role mohli dočasně uvolnit a aby tak mohli převzít role manžela, manželky a láskyplných rodičů. Pak se děti cítí jako hodnotní členové rodiny, cítí přijetí, což je pro ně velice důležité, mají-li úspěšně zvládat ony tak rychle se měnící životní podmínky. Jen tak mohou rozvíjet nezbytnou důvěru, aby ve svém okolí a ve společnosti uskutečnili významné změny. Kromě toho mohou mladí lidé při dosažení puberty zpřetrhat svá pouta ke svým rodičům. Ve starých a uvědomělých kulturách byl tento tak podstatný vývojový krok do další generace veskrze znám.

Může to znít podivně, ale vypozorovala jsem, že dokonce u rodičů, kteří byli v mládí zavlečeni do koncentračních táborů, že tito rodiče, přesto, že s nimi v dětství zacházeno přísně a bezcitně, nebo lépe řečeno brutálně, se tak chovají i ke svým dětem. Mělo se za to, že se lidé, se kterými se v dětství nakládalo zle, zapřísáhnou něco takového svým vlastním dětem nikdy neprovádět. NO, ne vždy to souhlasí. Někdy jsou tito rodiče ke svým dětem přesně tak nelidští, jako k nim byli dozorci v táboře.

A nyní následuje Status na téma : Děti ♥

Úryvek z knihy Osvobození od strachu a odmítání
Autorka : Phyllis Krystal
Překlad : Dagmar Štroblová

Nové "naprogramování" a příprava rodičů a učitelůPrvním předpokladem slibné výchovy dětí je bezesporu Nová výchova rodičů. Protože děti jsou dospělými, rodiči a učiteli vychováváni nucením ( i proti své vůli ). Proto dospělí musí svou dosavadní rodičovskou výchovu pojmout nově.Řetězové reakce, které po generace zprostředkovávají strukturu výchovy musí být prolomeny. Jen tak mohou lidé začít růst do sebevědomých, samostatných, nezávislých a dospělých mužů a žen. Jen tak se mohou svobodně zorientovat mezi tím, co je momentálně přiměřeným a co je zastaralými negativními normami, normami, jež byly děděny skrze rodinné generace. Ony normy mohou svírat a polapit lidi do té míry, že se změna či pokrok stanou nemožnými. Často opakujeme celý život mechanicky a bezmyšlenkovitě vzorce chování bez toho, abychom se vůbec ohlédli a zjistili, zda jsou pravdivé, zda jsou vůbec adekvátní.
Mnoho lidí následuje celý svůj život tyto nevhodné vzorce.Mnoho primitivnějších živočišných forem se učí skrze opakující se odzkoušené a osvědčené vzorce chování, které je přímo naučili jejich rodiče, nebo které od nich "obkoukali". Tímto způsobem byly impregnovány do jejich nervového systému a chrání je před napadením, hladem, a dalšími výzvami. Instinktivně se učí, jak a kdy reagovat.
Lidé se zvířatům sice podobají, žijí však nejen na úrovni instinktivní. Jsou vybaveni schopností myslet, zvažovat, uvažovat, ptát se a být tvůrčími, pochopitelně mají též schopnost jíst, spát a plodit děti. Mají tu možnost, upravovat si individuálně své životní podmínky.

