Nesmysl

Kniha o vztazích, o jejich důležitosti, o tom, že to ony jsou těmi, skrze a přes které tu vše zjišťujeme a také se, kolik jen sami sobě dovolíme, učíme.

Kniha dokončena 27. března 2017

Tato publikace je majetkem paní Dagmar Štroblové. Její šíření, a to jak jí celé, tak i jen jejích dílčích částí, NENÍ DOVOLENO

v případě zájmu však jako informaci o knize uveďte aktivní odkaz na tuto stránku

© Dagmar Štroblová, 2016, všechna práva vyhrazena

22.01.2017

Před mnoha lety mi jedna z mých dvou největších životních kamarádek řekla :"Dádo, já se o Tebe začínám bát. Oni ( kompletně rodina mého ex-manžela včetně něj ) ti hrozně ubližují, oni tě strašně ničí. Prosím, nedovol jim to. Dělej něco !" A tak jsem se, a nejen proto, ale i kvůli tomu, že už jsem opravdu zmírala, posadila, nadechla a poprosila :"Jestli Ty nebo něco víc, než já, existuješ, a já vím, že jo, PROSÍM, pomoz mi." Vzápětí do mého života vplula nejlepší kniha o vztazích, jaká kdy vznikla, Sai Babou diktovaný text Sai Baba promlouvá o vztazích prostřednictvím Stephana v. Stepski Doliwa. Přistála mi pod nosem, aby mi, bez nadsázky, zachránila život. Číst jí, bylo největší požehnání onoho mého životního období. Dala mi vše, odpovědi, potvrzení i návody a rady. Od té doby jsem jí mnohokrát doporučila, i "zázrakem" pro toho, kdo o ni projevil zájem, ještě někde po antikvariátech atd. sehnala.

Reakce na ni byly rozličné, superlativa i zatracení, však není divu. Není pro každého.

Ale knih o vztazích pro každého JE potřeba. Tato problematika musí být fundovaně pojata a předkládána.

A tak i proto dnes já opět usedám k počítači, abych psala, abych napsala další knihu. Sedám si před obrazovku mého compu, pokládaje prsty na klávesnici, abych vytvořila dílo, text, který srozumitelným jazykem moderní doby pohovoří o nesmrtelném, základním fenoménu a naší přirozenosti - o vztazích. Mé Srdce se třese vlít ze Sebe na papír všechnu moudrost a vědomí tohoto tématu, které jen v mých z nejhlubších útrobách uloženy jsou. Gejzíry slov prýštících z mého nitra jsou rychlejší než můj kadentní všemidesetiprstoklad. Mé oči jsou plné slz vděčnosti a na rtech se mi ustálil jemný úsměv blaženého naplnění. Jsem šťastná, že mi konečně i toto téma přichází do realizace. Jsem připravena dát nyní zas to nejlepší ze sebe každému, koho si tato má nová, právě tvořená kniha, kniha Nesmysl, přitáhne. Každému, kdo ji bude číst, s ní přeji libý čas a ať splní svůj účel. Jejím účelem je objasnění, rozkrytí a osvěta. Vztahů. Těch největších učitelů našich.

Věnuji ji každému, komu vztahy nejsou lhostejné, každému, kdo na sobě pracuje a pracovat chce, aby přispěl svojí troškou do toho našeho kolektivního mlýna i každému, komu začíná aspoň svítat, že vztahy mají svá pravidla a zákonitosti, které je za tím účelem, abychom žili šťastný a naplněný život, radno i nutno dodržovat.

Jmenovitě tuto knihu pak věnuji svým milovaným rodičům, drahocenným dcerám, zesnulé nejlepší kamarádce Hance Kothánkové a druhé takové, ale díky Bohu žijící, nejlepší kamarádce paní Vlastě Bučilové. Děkuji Vám všem, miluji Vás.

Tedy, má kniha Nesmysl ožívá, nechť se dílo daří, první kapitola začíná ....

Lidská lhostejnost může nás všechny stát tento život. Podstatou naší existence je Jednota. Způsob, jakým se obecně náš národ staví ke zodpovědnosti a celku, je výmluvný a nebezpečný. Extrémní individualismus a strach nás mohou, a možná se jim to povede, srazit na kolena takovým způsobem, že upsat se ďáblu bude proti tomu bezcenná směnka. Valná většina lidí myslí jen na sebe, nechá se porobovat pro almužnu a podléhá propagandě mocných, která propracovaně a dokonale cílí na rozdmýchávání nenávisti, závisti, žárlivosti a zášti ve společnosti, mezi jednotlivci i skupinami, jednoduše mezi námi všemi navzájem.

A my od sebe navzájem nejsme odděleni. Jsme všichni obsaženi v každém jednom z nás, všichni jsme stejní, bez ohledu na rozdílnost otevřenosti vědomí, a všichni JSME Bůh.

DOKUD si lidé nepřipustí, že JSOU Bůh, zle se jim povede. Neboť si nebudou vědomi své hodnoty a stálého průvodce, který všechno ví, vše vidí, vše zná, nachází se všude a je všemohoucí. Jistě, existují věřící lidé. Ale díky církevním překroucením náboženství Jediného uctívají tito lidé Boha povětšinou jako někoho "výš", "víc", jako někoho, kdo o nich bez nich rozhoduje, kdo trestá a před kým je třeba se krčit nebo u něj škemrat.

Takže dnešní svět se bojí jak mocných u faktické moci, tak mocného Boha a jeho duchovní moci. A hlavně. Díky tomu, že mnoho lidí neví, že mají Boha V sobě, nepovažují jej za přítele a nenechávájí Ho řídit a vést svůj život. Tedy neprosí jej každé ráno, po té, co mu předali vše, vše, co jim jejich ego a mysl pro ten den měly v plánu vnutit, Buď to Ty, kdo skrze mne celý den myslí, cítí, mluví, koná a miluje. Důvěra, Odevzdání, Přijetí, a nejsou tak v proudu svého určení, nemohou dodržovat pro ně správné načasování ani místo pobytu a bohapustě promarňují den. Lhostejno, jak velice naplňující a úspěšný se jim samotným ten den zdá. Pokud jej neřídí Já, je jeho průběh jen karmou a vlastní úrovní vibrací. A stále zůstává obrovské riziko pýchy, samolibosti a podobných lahůdek, které budou neviditelně tvořit z tohoto zdánlivě suprového tady a teď karmu negativní, která se jednoho dne projeví právě tím, že ten den bude stát za starou bačkoru.

A když je nešťastný jeden, ovlivňuje to všechny.

VŠICHNI jsme ve vzájemném vztahu.

A je to právě náš vztah k Bohu, který určuje všechny naše ostatní vztahy. NAŠE DŮVĚRA v Boha V nás, v naše VNITŘNÍ OSOBNÍ VEDENÍ.

Společnost, která poslouchá vnější autority místo jediné nefalešné autority vnitřní je v otroctví.

A výmluv, proč tak musí činit, už bylo dost. To se ostatně začíná projevovat zvýšenou aktivitou rozličných hnutí a skupin, které se nadále odmítají podřizovat diktátu zlovůdců. Podíváme-li se na tyto aktivisty blíže, skoro vždy zaznamenáme jejich duchovní nastavení a přijímání.

Krásou dnešního světa je množství nádherný Duší Lásky, které už nepřišly bojovat, ale jen a pouze milovat a tím probouzet umrtvené spoluobčany a lepšit svět.

Tyto nádherné Duše neztratily spojení se svým vnitřním pramenem všeho-co-Je a jejich ega jsou tudíž tak nízká, že neznají strach a podobné ego-výtvory a i proto mohou prostě jen zářit a být.

Pomáhají nám všem znovu si vybudovat svůj osobní upřímný, otevřený a láskyplný vztah k Bohu. Tyto lidi nemotivují žádní kouči, neřídí je žádní světští šéfové. Nenenene. Tito lidé se řídí výhradně Sebou. A na vlastním příkladu ukazují, že následovat Boha NEMŮŽE být NIKDY nijak škodlivé, destruktivní.

Náš vztah k Bohu je základním vztahem našeho života. Protože On je náš rádce, učitel, pomocník, ukazatel, vnitřní vůdce, zachránce, existující V nás.

Kontakt s Ním podmiňuje naši mírnost a otevřenost. Brousí naši rozlišovací schopnost a umožňuje nám být nezlomnými pilíři svých životů.

Pozitivní vztah k Bohu si musí vybudovat každý. Každý musí začít důvěřovat svému vnitřnímu hlasu a odevzdat se, přijímajíce je, jeho instrukcím a odpovědím. Jimi se řídit a je ve své každodennosti presentovat. Podle nich žít. Jen tak bude každý z nás ve správný čas na správném místě, životní synchronicita bude absolutní a všichni se budeme mít, plni vitality, dobře.

KDYBY lidé poslouchali svého vnitřního rádce, všechno by tu na Zemi bylo už dávno jinak. Všechny nepotřebné systémy by už dávno neexistovaly, zbortila by se politika, ekonomika i takové obory jako právo, sociologie, dokonce i psychologie a filosofie. Všichni by Sebou vedeni žili Ráj.

Nevěříte ?

Protože nepraktikujete propojování se se Sebou. Protože spíte pod peřinou brutálního útlaku vnitřní tmy.

­­­­­­­­­­­­­Budíčkem z tohoto spánku jsou právě vztahy.

Vzhledem k tomu, že všechno a všichni jsou ve stálé vzájemnosti, ukazuje nám každý okamžik našeho života naše nastavení, postoje, názory, vlastnosti a aspekty. Dokud se považujeme za individualitu, za malé já, jsme sobečtí. Cítíme emoce jako závist, žárlivost, vztek, strach a chtění. Chceme pro sebe lhostejno na úkor koho a čeho. Budujeme tvrze a zalézáme do nor nepropustného soukromí. Třeseme se o živobytí a o život, paralyzování vnějším světem do té míry, že sami Sebe nevidíme.

