Tomu neutečeš ... 

POKRAČOVÁNÍ KNIHY

Tato publikace je majetkem paní Dagmar Štroblové. Její šíření, a to jak jí celé, tak i jen jejích dílčích částí, NENÍ DOVOLENO

© Dagmar Štroblová, 2016, všechna práva vyhrazena

Kapitola 40

Strach jako záplata

Strach je asi nejtísnivější, nejochromujíčtější ze všech negativních emocí. Když si projdeme pořekadla: " Strach mne ochromil" "přeběhl mi mráz po zádech", "Strachy jsem skoro umřel". Strach je přímo spojen s pocitem prosby, žádosti, přání. Máme strach, že se naše přání buďto nevyplní, a nebo že se stane něco, co si nepřejeme.

Strach je také extrémně nakažlivý.

Způsobuje v Solaru plexu reakci "Boj nebo Útěk - reflex ". Od zvířat víme, že mohou strach u lidí a jiných zvířat větřit. Vzniká-li nebezpečná situace, rozšiřuje se pocit ohrožení jako blesk do celého stáda, a všichni začnou panicky utíkat pryč. Stejná reakce je vypozorovatelná u lidí. Stačí, aby měl strach jeden člověk, nebo aby jeden člověk zakřičel slovo, které vyvolává strach, např. "oheň" a lidé se začnou chovat jako ovce (hlupáci) a zmateně a slepě následují "volajícího".

Každopádně strach může i být, na správném místě ve správný čas, užitečný signál nebo ochrana před hrozícím nebezpečím, kterého je třeba se vyvarovat nebo které by se mohlo stát. V takové případě vede k pozitivnímu jednání, tak jako u Boj nebo Útěk reflexu, který je shrnuto do následujícího rčení : "Strach mu propůjčil křídla" a " Strach mu propůjčil netušenou sílu".

Stach se projevuje negativně, je-li použit jako prostředek moci. Lidé, kteří chtějí vykonávat svou moc na jiných lidech to mají lehčí, když znají strachy oněch lidí. Hrají s nimi jako s obětí, dokud se nepodřídí a neskloní. Když má zajíc strach z hada, ztuhne a není schopen utéci. Had si na něj může bez námahy vrhnout a spolykat jej.

Všichni se rodíme se třemi elementárními strachy : Hluk, být ponechán pádu/upadnutí/úpadku, být opuštěn. = se strachem z hluku, strachem z toho, ze upadneme a již se nezvedneme a strachem z toho, ze nás druzí ( vč. Boha Samého ) nechají samotné (opustí) . Takže každý člověk má strach. Vzhledem k tomu, že ale některé strachy jsou vraženy velice hluboko, jsou často potlačovány a leží hluboce zaryty v nevědomí. Nejčastěji je poznáme až tehdy, jsou-li vyburcovány, vytlačeny něčím nečekaným a přemohou nás. Proto musíme naše strachy nejprve identifikovat.

Strachy mohou být rozděleny do tří kategorií:

Máme strach z války, zemětřesení, povodní, vichřice, sucha, a dalších katastrof.

Pak jsou strachy, které má spousta lidí společné, jako strach ze smrti, ze selhání, z chudoby, z odmítnutí, ze ztráty práce nebo ze ztráty milované osoby a z mnoha dalšího.

A pak jsou strachy, které nemusejí postihovat většinu, jako strach ze tmy, změn, neznáma, hadů, pavouků nebo myší, abychom jmenovali alespoň některé.

Vzhledem k tomu, že strach vábí přesně to, čeho se ponejvíce obáváme, musí být neodkladně odpoután a nahrazen protikladem, totiž láskou ! Proto, se také říká :" Pravá láska se nebojí ničeho".

Vezmi si papír a vypiš se na něj ze všech strachů. To je první krok, jak se od nich osvobodit.

Cvičení "Hvězda pro odstranění strachu" může tento stav vyřešit. Současně by měla být praktikována osmička s odpovídajícím symbolem a následné zničení.

.... . Jakmile se od strachu osvobodíme, můžeme zpracovat záplatu, kterou jsme si s sebou přinesli jako lekci učebního procesu tohoto života. ( konec citace )

Doporučené Cvičení Hvězda pro odstranění strachu, jako vždy, k pořízení u mne.

Osobně mám se strachy všeho druhu bohaté zkušenosti. I proto vím, jaké jsou to bestie. Obzvláštní mrchou pak je sebepodceňování, nesebedůvěra. Ale ne až tak to, že něco nezvládnu, to není úplně strach, to je malinkato jiný projev ega, nýbrž to, ŽE TO, CO DĚLÁM, Ne-DĚLÁM DOBŘE.

( Citace z knihy paní Phyllis Krystal Opičí mysl, v mém překladu) :

Kapitola 39

Jdi a udělej to

..... A najednou, z čista jasna mi bylo jasné, že jsem zmatena nejistotou, zda jsem něco neudělala špatně, či zda jsem v něčem neselhala. Třeba ta kniha neodpovídá Sai Babovu přání. Pak jsem si ale vzpomněla na to, co řekl, když jsem mu presentovala ještě rozpracovaný rukopis. Když si ho ode mne vzal, zeptala jsem se Ho, zda je podle Jeho představ. Boříce Svůj rentgenový pohled do mého nitra, zatímco na mne ukazoval prstem, koukajíce hluboko do mého Pravého Já, pravil : "Špatně. Je to podle Vašich představ ?" Tedy jinými slovy, nabádal mne, abych se neupínala k tomu, dostat odpověď, kterou si přeji, od Jeho vnější fyzické formy, nýbrž abych vše konzultovala se svým vnitřním Já.....

...... Jak trpělivý On s námi všemi jen je, jak pomalu mnozí z nás chápou to, o čem On hovoří, a jak váhavě se mnohdy loučíme se starými vzorci, jak váhavě je propouštíme a připouštíme si, vpouštíme do sebe to, co nám stále říká, a sice to, že my všichni jsme boží, my všichni jsme Bůh . Bůh, ne nějaké hloupoučké děti.A tak tedy jsme to my, kdo se musí uvolnit a odpoutat od všeho a všech, kteří nás jsou schopni držet a také nás drží, mimo naší důvěru v Pravé Já. A jsme to my, kdo musí začít rozvíjet Sebe-důvěru, abychom u druhých, a ani u Sai Baby, nemuseli hledat potvrzení a uznání pro to, co děláme, ani pro to, kdo jsme. Protože právě on ( Sai Baba ) chce, aby každý z nás uvedl jeho učení ve svém životě zodpovědně do praxe, aby nikdo z nás nezapomněl na svou pravou identitu a také, aby nikdo z nás nedovolil, aby nám opičí mysl (za)bránila v tom, najít vedení v našem nitru. Tak můžeme učinit to, co nás Sai Baba vyzývá, abychom konali :" Buď svým vlastním guruem , svým vlastním Mistrem. To ty máš ve své nitru lampu. Rozsviť jí a bez obav a strachů jdi svou vlastní cestou "Tak co, vezmeme si k srdci to, jak nás Sai Baba vede k Probuzení ? Budeme mít na paměti jeho volání ? A máme dost odvahy "jít a udělat to" ?

" Jdi lehkým krokem každým dnem, který je ještě před tebou
Na svém ego-já co nejméně stop zanech
Své vnitřní světlo nechej zářit každý den.
A až se bude blížit konec, pak sfoukni to jak mýdlovou bublinu
A pokračuj vpřed, bez tíže starých vzpomínek, úspěchů i proher.
Toť cesta k míru. " ( konec citace )

Tak, kdo by nechtěl jít životem lehce, pln míru, že ?

A můžeme se vlastně skoro vrátit k první kapitole a začít o všem, co nám takový stav bytí umožní až zaručí, mluvit znova, od začátku, ale nenene, to neudělám, raději budu pokračovat v tom, co JEŠTĚ, co ještě nás na naší cestě do tohoto stavu může přepadnout, zaskočit, vyzvat.

Úplně nejlehčeji se jde věřícím. Ano, čtete správně - VĚŘÍCÍM. Ale BÝT věřící, věřící v duchu Sai Babova z nejoblíbenějších rčení: "Why fear when I am here ?" - "Ó, nač ty strachy, vždyť Já jsem tu." Přičemž dále dodává : "I am your near and dear." = "Jsem s Tebou, jsem Tvým nejbližnějším", to je META. To je meta ... Vysloveno to zní, ostatně jako všechny absolutní nejhlubší pravdy, prostě. Kdekomu dokonce i sprostě. Ale JE TO META. Úplně se pustit. VĚDĚT, že Bůh nás miluje, je stále s námi, v nás, všude, o všem ví, vše vidí, vše může a chce nám dát to pro nás nejlepší. Zasypat nás hojností a Láskou. Že my musíme jediné - P O S L OU CH A T Ho. Ale kolik z nás Ho opravdu poslouchá? Praxe disciplíny východních nauk má původ v nutnosti přestat rozlišovat mezi mám rád x nemám rád, mezi povinnost x zábava, v nutnosti opustit dualitu.

Ale kolik z nás má TAKTO umenšené ego? Vy, Vy, Vy ? Já ne. Je to čím dál tím lepší, ale nemohu říct, že nejsem líná, že nevolím libůstky raději než nelibůstky, že se zbytečně nestavím na odpor obávaným činnostem, aktivitám či povinnostem a tudíž že se nepřipravuji o energii, že s energií naopak správně hospodařím ... To bohužel tvrdit fakt nemůžu. A není to v tom, že když se tak člověk ze své podstaty chová, že se stane automatem, nene. Jenom se zbaví nezdravých návyků, vč. závislostí. Božské Já po něm totiž nikdy nebude chtít nic, co by ho neodměnilo, ale ani nic, co by mu ublížilo. Není to tak, že KDYŽ se Bohu podáme jako Svůj nástroj, staneme se robotem. Je to přesně naopak. Hloupý otrok jsme DO té doby, než tak učiníme. Dokud se konečně nestaneme plně věřícími, jsme poskoky ega.

Neprotivení se pokynům našeho vnitřního rádce, potažmo jejich odporuprosté, zadaří-li se tak dokonce ještě radostné následování, považuji za propustku do blaženosti a spuštění životní synchronicity.

Jenže jak tomuhle věřit v dnešním zmateném, duchaotupujícím a bezbožném světě zaměřeném na rozkoš a hmotné statky?

Prvním krokem je UZNAT existenci stále přítomné Božské síly. Bez toho to nepůjde a já o této absolutní Přítomnosti píši ve své také rozpracované knize NEJSME sami https://dagmarstroblovaknihy.webnode.cz/kontakt/

KDYŽ Božskost uzřeme, musíme se jí vydat vstříc. O tom je tato knížka a už od věků i miliony dalších na celém světě. Že právě to je ona naše Cesta a úkol věru nelehký, vypovídá další citace :

Vaším úkolem je všechno pustit. Zanechte všeho plánování, i ty nejlepší plány zrušte, vzdejte se všech teorií, co jen jste si jich přichystali, pusťte všechny doktríny, jež tak milujete a které jsou vám drahé, všechny myšlenkové systémy, všechny systémy vědění, kterými je přeplněn váš mozek, pusťte se všech výsad, které jste si vydobyli, těch vašich stupínků za slávou, majetkem a vzděláním a poté se pusťte i jakékoliv vaší snahy "trumfnout" ostatní. To všechno je orientováno na materiálno. Vy se ale vraťte zpět do materiálního světa teprve poté, až si budete vědomi átmana. Až si budete vědomi átmana, ozřejmí se vám, že všechno je Jeho = átmanova (Boží) hra.

Sri Satja Sai Baba

Valná většina z nás se nalézá někde na Cestě k tomuto ozřejmění. Tato má knížka Vám má ukázat, jak onou átmanem snesenou, tudíž přímou, nejjednodušší a nejrychlejší cestou k Probuzení, jít. Protože zdolat toho na ní musíme opravdu strašně moc. Sbíhá se to z rozličných směrů a zároveň je potřeba pojmout to souběžně. Metoda Phyllis Krystal, metoda požehnaná plným avatarem Kaly-Jugy, Sri Satja Sai Babou, to umožňuje.

Ono požehnání není žádná nicotka. Ať už si o Sai Babovi konkrétně, či o božských inkarnacích v lidském těle myslí kdo chce, co chce, jejich Moc jim nemůže upřít nikdo. A ten, kdo je již připraven, ten je miluje celým Srdcem, věda, že se dívá na SEBE, na SVOU VLASTNÍ PRAVOU PODSTATU, SCHOPNOSTI, MOC A SÍLU, LÁSKU. Na S E B E a touží udělat a také tak, dle vlastního nastavení a tajmingu činní, vše, vše pro to, aby se do této své vlastní pravé podoby zas navrátil.

( Citace z knihy Sai Baba promlouvá o vztazích prostřednictvím Stephana v. Stepski-Doliwa, citace z autorovy Předmluvy, takto popisuje svůj zážitek autor Stephan v. Stepski-Doliwa ) :

"......Když jsem konečně v půli ledna dorazil do Puttaparti ( místo ášramu Avatara Sri Satja Sai Babi - poznámka ) , stalo se něco podivuhodného. Octl jsem se v chrámové dvoraně na místě, kolem kterého Saí Baba toho dne třikrát prošel. Byl jsem mnohými požádán, abych pro Něho vzal dopisy. Držel jsem je v levé ruce a v pravé knihu.

Sai Baba přišel přímo ke mně, ale nevzal dopisy, ani nepožehnal knihu. Místo toho mi řekl, že bych si jeho požehnání nevážil. To mne zasáhlo, neboť to byla pravda. Slýchal jsem totiž od mnohých o knize "Saí Baba promlouvá k Západu", že Sai Baba požehná všechno, a proto Jeho požehnání nemá žádný zvláštní význam. Tyto negativní myšlenky mě zřejmě ovlivnily více, než jsem si připouštěl.

Byl jsem velmi zaražený. Krátce nato Saí Baba přišel znovu a vzal dopisy. K mé veliké radosti přišel dokonce ještě potřetí a požehnal knihu. Kromě toho mi řekl vnitřním hlasem :

Byl jsi ovlivněn negativním postojem, proto sis myslel, že mé požehnání není nic zvláštního. Je to to nejvyšší, čeho můžeš dosáhnout. Proto jsem nevzal ani dopisy, které ti mnozí pro Mne dali, ani jsem nepožehnal knihu "Sai Baba promlouvá o vztazích".

Když jsem přišel znovu, vzal jsem jen dopisy a knihu jsem nepožehnal.

Byl jsi zklamán. Chybné myšlení vede vždycky ke zklamání.

Nyní chápeš, jaký má mé požehnání význam. Proto jsem přišel potřetí a knihu požehnal. Nejdřív byl klam ( Taeuschung ). Potom následoval konec klamu ( Ent - Taeuschung), dále poznání a nakonec požehnání.

To je dovršení ..."

" Žehnám práci Phyllis Krystal ..." ( Sai Baba )

Součástí práce paní Phyllis Krystal je i Cvičení Černý a Bílý pták, praktikováním kteréhož se dociluje právě toho, že člověk přestane rozlišovat mezi svou osobní libostí a nelibostí vůči čemukoliv.