V posledních padesáti letech (poznámka překladatele : kniha vydána v r. 1990, ) se odehrálo tolik dramatických změn, jako dosud nikdy. Tyto změny s sebou přinesly na straně jedné mnoho výhod, na straně druhé mnoho problémů. Budeme nuceni přizpůsobit se těmto změnám v krátkém čase. Všeobecný zmatek a nejistota budou následovat.V souvislosti s tím vzniká celosvětově pronikající potřeba uzpůsobit nově systém výchovy, aby bylo možno dát dospívajícím dětem v tom rychle se měnícím plánu nové, smysluplné směrnice. Měly by být náhradou směrnic chybějících či zcela zastaralých. Současná situace způsobuje nepořádek, bezuzdnost, nezávaznost, zhýralost, drogovou závislost, alkoholismus, sexuální zmatek, násilí, kriminalitu a deprese, což často vede k sebevraždám mladých.Byl-li by smysl života zprostředkován ne jen ústně, ale i živoucím příkladem, vyrůstaly by děti ve smyslu - vládnoucím světě, ve kterém není pro emocionální nebo psychické problémy a těžkosti žádné živné půdy. Ale protože tomu tak není, děti a mladiství, se chorobně pídí po náhražce. Aby tento hlad po smyslu a lepším životě, utišili, obrací se zoufale na vše, co slibuje jeho zmírnění. Rozmach sexuálních vztahů, nápadný nárůst drogové závislosti, alkoholismu, brutality ve filmu, v televizi, obscénní knihy a časopisy, a dokonce i různé druhy "pop" meditací jsou následkem. Mládež je buď podrážděná a tak odváděna od svého vnitřního utrpení a svého vnitřního hladu, nebo otupělá vůči svému vnímání a pozorování a "omráčená" nepříjemnými myšlenkami a pocity.Proto bude tento díl této knihy takovým shrnutím nebo přehledem mé první knihy. Měl by pomoci učitelům a rodičům osvobodit nejprve sebe od starých negativních naprogramování, aby tyto nebyly dále přenášeny na děti.Tyto myšlenky bude mnoho lidí odmítat coby neuskutečnitelné a budou operovat starým příslovím :" Starého psa novým kouskům nenaučíš". Jenže lidé nejsou zvířata, ačkoliv s nimi máme mnoho společného. Lidé mají oproti ostatním živým tvorům mnoho výhod : tím nejdůležitějším je svobodná vůle. Lidé nejsou nuceni přejímat zastaralé obyčeje, ačkoliv změnit je může být těžký úkol. S cílevědomostí a pomocí Vyššího vědomí se to s jistotou podaří.Budou pak děti vychovávat tak, aby ony samy směly rozvíjet své vrozené schopnosti a dovednosti, své vrozené povahové rysy a ne tak, aby je pod představami svých vychovávatelů musely maskovat.
Rodiče, učitelé a autoritativní osoby by si měly být vědomi své krajně důležité role jako toho, kdo vychovává, protože celosvětová změna Vědomí může nastat jen skrze odpovídající výchovu dětí. Děti jsou budoucí občané státu. A svět se skládá ze států, z organizací, z rodin, které se všechny skládají z JEDNOTLIVCŮ.Pokud se dospělí pokusí realizovat ve svých životech uchovávané lidské hodnoty, mohou toto dědictví, které je opsáno v nejrůznějších starobylých učeních, předávat dále svým dětem, které jim byli svěřeny. -
Odvolávám-li se tu na starobylá učení, mám na mysli prvotní skutečnost, jež byla po staletí přijímána osvícenými učiteli, mudrci, proroky a věštci. Tato pravda však byla lidmi ustavičně přikrášlována a pro nás ztracena. Bohužel, řada disciplín, která z nich byla odvozena, je dnes silně ohrožena nebo již byla zničena. Nicméně jen skrze zničení může být prvotní pravda znovu nalezena a dobově, tj. adekvátně současnosti, moderně, použita. Šiva ( Ničitel ) - energie koná. Staré, ztuhlé normy a kritéria budou zničeny, aby uvolnily místo novému. Stejně jako musí být přeoráno pole, aby mohla být zaseta čerstvá semínka pro novou sklizeň.
V současnosti žijeme v přechodné době, sledujeme rychlý rozpad mnoha starých vzorců, kterým jsme věřili. Znamenají pro nás jistotu, zatímco nejsou rozpoznatelné žádné jasné známky předzvěsti, která by mohla nahradit to staré.Jen málo lidí se cítí v situacích, které jim nejsou důvěrnými, dobře. Schází jim zkušenost s neobvyklým zacházením, přepadá je strach. Nikdo se necítí rád ztraceným nebo nedostatečným. Doba, ve které žijeme, je pro lidi, kteří jsou si vědomi neustálých změn, problematická a zmatená. Všechny formy života hledají vedení a instrukce, aby se cítily zachráněnými. Nicméně, mnozí se snaží zbavit se těchto pravidel a žít bez omezení. Tato rebelie vede nevyhnutelně do neštěstí, asi tak, jako se řítí do zničení auto bez řidiče.Mají-li být zavedeny nové vzorce chování, musí být nejprve zanecháno těch starých, nevhodných. Proto radím mladým párům, které chtějí zakládat rodiny, aby předtím, než se uchýlí k tomuto odvážnému činu, praktikovali cvičení uvedená v mé první knize.Nejdříve by měla být přerušena často rozvoji bránící z generace na generaci se delegovaná řetězová reakce negativních nastavení. Bible to říká jasně : "....... Vina stíhající otce postihne jejich děti a děti dětí až do třetího, čtvrtého pokolení ..." Děti budou chování a učení svých rodičů buď napodobovat, nebo proti nim rebelovat. Obě reakce ale zabrání jejich svobodnému rozvoji a omezí, až poškodí jejich vývoj.Pro nastávající rodiče je bezpodmínečně nezbytné zpřetrhat své vazby ke svým vlastním rodičům, náhradním rodičům a autoritativním osobám. Musí být volní pro spojení s Vyšším vědomím, aby přijímali z tohoto pramene Návodů a Vedení a ne z vnějších zdrojů, které jsou spojeny s jejich nadějemi, strachy, zvyklostmi a cíly.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Úryvek z knihy Odstranit vnitřní pouta