Vypadají podle toho i naše vztahy partnerské. Hamižnost a strach z hmotné nouze spojují jedince, kteří k sobě vůbec nepatří. Kariérismus a touha po společenské prestiži likviduje morálku, potažmo rodiny. Ve světovém měřítku roste globalizace a vykořisťování. Zlatokopky a zlatokopové tvoří blyštící se dvojice, slovníky jednotlivých jazyků obohacují takové výrazy jako v.i.p. , smetánka, celebrita a podobně, když přisuzovány jsou jedincům pofiderních hodnot a schopností. Separace mezi skupinami a společenskými třídami strmě roste, lidé se pomýleně vymezují společenskými statusy a pár skrytých světovládců plní svá tučná konta. Obyčejní občané padají únavou ze snahy i nutnosti alespoň se uživit a otupělí i smutní na všechno rezignují. Děti vyrůstají v nezdravých poměrech i podmínkách a ztrácejí i ty z posledních chrabrých vzorů a idolů.

Nežijeme s Bohem, umíráme za živa.

Degenerujeme, zaměřeni na mamon, výkon a pozlátko.

Láska, láska zdá se přežitkem. Vše je nasměrováno na uspokojování nadpotřeby a vlastní klid, který je ale světelné roky vzdálený klidu svatému.

Svatého klidu, neboli shanti, dosáhne jen ten, kdo se nechal životem vést Pravým Já. Takový je také v pozici, potkat Pravého partnera a Pravou Lásku.

Ale kdo o tohle v dnešní době opravdu stojí? Pár jedinců. "Mimoňové".

A přitom to zas a znovu BUDOU právě vztahy, které každého jednoho, kdo sešel ze správné Cesty, na tuto odbočku upozorní a budou ho nutit k návratu na Cestu přímou.

Vztahy.

Lidé se často dovolávají zamilovanosti. Jenže ta je tak slepá. Zvláště žíznil-li někdo po partnerství dlouho, bude sužován dychtivostí a snadno přehlédne za normálních okolností zřetelně rozpoznatelné varovné signály a upomínky na nevhodnost onoho konkrétního objektu jeho touhy. Zamilovanost může být pro člověka, který nemá jasně srovnané své priority a nemá dostatečně rád sám sebe, úplně nebezpečná . Takový si totiž nevystačí sám se sebou a ke svému životu potřebuje někoho, skrze koho by se vymezoval a realizoval. Hledá uznání a pochvalu, pomocníka, místo rovnocenného spolupracujícího parťáka. Hledá, najde. Přitáhne si sobě rovného a nastartuje začátek nevyhnutelného konce dalšího nevhodného vztahu.

Navíc, je-li takový jedinec sužován sexuálním půstem, nebo nenaplňující sexuální promiskuitou, propadne i touze fyzické a nikdo a nic už ho od onoho objektu, který se jeví splnit vše, co si kdy přál, neodláká.

Bohužel si neváží sám sebe. Nemůže si tedy vážit ani toho, s kým se hodlá vrhnout do víru vzájemnosti. Místo krásného vánku hluboké lásky připravuje pro oba ničivé tornádo, lhostejno, jak krásně to na začátku vypadá.

Proč si neváží sám sebe? Z čeho to vyplývá?

Pouští-li se někdo do vztahu jako sám vnitřně nenaplněný, chce toho, s kým se spojuje POUŽÍT, VYUŽÍT. Pro sebe. A egoista není nikdy v sebeúctě. Člověk, který si sám sebe váží, by NIKDY, ani kdyby mu to rvalo srdce, nepoužíval praktiky svádění, koketérie a všechny ty další, které ale okamžitě aktivuje ten, kdo prostě už jenom nechce být sám a tak si jde pro toho, kdo jej okouzlil, hlava nehlava.

Sebeúcta vyplývá ze sebeznalosti a vlastní vnitřní pevnosti.

A tak na rozdíl od zamilovanosti egoisty, je zamilovanost člověka, který si sám sebe váží, přenádherným obdobím vzájemného poznávání a shledávání, prostého sexuálního stýkání se a podmínek. Je to období příprav pro nezvratné rozhodnutí pro vzájemný vztah, v dobrém i ve zlém. A nebo pro jeho včasné zavržení. Je-li takováto zamilovanost ukončena bez uzavření partnerství, zůstává po ní libý úsměv, a vděčnost a to i za to, že se zavčasu rozplynula.

Sexualita má obrovskou, po pravdě pro dnešního člověka povětšinou zcela podceňovanou a ignorovanou moc. Jediné spojení může, a udělá to, ty dva propojit tak hluboce, že ač to neuvidí na vlastní oči, na vlastní kůži zažijí, jak jsou na sebe namotáni, jak na sebe myslí, kolik emocí, a hlavně pokud to bylo jen nezávazné sexuální spojení, těch úplně jedovatých, vůči sobě cítí, i jak si jeden druhého nárokují. Že nemám pravdu? Máte jinou zkušenost? Osobní zkušenost? To je zkušenost otupělého srdce, zatvrdlého nitra, zklamaného člověka, který vzdal Lásku. Každý, kdo cítí, ví, jaké následky a důsledky má nezodpovědná sexualita i kolik bolesti může stvořit.

Tak jistě, hlavně ženy jsou toto schopny plně procítit, ale mne nepřesvědčíte, že není dost i krásných, vnitřně krásných hledajících mužů, kteří takovou hořkost a pachuť sexuální nerozvážnosti prožili.

Všichni chtějí být opravdicky milováni. Všichni toužíme po Lásce. Všichni si hluboce přejeme partnera nám na míru, naší doplňující polovinu. A ačkoliv my každý v sobě obsahujeme animuse i animu, tedy muže i ženu, ačkoliv my všichni jsme celiství, přesto dle určení duše, reprezentujeme dané pohlaví a ve vnějším světě hledáme toho, kdo se k nám nejlépe hodí. Víme všichni někde v sobě, že dostat se k sobě s takovým člověkem rozzáří, obohatí a zkvalitní náš život nebývalým způsobem. Všichni dychtíme být přijímáni a žít plnohodnotně.

Ale jen zralí jedinci jsou schopni opravdového vztahu. Všichni ostatní v druhých hledají ocenění, které si sami, z rozličných důvodů, nedokáží dát. Nejsou schopni si sami sebe vážit z důvodů pramenících v jejich biologické rodině a v jejich životě celkově. Setkali se totiž již s tolika nesouhlasy, negativními reakcemi na sebe samé a s takovým nedostatkem Lásky, že bez hlubinné terapie a vnitřní sebepráce nemohou být schopni v Ni znovu věřit. Jejich vnitřní bolesti a zranění jim nedovolují mít se rádi. To, jak málo je milovali jejich rodiče, se do nich zapsalo tak hluboce, že nevěří tomu, že by je někdo jiný měl rád takové, jací jsou. A pokud sexuálně nezaháleli a navazovali povrchní sexuální vztahy, a to dokonce ještě za dospívání, svou vlastní devastaci skoro dokončili. Zavřeli se Lásce, vzdali Jí a nabídli se povrchnímu prožívání.

Přestože hluboko v sobě ví, že to je neuspokojuje, neobšťastňuje. Nechtějí už riskovat další zranění. Raději nosí masku pohodáře, individualisty či salámisty a vědomě se spojují s lidmi stejného ražení.

Tedy bolest přitahuje bolest a pak se ve spojení znásobuje, což zatvrzuje jejich srdce ještě víc.

No, z milosti Boží, vždy přijde nějaký bod zlomu.

Spousta lidí už na Lásku nevěří. Víru v tu Pravou, no tak tu už vzdal opravdu kdekdo. A přitom to je chyba. To je omyl. Nesmysl.

Láska je jediná existující Skutečnost. Všechno ostatní je klam, zdání, takzvaná mája.

Mnoho lidí žije single. Ať už proto, že už na Lásku nevěří, a nebo proto, že mají tolik rozumu a vnitřní síly, že než vztah nekvalitní, tak raději žádný. Spousta lidí, kteří na Lásku již nevěří, směřuje svou energii do vnějších aktivit. Do práce, seberealizace, volnočasových programů atd. A spousta lidí, kteří žijí sami z nedostatku vhodných protějšků, směřuje svou energii do spojení s Bohem. Správný je v obou případech druhý jmenovaný přístup.

Neboť vše se tvoří vevnitř. NIC, nic nic není lepším řešením samoty, či partnerské neuspokojivosti, než nastoupení vnitřní Cesty. Člověk na Ní objevuje sám sebe. A, a to je VELIKÉ, také sám Sebe. Potkává se na Ní se svými vlastnostmi, nastaveními, názory, se vším, KDO je. A tak nemůže uniknout pravdě, že je spirit. Kdo nastoupil vnitřní Cestu, nemůže ignorovat Ducha a správné stěžejní životní hodnoty. Člověk, který se obrátil do sebe, dal povolení ke své očistě, zaléčení a transformaci. Těch bude nakonec, přes všechny překážky a nechutě, dosaženo. Kvůli němu samému. Pro jeho blaho, konečné vítězství.

Mnoho lidí na duchovní Cestě se trápí samotou. Jenže Cesta není, dokud se nedostaneme do zastávky Vnitřní Svoboda, dobrým prostorem pro partnerství. Lidé, kteří jdou svou Cestu svědomitě, velmi řeší a opravdu se starají zbavit všeho, co v nich není Láska. Neustále se jim vyjevují další a další bloky a nepořádky, kterých se ve svém vlastním zájmu zbavují. Ví, že TAK se připravují pro opravdické partnerství plné vzájemné úcty a Pravé Lásky. Navíc na své Cestě potkávají dost sobě podobných, takže navazují plodná přátelství. A i když nemají svého Miláčka, na nedostatek sociálních kontaktů si stěžovat nemohou.

Zatímco jejich vnějším světem lapení single spoluobčané žijí věcmi povrchními a pomíjivými, oni, ač třebas s propady a omyly, taženi Světlem na konci tunelu, jdou dál do Něj. Cítí Lásku a v Ní obsaženou harmonii, mír, vzájemnost, tak hmatatelně, že nemohou polevit ve své sebepráci, ve své pouti.

Tímto způsobem jednoho dne zjistí, že jsou úplně jiní, než na začátku. Že jsou ve své vlastní rovnováze a pohodě. Ukotveni v Jednotě. Ví přesně, kdo se k nim hodí a nepochybují, že nám všem společné Pravé Já zosnuje jejich shledání. Když radost, jakou prožívají již jen těšením se na něj / na ni, je opojná.