Phyllis Krystal ono Cvičení zveřejnila ve svém Pracovním sešitě, tam je v originále a pořídíte-li si sešit u mne, seznámíte se s touto původní verzí. Nicméně, já jsem si Cvičení časem mírně upravila a takto doladěné Vám je sem nyní vkládám :

Černý a Bílý pták - akceptovat protiklady

Toto cvičení pomáhá vytvořit si akceptující postoj k protikladům, jako například " dobré x špatné, šťastné x nešťastné, bolest x rozkoš, pochvala x pohana, a tak vnímat vše stejně ( uskutečnění Jednoho )

• Představuj si, že jdeš po rouře, třeba takové té, co slouží k rozvodu vody atd., přičemž má pro tebe příjemný průměr, tak, aby ses na ní cítil bezpečně, ale zároveň byl nucen udržovat rovnováhu.
• Nyní vnímej, jak na ní, zatímco jsi rozpažil, ruce dlaněmi vzhůru, pokládáš svá bosá chodidla, opatrně a stejně tak kladeš nohu přes nohu, zatímco je tvůj pohled striktně upřen rovně před sebe. Tam někde na konci před tebou, ve výši tvých očí vidíš tvůj symbol Vyššího vědomí, popřípadě nádherný diamant, který se k tobě krásně třpytí a lahodí tvému oku. Dá se říci, že si tě k sobě až magneticky přitahuje.
• Ruce měj stále rozpažené, dlaněmi vzhůru
• A rozejdi se. Jdeš a tu vnímáš, jak se po své levici objevuje černý pták. Není ti vůbec příjemný, až máš strach, že by na tě mohl zaútočit, že ti chce ublížit.
• Odolej impulzu odehnat ho, protože bys kvůli tomu spadl z roury. Odolej touze, potřebě, věnovat mu jakýmkoliv způsobem svou pozornost a učiň to tak, jak je ti nejbližší, např. dechem, absolutním upíráním své pozornosti na symbol Vyššího vědomí před tebou, nebo prostě jakkoliv, ale tak, abys nebyl vyveden ze své fyzické rovnováhy a nesklouzl z roury.
• Pokračuj v chůzi a nehleď ani napravo, ani nalevo, až si uvědomíš, že ten odporný dorážlivý černý pták zmizel, už se po tvé levici nenachází. Jdi tedy dál.
• A najednou vnímáš, jak k tvé pravici přilétá překrásný třpytící se bílý pták. Celou svou bytostí tě láká pohlédnout na něj, pohladit si ho, pomazlit se s ním, věnovat mu svou přízeň a pozornost.
• Odolej však pokušení natáhnout se pro něj, abys jej mohl uchopit, neboť i toto by vedlo k tomu, že bys z roury lana spadl.
• Jdi dál po oné rouře, a pozoruj, jak i tento pták nakonec z tvé blízkosti zmizel. A jdi dál a pozoruj i to, že se ptáci vrací a dovol oběma z ptáků, aby usedali na tvé k nebi otevřené dlaně, kdy se jim jen zlíbí a nevěnuj jim ani zbla své pozornosti, která by tě rozhoupala a srazila z roury. Jdi, s ptáky nebo bez nic, se zrakem upřeným k Vyššímu vědomí, rovně a jistě.

Toto cvičení vede k nezlomnému akceptování všeho, co život přináší. Vede k vnitřnímu míru. Za účelem co nejlepších výsledků praktikujte toto cvičení min. jednou denně.

Cvičení je vhodné praktikovat i když jste si osvojili praxi ranního napojování se na nám všem společné, PRAVÉ Já. Tréninku odstavení mysli a ega totiž není nikdy dost :-)

Stejně jako naší práce ve vlastním nevědomí. C.G.Jung říkal, že :" Dokud neučiníme nevědomé vědomým, bude to nevědomé řídit náš život a my tomu budeme říkat osud." Já tvrdím, že lepší, navíc mnohem snažší a také rychlejší, je uvědomovat si pouze naše vlastní STAVY, pocity, emoce, vůle x nevůle, myšlení, chování, jednání. Pochopitelně také vlastnosti, ty pak určitě v konkrétních případech porovnat se svým rodným prostředím, vč. lidí, kteří je tvoří, ale po kořenech současnosti na vědomé úrovni nepátrat. Každopádně ne vždy

Protože pravdou je, že naprosto ne všechno musíme zvědomit. Nemusíme si "vzpomenout" na všechno. Naše vědomé hledání může totiž být úplně mylné, neboť postavené na myšlení, které se vzpomínkami spustí i analýzu. Naše úsudky mohou být úplně nesprávné a naše zvědomování tak může natropit spoustu neplechy. A nebo nám na povrch může vyplavat čistá pravda, ale drtivá, a protože my si v ten moment nebudeme uvědomovat, že VŠE, co nás potkává je NÁŠ výtvor, zdrceni poznáním třeba o někom nám velmi milém, necháme se zdeptat a dle situace to nedej Bože ještě víc do sebe zastrčíme, vryjeme. Když k tomu jistě ještě zaktivujeme mysl a ego, a ty začnou tvořit teorie, dojmy, emoce a katastrofa je na světě. MNOHO, mnoho věcí, které jsou tématem sebepráce je až bezpečnější nechat si přijít pouze ve formě symbolu, bude-li to pokyn Božského Já pak dokonce symbolu - čmáranice, vytvořené naší slabší - tou, kterou nepíšeme, rukou a v této zjevené podobě je pak předepsaným způsobem, určitě Cvičením "Osmička, 8", event. i dalšími, zpracovat.

Každopádně, KAŽDÉ uvědomění, které jakkoliv i jen zavěje našim srdíčkem, zachvěje naším tělem, by mělo být okamžitě odborně zpracováváno. V momentě uvědomění zastaveno a dál rozebíráno již výhradně s fundovaným odborníkem. Ten už moc dobře ví, kam až zajít a co nechat neodkryté, když ale také má nástroj, jak zvědomělé i přesto zpracovat. Metoda Phyllis Krystal ten nástroj má. Nikdo se nemůže vymlouvat, že tak, jak tvrdím, se to dělat nedá, že tak to nikdo neumí.

Navíc má osobní zkušenost mne ujistila, že to, co si MÁME uvědomit, to si VE SPRÁVNÝ čas UVĚDOMÍME :-)

Správný čas pro uvědomění je ten, kdy jsme již natolik egaprostí, že v nás uvědomění samotné nezpůsobuje nárůst našich negativních emocí a vlastností. Je to okamžik, kdy to a ty, kteří se v našem uvědomění objeví, nehodnotíme a neviníme, nýbrž akceptujeme, ještě lépe respektujeme a milujeme a tak je necháváme být a staráme se o vlastní nápravu toho, co nám všichni účastníci a vše zúčastněné zrcadlí nebo předkládá jako drtič našeho ega.

Život je fascinující Příležitostí k tomu, uchopit jej do svých vlastních rukou, a vést jej přijetím Božského Já pod Jeho vedením transformováním osobního nevědomí od hlavy a ega k Srdci. Tam ho ukotvit a tento Prostor - vyšší vibrace celkově, už neopouštět.

No, ale, aspoň pro mne, to byla fuška. Vyžadující každodenní, byť třeba i jen krátké praktikování předepsaných Cvičení a metodik. Nemohu a nechci slibovat zázrak na počkání ani bezbolestné proplouvání osobní transformací. Jistě ale slíbit mohu relativně rychlé pokroky, nové nádherné zážitky a zjištění, i potřebně pozvolné stoupání, tedy lepšení a léčení sebe a všeho.

Z osobní zkušenosti vím, jak šílenou překážkou naší Cesty do Lásky jsou pocity viny a dluhu rozličného typu, i to, že často bývají spojeny právě s zde již zmiňovanými rolemi: rolí nadřazenou a rolí rohožky, též s negativním rodičovským archetypem. Všechny tyto postoje a omezení jsou ale tak jako tak více či méně obsaženy v sobě navzájem, takže i jejich zpracovávání si žádá věnovat stejnou vysokou pozornost jim všem.

Jak krásně říká paní Phyllis, je to jak hledání pokladu. Když ona nám na ně, ale i na to, co pak s ním, podala návod.

Já sem teď vložím Cvičení, které je enormně účinné právě na ničení energie, která je informací o tom, že jsme někomu nebo i něčemu nějak, hlavně však přehnaně a nezdravě, zavázáni, že si nás někdo- něco "jakkoliv" koupil/o a my se stali jeho byť třeba´s novodobým, otrokem.

Cvičení se jmenuje Potápěčský oblek. A ač je úžasné dělat si je i v konkrétních jednotlivých momentech potřeby, doporučuji, u silných a výrazných pocitů dluhu a zotročení, použít je jako součást rituálu odpoutání "8", kterou jsme se symbolem v protilehlém kruhu za tím účelem po intuitivně dlouhou dobu praktikovali. Cvičení "8" je obsáhle vysvětleno zde, stejně tak Cvičení Strom :

https://zivotjakoprilezitost.webnode.cz/vsechny-me-brozurky-na-jedne-strance/

a tady je už

Cvičení Potápěčský oblek za účelem rozpuštění, vyřešení dluhu

Pocity dluhu jsou svírající, sužující emoce a podobají se černému gumovému obleku, jaký nosí surfaři.

Představ si, že máš na sobě těsný, přiléhavý černý potápěčský oblek, který pokrývá celé Tvoje tělo.

Pros Vyšší vědomí ( dále jen VV), aby Tě vrátilo do konkrétního pocitu dluhu, který si sem s sebou neseš jako výsledek dřívějších negativních činů, myšlenek či emocí.

Pros VV, aby Ti ukázalo, jak ty Tvé negativní činy, myšlenky nebo emoce, které Tě naplňují pocitem dluhu, můžeš opravit.

Svlékni si, v celku nebo po úzkých proužcích, ten gumový oblek a polož ho na kopičku.

+ voda = Popros VV, aby ti ukázalo vodní formu, ve které můžeš provést rituální koupel. Jaká vodní forma to je ? Může to být oceán, řeka, rybník, jezero, vodopád, nějaká jiná vodní forma, nebo tvoje vana či sprcha

Popros VV o něco, čím, můžeš vydrhnout celé své tělo, a osvobodit ho tak od jemných vrstev (z) tvého pocitu dluhu.

Vezmi si tento předmět s sebou do vody a vychutnávej odstraňování všech zbylých pocitů, které k tobě nepatří, dokud se nebudeš cítit zcela volně

Vyjádři svou svobodu způsobem, jaký ti ukázalo VV. Vrhni se do tohoto cvičení s takovou radostí, a nadšením, jak jen je to možné

Až s tím budeš hotov, zeptej se VV, jak máš zničit hromádku šatů, která symbolizuje tvé staré, již nepotřebné pocity.

Ujisti se, že jsi zničil každý kousek, aby všechny byly úplně zničeny.

Až si tím budeš naprosto jist, odeber se ke svému Stromu

+ Strom =

Jděte ve své vnitřní představě ke svému Stromu. Přivítejte se s ním, otočte se k němu zády a popojděte kousíček před něj. S důvěrou pusťte své tělo na tento pevný opěrný sloup a VNÍMEJTE, jak s ním splýváte. Vnímejte své nohy jako kořeny stromu a své ruce jako listy a větve a absorbujte vše, vše, vše, co je Vám "posíláno"

Poté se ze Stromu stáhněte před něj a ujistěte se, že jste v těle, schopný/á vrátit se POZVOLNA pomaloučku do Tady a Teď, zatímco opakujete :"dnes je ....... 2016, je pondělí - neděle, já jsem .... Až krůček za krůčkem prohýbete své fyzické tělo a otevřete si očička. Ani pak ale nechvátejte se vstáváním, dejte si na čas a postavte se až úplně pevní, uzemnění a těšící se na vše, co je před Vámi. V plné důvěře ve Vaše vnitřní vedení, v Pravé Já, Boha Samotného.

A vzhledem k tomu, že mnohdy mezi námi a tím, kdo námi manipuluje, stojí ještě PROSTŘEDEK manipulace - objekt, subjekt, to nerozhoduje, je nutné odpoutat se i o něj! Osmičkovat jej a následně předepsaně odpoutat.

Např. dostanete dar. Něco hodnotného, od někoho. Ale Vám se to nelíbí, nebo by se Vám hodilo to prodat a získat tak peníze, nebo to chcete postoupit dál, nebo cokoliv, čím byste se onoho předmětu - čím dražšího, tím je to složitější, může jít třeba o auto, dokonce dům, nemovitost apod., v uvozovkách zbavili. Jenže cítíte, že sám dárce je na svůj dar fixován, takže se u Vás v nějaké míře začnou projevovat výčitky až strach, naložit s věnovaným dle své vůle. Pak je opravdu nezbytné zbavit sám sebe své vlastní fixace na to, co chceme předat dál proudu plynutí, zbavit sám sebe své vlastní fixace na to, co už nechceme vlastnit. Plus k tomu ideálně osmičkovat i dárce samotného.

V případech, že cítíme výčitky, dluh přímo vůči osobě, hodí se osmičkovat jak jí, tak konkrétní myšlenkový vzorec, který nám brání chovat se v té dané situaci svobodně, suverénně.

A zase. Jsou to situace emočně silně zabarvené a proto je zničení našich vzájemných vazeb prostě nezbytné. Však to praktikující sám na svou vlastní kůži moc dobře pozná a úměrně své paralýze z pocitu viny, dluhu, nedostatečnosti i procítí, jak obrovskou svobodu nabyde již jen tím, že se od toho, co jej drží v kleštích, odpoutá.

Nejedno dospělé dítě tak například získá opravdovou svobodu požádat svého rodiče- nesamostatného na druhé odkázaného jedince, aby se zabydlel v domově seniorů, kde mu bude 24hodin denně k dispozici odborný personál. A kdekdo si tak dovolí, poprvé v životě, třeba i jen takovou pro někoho drobnost, pro ovlivněného šílenou záležitost, jako beze strachu odmítnout pomoc, či jakkoliv upřednostnit svůj názor a z něj následně skutek, před přáním toho, kdo nás žádá či "jen" energeticky manipuluje. Mnoho lidí se považuje za suverénní, no, Achillovu patu má každý.

A navíc, praktikování Metody Phyllis Krystal zaručuje, že vše děláme, sdělujeme, ze svého Středu, tedy že naše suverénnost není jen trapné machrování a bezcitnost, egoismus. Ne nadarmo nese jedna z Phyllisiných knih podtitul :"Zbaven strachu a odmítání" a ne nadarmo je její metodika plně podřízena vnitřnímu prameni, Božskému Já, tedy prosta obracení se k jakýmkoliv falešným jistotám .

Jen tak se dociluje odstavení mysli a ega a fungování ze své Podstaty, která jediná pokračuje v synchronicitu a to naprosto nejlepší pro všechny, neboť plyne na vlně nejvyššího potenciálu a přímé nejvyšší Cesty.