Autorka : Phyllis Krystal

Překlad : Dagmar Štroblová

Vazby k rodičům

Dále mu vysvětlíme, že největší množství problémů pramení z často nevědomých reakcí na jeho výchovu v jeho raném dětství a ve všeobecnosti začneme se zpracováváním těchto problémů, tak, abychom dotyčnému pomohly s tím, aby propustil své rodiče, za účelem čehož používáme techniku, kterou jsme si pracovně nazvaly "Pubertální rituál" či "Odstranění spojovacího provázku". To ho osvobodí nejen od nezdravých závislostí na rodičích, od nezdravé nesamostatnosti, nýbrž i od často negativního naprogramování, které rodiče učinili, a které jsou na hluboké nevědomé úrovni ještě aktivní a brání mu v tom, poznat sám sebe. Toto první sezení dá dotyčnému příležitost zažít jiný stav vědomí. Nazýváme jej chiméra či stav bdělého snění. A ten, kdo sezení vede tím zároveň získá představu o tom, jak se dotyčný na tomto způsobu práce podílí.

Samozřejmě že první vazby k rodičům byly vytvořeny, protože rodiče byli kanálem, skrze který jsme přišli na svět. Silné, rané spojení s rodiči je během prvních let života velice důležité, neboť dítě potřebuje tuto jistotu jako pevnou základnu, na které se může vyvíjet.

V současnosti byl znovuobjeven jeden starý zvyk, nazývaný "utváření citového pouta", "vázání stužek", díky kterému jsou tyto první vazby zesíleny. Ukázalo se, že novorozeně je do dvaceti minut bezprostředně po porodu při plném vědomí a může zaměřit svůj pohled. V té spoustě metod, které jsou v současnosti dostupné, a které se týkají přirozeného porodu, kdy jsou přítomni oba rodiče a matka je při plném vědomí, je dítě, díky přímému očnímu kontaktu, rodiči "sevřeno" tak brzy, jak jen to lze.

Tyto rané vazby však musí být odstraněny v pubertě, když je mladý člověk připravován na vstup do světa dospělých, aby měl mladistvý svobodu, vyvíjet se v suverénní individuum. Naneštěstí, naše společnost, na spoustu starých rituálů a obyčejů zapomněla. To platí především o rituálech, které se váží k pubertě a ke smrti. A jsou-li snad ještě někdy používány, jsou tak rozmělněné a povrchní, že jsou prakticky k ničemu a přežívají toliko jako prázdné schránky, které, zbaveny svého původního symbolického významu, plní jen sociální funkci.

Každému nověpříchozímu, který za námi přijde, popíšeme, průběh tohoto rituálu a vysvětlíme mu, že může být prováděn v libovolném čase po dosažení puberty, lhostejno v jakém stáří, protože jen zřídkakdy je prováděn ve správném věku v celé své hloubce. Poukazujeme na staré obyčeje, které se ještě i dnes pěstují v některých primitivních kulturách a které jsou své původní formě ještě blízko, a zdůrazňujeme, jak důležité je, aby se mladý člověk, který chce dosáhnout své zralosti, oddělil od svých rodičů a od dětství, a jako dospělý vstoupil do lidského společenství.

Přetrvávají-li tyto vazby i po dosažení puberty, dochází často k velmi nezdravým situacím, ve kterých je dítě - lhostejno, kolik je mu let - závislé na jednom nebo i obou svých rodičích a nemůže se proto rozvíjet do své pravé osobnosti. Druhým případem je, že dítě své vazby s námahou násilně odstřihlo. Obojí je však vždy provázeno nedobrými nepříjemnými pocity. Navíc, posledně zmíněná situace může způsobit, že se vazby stanou ještě negativnějšími a užšími.

Na tuto informaci reagují lidé každý po svém, podle své zkušenosti, a sociálního založení. Mnozí protestují a hájí se, že se již osvobodili a dosáhli své nezávislosti, přičemž často popisují, jak drastickými způsoby toho docílili. No, udělaly jsme tu zkušenost, že jen ve výjimečných případech jsou opravdu volní a svobodní a že ani odcizení v tom vztahu, ani faktická fyzická vzdálenost, dokonce ani smrt rodičů je ve skutečnosti neosvobodila. Naopak, v kontrastu s tím, jak situaci zhodnotili oni sami, zůstává člověk v takovýchto případech na svých rodičích nadále "viset".