Lidé, kteří nastoupili vnitřní Cestu, se na chvíli, jak jen to stav věci dovolil, stáhli z vnějšího světa, aby se do něj, ve správný čas vrátili silní, klidní a sebejistí. Pod vedením Sebe pracovali pro sebe a v duchu kosmických zákonů budou za tuto svou práci odměněni. Láskou vesmírnou. A bude-li to pro ně vhodné a nej, tak i tím nejlepším partnerem. Se kterým přirozeně a okamžitě vytvoří, a to ještě dříve, než se fyzicky potkají, spojení na všech úrovních. A jakmile se k sobě fakticky dostanou, budou svojí samou existencí, snášet partnerské Nebe na Zemi.

Svět potřebuje tyto páry. Protože jsou příkladem. A důkazem, co je Láska a jak spolu lidé mají žít.

Lidé, kteří na Příležitost jít do sebe a lepšit se, nereflektovali, budou vláčeni svou vlastní karmou tak dlouho, dokud se buď nezhroutí a neulehnou, a nebo dokud se jim opravdu něco nestane. Když ale ani to pro ně nemusí být dostatečné varování A nemusí se to ani udít v tomto životě.

Ale spokojit se s povrchností a ego-životem, to není v pořádku. Dnešní vztahy jsou vesměs směsicí lásky, touhy a potřeb. Lidé si sami sebe váží tak moc málo, že se i s málem, které se jim v jejich vztazích dostává, spokojují. Ve většině vztahů převládá boj a nátlak. Ale když na to poukážete, dotyční to odmítají. Pravdu slyšet nechtějí. Kdekdo zavírá oči před tristním stavem jejich partnerství, vztahů k dětem, k okolí, práci a pod. V duchu motta "lepší něco, než nic", vedou smutné životy plné jasného vědomí o tom, jaký by měl jejich partner a všechno být, ale když dojde na věc, strčí hlavu do ulity a zmlknou.

Tito lidé nemají vyjasněný svůj vztah k Bohu. Neodevzdávají se Mu, nepracují na sobě pod Jeho vedením a nenavrací se tak do své síly. Nemají šanci znovuuvědomovat si svoji hodnotu, ani to, proč vlastně žijí.

Proč žijeme?

Abychom se, po té, co jsme zavolali Boha, očistili od všeho negativního a dále pak vedli radostné životy plné vitality a tvůrčího naplnění všeho druhu. Abychom milovali a Lásku rozdávali a přijímali. Abychom se těšili a vzájemně se obohacovali, podporovali, uspokojovali. Jsme tu, abychom znovu žili jeden za všechny, všichni za jednoho, když to vše ale vychází ze spokojeného života pro Sebe, který automaticky dává nejprve spokojený život pro sebe.

Šťastný člověk tvoří šťastný svět. I proto, ať jsou všechny bytosti šťastny.

Štěstí .... Co si pod tím představíte? Štěstí je RADOST bezpodmínečná. Láska bezpodmínečná. Štěstí je život v Přítomnosti, bez ega a mysli. Štěstí je osvobozená vnitřní svoboda. Štěstí je rovnováha mezi dáváním a přijímáním. Štěstí je jeden z nejsilnějších a nejtvořivějších vnitřních stavů. A není určeno ničím z venku. Štěstí, které má svůj zdroj v pomíjivých skutečnostech, vč. věcí, není trvalé. Je prima, ale u nevědomého jedince se může rychle, zvlášť pomine-li ona pomíjivá věc, zvrtnout v holé neštěstí. Zmar, vztek, smutek, touhu atd ...

Co ve vnějším světě vzniká, tam také dříve či později zaniká. A je to falešná jistota. Může to být i nádherná odměna, bezva fakt, věc, ale není věčná. Tedy pozor, pozor na připoutávání se k ní. Člověk má být za všech okolností připoután jen k jedinému Zdroji, podstatě a úhrnu vší síly, k Pánu. Bude-li tak činit, bude mít vždy vše to pro sebe a tím i pro všechny nejlepší, a dokonce v nadhodnotě. Tedy Bůh vždy dává oddaným plnými hrstmi, neboť oni jediní s tím umí nesobecky hospodařit. Vážit si toho a plně to prožít a vstřebat. Oni jediní se o vše, co dostanou z venku, naplňují vnitřně. Zahrnují to do sebe a stávají se i tím. Neberou si to pro sebe, neusurpují si to, ale obohacují se o to na nezničitelné úrovni. A tak ve svém Duchu stoupají a kráčejí do Jednoty.

Láska JE dávání. Nezná ega a je plně tvůrčí.

Dost Pracovníků Světla se ve vlnách trápí tím, jak apatičtí jsou k ledasčemu z vnějšího světa mnozí kolem nich. Ale my všichni Pracovníci Světla moc dobře víme, že o ty druhé nejde. Jde jen o nás. Pracujme tedy nadále svědomitě na sobě. Ale už se neotáčejme! UŽ NE ! Je tu čas znovu jít dál. Tentokrát prvně za všechny ty roky pro sebe. ... Je čas přijímat. Jen tak vyrovnáme dlouhodobý deficit a budeme tu něco platní.

Lidé, kteří si uvědomují úlohu vztahů v našich životech, jsou si vědomi fenoménu "Zrcadel".

Tento kosmický zákon je velmi zneužíván jedinci, kteří dosáhli jisté vyšší úrovně magické, ale zdaleka nezahojili všechny své vnitřní rány a zranění. Toto zneužívání se projevuje tím, že se snaží své adepty na partnerství, nebo lidi, kteří je nějak dráždí, energetickým působením a verbálním nátlakem různého stupně tvrdosti a krutosti přesvědčit o tom, že to oni, tito lidé stojící proti nim, nezahojeným slabochům, nejsou dost dobří. A že oni, tito neuzdravení slaboši, jim mohou pomoci. Že jsou jejich spasiteli. A že vše, co si moc dobře ony lapané protějšky na nich, nezdravých bačkorách, uvědomují a třebas jim to i sdělují, nedej bože je na to upozorňují, že to říkají tzv. sami sobě. Tedy, že to není vnitřní aspekt jich, slabochů, ale jich, těch, které se slaboši snaží ovládnout a získat pro sebe. Tomuto psychoteroru podlehlo už dost lidí a nejednou kvůli němu úplně přišli o svou identitu, zdravou osobnost. Varuji tedy před tím, pouštět si k tělu kohokoliv, kdo nám ubližuje, je na nás zlý a nebo se před námi naparuje a nad nás povyšuje.

Zákon "Zrcadel" je Pravdou, ale je i faktem, který umožňuje rozlišovat a zavčasu vzít roha.

Záleží jen na nás, jak moc sami Sobě věříme a nenecháme se manipulovat.

Manipulace bohužel je, a zdaleka ne jen v té nejvyhrocenější, právě výše popsané formě, častou součástí současných vztahů.

Různé typy vydírání jsou přítomny ve většině vztahů. Ale takové partnerské/jakékoliv lidské spojení si termín "vztah" vůbec nezaslouží. Jistě, stejné přitahuje stejné, a tak jaký šel, takovou potkal, neplačme tedy pozdě nad rozlitým mlékem, určitě ale nerezignujme a neuchylujme se k boji plného (sebe)nenávisti.

V tomto typu "vztahů" je akceptace vesmírného zákonu "Zrcadel" ještě velmi na místě a každý jeden, který je takového vztahu součástí, má plnou zodpovědnost za to, jak se daří celku.

Přetahovaná o to, kdo za co může a kdo jaký je, nikam nevede. Rozumné je naopak začít okamžitě s terapií. Kdo je obeznámen s mojí praxí a s prací paní Phyllis Krystal, ví, o čem mluvím. Kdo není, může se podívat : https://dagmarstroblova.webnode.cz/

Taková terapie znamená, začít se starat o sebe, konečně od sebe a sebe v sobě transformovat do zdravého dospělého člověka.

Ta věčná očekávání. Zbytečná. Protože jen sebevědomý, vnitřně zaléčený člověk je spokojený a jen spokojený člověk je schopen toho, co si název "vztah" zaslouží.

Takový je ukotven v Jednotě, ví kdo je, co nabízí. Zná se a stále se i zlepšuje. Pracuje na sobě a jediný, na koho je opravdu náročný, je on sám. Vidí a miluje. A podle toho se i chová. Neočekává, ale přijímá. Nepřetěžuje žádné své vztahy potřebou, aby se o něj jeho v těch vztazích existující protějšci starali. Nabídky jejich pomoci však v případě potřeby rád přijímá. Sám svou pomoc nabízí, ale nenutí. Umí to rozlišovat.

Ve vztazích se aktivně zapojuje. Nenechává si žádná skrytá zadní vrátka ani tajné komnaty. Před ničím neutíká. Je otevřený, komunikativní a soudný. Je vnitřně TAK svobodný, že nemá potřebu nikomu jeho vlastní svobodu brát. Je v důvěře ve své vnitřní vedení a nebojí se být čitelný a odkrytý. Říká jasně každému, kdo se kolem něj točí a kdo jej třeba i zajímá, "ber nebo neber" a z verdiktu se v případě odmítnutí nehroutí. Ví, že se to, co dnes vypadá negativně a třeba to i bolí, záhy ukáže jako záchrana před mnohem větší pohromou. Ví to, protože o rozhodnutí nabídky prosil Boha. Slíbil slyšet odpověď a tu akceptuje. Věří, Ví, že Bůh má pro něj připraveno něco mnohem lepšího, neboť pro něj vhodného. Ví, že ten - to, čím byl zavržen, pro něj vhodný/é nebylo. Je otevřený životu, důvěřuje mu. Umí propouštět a nestagnovat. Je v proudu života. Veze se na své vlastní vlně, nesen v Božské náruči.

Láska je jeho průvodním znamením.