Pořád a dokola, celý fígl naší existence je v tom, že my NEJSME malé nepravé já = mysl-ego-tělo=osobnost. Sice to vše MÁME, ale jsou to nástroje, pomůcky pro Příležitost, kterou je život, pomůcky pro návrat k tomu, kdo JSME. K Božskému Já, k Bohu Samotnému, k Já Pravému. K odstranění všeho, co není naše a nahrazení toho všeho tím, co naše je! A, hle, POŘÁD JSME LIDÉ. Ony nám ty nástroje, resp. tělo, dokonce zůstanou! Ale prostupovat, určovat je již bude "lepší Duch". Nic víc, nic míň Bůh se bude projevovat prostřednictvím osobnosti. Bude tu nový člověk, člověk božský .... Obava ze ztráty identity, z toho, že se z nás takto stane chodící zombík, jsou absolutně nemístné, navíc zbytečné. Jsou jen egem, které se snaží udržet si nás při sobě a nepustit nás na cestu jeho = ega eliminace.

To my sami jdeme domů. A jak tam tak někdy letíme, někdy se plazíme, vyššímu Duchu se přizpůsobuje i tělo. Někdo, např. Pracovníci Světla už od samého narození mají jiné chemické složení fyzického těla, než druzí lidé, stejně tak etnikum a místopisné umístění populace hraje roli v obsahu našich buněk.

Každý ale mění své tělo ještě úměrně absorpci Světla a Lásky a transformaci svého nevědomí v napojení na Vyšší a vyšší vědomí, prostě na vědomí Božské. Tato transmutace se ale neprojevuje FYZICKÝM VZHLDEM, potažmo množstvím tuku či vychrtlostí. Mnohdy dokonce čím vyšší duch v těle, tím automatická potřeba větší tíhy těla, aby se nevzneslo. Stejně tak a právě proto, někdo musí nutně konzumovat hrumohmotné potraviny, z důvodu uzemnění, a přes to, že eticky je vegetarián či vegan dokonce občas sníst červené maso, nebo vývar z něj, zatímco ten, kdo se snaží navýšit své vibrace právě prostřednictvím hmoty, sáhne po RAW nebo "bude" na práně. Jsme lidé a tohle je extrémně individuální záležitost, proto, jako vše - každý sobě přesně na míru, ale určitě bez ega, které by našeptávalo stravovací a všechny další nesmysly a poslechli-li bychom je, jen bychom si, a právě i tělu, ubližovali. Proto, opět zas a znova, poslouchejme jen svůj vnitřní hlas a starejme se jej rozeznat, když tlumení ega a mysli praktikováním všeho, co je docílí a podpoří, i provádíme a sami sobě zajišťujme.

Život je fascinující příležitost. A nikdo neuteče tomu, stáhnout se postupně zpět, nakonec až do Zdroje. Já osobně tohle vše, co si uvědomuji a zvu svůj život, s celým jeho okolím, všemi lidmi, přírodou, úplně se vším, vnímám jako Sen. Může se rozvíjet donekonečna. A globálně tak secsakra důkladně činí, ale mně se ho už snít nechce. Já chci zpátky. Netuším, co TAM je, ale nebojím se toho. Naopak, jako malé děcko se na to těším. Nicméně vůbec tam nespěchám. MILUJU tenhle svět, myslím tím i vesmír a vše. Tuhle grandiózní tapiserii rozličného nepřeberného. A přírodu, tu miluju moc moc moc. A vím, že můj tajming určuji Já. To je jedna z věcí, které vím absolutně. NIKDY jsem nepochybovala o Vyšší síle. Jsem si jí VELMI vědoma, někdy tak moc, že jsem si SebeVědoma. Ale této Velikosti nesluší slova, sama začnou mizet, když Jí do nich chci odít. A tak je lepší psát o tom, co každému člověku stoprocentně pomůže mít se tu na Zemi lépe, co absolutně každému jednomu umožní zbavit se všeho, co ho drží od blaženosti, tedy psát o Cestě, kterou za tím účelem máme jít.

Jak už jsem mockrát řekla, ale ono opakování matka moudrosti, abychom mohli žít plnohodnotný život, musíme být SEBEURČENÍ. ABYCHOM mohli být sebeurčení, musíme se v sobě zbavit všeho, co jsme si sem jako negativní aspekt sami dotáhli, dále všeho, co jsme převzali od našich rodičů a lidí, kteří nás v našem lidském vývoji ovlivňovali, včetně všech nám nevlastních vlastností, myšlenkových forem, vzorců, dokonce emocí. Souběžným předpokladem k tomu, stát se sebeurčeným jedincem, je objevit a do svého života přizvat Vyšší sílu, o které píši v předchozím odstavci, sílu, které říkáme všelijak, mnoho jmen pro Ni máme, ale já si tu v této knize od teďka vystačím už jen s jedním, prostým všeobsahujícím výrazem, se slovem: Bůh. Abychom opravdu mohli sami se sebou něco pozitivního udělat, musíme se vydat směrem k Bohu a pak už jít jen s Ním ... všechno ostatní je ego, mysl a sebeklam a to nevede nikam :-)

Ve skutečnosti nikdo nevíme vůbec nic. Jedno je však JISTÉ, NEJSME SAMI, nikdy. Osobně mám fascinující prožitky ze "za", povětšinou skrze záblesky, jsou ABSOLUTNĚ nádherné, dechberoucí, a nejvýstižnější slovo pro ně a pro to všechno je : JEDNODUCHOST, JE TO P R O S T É. A je LEPŠÍ, chtít zpět do Středu, než se snažit donekonečna expandovat někam dál a dál ke stále se tak vzdalující kružnici.

Každopádně, také zas a znovu :-), jsme lidé a měli bychom se tak konečně začít chovat.

Celkem zásadním problémem spousty nás je, že neumíme hospodařit se svou vlastní energií. Paní Phyllis Krystal i já jsme se o tom, krom jiného, paní Phyllis se této problematice obšírně věnuje ve své knize Opičí mysl - zkrocení našeho rozumu, rozepsaly v pojednání Strop na přání

https://zivotjakoprilezitost.webnode.cz/pojednani-p-krystal-strop-na-prani/

Samozřejmě, že v tom naše opičí mysl má prsty. Jak jen to jde, odvádí naši pozornost za lákadly a nechává nás na nich přichycenými. Tím však měníme průtok naší energie a lapač nám ji bezpracně odčerpává. Co se nám od něj vrací, víme všichni moc dobře. Vzhledem k tomu, že svůj pohled směřujeme ponejvíce ven a ještě na věci "nadpotřeby", dostáváme od nich zpět únavu a podobné lahůdky jako nenasytnost, hamižnost, vztek, strach, prostě chtění, které je delikatesou ega. To skrze ní pěkně roste, nabývá, a my kvapem ubýváme na naší vitalitě a radosti ze života.

Ale mysl není jediná, kdo nás odvádí z našeho Středu. A navíc my máme moc nad ní, jen jí začít používat.

Brožurka Opičí mysl

Uvolňovací cvičení

Uvolnění s vlnou

Předpokladem pro toto cvičení je to, že nemáte strach z moře, ale že se v jeho blízkosti cítíte dobře. Pak může být toto cvičení velkou pomocí, abyste se mohla uvolnit.

1. Představte si pláž, nebo si vzpomeň na Vaši oblíbenou pláž.

2. Vizualizujte sama sebe, jak ležíte v písku přímo u vody. Nohy směřují k moři, směrem k obzoru.

3. Pozorujte, jak se dlouhá mělká vlna přibližuje k pláži a jemně omývá Vaše tělo až ke krku.

4. Vdechujte ten hladivý pocit, který Vám dává

5. Jak vlna odchází zpět, nahlas zhluboka vydechněte své chmury, zbavte se veškerého napětí a dovolte vlně, aby je odnesla s sebou do širého oceánu

6. Opakujte tento rytmus dýchání, dokud se nebudete cítit uvolněná nebo dokud neusnete.

Májka - napojování na Vyšší vědomí

Pohodlně se usaďte, nebo položte, a ve svém vnitřním prostoru jděte na místo, které je Vám velice příjemné, na pevnou Zem, a na té se postavte. Ve faktické realitě, jak tak sedíte, či ležíte, si položte ruce dlaněmi vzhůru,ev. do navyklé meditační polohy, oči zavřené, rovná záda, výdech, nádech, a v duchu se vraťte na to krásné místo, na které jste se přenesl/a a tam na té zemi vytvořte kolem sebe na šířku Vašich roztažených paží Váš světelný kruh, přičemž sá(a)m/a jste v jeho středu. Kruh je uzemněný, protéká jím Světlo.

Nyní vytvořte druhý, s tímto Vaším se dotýkající, uzemněný kruh ze zářícího světla.

Tyto dva kruhy se dotýkají ( POUZE DOTÝKAJÍ, NEPROLÍNAJÍ SE ), přičemž Vy jste ve středu svého kruhu a ze středu onoho druhého, protilehlého kruhu "vyrůstá" májka (klasická májová májka) a vede až nahoru do nebe, na samém jejím vrcholu sídlí Vyšší vědomí, dejte tam, prosím, Váš symbol Vyššího vědomí, pokud jej nemáte, prociťte, že tam sídlí Všemocná Láska Bezpodmínečná.

Vizualizujte nyní zářící světelnou v zemi ukotvenou přímku od Vás k patě májky = spojte sebe a májku na vědomé úrovni, světelnou uzemněnou spojnicí.

Až toto učiníte, podívejte se nahoru, na vrchol májky, na Vyšší vědomí a uvědomujte si, vizte, že od Vyššího vědomí visí dolů veliké množství různobarevných stužek, Dojděte si, nebo se pro ní natáhněte, pro stužku Vám milé barvy, nebo pro tu, která k Vám sama "běží", vezměte ji do ruky a vraťte se s ní zpět na místo, ze kterého jste si pro ni š(e)l/a, tj. do středu Vašeho kruhu. Toto je Vaše stužka, Vaše nejrychlejší a nejpevnější spojení s Vyšším vědomím, které budete každý den používat.

A prohlédněte si, jak od Vaší ruky vede stužka nepřerušovaná až nahoru k Vyššímu vědomí, kde ji drží Ono, a sjeďte pohledem po májce dolů a od májky po světelné spojnici k Vám, a vnímejte, že toto spojení tvoří trojúhelník

A již dýchejte Vše, co Vám Vyšší vědomí posílá,

Nejlépe v pořadí : - uvolňující energie

• uzdravující energie
• očistná energie
• posilující energie
• světlo
• lásku

Můžete, samozřejmě, až dojde na čerpání a prostupování se světlem, použít Vám již známé Uvolnění se světlem :

Uvolnění se světlem

1. Podívej se do sebe a pojmenuj co je : den nebo noc? Je-li den, použij k uvolnění slunečního světla, je-li noc, použij světla měsíčního. Ať už použiješ jakékoliv světlo, přinese Ti uvolnění, uzdravení, očistu, posílení a lásku do každé části Tvého těla. Nech světlem prostoupit každou část svého těla dle svého cítění.

2. Pošli světlo k prstům svých nohou a řekni jim, ať jej přijmou a nechají se jím prostoupit. Vnímej, jak světlo v teplém uklidňujícím proudu proniká do Tvých prstů u nohou a odtud pomalu směrem na horu přes nárt a chodidla, přes paty do kotníků, takže obě chodidla až po kotníky jsou naplněny světlem v každém svalu, v každé kosti, v každém nervu a v každé buňce

3. pozoruj, jak světlo proudí podél Tvých lýtek a holení až ke kolenům a přináší každé části uvolnění, uzdravení, očistu a novou energii.

4. nyní pošli světlo do horní části svých nohou od kolen až do stehna a boky a nech ho proniknout do každé buňky

5. Opusť své nohy, poděkuj jim za to, že Tě celý den nosily a dovol jim si během tohoto cvičení úplně odpočinout, neboť je nyní nepotřebuješ.

6. Odveď pozornost od nohou do dolní části těla a přiveď uvolňující, uzdravující, čistící a posilující energii světla do oblasti pánve a spodní části páteře, a do každého orgánu, každé žlázy každé kosti a každého svalu, všude tam, kde je této energie zapotřebí.

7. Opusť nyní tuto část svého těla a otevři žaludek, vnitřní orgány a postupuj dozadu k páteři, aby mohli přijmout světlo.

8. Zaměř nyní svou pozornost na solar plexus, přesně nad pupíkem a pod Tvými žebry, solar plexus je centrem nervového systému, někdy je také nazýván sekundárním mozkem. Proto je zvláště důležité poslat světlo plně do této oblasti, abychom jí opět nabili energií.

Pro zjednodušení tohoto procesu pros o to, aby se v tomto centru,v solar plexu, objevil květ. Je květ otevřený nebo zavřený? Je-li zavřený, dej mu pokyn se rozevřít dostatečně široko, aby světlo mohlo proudit do těla. Světlo proniká do každého nervu tvého těla, který je potřebuje, aby se mohl uvolnit, vyléčit, očistit a posílit. Směruj nyní světlo zpátky do své páteře, pod solar plexus.

9. nyní světlo pošli do horní části svého těla, do hrudního koše a do horní části svých zad. Při nádechu si představuj, že do sebe vdechuješ ještě více světla, aby mohlo cirkulovat celým tvým tělem. Při výdechu vyžeň vše negativní, jako obavy, strach, napětí, nebo cokoliv jiného, co by mohlo zabránit proudění světla. Nyní nech světlo proniknout hluboko do horní části svého těla, do žláz, orgánů a páteře. Přináší uvolnění, uzdravení, očištění a energii do všech částí, které jej potřebují. Soustřeď se především na to, že se Tvé srdce může otevřít, aby světlo přijalo.

10. Pozoruj, jak světlo proudí od Tvých ramen, do obou paží, vnímej, jak naplňuje Tvé prsty, dlaně a klouby, aby každou tuto část uvolnilo, uzdravilo, očistilo a posílilo. Pozoruj, jak světlo proudí od zápěstí k lokti do spodní části Tvých paží a dej jim pokyn se otevřít, aby toto světlo mohly přijmout.

11. Vnímej, jak světlo proudí směrem nahoru, do horní části Tvých paží, aby každému kloubu, každému svalu, každému nervu a každé buňce přineslo uvolnění, uzdravení a očištění a znovu je nabilo.

12. Poděkuj Tvým pažím a rukám za všechno, co pro Tebe každý den dělají a dovol jim si během tohoto cvičení odpočinout, neboť je nyní nepotřebuješ.

13. Pošli světlo do svých ramen, hrdla a zátylku, kde to mnohé lidí pne a kde může světlo toto pnutí zmírnit. Pros o to, aby se v oblasti hrdla, a vnitřních žláz objevil další květ. Je-li zavřený, dej mu pokyn se rozevřít přesně tak široko, aby mohl přijmout světlo a přinést tak uvolnění, uzdravení, očištění a znovuoživující energii do každé části Tvého těla.

14. Představ si, jak světlo proudí do tvého zátylku, aby uvolnilo případné pnutí v této oblasti, přičemž na své cestě podél celé Tvé páteře od zátylku ke kostrči prosvítí každý obratel.

15. Veď světlo zpátky do hlavy a obličeje, a pozoruj, jak proudí do Tvé brady a čelisti. Máš-li zuby stisknuté, nebo ztuhlý jazyk, otevři ústa a jednou nebo dvakrát polkni, aby se uvolnili a světlo tak mohlo převzít vedení.

16. Nyní si představ, jak světlo proniká do tváří, úst a jazyka, nosu, vzhůru až k uším a hluboko do Tvých očí. Přináší každému z těchto smyslových orgánů uvolnění, uzdravení, očištění a znovunabíjející energii tam, kde je jí zapotřebí.