Někteří lidé ale reagovali, když slyšeli, že musí odstranit své vazby, i úplně jinak. Obrovsky se jim ulevilo, když se dozvěděli, že vůbec není pozdě, osvobodit se a že věk v tomto nehraje žádnou roli. V souvislosti s tím si vzpomínám na jednu, tak čtyřicetiletou paní, jejíž matka byla velmi dominantní "matriarchičkou", která zvolala: "Pokud mi můžete pomoci osvobodit se od mé matky, už tím bude velká část mých problémů vyřešena." Jiný, mladý muž, reagoval na tu informaci takhle : "Odstěhoval jsem se tisíce kilometrů, abych unikl svému otci a bez úspěchu. Stále cítím jeho věčnou kritiku, ať jsem kdekoliv, jakkoliv daleko !"

Leckteří se lekli i jen pouhé myšlenky na to, že by se měli od svých rodičů oddělit. Věřili, že jsou pevná rodinná pouta svatá, a to i přes to, že ony vazby často utlačovaly, tísnily a ochromovaly jednotlivé členy rodiny.

Někteří dokonce nenáviděli už i jen samotnou myšlenku, že by měli vyletět z hnízda, a tak dávali přednost jistotě, kterou toto hnízdo nabízelo, před tím, vydat se do světa.

V určitých případech, kdy lidé vyrůstali u příbuzných, rodinných přátel či u opatrovníků, jsme často nalézaly hluboce zakořeněné, nevědomé odmítání biologických rodičů a pocit vykázání, který ovlivňuje a formuje jejich životy. V takových případech musejí být dotyční vedeni k odpoutání od jejich opravdivých rodičů, a následně, doplňkově, od rodičů náhradních.

Rodiče, kteří jsou pro své děti absolutně dokonalí, neexistují a i tak, i ti nejlepší rodiče musí být "puštěni", chceme-li se vyvíjet v samostatné dospělé jedince. Je proto doporučitelné, provést odstranění vazeb i v rodinách, ve kterých existuje jen minimum tření či sporů. V každém případě se tím docílí zlepšení vztahů, protože se stanou svobodnějšími, plynulejšími.

Stejně jako u starých rituálů, obsahuje i tento způsob sebeosvobození, přípravu, která musí předcházet onomu konkrétnímu faktickému přerušení vazeb. Za tímto účelem nám bylo "dáno" konkrétní cvičení. To musí být prováděno ohledně každého z rodičů a každého z vychovatelů pravidelně, denně, minimálně po dobu dvou týdnů. Nazýváme toto cvičení "Osmička", protože vypadá jako číslice osm. Je používána proto, aby byl každé osobě ze vztahu, který se řeší, zachován její prostor, její teritorium. Cvičení "Osmička" se stalo jedním z našich nejužitečnějších a neprospěšnějších cvičení.

Dva lidé, kteří jsou vzájemně úzce spjati, projektují vždy díl sebe samého na toho druhého, a tak ani jeden z nich není jasnou vyhraněnou individualitou. Byly-li by vazby mezi nimi přerušeny bez toho, aby se každý z nich nacházel ve svém vlastním prostoru, byl by výsledek rituálu velmi matoucí. Každý z nich by s sebou nadále vláčel projekci toho druhého, která by jak povlak zakrývala pravé Já. Abychom tuto komplikaci odstranily, byla nám Podána "Osmička", kterou v následující kapitole popíši přesně tak, jak jí opisuji každému, kdo za námi přijde.

Úryvek z knihy Osvobození od strachu a odmítání
Autorka : Phyllis Krystal
Překlad : Dagmar ŠtroblováZrušit vazby k rodičům a další technikyZrušit vazby k rodičům