V současné době už jsou tací lidé. Hlavně ženy, které tomuto popisu velmi odpovídají. Jsou krásné svým vyzařováním a díky Bohu přitahují Muže, kteří se touží znovu-otevřít lásce, přesto, že možná ještě mají problém, přiblížit se. Tyto vědomé ženy, a jistě, i muži, funguje to i naopak, jen to není tak časté, jsou velkým požehnáním dneška. Svou čistou přítomností, a protože jsou "probuzení", léčí a čistí každého, kdo o jejich společnost stojí. Charakterizuje je velká trpělivost, ale také rozhodnost a neovlivnitelnost. Svým nitrem umožňují svým protějškům dovolovat si víc a víc si věřit, věřit tomu, že jsou přijímáni a dobří a tak se i víc a víc přibližovat. Lásce a láskyplnému rovnocennému úžasnému vztahu.

Takové vztahy, hlavně jejich vzniky, je úžasné pozorovat. Velmi to osvěžuje a hladí dušičku. Je to taková odměna. Sladíčko. Je to něha sama a je to krásné. Je to úctyhodné. Vážím si každého, kdo do tohodle jde. Každého, kdo ač jak na kšandách tažen zpět, úplně likvidován protivětrem, pokračuje vpřed, za svým Miláčkem, ke své druhé polovině. A vážím si každého, kdo, absolutně rozhodnut, nezlomně a nezvratitelně, připraven na vše, co tento magnetismus znamená a obnáší, s otevřeným Srdíčkem pln Lásky na takového siláka v úplné vnitřní pohodě, zatímco se věnuje sám sobě a žije svůj služný vlastní single život, čeká.

Vztahy jsou naše škola i naši učitelé.

A ti, kteří tuhle školu už absolvovali, a už žádné učitele nepotřebují, ti jsou požehnáni. A Bůh jim vždy pošle toho pro ně nejlepšího partnera. Pro někoho to znamená, že jej, aby k jejich spojení mohlo dojít, ještě jemně vede svou Animou. Pro někoho ale již i to, že se shledá se stejně zaléčeným, "vystudovaným" protějškem. A to je NEJVÍC. TO JE SVATÉ MANŽELSTVÍ. Dnešek jim otevřel bránu. Dojemné ....

A vrchol. A vnímáno ve světovém měřítku, týká se to "pár" jedinců. Ale jsou a tento jejich vztah, toto jejich manželství je tím nejpožehnanějším a nejdůležitějším, co se na úrovni vztahů momentálně na planetě Zemi nalézá.

Hmmmm. Nalézá. Se tu souběžně s tímto vrcholným typem ještě moc moc moc porůznu vztahů nezralých.

Dokud se lidé budou bát, že se nemohou chovat přirozeně, nebudou schopni uvolnit se a otevřít se štěstí. Chovat se přirozeně znamená nebát se vůbec ničeho a nikoho, být si vědom své božské podstaty. A toho, že Bůh mne miluje. A projevovat Lásku v každém okamžiku svého života.

Projevovat Lásku znamená jednat ze svého Středu. Tedy prost jakéhokoliv strachu nést Srdce na dlani s jistotou, že TAK je to v pořádku. Láska VÍ, že není nic, nic, nic, co by jí ohrozilo či jí jakkoliv ublížilo. Láskyplný člověk je plný důvěry ve své Pravé Já. Tedy v Boha Jediného. Prostě Jej nalezl a dál už nad tím nemudrluje. Jde životem radostně a klidně, rozpoznatelný je svýma očima.

Takový člověk se nikdy nezamotává do nevhodných vztahů a to i proto, že by jej ani nenapadlo, sblížit se s někým jako s PROSTŘEDKEM. Prostředkem dosažení svých vlastních egoistických cílů, prostředkem k naplnění svých vlastních egoistických tužeb a potřeb.

Vím, že to zmiňuji stále dokola, ale v této opakující se upomínce je síla uzření jejího obsahu. Člověk na to, aby si uvědomil, jak se chová, potřebuje silné sdělení. A člověk, který si ještě ani neuvědomil, kdo jej určuje, a že ve Skutečnosti JE Bůh, takový člověk potřebuje tento fakt opakovat furt a pořád tak moc, dokud si alespoň nepřipustí, jak pustě, nevhodně setrvačně a smutně vlastně prožívá svůj život.

Dnešní vztahy jsou velmi plytké. Povrchní a nasměrované na výkon a výsledek. Vidíme to všude. Na pracovištích, na sportovištích, v rodinách. Dnes se před sebou navzájem většina lidí předvádí, snaží se vzájemně si zaimponovat, zalíbit se jeden druhému. Lidé se svádějí, jak by šlo o televizní soutěž "Kdo tě sbalí nejdřív? Prostředky libovolné." Fyzický vzhled opanoval první místo v žebříčku lidské krásy a i lidské ceny ! a stres a bolest zaujaly své logické, pro ně právoplatné, pozice v životě většiny lidí.

Já vím, já vím, já vím, že se to už zdaleka netýká všech. Já vím, že se to poslední dobou velmi, k lepšímu, mění. Já vím, že existují lidé, kteří neúnavně pracují na nápravě toho všeho šíleného, ale OBECNĚ, obecně je stav ještě velmi tristní.

A proto to píši. Proto tato kniha.

Aby ukázala, že vše, celý náš život, to, jak jej vedeme, je o naší sebehodnotě. O tom dokázat zůstat sám sebou, PROTOŽE vědom si Sebe. O tom, milovat sám sebe. Sám sebe si cenit, mít se v úctě. A to i když nejsem svatý. Nejsem, ale snažím se jít Cestou k plnému očištění. Tedy jsem POŽEHNANÝ. Jdu sám k Sobě, a Cestou zjišťuji, že to já !!! si tvořím svůj život, potažmo náš svět ... Je to Vyšší moc existující V NÁS.

Je to TAK prosté, že je to jakoby nejvíc možným způsobem složité. Je to o všech těch vnitřních vazbách a poutech, předpojatostech, nánosech myšlenkových forem, vzorců chování, setrvačnosti, egu. To JSOU, promiňte mi ten výraz, ale je nejlepší, bordely, které nás oddělují od Pravdy to tom, KDO JSME, a tak nás drží mimo sebeuvědomění, a vymanění se z chapadel systému i odporné chobotnice jménem "nevědomost". To jsou prostě v sobě horizontálně a vertikálně vrostlé vrstvy, které úplně zakryly naší Pravou Podstatu. A především, ač nás to určuje, ač to řídí náš život, vytváří naše pocity, emoce, každodennost, to NEJSME my. To NEJSME my. To je jen "sen". Zdání, nástroje. Deka na našem vědomí. Je pod ní, podle Vás, ukryto hodně lidí ? Podle mne, ano.

A krom jiného se to projevuje tím, že lidé odmítají pustit. Kolik jen ! vztahů je o vzájemné majetnické připoutanosti. Kolik jen lidí chodí do práce, která je vůbec nebaví. Kolik jen lidí chodí do práce, kde se k nim dokonce nechovají hezky, neváží si jich. Kolik jen lidí dělá práci ale tak absolutně zbytečnou, že víc zbytečná už být nemůže? Kolik jen lidí chodí do práce za almužnu, která je podle nich lepší, než nic? Kolik jen lidí nechá stát, aby je otročil? Kolik jen lidí se bojí ZTRÁTY? Kolik jen lidí se bojí úplně všeho a o všechno?

Hodně.

Kdyby jich hodně nebylo, vypadalo by to tu úplně jinak.

A V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ by zde nevládla anarchie. Tedy nevládla by zde za předpokladu, že by ti lidé nejednali ze svého ega, ale pod vedením svého Božského Já. To JE TAK ZÁSADNÍ rozdíl, že ani větší, ani jiný, NENÍ!

My jsme se nenarodili být líní povaleči nepracující. My jsme se nenarodili být druhým nic nepřinášející darmožrouti. My jsme se narodili být 100% platní společnosti rovnocenných bytostí. Jenže v dnešní době je tato svatá pravda jen velmi málo brána vážně. Natož třeba ctěna. Jen pár statečných jde v jejím duchu za svými ideály a vnitřní jistotou...

A, i když hodně lidí dělá práci nevhodnou, existuje, pochopitelně, i hodně lidí, kteří dělají práci poctivou. A tito se mísí s onou první skupinou a vytváří takovou trochu tragikomickou směsici etiky a jejího popírání. A tak se tu v tom všichni tak nějak motáme, hledaje z tohoto faktického blázince, úniky všeho druhu. A přitom, každý si v koutku duše přeje těšit se na další den, těšit se do práce, za kterou se mu dostane adekvátního ocenění všeho druhu, těšit se na koexistenci se svým okolím, lidmi v něm. Těšit se na život. To si přeje každý.

Ale místo toho, je mnoho lidí unavených, zkradených, odrazených, demotivovaných a naštvaných. Radost ze života jim vzala povinnost, kterou nemají rádi. Vlastní energii prohospodařili v rozmělněných aktivitách a vztazích. Nadávají a hledají vnější viníky. A i když se jim podaří, najít je, budou prstem ukazovat na nesprávného. Za svůj stav si totiž mohou sami. Sami svým přístupem, svou nevědomostí. Před touto pravdou nejde utíkat do nekonečna. Každý je zodpovědný za to, přijmout svůj osud, který si sám svými dřívějšími pocity, emocemi, myšlenkami a skutky, připravil a tak - pak jej pod vedením Božského Já kousíček po kousíčku měnit, až i poslední negativní energii nejvyšší transformátor Bůh do Sebe absorbuje a DOKONCE ! na Zemi zpět jako Lásku a Světlo pošle.

Je to tak prosté. Díky máje tak skryté. Díky Bohu znovu odkrývané.

A to, co tady říkám, to nejsou fantasmagorie jedné utopistické naivky. To, co tady říkám, to je naše evoluce a pro lidstvo předurčená Cesta, lhostejno, jak se pořád kroutí, vrací a mění. Na hlavním plánu je start, cíl a mantinely pro pohyb. Těmto dvěma koncovým bodům, ani onomu ohraničenému prostoru, nemůžeme uniknout.

Jsme Bůh a Bůh "chce", abychom si na to znovu vzpomněli.