17. Opusť své smysly, zrak, sluch, čich, chuť a hmat. Poděkuj jim, že Ti slouží a nech je odpočinout, neboť je nyní nepotřebuješ.

18. Pošli světlo ke spánkům, čelu směrem nahoru skrze svou hlavu a hluboko do mozku. Osvítí každou vědomou i nevědomou část, a přinese uvolnění, uzdravení, očištění a energii každé části, která toto potřebuje.

19. Třikrát zhluboka, ale jemně prodýchni, abys vdechl ještě více světla a při výdechu se zbav veškerého napětí, které v Tobě ještě zbylo

20. Vnitřním zrakem přehlédni celé své tělo, abys viděl, nezůstali-li ještě nějaké části neuvolněné. Pokud je tomu tak, pošli světlo do každé z těchto částí s pokynem se více a více uvolnit.

21. Nech si dostatek času na to, aby sis vychutnal toto hluboké uvolnění během úplného otevření se, abys mohl přijmout blahodárné světlo do každé části )

pokud není žádný velký stres, nebo to nevnímáte jako nutné, pak si nedělejte celé toto uvolňovací cvičení takto podrobně, ale prostě jen vdechujte světlo, vnímejte, jak Vás Samo prostupuje a jednoduše se Vám příjemným tempem nechte Světlem Stát

Po uvolnění se světlem si dopřejte ještě, jak je výše uvedeno, absorbování Lásky Pravého Já, ciťte jí, uvědomujte si jí, přijímejte jí a užívejte si jí, až k opravdivému prožitku a přijetí.

Zůstaňte v této meditaci tak dlouho, dokud Vás to "samo" nepobídne k ukončení, nebo tak dlouho, jak se Vám prostě bude chtít :-)

Až s ní budete hotov/a, vnímejte opět stuhu ve Vaší dlani, vnímejte, jak jste po zemi světelnou spojnicí propojen/a s májkou ve středu druhého kruhu, a opište očima celý tento obrázek ...

Pozvolna se ukotvěte v těle a zatímco upíráte vnitřní zrak k Vyššímu vědomí, zakončete celý rituál prosbou : prosím Tě, buď to Ty, kdo skrze mne celý den cítí, prosím Tě, buď to Ty, kdo skrze mne celý den myslí, prosím Tě, buď to Ty, kdo skrze mne celý den mluví, Prosím Tě, buď to Ty, kdo skrze mne celý den koná, Prosím Tě, buď to Ty, kdo skrze mne neustále miluje

A až se Vám bude chtít, dojděte k májce, pusťte stuhu, poděkujte Vyššímu vědomí, vraťte se ještě naposledy do středu Vašeho kruhu, a začněte se zde plynule se vracet zpět do sebe.

Až si budete jistý/á, že jste zas pevně usazený/á ve svém těle, které si prohýbete a promnete, pak z Vašeho kruhu vystupte a úplně opusťte celý ten obraz na Vašem vnitřním plátně, jak by nikdy neexistoval. Otevřete oči a s jistotou, že Vyšší vědomí nás nikdy neopouští, mějte krásný den

Kniha Opičí mysl

Autorka : Phyllis Krystal

Překlad : Dagmar Štroblová

Kapitola 39

Jdi a udělej to !

Přes všechen můj porůznu aktivní život a přes všechno mé cestování, byla kniha, k mému velkému překvapení, ale i k mé velké úlevě, skoro dokončena přesně v tom roce, který Baba určil. Scházely už jen dvě nebo tři kapitoly - včetně této - které jsem pak dopsala ještě po návratu z naší cesty u Něj. Pravda, pracovala jsem na této knize tu a tam, jak jsem zrovna měla čas, vždy ale jen, když sama plynula ze Sai Babova pera ( Sai Baba na samém začátku pro Phyllis zmaterializoval pero, o kterém prohlásil, že celá kniha už je v něm , to se říká zas v jiné kapitole této knihy , poznámka překladatele ) , neboť tak to je, následovat Jeho načasování a Jeho řád. S mým mužem Sidnym jsme si naplánovali, že rukopis této knihy přivezeme Sai Babovi, v duchu jeho pokynů, k Jeho požehnání akorát přesně včas na otevření nové nemocnice 22.11.1991, den před Swamiho narozeninami.

Přípravy této knihy, to bylo opravdové mistrovské dílko, protože jsem měla na ně, vzhledem k tomu, že jsem se právě vrátila z cesty po Evropě, kde jsem řešila pracovně-smluvní záležitosti a vedla semináře, přesně jen jeden týden. Ale jak už to tak prostě je, když následujeme své vnitřní vedení, když se uvolníme a přenecháme vedení Vyššímu Já : vše běží jako po drátku. Do ášrámu jsme dorazili přesně na zahajovací ceremoniál.

V ášrámu jsme tentokrát chtěli zůstat jen deset dní. Proto jsem se rozhodla vzít s sebou neskladný rukopis na denní daršan hned, jak skončily úvodní slavnosti, tak, abych ho měla u sebe, kdyby byl Sai Baba otevřený tomu, jej přijmout. No, to, co jsem nevěděla, bylo to, že se mi Sai Baba skrz tuto knihu pěkně koukne na zoubek. Psala jsem knihu o Opičí mysli, byla jsem ale připravena přímo před Sai Babovo zrakem realizovat to, co proklamuji ? Byla jsem připravena v přímé konfrontaci, Sai Babovi tváří v tvář, uprostřed obrovského davu Swamiho oddaných udržet svou vlastní Opičí mysl pod kontrolou ?

Sai Baba za celý den, zatímco ostatním, vč. mého muže, dokonce udělil intervium, ani jedenkrát nepohlédl mým směrem. Ženám nadělil sárý, mnoha našim přátelům dopřál padnamaskar ( spočinutí u Pánových nohou, dotek Jeho nohou ) a další pozornosti. Díky tomu jsem byla nucena velmi pečlivě, více než kdy jindy, a s absolutní upřímností, sledovat své reakce a celkově se pozorovat. Co cítím v tuto chvíli? Jaké jsou právě nyní mé pocity ? Při mé poslední návštěvě mi, ačkoliv já sama jsem do té doby takový úmysl neměla, Sai Baba řekl, že napíši další knihu. A jak jsem se teď, když jsem to udělala, teď, když jsem jí měla napsanou, a, tak jak to žádal, jsem Mu jí přinesla k požehnání, jak jsem se teď, zatímco mne kompletně ignoroval, jak jsem se cítila? První, co jsem udělala bylo, že jsem se sama sebe ptala, jestli na ty, kterým prokázal přízeň, žárlím či zda jim závidím ? Na to jsem mohla, díky tomu, že jsem moc dobře věděla, že chci jen to, co je vhodné pro mne, a to ale nemusí být to, co potřebuje někdo jiný, čestně a poctivě odpovědět, že ne. Byla jsem si jistá, že druhým lidem nezávidím a nejsem nepřející s ohledem na to, co jim Sai Baba dal, nene. Naopak, vlastně jsem se s nimi dělila o jejich štěstí, však sama velmi dobře znám to radostné vzrušení, tu čistou radost, jakou člověk má, když ho Sai Baba něčím obdaruje.

A najednou, z čista jasna mi bylo jasné, že jsem zmatena nejistotou, zda jsem něco neudělala špatně, či zda jsem v něčem neselhala. Třeba ta kniha neodpovídá Sai Babovu přání. Pak jsem si ale vzpomněla na to, co řekl, když jsem mu presentovala ještě rozpracovaný rukopis. Když si ho ode mne vzal, zeptala jsem se Ho, zda je podle Jeho představ. Boříce Svůj rentgenový pohled do mého nitra, zatímco na mne ukazoval prstem, koukajíce hluboko do mého Pravého Já, pravil : "Špatně. Je to podle Vašich představ?" Tedy jinými slovy, nabádal mne, abych se neupínala k tomu, dostat odpověď, kterou si přeji, od Jeho vnější fyzické formy, nýbrž abych vše konzultovala se svým vnitřním Já.

Takže když toto není ten problém, co tedy ? Má opičí mysl mi nedávala pokoje. Otázky bez ustání, nonstop, kmitaly mou hlavou. Po delším bádání v mé duši jsem se náhle a bez jakéhokoliv předběžného varování, ocitla ve svém dětství. Okamžitě jsem zas rozpoznávala pocity, které jsem tenkrát měla. Byly mi tak dobře známy, a přece byly tak vzdáleny. Byly to ty samé pocity, kterými jsem trpěla celé dětství. Má matka mi nikdy, když mne trestala, neřekla, čím jsem si ten trest vysloužila, co jsem udělala špatně, co jsem neudělala perfektně ani co jsem snad udělat zapomněla? A to nebylo všechno. Neskládalo se to jen z toho, že mi prostě upírala - nedopřála, objasnit mi důvod trestu, pokračovalo to tím, že když jsem se na ten důvod tedy já sama ptala, předhazovala mi a vytýkala mi, že jsem "impertinentní". To, že se dožaduji vysvětlení, byl v jejích očích z mé strany smrtelný hřích. Ačkoliv jsem významu těch slov, které používala, tomu, co mi říkala, dost dobře nerozuměla, byla jsem i tak příště potrestána zas. A tak jsem se učila na nic se neptat, neklást žádné otázky. To vedlo k tomu, že mi ty nevyslovené a nezodpovězené otázky stále vířily hlavou. Důsledkem toho bylo, že jsem se svým dětstvím pohybovala, jak bych stále kráčela po tenkém ledě, jak bych v jednom kuse cupitala po syrových vejcích, cítila jsem se nejistě a byla jsem ve stálém očekávání trestu za nějakou svou, mně neznámou, chybu.

Zjištění, že ve mně toto malé děvčátko stále ještě žije, a že ještě stále reaguje tak, jako před těmi mnoha lety, pro mne bylo šokem. Nechtěla jsem s ním mít už nic společného. Bylo otravným otrapou ( označení, které má matka ještě když jsem byla dítě často používala ). Kde bylo to sebevědomí, které jsme nyní, v souladu se Sai Babou, když On je tu, aby nás vedl k tomu, kým opravdu jsme, k naší pravé podstatě, měli rozvíjet ? Takové sebevědomí zcela určitě nemá co do činění s tím nejistým, zmateným malým děvčátkem. A stejně tak šokovaná jsem byla tím, že mi, i přesto, že jsem na sobě tak dlouho pracovala, abych prozkoumala všechny skryté části své osobnosti, že mi tento tak důležitý díl mé osobnosti, unikl. Jak se mohl tak dlouho vyhýbat mé pozornosti ? A tu jsem, bez sebemenších pochyb věděla, že tohle je to pravé perfektní načasování, jasně jsem věděla, že mi Sai Baba, mistr správných timingů, nabídl příležitost, vytáhnout si tento svůj díl, zatímco se nalézám v blízkosti Jeho překrásné, láskyplné a vyživující energie, vytáhnout si tento svůj díl do uvědomění, přinést ho na světlo vědomí. NO jo, ale co si mám nyní, když se mi to podařilo, s tím malým děvčátkem počít ?

Jako odpověď na tuto otázku jsem je ( obrazně řečeno ) zcela spontánně zvedla a podala jsem je, s tou nejupřímnější prosbou o to, aby mi pomohl s tímto děvčátkem, abych se od něj, a všech jeho vlivů na můj život, mohla oddělit a odpoutat, Sai Babovi. Také jsem prosila, aby mi pomohl se všemi vlivy tohoto děvčátka na můj vztah k němu, k Sai Babovi, protože On pro mne symbolizuje i milující matku, kterou jsem, stejně jako mnoho ostatních, nikdy neměla. Krom božského Já, kterým my všichni ve skutečnosti jsme, a které reprezentuje v lidské podobě, symbolizuje Sai Baba pro každého z nás také milující matku, a nebo milujícího otce. Jakmile na Něj ale promítneme obraz podobný našemu rodiči tak nám, jak jsme díky tomuto mému příkladu právě viděli, nevyhnutelně nastaví zrcadlo, aby nám ukázal, že vůči Němu reagujeme přesně tak, jako jsme to dělali, či děláme, vůči onomu konkrétnímu rodiči. Bylo překrásnou úlevou, osvobodit se od tohoto aspektu mého dětství. Přenádherný dárek mi to Sai Baba dal. A takového dárečky rozdává každému, kdo Ho o to prosí, zatímco s Ním tímto způsobem "spolupracuje".

Zkouška ale ještě zdaleka nebyla zvládnuta, ještě jí nebyl konec. Mé otázky běhaly mou hlavou s nezmenšenou intenzitou dál. Mám zůstat v klidu i pokud si nás k Sobě Sai Baba nezavolá ? To bych se ale musela vrátit domů bez toho, aniž bych pro knihu získala Jeho požehnání. No, jak bych se cítila, měla-li by vyjít bez jeho schválení a souhlasu? Pak jsem si vzpomněla, co řekl Sidnymu, když se Jej v jednom předchozím interviu ptal, zda mne má zavolat : "Nyní ne. Uvidím ji později." Takže nezbývá, než důvěřovat tomu, že dodrží Své slovo.

Dny plynuly a náš pobyt se chýlil ke konci. Poslední den trvala paní Hejmadi, vedoucí dobrovolných pomocníků, protože věděla, že se po ranním darshanu chceme vydat na cestu domů, na tom, abych mohla zaujmout místo v předních řadách, kde mne Sai Baba nebude moci přehlédnout. To by totiž mohla být má poslední šance, předat knihu Sai Babovi. Odmítla mé námitky, a ujistila mě, že Jeho oddaní Mu vždy dávají najevo, že už jsou před odjezdem. A tak jsem si sedla tam, kam mne posadila, můj rukopis na jistotu srovnaný vedle sebe tak, aby jej nikdo neviděl. Jakmile se Sai Baba objevil, namířil si to přímo na tu stranu, kde jsem seděla, a se sladkým úsměvem mi povídá, tak jako by mne viděl poprvé: "Tak, paní Krystal, a kde je kniha ?" Jak jsem k Němu vzhlédla, usmál se ještě jednou a řekl : "Velmi, velmi šťastný." A rychle se otočil a pokračoval ve Své cestě kolem dlouhých řad oddaných, kteří očekávali Jeho daršan. Na konci daršanu k Sobě na intervium zavolal velkou skupinu lidí, což byl pro ostatní impulz k odchodu.

Co mám nyní dělat? V tomto momentě převzala žezlo zas má opičí mysl. Místo toho, abychom si vzali do Bangalore malé letadlo a tím se vyhli třiapůlhodinové jízdě po špatných silnicích, mohli bychom jez zpátky taxíkem, který jsme objednali pro naše zavazadla. Kdybychom odjížděli až po odpoledním daršanu, měla bych šanci Sai Babovi knihu předat. Zatímco jsem v sobě tyto možnosti do nekonečna rozebírala, přispěchala ke mně paní Hejmadi a řekla mi, abych zůstala. Vysvětlila mi, že ta velká skupina, kterou si k Sobě pozval Sai Baba na interviu jsou doktoři a sestry z té nové nemocnice. Dále říkala, že Sai Baba někdy nechá zavolat ještě následnou druhou skupinku, a že tu tudíž stále je šance, že si mne po té, co ta první skupina odejde, pozve. Takže jsem zůstala sedět, zatímco mnozí už odešli, aby si udělali přestávku, občerstvili se atd. Válka nervů pokračovala. Jak jsem tam tak seděla, pokusila jsem se akceptovat vše, co by mohlo následovat, vše, co by se vlastně mohlo udát, s takovým klidem, s jakým jen to šlo a v tichosti a potají jsem si jako mantru opakovala : "Nech to být. Důvěřuj. Přijímej !"