Předtím, než budou přerušeny vazby na rodiče, mělo by jako první být ohraničeno a chráněno vlastní vnitřní teritorium, aby se zabránilo vměšování, kontrole nebo tlaku zvenčí. Cvičením "osmička" toho je docíleno ( popsáno v knize Odstranit vnitřní pouta ) Osoba, která se "chrání", vytvoří vizualizací kolem sebe na zemi zlatý kruh o poloměru svých roztažených paží s nataženými prsty. Tento kruh značí hranice svaté půdy, nebo, jak se říká v Řecku, "temenos". Cítí-li se člověk zranitelnější než normálně, vytáhne si tento kruh ve své představě ve tvaru válce tak vysoko, jak třeba, aby se cítil zachráněný a ochraňovaný. Poté vymezí další světelný kruh stejné velikosti, bezprostředně proti svému, s ním se dotýkající, neprolínající se, ve kterém se nachází jeden z rodičů. Číslice osm je v tom zřetelně rozpoznatelná. Tyto dva kruhy sami o sobě ale ještě nezabraňují proniknutí druhé osoby do teritoria osoby druhé. Abychom se osvobodili od oboustranného ovlivňování, vizualizujme nebo fakticky kresleme na listu papíru bleděmodré neonové světlo. V bodu dotyku obou kruhů začíná modré světlo ve směru hodinových ručiček tak, že nejprve obkresluje kruh s rodičem, vrací se k bodu dotyku a zleva začíná obkreslovat kruh osoby směrem doprava, zas až k bodu dotyku obou kruhů a pomalu vzniká bleděmodrá osmička . Toto modré světlo cloní projekcím obou lidí, ty zůstávají na jejich vlastním teritoriu, podobně jako se dva ovinující se polypy oddělují ze sevření svých chapadel.Toto cvičení by mělo být praktikováno dva týdny denně dvě minutky, po probuzení a krátce před spaním, a pokud možno kdykoliv během dne. Teprve pak mohou být zrušeny vzájemné vazby. Pak se vizualizují nebo prociťují jedna nebo vícero vazeb k rodičům, které jsou poté s pomocí Vyššího vědomí " v duchu" zničeny. Dalším krokem je rituál, při kterém osoba děkuje tomu z rodičů, kterého odpoutává, za vše, co jí předal, co díky němu zná a ví, co díky němu umí, a prosí, za odpuštění veškerých křivd, příkoří, nepravosti a všeho nevhodného, co mu kdy způsobila. Taktéž prosí Vyšší vědomí, aby rodiči odpustilo vše, křivdy, a nepravosti všeho druhu, které jí kdy způsobil.Poté je rodič poprošen, aby opustil vnitřní prostor. Nyní může být navázáno lepší spojení s Vyšším vědomím. Ono je jedinou pravou autoritou. Rituálová koupel, kterou jsou smyty všechny vrstvy rodičovského vlivu, je součástí rituálu.Separátní rituál by měl být proveden pro toho rodiče, nebo zákonného zástupce, který je zodpovědný za "naprogramování" v raném dětství.Praktikováním této metody se člověk osvobodí od starých, na něj "implantovaných" vzorců a vzorů, které bránily rozvíjení jeho skutečné osobnosti.

Po té, co je tento rituál odpoutání vykonán, měly by být vyhotoveny dva listy - soupisy. Pro každého z rodičů jeden. Na každém by měly být sepsány jeho pozitivní a negativní vlastnosti. Tím se jasně ukáže, kde se vzaly přežité vzorce chování, které byly napodobovány nebo proti kterým jsme rebelovali. Nebudou-li tyto vlastnosti jasně zřejmé, bude těžké rozpoznat, kde, u jakého chování a jednání, musí dojít k nápravě. Ke zralým osobnostem mohou vést své děti pouze rodiče, kteří sami sebe odpoutali. Tací nebudou na děti projektovat svá vlastní očekávání, naděje, záliby a další zděděné vzorce, jak to rodiče obvykle dělávají.Lidé mají, na rozdíl od zvířat, svobodnou vůli a právo, rozhodnout se buď pro pozvolnou cestu evoluce, nebo její slabosti a chyby vymýtit, zbavit se jich.
Osvobodit se od chyb minulosti znamená rozhodnout se pro smysluplný život pod vedením Vyššího vědomí.Je mnoho jiných způsobů, které budoucím rodičům pomáhají. O těch pojednává má první kniha. Zde je jen krátce nastíním a čtenáři doporučím, aby si v ní o nich přečetl :

Strom
Negativní pocity
Vnitřní dům
Vnitřní dítě
Černý mrak

Výše uvedené techniky a cvičení jsou pro budoucí rodiče nezbytná. Pro oba rodiče je vhodné, aby lépe zvládali problémy, které se v rodičovské výchově dostaví, provádět i cvičení uváděná v knize Odstranit vnitřní pouta.Následujeme-li jasné instrukce, cítíme se v denním životě jistěji. To je jeden z důvodů, proč zrušit nesmyslná pravidla a zastaralé zvyky které nadále přežívají, a které jsou dnes již sotva použitelná.Děti se učí rychleji a lehčeji skrze příklad než skrze slova. Žijí-li rodiče dle vysoce morálních kritérií, děti tyto normy s největší pravděpodobností převezmou. Mluví-li ale rodiče jinak, než konají, děti tuto nedůslednost velmi brzy objeví a budou zmatené.Když jsem jako dítě žila v Anglii, prý jsem matce řekla : " Říkáš mi, že nemám lhát. Sama ale ustavičně lžeš. To není správné." To je typická reakce malého dítěte, vyjádřit se svobodně, dokud je nezačneme brzdit.Je snadné poučovat druhé, jenže to nestačí. Děti by měly být vychovávány předkládanými způsoby chování a jednání. Ne každý učitel vyhovuje vysokým požadavkům. Z toho důvodu by měl být učiněn rozdíl mezi těmi, kteří pravdu jen učí, a těmi, kteří ji i žijí .