Naše vztahy nás absolutně prakticky upozorňují na to, jak si božskost svou a všech uvědomujeme. Jak si jí uvědomujeme, když stojíme tváří v tvář proti nelásce, člověku hrubému, nepříjemnému, problematickému. Víme, že i on JE Bůh? Uvědomujeme si v takových okamžicích, že to my máme veškerou pozitivní moc nad tou situací ve svých vlastních rukou? Dochází nám v běžném životě, že v KAŽDÉM člověku je místo, kde celý vesmír přebývá? Místo které je láskou, pravdou, světlem a mírem. A že, když my jsme v tomto místě v nás, a on jsem v tomto místě v sobě, že tam jsme Jedním? Dochází nám, že stačí být v tomto místě v sobě a zaměřit se na toto místo v druhém a Bůh již koná? Zmírňuje napětí, jemní situace, vane Lásku a sype mír. Dochází nám to? Mějme toto STÁLE na paměti!

Ne, není to snadné. Ale je to naše Cesta.

Navíc uvědomování si výše popsaného faktu posiluje naši vlastní sebehodnotu. A automaticky nás odvádí od pokušení nevážit si druhých. Tedy i od toho, jakkoliv je hodnotit, využívat, zneužívat. Ublížili byste Bohu, kdyby Vám stanul tváří v tvář? Ne? Tak to nedělejte!

NIKDO TO NEDĚLEJME !

To, co dělat ale musíme, je pracovat na svém vnitřním osvobození. Na zbavování se svých vnitřních připoutaností, vazeb a spojení. S kdekým a s kdečím. Aby nás nemohli určovat oni, nýbrž jen a pouze nám všem společné Pravé Já.

Protože TO JE předpoklad toho, najít sám sebe, uzdravit se a milovat. Tedy také toho nesvádět a nepotřebovat dostávat či brát od druhých. Ne skrze ego.

A PROTO je naše sebepoznání úměrně spojené se vztahy, které nás, skrze naše ztráty, pády, bolesti, chtění a touhy, donutí začít se zamýšlet nad tím, proč si nevystačím sám? Proč potřebuji tohoto člověka, práci, věc? Co od nich očekávám? Proč na nich tak visím? Co mi bez nich hrozí? K čemu je mám?

A teprve, až jedinou odpovědí na všechny naše potřeby bude LÁSKA, že jen kvůli propojení se za účelem všem prospěšné spolupráce někoho - něco "potřebujeme", tak to dostaneme. Teprve pak budeme požehnáni Pravým partnerstvím, Pravým vztahem. Např. i k Pravé práci. A podobně. Když, pochopitelně, v sobě všichni moc dobře víme, co je naším určením, kde je naše místo. Co jsme sem přišli vykonat, čím jsme prospěšní všemu a všem. Tu informaci máme v sobě. Ale plně jí uvěříme, možná výstižněji formulováno, nezradíme náš úkol, teprve, až se přestaneme bát. Bát se být tím, kým jsme se býti narodili.

Tomu se říká také Služba a může být, v případě nahromaděné negativní karmy sloužícího, dle individuálního předurčení, různou dobu prosta vnějšího ocenění. Přesto je nezbytné jí vykonávat. Věda, že Bůh se o nás postará. Je to prosté.

JE TO PROSTÉ. A mnohdy proti všem. Ale pro sebe.

A spoustě lidí je něco takového na hony vzdálené. Lidé často visí na svých blízkých, příbuzných, hlavně dětech, na svých dosažených postech a jejich symbolech. Na vnějších jistotách a hodnotách. Které ale všechny jsou jen ZDÁNÍM. Onou již zmiňovanou Májou. A za nimi všemi je schovaný Duch. Který je, bude-li a až to bude pro náš vývoj nejmístněji vhodné, prostě rozpustí, nějak nám je vezme a ponechá nás s prázdnýma rukama, doufaje, že za ně budeme konečně chtíti chytit Jeho. Boha Jediného, ve všech formách a tvarech se projevujícího.

Lidem, kteří svědomitě pracovali, či ještě pracují, na svých vnitřních odpoutání od všech falešných jistot, je pak odměnou svoboda, spočívání v Jednotě a zdravé nepřipoutané vztahy. Těmi obou, či všesměrně proudí Láska a znásobená se ke všem vrací. Dávání zhmotňuje dostávání a podněcuje nejupřímnější touhu k ještě většímu dávání. A i když i zde vše má své hranice, jsou světelné, všemi viděné, přirozeně přijímané a dokonce vítané. Však on si každý občas ještě potřebuje od těch tak nádherných, ale stále ještě sem tam moc vysokých vibrací, odpočinout. Přeci jen, musí je unést naše těla, a ta odpočívat potřebují. Ale Láska, ta už nikam nemizí. Jen volně proudí námi, jak by v nás kolovalo naplnění a něžně nás hladíce, voní všude vůkol. A tak si i partneři tvořící Pravé Partnerství od sebe "dávají pauzu", ale ne vynucenou, přirozenou, věda, že za chvilku zas budou spolu, obklopeni a tvořeni Láskou tvůrčí, kterou vlastním spolu-bytím zhmotní do nádhery ve vnějším světě.

To není sci-fi, to je jednoduše tak. A lidstvo bude muset dospět do tohoto vzájemného stádia.

Jak jsem již výše vysvětlila, my VŠICHNI JSME BŮH. A přitom si sami sebe uvědomujeme jako jednotlivce. A to je ZÁZRAK, Jednota v projeveném. A nikoho nemine, konfrontovat a vyrovnat se s touto svatou Pravdou. Nikdo neunikne poznání, že žádné "moje" neexistuje, že je jen "Mé" a že vývoj každého plyne od já - k ty a od ty - k Ty a od Ty - k my !

A také, že unést štěstí, vyžaduje sílu.

Kdo se svědomitě snaží, znovu ji v sobě objevit, tomu ji Já tak, jak je to pro něj konkrétně nejvhodnější, zviditelní a vpustí do života.

Jen Já, Já, Já V NÁS, je nefalešnou autoritou i naší spásou. Není to nikdo, kdo nás trestá nebo si s námi "hraje". Kdepak. Já nikdy nikoho nevodí za nos. "Jen" M I L U J E ... Tak moc, že tento vjem není dostupný člověku, který se s Ním pravidelně nepropojuje. Kdo tak ale činí, a do kontaktu se svým Pravým Já vstupuje, ten obsah slova Láska Božská zažívá a tudíž zná a nic a nikdo už jej nikdy neodradí od toho, chodit za Ní zas a znovu, chodit si pro Ní a do Ní a i tak, sebe léčit, sobě pomáhat a sebe Domů navracet.

My všichni jsme na Cestě Domů. A jdeme tam přes vztahy, které nám ukazují, že vše tu je pomíjivé, jen Bůh je věčný. A že tu nejsme proto, abychom si pro sebe co nejvíc z čeho jen lze urvali, nýbrž proto, abychom zas jako Sebe-Vědomí jedinci rozdávali Světlo a Lásku a milujíce všechny, všem také sloužili.

Sloužili. Dávali, dávali, dávali ...

namaste

V naší dualitní realitě je obrovsky těžké uvědomovat si Sebe nepřetržitě. Je tu velmi těžké nepadat ve vibracích. Protože bezpodmínečně dávat je pro spoustu lidí čistá neznámá. Na naší planetě dochází ke kontaktu dobra a zla, temnoty a světla. Na Zemi existuje souběžně opravdu široké spektrum vibrací, a to i v každém jedinci. I proto je nezbytně nutné, aby se každý jeden obrátil k Já, a od Něj opět začínal. Krom jiného se tak, dokud to bude nutné, ochrání před energetickým prolínáním se se svým okolím, včetně v něm se nacházejících lidí.

Tedy především každý, kdo je přirozeně dávající, vzhledem k tomu, že povětšinou nedostává z vnější reality zpět ani minimum toho, co vyslal, musí ve svém vlastním zájmu udržování vibrací trénovat. I o tom je duchovní Cesta. V tomto čase se minorita lidí radostně těší na fyzické setkání se svými již také stejně probuzenými sestrami a bratry a s propadáním se ve vlastních vibracích se již celkem popasovala. Tito lidé jsou určeni pro definované Pravé vztahy. A jsou přirozenými transformátory světa.

Náš svět velmi trpí hlukem.

Uvědomíme-li si, že zvuk je síla, uvědomíme si také, v jaké neúctě ke všemu živému jsou lidé, kteří hluk svévolně produkují. Burácivé motory, autorádia přehlušující vnější provoz, řvoucí hudba rušící noční klid, petardy a střílečky. A za tím vším nezdravá potřeba upozornit na sebe a nespokojenost se životem. Nevykřičená bolest a pocit osamocení. Velmi nízké sebevědomí. A z něj pramenící soutěživost a dominance. Lidé jako druh jsou jedni z mála, kteří automaticky a bez skrupulí, ubližují sami sobě. Způsob, jakým si lidé vzájemně běžně způsobují bolest a nepohodlí, je pro citlivé jedince nepochopitelný a pro společnost varovný.

Zvrácený žebříček hodnot se vyšplhal do svého konce. Jeho zánik a celosvětová společenská změna jsou nevyhnutelné a nezvratné.

Ale jak tohle vysvětlit lidem, kteří pro své uspokojení nerespektují žádná pravidla, dokonce ani kosmické zákony? Kolik jen vztahů vzniká násilně! Není vůbec ojedinělé, že žena otěhotní jen proto, aby u sebe udržela svého milence. Není vůbec ojedinělé, že si muž ženu kupuje drahými dárky a pohodlím. Není vůbec ojedinělé, že si děti slibují, že si spolu budou hrát, za bonbon či hračku. Do jaké jen zvrhlé dokonalosti jsme to všechno dotáhli...

To jsou vztahy, co? A tyhle! vztahy JSOU TO, co bude lidi v nich se nacházející, učit. Učit, co je to slušnost, učit, kdo Jsou.

Všechny vztahy, ve kterých je přítomno ego, projdou hlubokou transformací. Všichni lidé, kteří myslí á priory na sebe, budou zkoušeni a učeni. Všichni.

Ale nikdo nebude nikdy učen a trestán nikým jiným, než sebou samým. Každý nevědomý se bude potloukat na své ego-pouti tak dlouho, dokud mu nedojdou síly a neobrátí se k Já. V okamžiku, kdy Boha zavolá, dostane Příležitost, začít se lepšit. Tím, že Ho uslyší a začne se řídit Jeho radami. Tím, že Jeho konečně nechá vést svůj život.