Po nějaké době, která se mi zdála jako věčnost, se začali zas trousit lidé, aby počkali na začátek zpívání bhadžanů. Konečně vyšla ven, přesně se začátkem bhadžanů, také ta lékařská skupina a já viděla Sidnyho, jak vstává a opouští verandu. Zjevně byl toho mínění, že nás Sai Baba už neuvidí. Srdce se mi propadlo a v tom samém momentu se vynořil Sai Baba a zavolal na Sidnyho, aby se vrátil a mně dal znamení, abych šla s ním.

Oblévala mne vlna úlevy, když jsem s paní Hejmadi tak rychle, jak jen to šlo, procházela přes prostor pro daršan, který se mi zdál na míle široký. Sai Baba si stěžoval, že jsem moc pomalá, a že si mám pospíšit. Pak se mne uprostřed verandy zeptal na knihu. Vděčně jsem Mu ji předala. Pak se ptal, jak se jmenuje, jaký je její titul, a trval na tom, abych ho třikrát zopakovala, přičemž mne pokaždé vybídl, ať mluvím hlasitěji. Nakonec se mě zeptal na jména mých předcházejících tří knih a i ta mne nechal třikrát zopakovat, přičemž i u těch mne nabádal, ať mluvím nahlas, ať to může každý kolem nás slyšet. No lze dodat sebevědomí někomu, komu se ho stále tak moc nedostává, lepším způsobem, než jakým to dělal On?

Zatímco se tato malá scénka odehrávala, pomyslela jsem si, že tohle nyní je naše interviu : zde venku, pod dohledem tisíců návštěvníků. Když nás pak Baba nabádal do místnosti pro intervia určené, byla jsem opravdu překvapena. Vidouce mne váhající, zas mne ponoukal, abych si pospíšila. Intervium, které pak následovalo, bylo jedno z nejpodivuhodnějších, z nejzvláštnějších, jaké jsem kdy zažila. Zaprvé - badžany už začaly a byly tak hlasité, že bylo těžké, Sai Babovo laskavý, jemný hlas, jak k nám tak mluvil, i jen slyšet. Když pak byl čas klást otázky, které jsem měla poznamenané na kousku papírku, nemohla jsem najít své brýle na čtení. Po té, co jsem se je marně snažila najít, zkusila jsem dát ten soupis Sidnymu a požádala jsem ho, aby mi to hlasitě předčítal. Ale Sai Baba mi ten seznam vytrhl z ruky, a začal ty otázky Sám číst, zatímco odpovědi mumlal tak jemnňoulinkým hláskem, že jsem ho nejenže vůbec neslyšela, ale naprosto jsem nemohla ani rozumět, co říká, v mých uších duněl akorát tak zvuk a hlasy z bhadžanů. Po krátké diskusi ohledně knihy, také ohledně mých plánů na rok 1992, ohledně rodiny a dalších záležitostí, se Baba náhle otočil, a pronikavě si mne prohlížeje, hlasitě a silným hlasem zavelel :" Go and do it! Jdi a udělej to!"

Náhodou jsem pár dní před tímto interviu mluvila s jedním německým oddaným, který zmínil, že se jedna z písniček, které se zpívaly dva roky předtím u příležitosti Sai - konference v Hamburgu, zakládala na tom, co mu Baba při řekl při jednom interviu. Bylo to : Jdi a udělej to. Od té doby, co jsem jí slyšela poprvé, je to jedna z mých nejoblíbenějších písní. A teď mi dal Baba tu samou radu :"Jdi a udělej to!" S těmito slovy, která stále zněla v mé hlavě, ukončil Sai Baba naše internu, předtím mi však ještě poskytl padnamaskar. Poté pevně přitiskl své ruce na naše hlavy a dal nám vibhuti. Pak nás propustil. S lehkým pocitem závratě jsem se vracela na své místo, přičemž jsem se proplétala skrz řady sedících oddaných, které byly všude kolem. Jako vždy při interviu byla má mysl zcela vyplá, úplně odstavená, tentokrát však ještě, ještě více. Po skončení bhadžanů jsme spěchali zpět do našeho pokoje, sbalit poslední věci, abychom mohli vyrazit na naší cestu do Bangalore, odkud jsme pak letěli domů.

Když jsem se pak vrátila domů a byla jsem už schopná ohlédnout se zpět, za touto poslední návštěvou, a najít ke všemu, co se událo, větší odstup, bylo mi Sai Babovo poselství ještě jasnější. A protože by mohlo být k praktickému použití i pro ostatní, rozhodla jsem se, předat je dále. Bylo fascinující, že pár lidí, kteří u mne měli sezení, mluvilo o tom, že se stále chovají jako děti a přitom nevěděli zhola nic o mých nedávných zkušenostech a z nich vyplývajícího poznání. A někteří oddaní dokonce říkali, že pozvolna zaznamenávali, postřehovali, jak promítají na Sai Babu své vzpomínky na postoje a chování svých otců či matek vůči nim a jak na Něj často reagují, jak kdysi na své rodiče.

Obraz zmateného malého děvčátka, které nikdy nevědělo, proč a zač je trestáno, může pomoci dalším, jejichž vzorce z dětství také právě tak, jak čertíci v krabičce, čekají na to, až okolnosti, např. nějaké nepříjemnosti, těžkosti, vyvolají a spustí onu reakci. Samozřejmě, že ne všechny dětské části v ostatních lidech jsou nezbytně toho ražení, jako ta, kterou jsem s sobě samé odkryla já. Jejich charakteristika odvisí od zanalyzovaného obrazu vnitřku konkrétního rodiče a od odpovídajících reakcí, které si s sebou dnešní dospělí ponechal a přinesl ze svého dětství.

Další poznání, které během dnů znenadání svitlo, se točilo okolo otázky, proč mne Sai Baba, když jsem k Němu šla jak nejrychleji to bylo možné, ponoukal k tomu, abych si pospíšila, a i kolem otázky, proč trval na tom, že mám mluvit hlasitěji. I to totiž byl typický způsob toho, jak se mnou zacházela má matka a Swami tím imitoval její chování, abych mohla vidět, jak já ještě i dnes reaguji jako ta malá holčička. A i následující jsem začla rozkrývat : Protože mi nikdy nebylo řečeno, proč, z jakého důvodu jsem trestána, myslela jsem si později, že všichni ostatní mají pravdu a jsou v právu a že vědí - znají, mnohem více, než já. Tím pádem pro mne každý představoval autoritu. Žádný div, že jsem se vždy cítila mnohem lépe, když jsem zůstávala tichá a neviditelná v pozadí. Sai Baba mne celou dobu podporoval v tom, ukončit tento můj zvyk, zatímco mne zas a znovu vytahoval ze stínu na světla ramp, a to i přesto, že to pro mne bylo krajně nepříjemné. To poslední intervium je toho dobrým příkladem. Jak trpělivý On s námi všemi jen je, jak pomalu mnozí z nás chápou to, o čem On hovoří, a jak váhavě se mnohdy loučíme se starými vzorci, jak váhavě je propouštíme a připouštíme si, vpouštíme do sebe to, co nám stále říká, a sice to, že my všichni jsme boží, my všichni jsme Bůh . Bůh, ne nějaké hloupoučké děti.A tak tedy jsme to my, kdo se musí uvolnit a odpoutat od všeho a všech, kteří nás jsou schopni držet a také nás drží, mimo naší důvěru v Pravé Já. A jsme to my, kdo musí začít rozvíjet Sebe-důvěru, abychom u druhých, a ani u Sai Baby, nemuseli hledat potvrzení a uznání pro to, co děláme, ani pro to, kdo jsme. Protože právě on ( Sai Baba ) chce, aby každý z nás uvedl jeho učení ve svém životě zodpovědně do praxe, aby nikdo z nás nezapomněl na svou pravou identitu a také, aby nikdo z nás nedovolil, aby nám opičí mysl (za)bránila v tom, najít vedení v našem nitru. Tak můžeme učinit to, co nás Sai Baba vyzývá, abychom konali :" Buď svým vlastním guruem , svým vlastním Mistrem. To ty máš ve své nitru lampu. Rozsviť jí a bez obav a strachů jdi svou vlastní cestou "Tak co, vezmeme si k srdci to, jak nás Sai Baba vede k Probuzení ? Budeme mít na paměti jeho volání ? A máme dost odvahy "jít a udělat to" ?

" Jdi lehkým krokem každým dnem, který je ještě před tebou
Na svém ego-já co nejméně stop zanech
Své vnitřní světlo nechej zářit každý den.
A až se bude blížit konec, pak sfoukni to jak mýdlovou bublinu
A pokračuj vpřed, bez tíže starých vzpomínek, úspěchů i proher.
Toť cesta k míru. "

( Báseň Phyllis Krystal, součást kapitoly, poznámka překladatele, konec citace)

Jednou z dalších metafor vyjádřil Sai Baba varování, vyslovil upozornění až výstrahu :

( Citace z knihy Opičí mysl s podtitulem Zkrocení našeho rozumu, autorka Phyllis Krystal, překlad Dagmar Štroblová :-) )

:

"Když je vzduchem napumpován kopačák, přijme tento vzduch tvar - podobu - koule. Když nafukujete balónek, může z toho vzniknout ovál, buřtík, koule. Mysl přijímá, přebírá, nabývá formu objektu, na který je nasměrována. Je-li fixována, navázána na maličkosti, bude malou. Bude-li fixována, navázána na veliké "věci", bude velkou. Jako foťák zaznamená a zobrazí to, nač je zacílena, to, nač je namířena. Buďte proto tedy předtím, než zmáčknete spoušť, opatrní .

Sai Baba neúnavně opakuje :

( Citace z knihy Sai Baba promlouvá o vztazích prostřednictvím ... )

"Stále měj na mysli, že budeš to, co myslíš. Myslíš Boha, budeš Bůh. Myslíš prach, budeš prach. Mysli Boha a staň se částí nekonečné blaženosti."

Součástí metodické části Metody Phyllis Krystal je mantra :

" Buď to Ty, mé Pravé Já, ( Bože ), kdo skrze mne celý den MYSLÍ

Buď to Ty, mé Pravé Já, ( Bože ), kdo skrze mne celý den

Cítí

Buď to Ty, mé Pravé Já, ( Bože ), kdo skrze mne celý den

Mluví

Buď to Ty, mé Pravé Já, ( Bože ), kdo skrze mne celý den

Koná

Buď to Ty, mé Pravé Já, ( Bože ), kdo skrze mne celý den

Miluje"

Mysl je přirovnávána k opici, stále poskakující sem a tam, přičemž k tomuto hopsání jí "nutí" objekty vnějšího světa, které jí natolik "učarovaly", že je chce mít. Přehlíží, že se tím chytá do pasti s velmi úzkým hrdlem úniku :

( citace z knihy Sáji Bába, svatý muž, a psychiatr )

:

" O zajetí

V naší zemi ( v Indii, moje poznámka ) máme zvláštní způsob chytání opic. Postup spočívá v tom, že se přinese velká nádoba s malým otvorem a v ní je něco, co opici láká. Opice strčí do nádoby ruku a uchopí hrst toho uvnitř. Pak ale není schopna zavřenou ruku z nádoby vytáhnout. Bude si představovat, že jí někdo uvnitř hrnce drží. Pokusí se s hrncem utéct, ale je v pasti. Nikdo opici nedrží. Opice se chytila sama, protože si nabrala plnou dlaň. Ve chvíli, kdy tu věc pustí, bude volná ... " ( konec citace )

Mysl je tedy velmi úzce spojena s egem. Mysl zaměřuje vnější svět a ego jí ponouká ke chtění, přičemž slibuje, jak je jeho rozkošným zvykem a fíglem, že když se natáhne po tom, co se jí nabízí, dosáhne naplnění a spokojenosti. Tím si mysl ochočuje a zotročuje. Získává jí pod svou kontrolu, upevňuje svou moc nad ní a stává se jejím určovatelem.

Alespoň to tak tedy vypadá. :-) , vypadá to tak, ale Pravda to NENÍ. Pravda je jiná. Pravda je, že ego může velet mysli jen potud, pokud my, lidé, dovolíme. Protože jsme to my, lidé, do jednoho, kdo má schopnost i sílu "vodit" si mysl a tudíž i ego tudy, kudy je vhodné, dokonce pro nás nejlepší !

Jsme to my, lidé, každý jeden z nás, kdo má absolutně všechnu moc nad těmito opičáky, nad myslí a egem, ve svých rukou.

Jsme to my, lidé sami, kdo jednoduchou praxí bdělosti či praktikováním určitých Cvičení, může ovládnout svou mysl a tím ale i ego !

Protože když mysl nebude reflektovat na lákadla, na která se jí ego snaží lapit a k sobě připoutat, dříve či později se naučí ego ignorovat a skrze praxi Buď to Ty se začne samovolně soustředit na dobro, lásku, nenásilí, nehodnocení, klid a mír a začne přebírat tyto formy, namísto forem negativních.

Sai Baba, jak je známo, radí upírat svou mysl na Boha, na tuto absolutně pozitivní, totálně bezpodmínečně láskyplnou energii, či na její formu - symbol a jméno, radí zaměstnávat mysl Bohem neustále.

( Citace z knihy Sájí Bába, Svatý muž a psychiatr, Samuel H. Sandweiss, M.D., v překladu Dr. Libuše Trávníčkové )

:

"... Vypráví příběh chudého muže, který byl zmožen mnoha pracovními úkoly, jimiž se cítil vázán a poután. Jednoho dne potkal mudrce a ten se ho ptal, co by si nejvíce přál ? Poprosil tedy o sluhu, který by mu pomáhal. Mudrc řekl, že jeho přání splní, ale je v tom háček : sluha bude pracovat a bude výkonný tak dlouho, dokud mu muž bude opatřovat práci, ale kdyby měl být bez práce a zahálet, obrátí se proti němu a zabije ho. Ten muž se však cítil zcela v bezpečí, protože věděl, že je dost práce, aby sluhu zaměstnal na pěkně dlouhou dobu.Brzy poté nějaký člověk skutečně přišel do jeho domu a souhlasil s tím, že pro něj bude pracovat. Zpočátku byl muž schopen zajistit novému sluhovi stálý přísun práce, ale brzy - a o dost dříve, než předpokládal - byla všechna práce hotova a sluha už téměř neměl co dělat. Muž propadl panice a běžel zpátky k mudrcovi: "Co mám dělat ?" kvílel. Mudrc odpověděl: "Existuje řešení tvého problému. Až sluha dokončí veškerou práci, ať postaví před tvým domem vysoký sloup, pak ať se zaměstná tím, že bude lézt po sloupu nahoru a zase dolů. Tak ho udržíš zaměstnaného navždy." Sluha v příběhu představuje mysl. Zavedena na správnou cestu, může být mocným nástrojem. Ale necháte-li ji zahálet a bez pevného směru a kontroly, může se stát velmi nebezpečnou. Sloup v příběhu je symbolem Boha. Zaměstnáte-li svou mysl trvale Bohem, ochočíte ji a přivedete pod svou kontrolu .... (konec citace )

Pásmo (metr) na ovládání mentálních aktivit

Mysl je něco jako setrvačník. A donutit jí myslet na to, na co my - na Vyšší úrovni - chceme, aby myslela, to není zas tak snadné .... Je sice úplně nejlepší nemyslet vůbec :-), ale když už myslíme, mysleme na to, co nám umožní nemyslet :-) A to nám umožňuje následující cvičení ...