Pozitivní a negativní rodičovské vlastnosti

Když je odpoutání od rodičů dokončeno, je nutné, vnímat je a přistupovat k nim jak nejvíce to jde neosobně, prostě jako ke všem dalším lidem, aby mohlo být "odkryto" , v jaké míře dítě vědomě či nevědomě utvářely a ovlivňovaly.

Programování rodiči

Rané naprogramování je složeno ze dvou druhů programování : z poučování a z vlastního příkladu. Jenže tyto dvě složky jsou často v rozporu. Ono je totiž snadné, někomu říkat, jak by se měl chovat a co je dobré a co špatné, ale mnohem těžší je ty teorie žít v praxi. Každý z nás je svým způsobem v různé míře pokrytcem a často nejsme schopni, ač se o to snažíme, a nebo dokonce tvrdíme, že to děláme, to, co teoreticky zastáváme, předvádět v praxi. Nejsme totiž, ať už příznivě či nepříznivě, ovlivňováni jen chováním nebo poučováním svých rodičů, ale i nejrůznějšími způsoby, jakými jsme kdy na jejich chování a zacházení reagovali. A reagovali jsme tak, že jsme je buďto napodobovali nebo proti nim rebelovali. A protože ani jedna z těchto reakcí nedává možnost pravému Já, aby se v nich odzrcadlilo, je, proto aby se odkrylo, kdo pod touto falešnou fasádou z vypůjčených postojů a stanovisek, skutečně jsme, velice důležité, být si těchto reakcí vědom = vidět je a porozumět jim. Teprve pak se můžeme vědomě rozhodnout, jaké vlastnosti jsou cenné a hodnotné a které bychom naopak měly "propustit".

Reakce vedou přímo k hodnocení : To, co vidíme, se setkává buďto s naším souhlasem nebo odmítáním. Jsme-li opravdu upřímní sami k sobě, musíme uznat, že se jedna z těchto obou možností stává aktivní, když někoho se silnými emocemi kritizujeme.

Naše kritika může být projekcí našich vlastních chyb, kterých si nejsme vědomi. Je mnohem snažší kritizovat druhé za jejich sobectví, nepoctivost, nečestnost, nezdvořilost či egoismus, než připustit a uznat tyto vlastnosti v sobě. Čím emocionálnější v naší kritice jsme, tím pravděpodobněji upozorňujeme na ty samé naše vlastní chyby či slabosti. Důvodem toho je, že stojíme velmi blízko svým vlastním slabostem a jsme moc líní či neprozřetelní na to, abychom si je přiznali a korigovali je.

A existuje ještě jeden další, méně zřejmý a podstatně subtilnější a často přehlížený důvod toho, že druhé kritizujeme. Způsoby chování či charakterové rysy druhých, proti kterým my sami něco máme, mohou být zveličené příklady způsobů chování, které nám samým schází, které jsme ze strachu nebo kvůli zábranám nevyjádřili, které ale my sami musíme vyvinout, abychom v sobě docílili větší rovnováhy. Cítíme se vinnými, dlužníky a nedostatečnými a kritizujeme tak ty, kteří si dovolují vyjadřovat se určitým způsobem a ke všemu veřejně a často, místo toho, abychom tyto vlastnosti rozvíjeli sami v sobě. Například velmi nesmělý, plachý člověk bude mít nejspíše sklony dělat si srandu z někoho, kdo je silně extrovertní a agresivní, namísto toho, aby takového člověka použil jako zrcadlo, které mu pomáhá odkrýt v sobě ty nedostatky, kterým, aby na nich mohl vědomě pracovat, musí věnovat pozornost. V takových případech kritika maskuje podvědomou žárlivost a pocit méněcennosti.

Dokud se chováme takto, nemůžeme se ani dozvědět, ani zakusit, kdo pod těmito reakcemi doopravdy jsme. Teprve když jsme připraveni vnímat každého koho "potkáváme", jako naše zrcadlo, ve kterém vidíme sami sebe, můžeme opustit své obranné mechanismy a odkrýt ve svém nitru, kým doopravdy jsme.