Pro mnoho lidí je to nepřestavitelné omezení, kterého nejsou ochotni. Ale neuniknou mu. A tak, z milosti svého vlastního Já, zjistí, že k žádnému omezení nedošlo, naopak, že vše se uvolňuje, příjemně otvírá a rozkrývá, jasní a lepší.

S Bohem "se radí", resp. k Němu se obrací a Jeho vůli žádají a respektují MNOHEM vědomější bytosti, než jsme my lidé. Tak aby takové přirozené a ve všech směrech přínosné a nejlepší pokory nebyl schopen člověk!

Co to teď píši, promítají se mi před vnitřním zrakem mnozí mí klienti. Lidé, kteří si nenechali poradit a přes všechna vysvětlování až varování, si udělali to, co chtěli. O koncích některých z nich mám své informace. A věřte, že dobře se jim nevede. Nikdy se nevyplácí neposlouchat Vyšší tvůrčí sílu. Můžeme se tak dočkat toho, že Ona poslechne nás. A to pro nás bude prostě pohroma.

Ego není NIKDY, a když se to neprojeví hned, tak vězme, že určitě ne v dlouhodobějším horizontu, dobrý rádce. NIKDY.

Jsou lidé, kteří bezcitně žijí ono "použít, zneužít, využít, užít a - odložit, opustit". A takové jednání je v přímém rozporu se světelnými kosmickými zákony. Jakmile takovýto konatel vyčerpá svou pozitivní karmu "určenou" pro tuto situaci, začne mazec. Nejeden "hříšník" pozdě bycha honil, sypal si na hlavu popel a toužil vrátit čas. Ale to nejde. Nejde .... Jde však vše již vytvořené hlubinnou sebeprací na linii času transformovat. Máme Příležitost rozpustit všechnu dřívější negativitu a přepsat svoje vlastní dějiny. Jen ne tím, že čas zastavíme a vrátíme. Tím ne. Oné pozitivní změny docílíme tím, že v tomto daném okamžiku, v tomto skutečném čase, pod Božským vedením, necháme Jeho, Boha Samotného, zatímco nás On do naší minulosti v našem nitru vede, náš příběh přepsat. Tímto Mu umožníme proměnit nás tím nejsvatějším způsobem a osvobodit nás i všechny zúčastněné.

Alternativní psychologicko-terapeutická metoda, kterou jsem pro ČR a SR objevila a zpřístupnila, metoda novodobé hlubinné psychologie, Metoda Phyllis Krystal, má dostatek možností a Cvičení, jak v sobě, udělat definitivní pozitivní pořádek a svou akášu, kroniku života, přepsat. A to samozřejmě tak, aniž bychom při tom byli nevhodně zatěžováni detaily a zbytečnými konkrétnostmi a informacemi, které bychom mohli skrze hlavu a ego velmi mylně vyhodnotit, a vše tak pokazit a do nevědomí ještě hlouběji zarazit.

Kdo má o tuto převratnou Bohem požehnanou Metodu zájem, najde s ní související infa na mých www.dagmarstroblova.webnode.cz

a praktickou pomoc a péči pak u mne, v mé praxi.

Všechny samozřejmě zvu a vítám. Společně to zvládneme.

Já jsem za tuto svou úlohu vděčná a Vy požehnáni tím, mít svůj osud ve Svých a tak i svých rukou.

Plošně rozšířeným extrémně nebezpečným a bolestzpůsobujícím nešvarem současnosti je nevěra. Nevěra láme srdce. A to ale nejen těm, kteří jsou podváděni, ale, ač si to vůbec nejsou schopni připustit, i těm, kteří podvádějí. Nevěra znamená, že se nedokáži plně odevzdat jedinému partnerovi, ale také třeba své Cestě, svému předurčení. V případě partnerské nevěry jde o to, že ten, kdo podvádí, nevěří v nejhlubší spojení. Nedůvěřuje posvátné intimitě. Jeho srdíčko je už zraněné a proto uzavřené. Pro nevěrníka Láska neznamená nejvíc na světě, jeho sebeúcta je pošlapaná. Sexualita je posvátná a je to jediná síla, schopná stvořit nový život. Ten, kdo do své postele pustí vícero partnerů a ještě k tomu třeba souběžně, ten nemá o její moci nejmenší ponětí. Vidí jen tělo a rozkoš, příslib, a na Duši mu nezáleží. Chvilkové uspokojení povýšil nad vzájemnost a něhu, nad život plný důvěry a oboustranného odevzdání. A i když si v nejednom případě takový záletník namlouvá, že je nevěrný se svým pravým partnerem, nic není pravdě vzdálenější. Je nevěrný se stejně uzavřeným, bezcitným svůdníkem/svůdkyní.

Lidé se dnes chovají opravdu jak na trhu. Chvilku jsou s tím, chvilku s tím a hlavně, že se jim nějak jakštakš vede. Z fyzického sbližování se udělali volnočasovou aktivitu a sexuálnímu styku s vícero partnery začli říkat "zkušenost".

Ztratili ze zřetele úlohu sexuality. A nahradili ji v sobě bažením po vlastním uspokojení, po ukojení touhy, která ale zdaleka není jen touhou sexuální, nýbrž především touhou po potvrzení své hodnoty a touhou po moci.

Lidem TAK STRAŠNĚ MOC SCHÁZÍ LÁSKA, že začli hledat blízkost druhého člověka alespoň v momentech fyzické vášně. A když to doma neklape, půjdu se nechat pohladit někam jinam. Však ono dnes je nepřeberně míst, kde mne pomazlí rádi. JJ.

A pak půjdu do práce, kde mne také zrovna necení, tak já ani té nedám to nejlepší ze sebe, naopak, raději si i z té něco urvu pro sebe, šlohnu něco, a tak, a pak nějaký sport, pořádně si zařvat, ideálně zabojovat, a pak domů, přetvářka mi jde, a v duchu už jsem zase s milenkou/milencem a děti, no ty už mne stejně ani moc nepotřebujou .... A tragédie dnešního světa je na světě.

Pochopitelně, tato výše načrtnutá eventualita, ó jé, to je jen zrníčko z bezpočtu každodenních scénářů mnoha jedinců. Ale jedno mají všechny společné - samé úniky.

Úniky před sebou, neznaje Sebe.

Panický strach, že nejsem dost dobrý, že nebudu přijat a milován, ceněn a ctěn mi nedovoluje cele milovat a být spokojený a šťastný v jediném vztahu. Zvlášť, když jsem tento vztah začal ne z nejhlubšího rozhodnutí, ale z nerozvážnosti, jakože namanul se, proč do toho nejít. To jsou hrůzy.

To jsou TAKOVÉ hrůzy!

Člověk má nezničitelné právo, rozejít se se svým partnerem a začít plnohodnotný vztah s někým jiným. Ale vždy platí, že rozchod je až ta poslední varianta a že než k němu opravdu přistoupíme, jsme zodpovědní udělat všechno pro nápravu potíží, které nás rozejít se vábí. Vztahy mají svá pravidla a nevěra mezi nimi opravdu není. A i když se nám vztah zachránit nepodařilo, i období po jeho ukončení má své regule. Takový čas musí být, mám-li do budoucna potkat svého vhodného nového partnera, věnován vnitřní sebepráci. Tento nový osobní stav, tedy stav SVOBODNÝ, je nezbytné věnovat procesu plnému vnitřních odpoutání a léčení, spojenému s hlubokými prožitky odpuštění a omluvy. V tomto čase člověk o sobě objeví spoustu jemu dříve skrytých důvodů, pohnutek, faktů a aspektů, které všechny musí přijmout a zpracovat a tak se lépe poznat i zaléčit.

Protože nikdy není za nesnáze ve vztahu zodpovědný jen jeden z partnerů, je období po ukončení vztahu tím posledním ideálním k tomu, uvidět sám sebe, svojí vinu na ztroskotání Lásky a hluboce se poučit i napravit.

Lidé, kteří přecházejí ze vztahu do vztahu, aniž by podstoupili kvalitní psychoterapii, jsou pokrytci.

Vím, že to dnes běžně dělá kdekdo a že s nejhlubší intimitou, s její potřebou i s ní spojenými kosmickými zákony, kdekdo nesouhlasí. Ale popírat ji a je, to je zas jen strach. A slabost. A může tak činit jedině člověk, který nechápe smysl života, lásky, rodiny. Člověk, který je prostě povrchní.

Mnoho lidí si svou neochotu jít do větší hloubky nepřipustí. OK. Podle toho ten svět také vypadá. Ale díky Bohu už jsou i tací, které toto téma opravdu zajímá. A ti mají velkou milost, uzřít a díky své vlastní vnitřní transformaci, které docilují výhradně pod vedením nám všem společného Božského Já, také zažít, jakou pravdou je, že člověk, který si váží sám sebe, nemůže nikdy nikoho svádět a že sebeúcta a úcta k druhým jsou spojené nádoby. Stejně tak i to, že Láska NIKDY nezraňuje. A nevěra zraňuje. Bolí. Citlivého člověka bolí.

Vím, že dnešní svět ještě pořád velebí převážně Bezcitné. Ale však ono všeho do času! A na tom, že promiskuita, podvádění a "ošustit-opustit" jsou v přímém rozporu s věčnými vesmírnými zákony, na tom se nemůže nikdy nic a hlavně nikdo tak malý jako člověk to učinit nemůže, změnit.

A proto bude člověk bezcitný, nevěrný, jednoho dne na vlastní kůži pociťovat všechny důsledky a následky svého egoistického chování. Bude trpět, bolestí, kterou sám způsobil a zcela fakticky pocítí, co druhým prováděl i jak se tenkrát oni cítili. Začne cítit a úměrně svému procitání ze tmy brutálního temna, i prosit o odpuštění. Ideálně také volat Boha na pomoc. Výhodou je, že jakmile se s Já začne spojovat, i kdyby předtím byl sám Casanova, do jeho života začnou proudit Boží Milost a Pomoc a on bude v pozici, opravdu odčinit, napravit se a dál už jít lehce, volně a zodpovědně.

Nevěrné chování zodpovědné není.