· Vyzualizuj nebo mysli na výsuvný metr, který je upevněn na pružině.

· Představ si, jak celý tento metr vytahuješ. Metr představuje Tvé vědomé myšlení, které vždy měří a rozvažuje.

· nech metr zajet zpět do pouzdra, abys omezil myšlení v jeho aktivitě

· Polož metr na Tvou pravou stranu na znamení toho, že si chceš nad tímto ponechat kontrolu.

Praktikujte kdykoliv Vás bude mysl chtít zavádět nepřiměřeně moc do Odboček, Plánů, Snů :-)

Opravdu, Dovolíme-li denní praxí Pravému Já, v naší důvěře a odevzdání (se) Jemu, aby to bylo Ono, kdo skrze nás myslí, začne mysl ve svém hledáčku vidět nádheru, krásu, pozitivno a, a to je OBROVSKÉ, toto Dobro se tím začne ve vnějším světě také TVOŘIT ...

Je všeobecně známo, že myšlenky jsou tvůrčí silou ...

Z toho tedy logicky vyplývá, že jsme TVŮRCI ... ale i to, že je naší zodpovědností, co vytvoříme ..

Protože není v naší kapacitě, vědět, co je pro nás a tudíž pro všechny tím nejlepším, je doporučitelné nechat Vyšší vědomí, aby to bylo Ono, kdo nám "posílá" myšlenky a tudíž skrze nás tvoří. Je doporučitelné, dokud se ještě identifikujeme s malým já, osvojovat si každovteřinově tuto praxi a nechat tak Boha Samotného, ať je to On, kdo řídí a tvoří náš - a zároveň tedy i Jeho - svět a tak nás vede do Zlatého věku.

Je to doporučitelné a kdo s tím souhlasí a také to tak vnímá, má dnes již dostatek pomůcek, jak tato doporučení uvést do praxe.

Některé z nich nyní níže přikládám i já :

1) Karta "Odstavení mysli" - 2 symboly, jejichž zrakové načítávání ( budeme-li na ně koukat a nemyslet u toho, či myšlení držet zkrátka tím, že si budeme v duchu opakovat "opičí mysl, opičí mysl ..." ) bude automaticky předávat informaci nevědomí ( jehož komunikačním prostředkem s vědomím jsou právě symboly ) o tom, že mysl má být uvedena pod kontrolu myslícího,

2) + Symbol Pásmo - metr je i Cvičením, které přiložím.

3) Praxe bdělosti =

( Citace z knihy Phyllis Krystal Opičí mysl v mém překladu )

Mnoho jmen Růže

Jeden z prostředků k tomu, jak zvítězit nad opičí myslí, které nám Sai Baba podal, spočívá v tom, opakovat dokola některé z jmen Boha, pod kterým je znám v různých částech světa. Budeme-li mysl udržovat zaneprázdněnou tímto způsobem, dopomůže nám toto její denní krocení, toto cvičení, i k tomu, abychom si začli být vědomi své Pravé identity, a navíc nám také odkryje, kde hledat opravdickou jistotu. Ta nejrůznější jména a podoby, formy, které Bůh obdržel v tolika rozličných tradicích, mohou být problémem, pokud - jak ukazuje dlouhá historie náboženských válek - bude každá ze stran pevně trvat na tom, že její Bůh má to jediné správné jméno a ten jediný správný tvar. Nesmíme zapomínat, že Božská síla je přítomna naprosto všude v celém universu a není, v žádném případě, pevně svázána jen s určitým jménem či formou. Jméno, kterým se k Bohu obracíme, nebo forma, které přisuzujeme tuto sílu, a jména a tvary, které pro ni používají jiné kultury, všechny fungují pro toho, kdo chce vstoupit do kontaktu s touto bezejmennou a beztvarou universální energií.

V minulosti si byly mnohé náboženské skupiny vědomy pasti, kterou mohou pro ty, kteří s tím nejsou opatrní, představovat jména či obrazová - ve smyslu symbolu - znázornění Boha. Proto, aby se vyvarovaly specifických jmen, používaly symboly, které v jednom obraze či v jedné konkrétní formě obsahovaly celé komplexní poselství, kterému nevědomí porozumí. Tak jsou nám jako symbol božské jiskry k mání např., dvě různé květiny, nebo pro někoho je tím názvem třeba Duch či Duše. Západ upřednostnil jako rozšířený, obecně platný symbol Růži, zatímco Východ Lotos.

Růže má mnoho vlastností, které jí charakterizují, primárně její vůni, která zůstává i po té, co růže uvadne. Z odpadlých okvětních lístků růži byly po staletí vyráběny vonné esence, které se používaly k provonění oděvů, místností i skříní. Skutečnost, že má růže trny, které jí chrání před pleniteli, má také svůj výmluvný význam. Naše pravé Já existuje dobře chráněno a hluboko v nás ukryto, prostupujíce každičkou naší buňku svou vůní. Dokud však nejsme připraveni uznat a přijmout Jeho existenci, zůstává nám nepřístupným. Tím, jak - že odstraňujeme trny - naše negativní charakterové rysy - přibližujeme se dokonalému Já, kterým odjakživa jsme, a necháváme náš život proniknout a naplnit Jeho vůní. V každém kvete ta samá růže - krásná a voňavá - a bude to dělat i nadále, i kdybychom jí dali nějaké jiné jméno. Jak to trefně zcela jednoduše vyjádřila Gertruda Stein : "Růže je růže, je růže, je růže ."

Lotus, květina, které jako symbolu pro Božské dává přednost Východ, vyjadřuje stejný význam jiným způsobem. Lotus má své kořeny v bahně rybníka, ve kterém roste. Obraz rybníka často symbolizuje podvědomí, jež v sobě má uloženo naše vzpomínky, pocity a zkušenosti, které jsme už zapomněli, lhostejno, zda jsou pozitivní či negativní. Lotus proráží vodní hladinu, kde na vzduchu a na slunci rozevírá a rozprostírá své jasné, ryzí, čisté květy, které již nevykazují žádné známky bahna, bahna, ze kterého povstal.

"Když růže, jež růží není zvána, stejnou vůni vydává .... " tak se to říká v Shakespearově Romeu a Julii. A není toto příznačné přirovnání i pro Boha, pro kterého po světě "běhá" a koluje tolik nejrozličnějších jmen, jimiž je titulován ? Máme na výběr, můžeme si vybrat jakékoliv jméno, které bychom rádi, když chceme jeho prostřednictvím udržet nepřetržitě zaměstnanou naší opičí mysl, abychom ji tímto způsobem odstavili od jejích vazeb na symboly jistoty z materiálního světa.

Sai Baba nám také doporučil, visualizovat si náš symbol pro Boha. V souvislosti s tím se však vyrojilo množství otázek. Většina jmen pro Boha měla souvislost - se týkala - Bytostí, které už v lidské podobě neexistují. Jenže Sai Baba, oproti tomu, je živoucí a viditelný, velmi zřejmý. Na druhou stranu, sám nám říká, abychom se neupínali k jeho vnější podobě, nýbrž abychom se poutali k tomu, co tato jeho viditelná forma symbolizuje : k Vyššímu Já v našich srdcích. Člověk obecně tíhne k tomu, vytvořit si viditelnou formu objektu svého uctívání, takovou, která tento objekt činí reálnějším. A dělá to tak dlouho, dokud nemůže akceptovat abstraktní koncept Boha, a sice dokud nemůže akceptovat Boha jako energii.

Sai Babovo recept na opičí mysl je : odvrátit se od vnějšího světa a obrátit se k tomu, co žije v našem srdci, to smíme pojmenovat, tomu smíme dát jméno, protože to jsme si , vč. formy, tvaru, který bychom si rádi visualizovali, sami zvolili. Ti z nás, kteří se ocitli pod dohledem Sai Baby, shledávají naprosto přirozeným, používat jeho jméno a jeho podobu, ale on trvá na tom, že to není pro všechny nezbytné. To, co je důležité je, uvědomovat si toto obracení se dovnitř a praktikovat ho. Sai Baba ilustruje toto obracení se dovnitř na příkladu s klíčem. Každý z nás vlastní klíč. Otočíme-li s ním po jednom směru, napojujeme se na svět se všemi jeho pomíjivými, prchavými symboly jistoty. Otočíme-li s ním ale v opačném směru, spojujeme se s naším pravým Já. Je jen na nás, pro jaký směr se rozhodneme.

Pojďme se tedy řídit Bábovými radami a zavrhněme, odmítněme všechny plány, které nám předkládá a podává ego. To je recept pro praktickou spiritualitu, pro praktické duchovno, které nám pomůže zkrotit nebo úplně zdolat a zvládnout opičí mysl. Tím docílíme i toho, čeho dosáhl Hanuman, a sice staneme se služebníkem Rámy, nebo jakéhokoliv jména, které si vybereme pro Boha, kterým ve skutečnosti jsme. Kdyby si tuto životní praxi osvojilo i jen nemnoho lidí této planety, přestala by být naděje na nový Světapořádek pouhým nesplnitelným snem.

( konec citace )

4) Buď to Ty ..... ♥♥♥

A tak to budeme i my a Brána Zlatého věku se nám všem otevře a ... budeme žít společně, společně porosteme, stejně tak naše vzájemné porozumění společně poroste a my budeme žít v harmonii jeden s druhým

NENÍ JIŽ NAPROSTO NIC, CO BY NÁM V TOM BRÁNILO.

To my máme veškerou pozitivní moc nad svými životy v našich rukou ... uchopme ji

( KONEC citace mojí BROŽURKY OPIČÍ MYSL )

Realizujeme-li vše, co je nám doporučováno, vstoupíme do Prostor Vyššího vědomí a vše, VŠE se Samo od Sebe změní. Vidíme však, že za tím účelem musíme vynaložit celkem dost úsilí. Což je odpovědí na to, proč nikdy nevykonávat (veškerou) práci na sobě za druhé. Na to, proč je čarovat a TAK zbavovat druhé jejich křížů medvědí služba. Pro mágy je až snadné tzv. "sáhnout tam někam nahoru" a napravit porouchané. Jenže každý, komu pomůžeme z možnosti vlastního vědomí, svých vlastních aktivních "nadpřirozených" schopností, bude ochuzen o PROCES, který V sobě obsahuje i POZNÁNÍ, UVĚDOMĚNÍ a protože svou cestu nešel V SOBĚ (i) sám, stejně se na ní bude muset vrátit. Takže tací, kteří osvobozují druhé od jejich tíhy bez toho, aby pro to trpící musel také něco udělat, vykonávají vlastně kontraproduktivní práci, jen si, v mnoha případech, pyšní na to, co umí, nafukují své vlastní ego a nevšimnuvši si toho, schází ze své vlastní Cesty. SAMOZŘEJMĚ, že při každé vědomé práci si terapeut bere jistý díl druhého na sebe a přes sebe jej čistí, nicméně nejde to dělat tak, aby si klient domů nenesl domácí úkol, který musí příště přinést vypracovaný. To, jak pilný klient doopravdy je, to určuje to, jak s ním bude jeho vědomý terapeut v terapii pokračovat. A také to vysvětluje nedostatečnost běžné, obecně respektované a ceněné psychologie :-)

JSME Jeden, ale domů jdeme každý jeden. A PROŽITEK Cesty je Její nezbytnou nedílnou součástí. Je REALIZÁTOREM rozbřesku vědomí. Tak to prostě funguje, více k tomu není, co dodat.

A to i přesto, že se, samozřejmě, díky všem, kteří právě svou vlastní práci na sobě v sobě praktikují a pak také, pochopitelně, díky rozlišným jedincům, bytostem, reprezentujícím vyšším vibrace, suneme výš i kolektivně. Souvstažně k osobní léčbě a očistě je prostě podmínkou odhodlání, vůle a píle toho, kdo terapií prochází.

Dalším, zásadním, blokátorem správného průtoku naší energie, hospodaření s ní, je VZDOR, odpor. Kolikrát jen říkáme :" Ne, tohle ne ... tohle neudělám, do toho se mi nechce, tohodle mě Pane, (o)chraň, tohle po mně nechtěj(te), tohle nezvládnu, tohoto se obávám atd..." Kolikrát prostě jednoduše ODMÍTÁME ? A TAK "nutíme" onu situaci, aby nás potkala, neboť, jak se na ní soustředíme, ona prostřednictvím této naší energie roste a "ožívá" a STEJNOU měrou, jakou se jí od sebe snažíme odtlačit, nám jde naproti. Tím, že jí věnujeme svoji, navíc zvýšenou a už energií napěchovanou pozornost, jí k sobě přitahujeme, a tím, jak jsme z ní v panice, jí od sebe odstrkujeme. Zhmotňujeme tak tedy jedním vrzem dvě akce, plné aktivní energie, která se celá směřuje přesně proti našemu přání vůbec onu tvořenou situaci nezažít. Jsme jak figurka z komiksu, která stojí proti burácejícímu buldozeru, kterému tím, jak v něm ( nevědomky ) přidáváme na plynu, podkluzují kola, protože je nažhaven se rozjet, zatímco my mu v tom, holýma rukama, kterýma se ho zubynehty silou vůle a tlakem našich dlaní s vypětím všech sil snažíme udržet na místě, opravdu groteskně bráníme.

Chováme se dětinsky, nelogicky a hlavně absolutně nehospodárně. Ničíme sami sebe, vyčerpáváme se, promarňujeme svůj vlastní drahocenný čas, upíraje svou pozornost úplně špatným směrem.

Přitom tohle všechno bychom si ušetřili, a dříve či později s tím i budeme muset začít, kdybychom denně praktikovali Cvičení, která nám umožňují stávat se méně a méně závislými na vnějším světě a naopak více a více kovanými v rozpoznávání Božského Já, v upevňování naší víry v Ně, potažmo v prožívání jistoty Jeho existence.

A úplně jednoduše si pomůžeme úplně jednoduchým uvědomováním si vlastního dechu a jeho moci.

Srovnat rozum ( mozek ) a solar plexus

Toto je velice užitečná technika na to, abychom pomohli někomu, kdo utrpěl šok, trauma nebo jiný emocionální vzruch, čímž byl vyveden z rovnováhy.