Vzhledem k tomu, že naši rodiče nám byli našim prvním zrcadlem, tak abychom zjistili, kde jsme vlastnosti, které jsme na nich obdivovali, imitovali a kde jsme proti těm, které se nám nelíbily a které jsme v žádném případě nechtěli opakovat, kde jsme proti nim rebelovali, musíme své rodiče vidět a pozorovat objektivně. 0bě reakce - imitace i rebelie - nás mohou dohnat k extrémům, ale naše pravé Já se nachází v prostředku, mezi těmito reakcemi. Když jsou nám známy naše reakce a jejich důvody, můžeme pozvolna dojít k vědomému rozhodnutí změnit v sobě ty vlastnosti, které jsme na našich rodičích odmítali bez toho, abychom chtěli měnit rodiče. Proto lidi, kteří k nám přicházejí, prosíme, aby si sestavili soupis vlastností, a který jim může dopomoci k většímu povědomí o jejich Já.

První krok tohoto procesu spočívá v tom, zaměřit se na ty vlastnosti, které v nás vyvolávají silnou emocionální reakci, protože právě ony mohou nasměrovat kritický pohled do nitra a pokusit se přimět nás k hledání vnitřních protikladů vně kritizovaných charakterových rysů. Co jsme napodobovali a vůči čemu jsme rebelovali ? Jaké vnitřní postoje, stanoviska či názory skutečně máme nyní, když už nejsme děti a od svých rodičů a raného naprogramování jsme se osvobodili ? Klademe-li si tyto otázky otevřeně a čestně, s upřímným přáním uzdravit se, budou postřehy o neznámých či skrytých aspektech převedeny do uvědomění. Jejich objektivní posouzení či rozbor může ukázat cestu k nápravě a modifikaci.

Nejlepší je, mít negativní vlastnosti pěkně v řadě a zvyknout si, uvědomovat si je během dne ve svém chování, zatímco si všímáme událostí či situací, ve kterých se ukázaly jako škodlivé a nežádoucí, bránící našemu růstu. Jakmile je takováto vlastnost rozpoznána, může být zpracována a zrušena.

Úryvek z knihy Osvobození od strachu a odmítání
Autorka : Phyllis Krystal
Překlad : Dagmar Štroblová

Příprava na rodičovství

Motivy

Výchova dítěte začíná už od narození. Budoucí rodiče by měli prozkoumat pravé důvody toho, proč si dítě přejí. Samozřejmě se zde nezaobírám nechtěnými či náhodnými těhotenstvími. Moc málo mladých lidí má jasné motivy pro nastávající rodičovství. Mnozí jsou do této role "natlačeni" svou rodinou, má být naplněna konvence. Často jen, aby se vyhnuli pocitům dluhu či viny, vyhoví požadavkům svých rodičů na vnoučata.Mnozí si přejí dítě proto, aby zas stmelili rozpadající se vztah. Někteří si přejí někoho, koho by mohli milovat, nebo komu by mohli dávat Lásku, kterou nedostávají od partnera.Mnozí si přejí dědice pro svůj majetek či jmění, následovníka otce po jeho smrti nebo odchodu. Někteří si přejí dítě kvůli zaopatření ve stáří. Všechny tyto očekávání zabrání tomu, aby dítě mohlo žít svůj vlastní život.Výše vyjmenované důvody rodičovství a spousta dalších jsou důvody sobecké a sotva berou zřetel na zdraví a blaho nového človíčka. Vědomé rozhodnutí páru, přivést na svět dítě, umožňuje Duši opět se inkarnovat do světa. Může "dohnat zpoždění" a zpracovat negativní energie minulých životů. Uvažují-li páry o miminku jako o "drobečkovi", neměly by zapomínat, že tohle miminko drobečkem nezůstane. Nese v sobě semínko vlastní osobnosti, které začne skrze jejich Lásku a péči pučet a kvésti.Baba ( Sri Satja Sai Baba ) učí, že narození člověka i rodičovství jsou velkým privilegiem. To by mělo být prvním a nejdůležitějším, co mít na zřeteli, když na sebe vezmeme tuto faktickou zodpovědnost.

( konec citací )

Úryvek z publikace Zpověď fascinované pozemšťanky

Autorka : Dagmar Štroblová

Phyllis Krystal vystudovala teologii a psychologii. Ve své psychologické praxi vycházela z práce C.G. Junga. Následně jí, v průběhu let, obohacovala o Návody a Cvičení, metodické postupy, které jí byly sneseny Shůry. Tuto Pomoc obdržela poté, co o ní, vzhledem k tomu, že se běžné psychologické praktiky začínaly ukazovat jako sice na úrovni Poznání správné, ale na úrovni Působení nedostatečné, upřímně žádala.