Jen Láska JE zodpovědná. A také Ona to je, kdo ale proměňuje. Tedy je ZARUČENÉ, že člověk, který se začal sebezpytovat, je v náruči Lásky a má potenciál, transformovat se.

Aby se mu to podařilo, musí objevit své Pravé Já.

Úskalím dnešního člověka je, že si jen málokdy vystačí sám. Milostí dnešního člověka je, že obrátí-li se k Bohu, a prosí-li Jej o pro sebe potřebné učitele, terapeuty, mudrce, dostane se mu jich a s nimi i všech potřebných rad a návodů, jak se se samotou skamarádit.

Jen ten, kdo OPRAVDU umí být sám je v pozici být s druhým.

To OPRAVDU sám znamená, že si vystačí. Partnera, ani přátele, nevnímá jako své berličky, zařizovatele či vrby. Určitě partnera ani přátele nevnímá jako strůjce své spokojenosti a štěstí. Ten kdo OPRAVDU umí být sám, nad všechno jasně rozlišuje, kdy dávat a kdy brát, kdy se stáhnout a kdy vyjít na světlo, kdy mluvit a kdy mlčet. Ten, kdo OPRAVDU umí být sám, se prostě spoléhá sám na Sebe, je za sebe zodpovědný a partnerství i přátelství vnímá jako nádhernou nadhodnotu, která jeho život mocně obohacuje a doplňuje.

Jen OPRAVDU dospělý člověk, a může být i ještě dětského věku, je v pozici tvořit opravdová přátelství, partnerství. A dospělý člověk je VŽDY věrný.

Jako lidé podléháme náladám, vlnám osudu. Místo citů často ventilujeme své emoce, tedy citů cestou ze Srdce do reality zformované, často negativitou a egem, zhmotnělé, projevy, a nejsme vždycky tak ve svém Středu a vstřícní, jak bychom si my i naše okolí, zasloužili.

Vnímáme-li, že jsme jakkoliv vybočení, rozhození, je popravdě naší povinností vyplývající z naší zodpovědnosti vůči sobě a tudíž i vůči celku, tento svůj stav změnit. A uvést se opět do rovnováhy. Jak to velmi jednoduchým způsobem učinit a tak svého vyrovnání velmi rychle a snadno docílit, to učí paní Phyllis Krystal a já tyto její rady ve své praxi vědomé psycholožky poskytuji i praktikuji.

Člověk musí používat sebekontrolu a sebeovládání, aby se tu z toho našeho světa nestal doslova ring volný.

Přirozeností člověka je radost, volnost, lehkost bytí, svoboda. A ty jsou na hony vzdálené anarchii a nezodpovědnosti. Takovéto egoistické "dělat si co chci", to NENÍ v pořádku. A bude to stejně jako všechno, co tu na Zemi NENÍ v pořádku, zničeno. A s tím i nevěra, která je právě v tomto sebestředném nesprávném chování obsažena.

Dalším nešvarem současné společnosti, míněno převážně západní společnosti, je silné zaměření na zážitky, na to něco si užít. Bažení po vnějšími aktivitami naplněném volném čase. Tak jistě, jet na výlet, vyjít si do přírody, vychutnat si posezení v kavárně apod. na tom není nic zlého. Jen ale jako vždy, všeho s mírou! Na netu se to hemží články o tom, jak kdekdo přijel z dovolené unavenější, než na ni odjížděl, o tom, jak se přes odpadky nedalo dostat k umělecké památce, o tom, jak sportovní aktivita hurááááánato předcházela pád, který následovala nemocnice, atd. ...

Jestli je v naší konzumní společnosti něčeho ale nedozírný nadbytek, tak je to stres a smetí. Přímo jak na běžícím pásu vytváříme energii spěchu a chaosu, tedy i vyčerpání, na což doplácí osobní a rodinný život. A když si zmoření, unavení a uhnaní, konečně dopřejeme zasloužilý odpočinek, zmučení například drahotou a přeplněností míst, na kterých jsme doufali najít úlevu, dostaví se, místo plánované regenerace, další vlna frustrace, která fenomenálně zhmotní nový stres a běs.

Tento model koloběhu energie je aplikovatelný na každou společenskou třídu, možná až na tu v.i.p. J a obsahuje v sobě i všelijaké formy snobáctví a potřeb společenského zařazení, resp. nezbytnost je reprezentujících doplňků, aktivit, znaků.

A tak se honíme za pozlátky, a už ani u rybníka často neunikneme hovorům o tom, jakou značku plavek letos preferujeme, o vznikajících skládkách tvořících se z obalů od sušenek a pet lahví ani nemluvě. Jsme-li IQ tykve, jsme navíc vážně přesvědčeni, že on to nějakej úklida uklidí. A jsme-li bez IQ, razíme názor, že kdo je blbý, musí makat rukama a když se špatně učil, ať nám teď slouží. Ale to NENÍ ta Služba, kterou jsem měla na mysli, když jsem mluvila o následování své cesty. Tohle, co od druhých mnozí egoisté bez uzardění vyžadují, to je poroba a vrcholná neúcta, také osobní gigantické ego a prostě nestoudnost.

My všichni jsme zodpovědní za stav naší planety. A kdo si po sobě neumí uklidit, je šmudla a trumbera a jako takovému se mu dříve či později, lhostejno, jak si momentálně na společenském řebříčku stojí, povede.

Nevážit si druhého, nevážit si jeho práce, nevážit si manuální práce, nevážit si duchovní práce, vážit si jen peněz a zlatého telete, to je hluboké temno.

A pořád se bavíme o vztahu! My všichni jsme STÁLE ve vztahu se vším.

Lidé se musí vrátit k jisté jednoduchosti. Samozřejmě, že nemají přestat cestovat, vyrábět, sportovat, kulturně se vyžívat, studovat, vzdělávat se mimo školu, atd. atd.. Co ale mají je, všechno to, co dělají, dělat VĚDOMĚ. Vychutnávat si to. Nechat se tím naplňovat, tvořit. TAK zpomalí. Budou spokojenější, klidnější, mírnější. A méně nároční a chtiví. Dělat věci pro efekt nikam nevede. Dělat věci pro ně samé, to má cenu.

Všichni jsme ve vleku finanční náročnosti. A to je jeden z našich největších vztahů. Je to náš vztah k hrstce vládnoucích mocipánů, které necháváme, aby si nás zotročovali.

JISTĚ, právě dnešní doba je přelomová. Mnoho organizací, spolků, společenství i jedinců intenzivně pracuje na odkrývání nepravd a ukazování toho a těch, kdo, co a proč a jak nás řídí a má v hrsti, nicméně obecná vůle po vymanění se z těchto pout pořád není nijak citelná. To lidská lhostejnost a kdekomu milejší vrabec v hrsti, než holub na střeše, pochopitelně především ale NEVĚDOMOST, způsobují, že se nám nedaří tak rychle, jak by bylo třeba, globálně zkvalitnit naše životy a planetu do slova a do písmene, osvobodit.

Popravdě, ono to vypadá, že lidé o žádnou svobodu nestojí. Například naše tak propírané EET. Já VÍM, že mnoho hospodských a dalších živnostníků, místo aby podepsali petici za její zrušení, raději zdražilo, nadávají, kudy chodí, a tak zahlcují kolektivní vědomí negativitou, ale víc nic. Ani PODPIS ! pod něco, co jim někdo přinesl až pod nos, pod něco, co ÚDAJNĚ tak moc chtěli. Chtěli?

Ne, nechtěli. Jen mít se dobře chtějí. Mít dost na své volnočasové aktivity, mít dvakrát do roka na slušnou dovolenou, mít na studia pro své děti, mít na ....

Kdo takto neuvažuje ?

Kdo takto KRÁTKOZRACE dnes neuvažuje?

Vy ? Super! A určitě tak neuvažuje člověk, který věří v Boha Jediného. Takový Jeho rozpoznává, s Ním vstupuje do kontaktu a TAK umenšuje své ego a "malé já" a díky tomu vnímá jinak. Vnímá správně. Vidí OPRAVDOVOU Skutečnost. Rozeznává ega a hluboce spící, a nemůže se s tím ztotožnit. Také nemůže nic nedělat pro obecné zlepšení. A tak pracuje na sobě v sobě, a jde stále blíž Sobě, ovlivňujíce tak všechny a vše, všem prospívajíce.

Protože OPRAVDU, bez pochopení, KDO JSEM, mi hrozí obrovské nebezpečí, že budu sobcem.

Lidé se chovají hloupě, protože nemají ponětí o spiritu, spiritualitě obecně. NEZNAJÍ SE. A tak jejich žebříčky hodnot neodrážejí hodnoty vnitřní, nýbrž ty vnější a jejich životy nejsou příkladem solidarity, spolupráce, internacionály, ale individualismu, strachu a mamonu.

Já nemám NIC proti slušnému hmotnému zabezpečení. Naopak, bez něj to nejde, ale protože VÍM, jak funguje náš svět, mám velmi mnoho proti nevědomosti.

VZTAHY.

Bez LÁSKY to nepůjde. A LÁSKA zohledňuje všechny. Ne jen vyvolené.

NIC na světě není v pořádku, co není činěno v souladu s naším vnitřním hlasem a našim svědomím. To, že někdo prohlásí, že spáchal teroristický čin, po té co mu to Bůh našeptal, to je vyjádření zmanipulovaného člověka. Který, a to bylo záměrem jeho manipulátorů, uvěřil zprostředkovanému výkladu "jeho" písma - svatého slova. Nechal se ošálit lidským lotrem, způsobil tragédii a následně svým prohlášením zapůsobil na davy lidí, které obecně poštval proti víře. Udělal tak všechno, o co jeho vůdcům šlo. A nebo to byl prostě psychicky nemocný člověk. Ale nikdy nikdy to nemohl být člověk slyšící Boží slovo jako své nejvnitřnější vlastní, tedy jako to, které je jediné vhodné a nutné následovat.

Bůh NIKDY nenavádí ke zvrácenostem, k násilí, ke způsobování utrpení. PROSTĚ N I K D Y !

Snaha současného světa Boha zprofanovat je silná. Ale proti Boží moci absolutně nicotná.