Použití pro druhé :

1. Osoba, která potřebuje pomoc - A - se vzpřímeně posadí na židli s rovným opěradlem, chodidla na zemi

2. Zprostředkovatel - B - položí svou dominantní ruku ( = tu, se kterou píše ) na kulatou část záhlaví ( hlavy ) osoby A a druhou ruku přiloží na její solar plexus ( leží přímo pod žebry, nad pupíkem )

3. Osoba B vybídne osobu A, aby se jemně a hluboce nadýchla do břicha, zatímco zvedá solar plexus nebo bránici tak, že se pohybuje jakoby nahoru, k hrudnímu koši, směr ramena a také tak, aby "odtlačovala" svým dechem ruku osoby B ze solar plexu.

4. Po nádechu, při výdechu, zatímco osoba A vydechuje, tlačí osoba B svou ruku přiloženou na solar plexu pevně na tento solar plexus osoby A, aby jí tak pomohla vytlačit všechen vzduch, který byl nadýchnut.

5. Krok 3 a 4 se opakuje tak dlouho, dokud nebude rytmus dýchání osoby A lehký, uvolněný a dokud osoba B neucítí v obou svých použitých rukou energii rovnoměrně

Použití na sobě samém :

• Polož si svou dominantní ruku na oblou část záhlaví a druhou ruku na solar plexus ( pod žebry, nad pupíkem )
• Zatímco se nadechuješ, tlač s nádechem ruku, která leží na solaru směrem ven
• Když vydechuješ, tlač svou rukou pevně proti solaru, abys vydýchl co možná nejvíce vzduchu
• Opakuj tyto kroky , dokud tvé dýchání nebude pravidelné, rytmické a dokud v obou rukou neucítíš stejnou energii

Pro náš vnitřní klid a tudíž přijímání místo odmítání, má rozhodující význam také stav našich čtyř vnitřních funkcí. Tedy, zda jsou v rovnováze naše intuice, intelekt, smysly a emoce. Ať se o tomto stavu domníváme cokoliv, doporučitelné je si jej pravidelně srovnávat, určitě pak v okamžicích vědomé nerovnováhy. Jak ? Takhle :

Vyrovnání protikladů Mandala - uvedení intuice, intelektu, smyslového vnímání a emocí do rovnováhy

Mandala reprezentuje 4 funkce, které v sobě všichni nosíme a
používáme je jako nástroje v denním životě.

Funkcemi jsou intuice, intelekt, smyslové vnímání a emoce.My všichni máme všechny čtyři funkce, ale nejsou každému k dispozici stejnou měrou; některé zůstanou na nevědomé/podvědomé rovině vnímání. Tyto čtyři funkce tvoří kříž, který sestává z protikladů.

Intuice nahoře je vizualizována žlutě,

pod ní stojí zelená pro smyslové vnímání; tvoří svislé rameno kříže.

Horizontální rameno tvoří vlevo emoce v barvě starorůžové a

vpravo reprezentuje modrá barva intelekt

Jsou spojeni v kruhu, který symbolizuje celou osobnost. Každý
segment je jako kousek dortu. Ve středu se nachází diamant, který reflektuje všechny barvy duhy a symbolizuje VV ( Vyšší vědomí) . Segmenty ležící mezi, zůstávají bezbarvé, dokud nejsou hlavní segmenty v rovnováze.

Cílem tohoto cvičení je pomoci Vám při vyrovnání všech čtyř funkcí, abyste je měl/a volně k dispozici.

1. Pozorně si prohlédněte mandalu a všimněte si, jaká barva je nejzářivější ? Jaká barva má největší intenzitu ?
To znamená, která z barev je u Vás nejsilnější; na kterou se nejvíce spoléháte, protože jste úspěšný/á, když ji používáte ?

Prohlédněte si na chvíli zkoumaný obraz, abyste si vštípila do mysli, že uvedete do pořádku Váš nevyrovnaný stav

2 Sáhněte, prosím, za výseč s onou nejintenzivnější barvou. Najdete tam "kolečko, ovladač, regulátor" intenzity světla oné barvy. Prosím, použijte ho a barvu ztlumte. Uveďte barvu do libého odstínu, tak aby se Vám opravdu líbila a přitom byla příjemně "tak akorát"

3. A nyní se znovu koukněte na celou mandalu. Která barva je naopak nejtlumenější, nejslabší ? Tudíž, která je to barva, u které
máte tendenci se jí vyhnout, protože s ní máte často neúspěch, když ji zkusíte použít.

4. A i za výseč s touto barvou prosím sáhněte. I tam najdete "kolečko, ovladač, regulátor" intenzity světla oné barvy. Prosím, použijte ho a uveďte barvu do libého odstínu, tak aby se Vám opravdu líbila a přitom byla příjemně "tak akorát", aby byla v rovnováze s barvou, kterou jste reguloval/a jako první.

5. Až budou obě tyto barvy v rovnováze jasu a libosti, uveďte prosím i obě dvě další zbývající barvy na jejich roveň.

6. Až bude celá mandala svítit Vám příjemným, rovnoměrným jasem.

7. Uvědomujte si, že to Vy jste sám/a sobě právě srovnal/a do rovnováhy všechny 4 vnitřní funkce. Že to Vy jste právě uvedl/a do rovnováhy Váš vnitřní prostor. Dýchejte tento fakt, uvědomujte si, že jste sám/a sebe OPRAVDU srovnal/a. Načítávejte tento obraz - rovnovážnou mandalu - dokud sama z Vašeho vnitřního prostoru nezačne ustupovat nebo dokud budete chtít.

Absorbujte tento obraz, abyste ho měl/a u sebe jako svůj cíl.

KDYKOLIV se k této vyvážené mandalce ve svém vnitřním obraze - nebo i vnějším - můžete si jí namalovat, resp. použít "zapouzdřenou kartičku Symbolu Mandala - vraťte a srovnejte si tak Vaše 4funkce do rovnováhy ( konec Cvičení )

Pro rychlé dosažení vnitřní rovnováhy a tak zklidnění a přijímání, můžeme použít ještě jiné Cvičení - symbol jing/jang :

Yin, Yang - uvést do rovnováhy srdce x intelekt

My všichni potřebujeme lepší rovnováhu mezi srdcem a hlavou. Starý čínský symbol jing/jang může být k tomuto dorovnání použit.

• Vizualizuj nebo si "přivolej" jing/jang symbol, a polož si ho dolů, na zem pod tvá chodidla
• Představuj si, že svou pravou nohu pokládáš na černý bod v bílém poli
• Představuj si, že tvou levou nohu pokládáš na bílý bod v černém poli
• Dýchej zhluboka a uvolněně, aby bylo dosíleno rovnováhy, zatímco toto je toto poselství o rovnováze absorbováno podvědomím.

Toto cvičení by mělo být pro dosažení co nejlepších výsledků prováděno denně

Opravdu, rovnováha je pro náš život životně důležitá, stejně tak sebeovládání a vědomí o vlastní hodnotě. Jenže jen vnitřně zdravý člověk tyto kvality kompletně reprezentuje. K tomu, být zas DUŠEVNĚ zdrávi, se všichni suneme. Metoda Phyllis Krystal nám tuto pouť může neuvěřitelným, fascinujícím způsobem urychlit, zjednodušit a dokonce zpříjemnit.

Tak co, dotkla se Vás již aspoň trochu?

Nechám Vás teď s tím vším, co jsem sem až dosud vložila, však je toho požehnaně, v klidu o samotě, a dopřeji nám všem absorbci toho kvanta opravdové moudrosti. Rozloučím se do příště, s tím, že se těším brzy zas, pro mne na psaní, pro Vás na počtenou, do té doby s Láskou upřímnou namaste, Vaše sestřička v Já, <3, Dagmar

Zůstávám s hinduistickým pozdravem namaste :

Ctím místo ve vás, v němž celý vesmír přebývá.

Ctím místo ve vás, které je láskou, pravdou, světlem a mírem.

Když vy jste v tomto místě ve vás, a já jsem v tomto místě ve mně, pak jsme Jedním

Jedním JEDINÝM ... pro mne stálé téma. Znám TOLIK úhlů pohledu na existenci, tolik "šípů letících" svojí Cestou, která TAKÉ J E, že, naštěstí, pořád nepřestávám být fascinovaná a o to víc nasměrovaná. Na Cestu odstranění ega, "falešné" mysli a rozličného mimosmyslového vnímání.

Jsem TAK fascinovaná i jen tím málem, avšak v lidském měřítku tou neomezeností, nekonečností všeho-co-Jsem, které vnímám, že si o to víc, ještě, a to u mne je opravdu mega, protože já i normálně jsem dost vysoký představitel soucitu a Lásky, vážím života. Prostého tady a teď, této vteřiny v lidském těle.

Jistě, nejsem svatá, ale budu :-)

My VŠICHNI máme Potenciál a v tomto životě hlavně PŘÍLEŽITOST povznést se do čisté svátosti.

Kdo nechce, nevadí. Kdo chce, musí jít ...

Cestou odstraňování vnitřních pout a vazeb, osvobozování se z vnitřku, zbavování se strachu a (z) odmítání, uvolňování se z kolektivních vazeb, falešných návyků a područí, z pout kosmických a pout s minulostí.

Jen tak se člověk očistí a rozpomene, navrátí ke své Podstatě, k Já. Nesplyne s jí ještě, ač i ano, stále Jí bude volat a s Ní vše probírat, a krok za krokem si bude uvědomovat, že ... opravdu ...

"Žij mezi lidmi a plň své světské povinnosti, ale věz, že tvůj život patří jedině Mně.
Uvědom si, že všechna tvoje činnost je Moje.
Jsem to Já, kdo koná, a ty, kdo následuje.
Já ti napovídám a ty hovoříš,
Já diktuju a ty píšeš.
Nyní se zeptej, kdo je to ,Já' a kdo je to ,ty'?
Zeptej se sám sebe: Je to vztah matky s dítětem, nebo gurua a žáka, nebo Boha a oddaného?
ANEBO BY MOHLO BÝT, ŽE JSME JEDNO?!"
(Saí daršan, Seema M. Dewan, překlad Rúth Hálová)

... že OPRAVDU už JSME Bohem, Vyšším vědomím, Vyšší moudrostí, vnitřní moudrostí, Pravým Já, Božským Já, Já Samým,

Ač stále lidé, dosahujeme potřebné výšky vibrací, potřebné pro definitivní a trvalé vstoupení do čistě pozitivně tvůrčího prostoru, a stáváme se NOVÝMI LIDMI, na NOVÉ ZEMI. Lhostejno, že - zda všude kolem šílí šílenství, my už jsme Doma.

Je to takové místo, že Jednota JE VIDĚT, uvědomujeme si svojí individualitu i sebeobsaženost v každém a ve všem, fyzicky však zůstáváme ohraničeni a to nám umožňuje konečně si opravdu vychutnat a užít člověčenství, jsme egaprostá Láska, naše sebeuvědomění poskočilo na vyšší stupínek.

Působíme jako transformátor každého a všeho v dalekém radiusu kolem nás, JSME Kristovo vědomí.

Někdo již opravdu je, pro někoho je tento stav velmi blízkou budoucností. Pro někoho je to ale ještě jen světlo na konci tunelu.

Ač v této době již opravdu existuje a brzy jich bude ještě víc, určité množství lidí, kteří svou vlastní existencí pomáhají KAŽDÉMU a všemu k jejich osobním progresům, neměli by ti, kterým se této očisty bez jejich vlastního přičinění dostává, spát na vavřínech.

VŠICHNI se budeme muset prodrat hustým pralesem temné noci duše, protože náš svět prostě NEZŮSTANE stejný. Nikdy. Vše je v evoluci a dokonce i involuci současně.

Lidé bez ega neřeší, kdo je jak nenávidí či odmítá. Lidé bez ega prostě "jen" MILUJÍ. A jako lampa přitáhnout roje byť i nevědomky hledajících. Nikdo jim neunikne.

Ale protože probouzet se z hlubokého spánku nevědomosti není úplně lehké, není bezbolestné ani nějak mega, na louskutí prstů rychlé, bude každý vstávající konfrontován se svými stíny a bude potřebovat někoho, kdo mu fundovaně vysvětlí co a proč se s ním děje. Útěchou pro všechny, kterých se to týká, je, že to nebudou mít ale ani náhodou tak těžké jako ti, kteří šli před nimi a doslova prokáceli hluboké bažinaté pralesy, aby těmto "za nimi" připravili cestu. Jít po ní však oni následovníci musí sami.

Aby se jim šlo co nejkomfortněji, jsou jim zde k ruce Probuzené sestry, Probuzení bratři a takové skvosty, jakým je např. Metoda Phyllis Krystal.

NIKDO tu NEVÍME, o čem to všechno je. A garantuji každému, že čím víc toho víme, tím víc víme, že NIC nevíme. Jedno jisté ale je : VŠE se děje fantasticky synchronně, souběžně, jak dole, tak nahoře, jak v makro tak v mikro, a pracovat, pracovat na sobě musíme každý sám.

Ani nejvyhlášenější channeler, ani nejznámější kontaktér, ani nejváženější léčitel, nikdo se nedostane Domů, nezbaví-li se svého ega.

A PROTO jsem tak neměně fascinovaná jak Metodou Phyllis Krystal, tak naším Cílem. Je to neochvějně nejužší stezkou džunglí nejrozmanitějších svodů a směrovek do plného odstranění ega. Těmi svody a směrovkami míním i mnohé vábivé cesty esoterické.

Člověk musí najít svou sílu sám v sobě, stejně jako odpovědi na své otázky a směrovky svých kroků, tedy toho, co myslí, mluví, cítí, koná. Jak se rozhoduje, jaké další milníky své Cesty si vybírá.

Toto JE naše schopnost, právo i povinnost.

Ale nic není již dávno přísné a strohé.

NAOPAK. Cesta vlastní sebeočisty tak, jak se blíží k první veledůležité odpočinkové lavičce, je víc a víc hravá, líbezná, zvonivá a voňavá. Žádné mračení (se) a splíny, depky či obavy. Nenene. Vždyť to jen ego nás nutí NEVĚDĚT, KÝM JSME. Nevědět, že o VŠE je postaráno a že vše si zasloužíme. VŠE je pro nás přichystáno.

NEVĚDĚT, ŽE JSME NEOMEZENĚ MILOVÁNI.

Mnoho rodičů způsobilo, že se jejich děti milovány necítí. JIMI, vlastními rodiči, se necítí milovány. A protože pro dítě existuje jen jeden domov - Bůh, postupně se začnou bát, že když je nemilují doma tady, v rodině, na Zemi, nejsou milovány ani v OPRAVDICKÉM domově, že nejsou milovány Bohem. Tento strach postupně roste a jeho rozměry jsou obecně děsivé.

Paní Phyllis Krystal tuto tristní pravdu řeší pomocí Cvičení Kosmičtí rodiče, potažmo praktikováním Napojování se na Boha, a léčením vnitřních dětí prostřednictvím kosmických rodičů. Také Cvičení Strom a všechna další velmi napomáhají ZNOVUUVĚDOMĚNÍ SI, ZNOVUPOZNÁNÍ, ŽE MY J S M E nekonečně milováni.

Je to tak, JSME BEZHRANIČNĚ milováni. A VŠE je pro nás již připraveno.

Ale čeká to na místě, kde to již uneseme.

Je to prosté. Věta "unést štěstí vyžaduje sílu" ... je to PROSTÉ. Mimochodem Phyllisin "Strop na přání", které jsem zmiňovala už v předchozích kapitolách této knihy, je úžasným doplňkem pro trénink hluboké moudrosti a odstraňování lačnosti, hamižnosti a nenasytnosti.