V předchozích Částech knihy jsem zevrubně popsala svůj život od narození až po rozvod. Učinila jsem tak záměrně, abych na tomto příkladu demonstrovala, jak obrovský vliv má na lidského jedince prostředí, do kterého se narodí a ve kterém vyrůstá. Že je to právě jeho rodina - to, kde a s kým žije - kdo ho formuje, koho on nevědomky kopíruje či zamítá, kdo předznamenává jeho reakce na cokoliv a kdo zároveň sám v sobě obsahuje stejné aspekty, vlastnosti a povahové rysy, jako on, a tudíž mu je zcela nepokrytě a nablízko, zrcadlí. Tím mu umožňuje Uvědomit si, kým dosud je a zda takovým chce i zůstat.

Prostředím mám v tomto případě na mysli všechny faktory, které dítě ovlivňují a na něj působí.

Celé mé vyprávění je o způsobech chování, o konkrétním lidském jednání a o reakcích. Dále pak o pocitech, o emocích a o vlastnostech i o názorech, jak vyplynulo z textu, především těch negativních, bolestných a z utrpení vzešlých.

Cit, pocity a emoce, které nás reprezentují, určují následně naše myšlení a jednání.

Úryvek z knihy Zpověď fascinované pozemšťanky

Autorka : Dagmar Štroblová

Dítě absorbuje atmosféru, ve které žije, a vše, co je proneseno, a vše, co je učiněno, dokonce vše, co sděluje řeč těla a mimika.

Malé dítě, obrazně řečeno, pije z láhve plné informací. Vždy přesně z té, jejíž obsah si samo namíchalo ve své minulosti, přičemž mu do ní ale ještě přilili ze svého vlastního džbánku ti, kteří na něj od prvních okamžiků života, působí v jeho výchově.

, díky tomu, že se rodíme do prostředí, které v sobě, krom "našich vlastních" aspektů ( aspektů našeho "Malého já" ) nese i aspekty vlastní jen dalším členům rodiny nebo těch, kteří na nás v našem dětství působí = aspekty, které mají v tomto životě zpracovat jen oni = aspekty, které u nás mají zůstat v latentním stavu ( nezapomínejme, že my jsme VŠICHNI JEDEN A TEN SAMÝ CELÝ BALÍČEK, CELÉ Vyšší vědomí, v každém z nás je každý z nás ! a tak je nutné, aby se každému z nás odkrývalo jen to, co "uneseme" a tak to opravdu funguje ) , tedy díky tomu naše nevědomí registruje i tyto aspekty a i tyto aspekty nás budou, byť mnohdy nevědomky, ovlivňovat a řídit náš život.

V průběhu života se pak do našeho nevědomí bude otiskovat ABSOLUTNĚ VŠE, co kolem nás existuje a bude to v něm zůstávat tak dlouho, dokud to neodkryjeme, nevyjmeme, a nenahradíme. Nevědomí bude řídit náš život mnohem víc, než si vůbec umíme představit. Jeho charakteristickým znakem je, že registruje automaticky a nereaguje jako racionální rozum. Dále nevědomí charakterizuje fakt, že komunikuje prostřednictvím symbolů.

Vědomému rozumu s jeho omezenou kapacitou je role přidělena role hlavy domácnosti, nevědomí je jeho pracovník, Factotum, a udržuje dům v pořádku.

Takže, s narozením začíná naše Hra o Uvědomění a o Návrat. Už teď je ale každému určitě jasné, že kulisy jsou rafinované, a je jich strašně moc. I proto Požehnán každý, kdo se již "směl" narodit aspoň trochu Osvíceným rodičům. Taková bytost je už více či méně osvobozena od mašinérie duality.

Úryvek z publikace Zpověď fascinované pozemšťanky

Autorka : Dagmar Štroblová

Phyllis Krystal jako na Jungovi stavějící psycholožka věděla, že nejdůležitějším obdobím našeho života je dětství. Věděla, že cokoliv se nám a kolem nás v této době děje, že se to v nás ukládá, že nás to formuje a určuje. Věděla také, že na nás působí extrémní množství protikladů, počínaje tím, že rodiče většinou něco jiného říkají - káží, a něco jiného sami žijí až po protiklady mezi naší vlastní vnitřní Jistotou, kudy máme "Jít", a Vnějším nasměrováváním. Dále věděla, že lidskou přirozeností je, kvůli tomu, že jsme dosud jen velmi málo věděli o Vyšším vědomí, tvořit vazby, žít z prostoru mysli a ega, a vlát životem napospas Nevědomí. A tyto faktory se staly pilířem toho, kam směřovala svou Pozornost. A sice tam, kde vnímala Kámen úrazu i Zdroj Pomoci. :-)

Postupně vytvořila celý "Systém" metodických cvičení, která umožňují postupnou i souběžnou práci na všem, co nás určuje mimo Já.

Tolik pro zatím k této problematice.