Opravdu - vítězem je ten, kdo nic nechce, a přesto vděčně přijímá, ten, kdo poznal své potřeby a nadbytek přirozeně, tedy s čistou Láskou, o které nepřemýšlí, pouští dál ...

Proč asi dosud nebylo možno zhmotnit společnost všech rovných ? Kvůli egu. Proč tedy musí být ego odstraněno? Aby každý jeden žil ze svého středu, plně ukotven v naplňující lehkosti Bytí a tedy i v prostoru Vyššího vědomí, vědomější, tedy svobodnější. Proč tak má každý jeden žít? Abychom přežili ! :-) Co to znamená jinými slovy ? Že JEN Láska proměňuje, jen Láska zaručuje blahobyt a jen Láska je VĚDOMÁ ....

A TAK TO JE.

Tedy PROTO ani mimosmyslová vnímání, rozličné "nadpřirozené" schopnosti, slyšení, vidění, kontakty atd. NEJSOU znamením, že dotyčný jimi obdařený, JE Doma. Domov JE blaženost. A blaženého pozná každý !

Někteří pracujeme velmi pilně, zatímco jsme dobrovolně, přijímaje útrapy s tím spojené, zůstali "na okraji společnosti", na tom, vstoupit do prostoru ánanda - blaženost TRVALE. Moc moc moc si to přejeme a opravdu vše pro to děláme.

Mně osobně stále pomáhá Metoda Phyllis Krystal, také pochopitelně moje sebereflexe, sebeupřímnost a poctivost. K tomu silné uvědomění a transformační schopnosti.

Umím toho hodně, a přesto na sobě pořád pracuji.

A spousta lidí pracuje se mnou.

To je velká čest.

DĚKUJI !

Tak. Tak jdeme pořád výš, do trvalé udržitelnosti vlastních vyšších vibracích. Protože o těch to všechno je. Ty se nijak neskryjí a nikdo před nimi neuteče.

Proto např. není pravda, že Bytost světla temné energie odráží. Nic neodráží. Vše přijímá a Sebou Samou přeměňuje v DOBRO.

Moje dcera Karolínka mi kdysi, rok 2009, nakreslila, do kanceláře obrázek srdíčka ve žlutorudé barvě, na kterém stojí :

"Dobro, mír a opravdová láska vás může spojit s Bohem. Když máte opravdovou lásku, můžete cítit spojení s Bohem. Bůh je všechno. Bůh je dobro, mír a láska. Jen díky Němu jsme tady. On nám umožňuje cítit lásku. On je vše. Je láska, mír a dobro.

A podepsala to "Vaše Dagmar".

Když to vytvořila, bylo jí necelých 7 let.

Rozjímejme o moudrosti té malé holčičky, a TAK jí v sobě samých znovuobjevme. Přidejme praxi meditativního čtení, naslouchání, vnímání do svého košíčku sebezlepšujících prostředků. Hodně to pomůže.

A hlavně - praktikujme. PRAKTIKUJME. Vše, vše, vše, co nám pomůže a umožní jít Domů.

Cesta Domů, jak víme, je cestou zbavení se ega, a zároveň (znovu)propojení (se) s nám všem imanentním Božským Já. Nedílnou součástí této poutě je modlitba : "Buď vůle Tvá." Nicméně, ačkoliv Cestou každé ráno v napojení na Já prosíme, Buď to Ty, kdo skrze mne celý den myslí, mluví, cítí, koná a miluje, také důvěra, odevzdání, přijetí, a Boha si k sobě v průběhu dne dokonce také stále voláme, přesto pořád máme ego a tudíž ať je naše modlitba Buď vůle Tvá jakkoliv upřímná, pořád ještě máme i přání osobní.

To není špatně. Tak to prostě je. Vědomí Samo sice přání nezná a ani my je, až se sami dosuneme do prostor Vyššího vědomí, mít nebudeme, budeme STAVEM Bytí bez přání, ale dokud tam nejsme, je naší přirozeností přání mít. Až se dostaneme Domů, všechno dosud jen informativně věděné a někde v nás upamatované dostane smysl a stane se realitou. Vše se rozkryje a nebude již třeba žádných pouček ani vysvětlování. Do té doby přání máme.

CO TO VLASTNĚ přání je ? A proč nepřát druhému nic, co my osobně považujeme za, byť pro něj, dobré ? Protože my nemáme Boží nadhled, Jeho vidění, Jeho informace. V lidském podání je přání projev strachu, že se o nás Bůh nepostará, že nás nevidí, že o nás neví. Jenže to je omyl. ON VÍ, VIDÍ A JE všechno. Má o nás a o našich potřebách absolutní přehled.

Modlitba může být přáním, pokud obsahuje dovětek : "ale nadevšechno, co si přeji já, buď vůle Tvá." Ostatně pravá modlitba je výkřik mysli a ega prostého Srdce. A je vždy vyslyšena. Je totálně čistá a projevuje se v ní Jednota.

Nicméně, je v lidské přirozenosti, přát si. A tak, dokud nejsme Doma, můžeme si přání ponechat. Měli bychom si však přát, aby byla SHODNÁ s vůlí Pravého Já. My si můžeme přát absolutně cokoliv, a bude-li to pro nás vhodné, myslím vhodné celkově, tedy i možná ale naprosto vlastně nevhodné :-) , dostaneme to. Lepší však je, nechat Boha, ať nám On dá to, co potřebujeme. Budeme-li Jej prosit o to pro nás nejlepší, s tím, že se Mu ale svěříme v naprosté otevřenosti a důvěře i s tím, co si přeje naše ego, zabijeme jak se tak říká, dvě mouchy jednou ranou.

1) Upevníme a potvrdíme naši víru v neohraničenou moudrost a všemohoucnost Božského Já a v Jeho Lásku k nám

2) Tím, že se otevřeme Božskému daru, ať už nám může být popravně jakkoliv nevhod, vlastně UMOŽNÍME Bohu, aby nám dal tu nejlepší variantu toho, co od Něj dostat potřebujeme.

Fakt, že, ač se třeba´s ošíváme, jsme připraveni na dary od Boha, zpečetíme nejlépe a nádherně, budeme-li praktikovat Cvičení ( z Metody Phyllis Krystal ), které je od Něj za tím účelem seslané.

Cvičení se jmenuje Přesýpací hodiny a vypadá následovně :

Odstranění omezení

Přesýpací hodiny

Přesýpací hodiny jsou symbol, který pomáhá odstranit omezení, která si mnozí ve svém životě vědomě či nevědomě sami vytvořili a poskytli jim prostor.

Tato ohraničení omezují lidi různými způsoby.

:

Vizualizuj na zemi Tvůj zlatý kruh

Představ si, že kruh opatrně vytahuješ na horu ve tvaru kužele se špičkou trochu nad hlavou

Vytvoř další obrácený kužel nad tím prvním, aby se oba vrcholy setkaly a vytvořily hrdlo přesýpacích hodin. Zde se nachází Pravé Já.

Vizualizuj horní kužel otevřený daleko do nebe

Popros Pravé Já, aby všechno to, o čem ví, to potřebuješ, seslalo odněkud z celého Universa do horního kužele, aby do přefiltrované ve vhodnou dobu a na správném místně mohlo vstoupit do Tvého života

Pokud potřebuješ něco určitého nebo máš nějaké speciální přání, pros o to, aby to bylo touto cestou posláno řešení či odpověď. Snaž se nebýt specifický v případě toho, co chceš dostat. Nech za sebe rozhodnout vv.

Poděkuj Pravému Já za to, co ti pošle, ať už je to cokoli. Odevzdej se Jeho vůli, slib, že mu budeš důvěřovat, aby přineslo pouze to, o čem ví, že to potřebuješ. Dovol si akceptovat, to, co ti posílá, ať už s tím souhlasíš nebo ne.

Opakuj toto cvičení, tak často, jak chceš, pro každé přání, které máš a pro všechna ostatní přání, která vzniknou.

Přesýpací hodiny mohou být praktikovány individuálně nebo s partnerem, který je buď fyzicky přítomen, nebo je od nás vzdálen.

( viz. Pracovní sešit - k pořízení u mne )

Načítání symbolu - jeho nahlížení posiluje záměr přijmou dar od Boha, neboť samo toto koukání se na něj JE pokynem našemu nevědomí, aby ustoupilo stranou, neaktivovalo nijakou vzpomínku, chtění ohledně přání a naopak vstřícně, s radostí a vděčností přijalo - vytáhlo do našeho uvědomění a do života zhmotnělé přesně to, co potřebujeme.

Na kartičku se můžeme dívat i bez toho, abychom souběžně předepsané Cvičení i prováděli.

Každý by si ve svém vlastním zájmu měl najít svůj vlastní, jemu nejúčinnější a tedy i nejvhodnější, způsob praktikování každého Cvičení.

Je to prosté a je to individuální. Je to nádherná hra, kdy konečně, u mnohých z nás po mnoha, MNOHA letech, zas začínáme používat dosud spící kus nás samých, KUS, KTERÝ MÁ ÚPLNĚ KAŽDÝ Z NÁS, naše nevědomí. Onu TAK důležitou část nás sebe sama, tu skoro bezednou studnici plnou všeho co kolem nás kdy letělo, všeho, co jsme absorbovaly, když toto všechno nás z toho naprosto největšího dílu URČUJE, TVOŘÍ, ŘÍDÍ, VEDE, dokud !!! jeho řízení nepředáme další části nás samých - Božskému Já a pod Jeho vedením je, naše nevědomí, nezačneme vyklízet, transformovat a hlavně dirigovat, navigovat, úkolovat a prostě ovládat.

© Phyllis Krystal

Vymanit se z pout karmy

Překlad : © Dagmar Štroblová

" V nevědomém dílu našeho mozku jsou uzavřeny všechny naše vzpomínky, návyky a přání. Tyto staré "obtisky" musíme odkrýt a vyřešit, tak, aby se mohly iniciovat nové vzorce chování. Musíme odhalit všechny návyky a s pomocí cvičení zpřetrhat pouta k oněm starým vzorcům chování, a tím nově naprogramovat nevědomí. To nevědomé potřebuje zcela konkrétní, přímou zprávu, vzkaz, aby mohlo vykonat požadovanou změnu (proměnu). Musíme mu dát jasné a jednoduché instrukce, aby mohly být ony požadované změny provedeny, to znamená identifikovat, uvolnit a zničit staré negativní programy, dříve než je nahradíme novými, pozitivními. Vědomému rozumu s jeho omezenou kapacitou je přidělena role hlavy domácnosti, nevědomí je jeho pracovník, a udržuje dům v pořádku.

Vzhledem k tomu, že nevědomí nereaguje racionálně, tak jako vědomý rozum, zůstává v něm vše, co registruje tak dlouho, dokud to není odkryto a odpoutáno." ( konec citace )

Model NÁS ! :-) :

Podvědomí ( nevědomí ) je ten díl nás samých, který nám není znám , náš vnitřní počítač, který od počátku inkarnací registruje, zachycuje, přijímá, nahrává , ukládá do paměti, střádá naprosto všechno.tvoří 2/3 našeho mozku. Je to ten díl nás samých, který je nám "nevědomý " = není nám znám

Poté přichází vědomí , to je 1/3 našeho mozku nebo myšlení, tedy podstatně menší část, než část podvědomí. Tomuto dílu = vědomí = můžeme též říkat : ego, intelekt nebo rozum, to, co je nám známo ( uvědomujeme si to, jsme si toho vědomi )

A nato přichází Vyšší vědomí, nebo Nejvyšší universální vědomí, nebo Vyšší já. To je náš vnitřní Bůh, naše intence, naše Světlo-tělo nebo naši kosmičtí rodiče, nebo Kristus - Sám , má mnoho jmen a forem, ale je to stále jedna a ta samá energie, energie, ze které vše přichází a pochází, to božské v nás. Je to celistvost, totalita, Zdroj.

A to je i důvod toho, proč je Metoda Phyllis Krystal tak dobrá, neboť náš HiC = Higher Consciousness ( Vyšší vědomí ) je terapeut, s jeho pomocí jdeme přes symboly ( které jsou řečí podvědomí ) do podvědomí a obnovujeme je (znovu do něj ukládáme ) , či je nově programujeme , poté, co jsme staré vyjmuli, odpoutali. A tímto způsobem se měníme, protože se mění podvědomí, stejně jako počítač. Rušíme a mažeme staré negativní programy a na jejich místo dosazujeme nové, positivní.

VYŠŠÍ VĚDOMÍ JAKO JEDINÉ VÍ, CO JE PRO NÁS, každého jednotlivě, NEJLEPŠÍ

Necháme Je, repasovat nás k obrazu Svému ?

Já tak činím. A zažívám nepopsatelné stále se prodlužující okamžiky totálního štěstí, vděčnost nesdělitelnou, i záblesky Jediného. Zároveň bytostně rozumím tomu, co znamená nevědomost a jak varovná a nebezpečná je. Také si tímto způsobem beru zpět všechnu svou sílu a přitom se ještě zjemňuji. Nebojím se už skoro ničeho a zahlédnu-li ještě nějaký svůj stín, okamžitě s ním pracuji až do jeho úplného rozpuštění a nahrazení Světlem a Láskou. Stále četněji a na delší dobu setrvávám v klidu, v míru, ale také v totální pravé, tedy NE euforické, radosti a naplněnosti. Jsem stále méně napadnutelná a také vnitřně tichá, avšak usměvavá. Jsem vlnou v oceánu, která již jen tak něžně jako pěna, naráží na měkký břeh, berouce z něj do nedozírných hlubin všechnu nečistotu, udržujíc se přitom ale na hladině, na povrchu, nastavená sluníčku, koupající se v jeho hřejivé teploučké náruči.

Je tady krásně. Cítím se Doma. Pláči slzy vděčnosti, pro kterou není slov a vnímaje že to všechno je VE mně, troufale si uvědomuji - to já mám tvůrčí zcela pozitivní moc. To já JSEM Tvůrce. To já TVOŘÍM svůj život.

Já jako já.

A pokorně si vědoma, že NIC NEVÍM, užasle sleduji, co všechno dokážu..

Jsem jak malé dítě, které se rozpomíná na to, co se jak dělá, jak malé dítě, nedočkavé dalšího svého krůčku, vědomé si své Matky a Otce, ke kterým může kdykoliv, vždy vztáhnout své ruce, bude-li si potřebovat odpočinout, bude-li chtít pochovat, a nebo bude-li třeba jen chtít pomoci vstát.

Malé dítě, které NIKDO nekritizuje, nesekýruje, neztrapňuje, neponižuje, nezbavuje jeho svobody, ani jakkoliv jinak neznejisťuje, protože ono VÍ, že ho jeho Matka a Otec absolutně milují, tak jako Sebe Samé a že mu VŽDYCKY, za všech okolností pomohou. Že nad ním bdí a Sebe v něm rozpoznávají, vida, že i ono Je v sobě nalézá.

Není se čeho bát.

Je čas, jít Domů.

VŽDYCKY je čas, jít Domů.

Chcete jít se mnou? Jsem Vám k službám.

Já, Dagmar Štroblová - léčitelka duše i těla