Nicméně globální nevědomost toho, že my každý JSME Bůh, je, je prostě strašidelná. Slýchávám, že psychologové a psychiatři jsou obsazeni na měsíce dopředu, že se k nim nedá objednat. Tedy pracují, že? A přesto to se společností, tvořenou vždy a pouze JEDINCI, tedy těmi jedinci, kteří k těmto odborníkům chodí, jde od desítikpěti, fofrem na neutrál z kopce. Tak co? Kde je chyba. Pracují ti psychologové a psychiatři málo, špatně? A nebo je ŠPATNÝ obsah jejich práce? Jsou to nedostatečnosti, založené na neexistujících základech?

Za B) je správně. Tyto obory neléčí podstatu, Duši, nýbrž jen, a to pouze v těch nejlepších případech, následky nevědomého chování, jednání.

NIC, nic nebude pomáhat, žádná terapie, léčení nebude dokonavé a trvalé, a ku prospěchu všech, POKUD mu nebude přítomen Bůh. Fantasmagorické? Ne! Pravda.

Jak může pomáhat lidem někdo, kdo NEVÍ, KDO JE? To je jakoby chtěl odborně a perfektně opravit motor auta člověk, který zná jen jízdní kolo.

Zákony a principy lidské existence mají HLUBOKÉ kořeny a ty jsou jasně dané. Je smutné, jak moc se lidé vzdálili i jen od těch obecně pozemských, povrchnějších. Je to děsný pohled, vidět dospělé jedince, kteří se rozzáří po té, co jim někdo, ke komu vzhlíží jako ve vzdělané autoritě, řekne i jen "Tatínku, takhle se ale ke svému synovi chovat nemůžete .... " a trochu to, v duchu POUZE obecné plytké morálky, rozvine. Je to opravdu dramatické, jak málo vychovaní lidé jsou, jak nedostatečně se umí chovat, jak mizivou mají představu o tom, jak se v jaké situaci zachovat, jak nezorientovaní v principech života jsou.

Stav naší společnosti je katastrofální.

A ti, kteří se už, obecně míněno, tak "sehli", že si došli pro radu k psychoušům, ti se ve většině případů dozvěděli jen, jak přežít, jak trýzeň zmírnit, jak se před ní schovat nebo jí utéct, ale ne, jak jí trvale odstranit.

Tak na tom jsme. TO JE STAV DNEŠNÍHO západního SVĚTA. Dejte mi sílu vstát ráno z postele a nechte mi naději, že to zvládnu a budu se mít dobře. PŘEŽÍT. To je heslo dnešních dnů. Tak, dnešních, tohoto a minulého století ... A nebo že by i těch předtím?

A tak to má podle Vás zůstat?

Podle mne NE !

Co s tím?

VZTAHY, bratři a sestry, VZTAHY.

Pěkně od začátku:

Kdo jsem? Ve Skutečnosti JSEM Bůh Sám. Jako člověk jsem souhrn záplatované deky a Vyšší moci.

Kniha Vymanit se z pout karmy

Autorka : © Phyllis Krystal

Překlad : © Dagmar Štroblová

Kapitola 1

Co je to "záplatovaná deka"?

Když mi "přišla na mysl" základní myšlenka této knihy, byla jsem opravdu překvapená. Nahlédla jsem, že si každý z nás při svém znovuzrození s sebou neseme záplatovanou deku, jež se skládá z mnoha různých zbytků látky, říkejme tomu záplaty, které všechny pocházejí z minulých životů. Ač jsem o tom pochybovala, fascinovalo mě to. Teprve mnohem později jsem jejímu významu začala opravdu rozumět.

Podle slovníku znamená "patchwork" slátaninu: "Všechno, co je pospojováno z nepravidelných, rozličných, zbytkových nebo pestrých dílů, jako např. deka, která je sešita ze zbytkových látkových záplat." Tato definice mě vrátila zpět do mého dětství, do Anglie, kde jsem začátkem 20. let (dvacátého století, poznámka překladatele) vyrůstala. Vzpomněla jsem si, jak jsem slýchávala o ženách, které se pravidelně stýkaly za tím účelem, aby takové deky šily. Obyčejně se tato setkání konávala během dne, když byly děti ve škole. Ta setkání měla sociální funkci, ženy se při nich mohly pobavit, vyměnit si recepty, popít čaj a především si odpočinout od své denní role manželky a matky.

Původně byly tyto deky vyráběny z malých zbytků látek, které pocházely ze starého oblečení. Když se nějaké oblečení již nedalo nosit, jeho ještě použitelné části se zužitkovaly tím, že se sešily do deky. Tenkrát to byla mnohem úspornější doba než dnes. V mnoha rodinách se oblečení vyspravovalo nebo přešívalo pro mladší členy rodiny, aby se mohlo nosit co nejdéle. Děvčata se ve školách učila šít a plést, vyspravovat obnošené oblečení. Bylo to normální a nikdo se nekoukal nijak divně na ty, kteří poupravené oblečení nosili na sobě. Naopak, šetrné matky se těšily uznání.

Dnes panuje taková nadnabídka zboží, že lidé jsou snadno sváděni k tomu kupovat všechno možné, co jen je jim, v obchodech, v reklamách, na internetu, nabízeno, bez ohledu na to, zda to vůbec potřebují. Opotřebení se bere jako důvod k výměně. Samozřejmě, vždyť jen tak máme důvod koupit si něco nového bez toho, abychom se i jen zamysleli, zda je to nutné a zda si to vůbec můžeme dopřát. Abychom se mohli zapojit mezi ostatní a mohli se oblékat podle módy, necháváme se nalákat nabídkou a zbavujeme se starého oblečení. Chováme se tak, obecně, všichni. Důvodem je potřeba zaimponovat ostatním či získat falešný pocit jistoty.

Naše záplatovaná deka má tedy, jak patrno, svůj prapůvod v šetrnosti, v hospodárnosti! Fungovalo to tak, že se z vyřazeného oblečení "dobré kousky" vystříhaly a štosovaly se na kupičku, dokud se nenastřádalo množství na celou deku. Pak se ty "záplaty" pospojovaly do atraktivního vzoru. Byla to, vykonávána o samotě, práce časově náročná a unavující, proto vznikaly ony "šicí kroužky". Vedle funkce sociální měly ještě tu výhodu, že si ženy mezi sebou své ústřižky vyměňovaly, a tak své deky tvořily krásně pestré.

Na deky byly použity jen ty zbytky látek, které v sobě uchovávaly "život". Vnímejme tedy, že s sebou každá lidská bytost nese symbolickou záplatovanou deku, která je seskládána dohromady z mnoha různých kousků. Náš "původ" je v obnošených kouscích ošacení, které představují různé osobnosti z minulých životů. Každý zbytek látky (díl osobnosti), který si s sebou přináší ještě něco "života", je přinášen jako pozůstatek minulosti, který v tomto životě ale bude použit jinak, protože tentokrát je to jen kousek jiného celku, ne jediné oblečení samo o sobě.

Ve snech oblečení často představuje názory, mínění, způsoby chování. Můžeme tedy naši individuální záplatovanou deku vnímat jako mnohobarevný plášť, podobný Josefovu kabátu v Bibli, jenž mu bratr tak záviděl. Naše záplatovaná deka JE souhrn našich názorů, mínění, způsobů chování a úhlů pohledu, které si neseme z minulosti.

Dost plášťů vypadá dobře, ty jsou terčem závisti, dost plášťů působí rozervaně a škaredě a na toho, kdo je nosí, je nahlíženo s despektem. K tomu, mimo tohoto pláště, máme jako svou identitu ještě své tělo. Lhostejno, zda se to vnější prezentuje jako hnusné nebo jako krásné, znázorňuje to pouze obal, schránku, ve které bydlí "pravé Já".

No, pojďme se na to podívat blíže: Látka byla vyrobena tak, že byla na tkalcovském stavu vzájemně těsně spojena nit. Slovník říká, že: "Tkaní je dovednost vyrábět látku. Dvě role příze (nebo jiného materiálu) jsou v pravém úhlu proplétány jedna s druhou. Tkalcovský stav bývá z rámů vyvedených ve dřevě, na kterých jsou pevně připevněné nitě v osnově. To je první druh příze. Špulka, neboli člunek, pak vede útkovou nit naskrz osnovou prvního typu příze, a vytváří tak látku." Útek je nit, která se provléká v příčném směru osnovou, tvoří s ní (u tkanin) společnou vazbu, stabilizuje polohu osnovních nití a zaplňuje plochu textilie. Takže každá záplatovaná deka byla vytvořena dvěma druhy příze, které jsou v pravém úhlu vzájemně proplétány, aby vznikla látka.

Schéma osnovy (1) se zatkávaným útkem (2)

Osnova nití by tedy mohla odpovídat všem minulým závislostem, činům, zvykům a reakcím, které ještě obsahují energii a "život". Útková nit jsou životní podmínky, přátelé a životní zkušenosti, kterými jsme magneticky přitahováni. To by nám mělo v tomto životě umožnit pomoci vyřešit naše konkrétní úlohy a spotřebovat energii zbytků látky, záplat, kterou jsme si s sebou přinesli z minulosti. Až bude útková nit odstraněna, nebude už více potřeba osnovy nití. Až bude práce zcela ukončena, bude záplata odstraněna. Až se naučíme lekci, rozřeší se situace, z které jsme se měli učit.

My všichni jsme náchylní k tomu pevně se držet starých vzorců chování a jednání. Obáváme se ustavičně toho nejhoršího, a tak to k sobě vábíme. Stal-li se tento vzorec rutinou, začíná bludný kruh.

Při narození svého prvního dítěte jsem, vzpomínám si, řekla, že by moc pomohlo, kdyby se miminko rodilo s návodem k použití, s takovým tím, jaké se přikládají k domácím spotřebičům atd. Dnes už vím, že se rodíme s mnohými upozorněními, s mnohými návody, ale musíme být detektivové a objevitelé, kteří je najdou a rozluští jejich význam.

Rodíme se se smlouvou, kterou máme dodržet. Je jen na nás, jak ji uplatníme. Nebude-li akceptována, někdy v budoucnu k tomu, tak, jak to dovolí okolnosti, dostaneme opět příležitost. Musíme naplnit všechny smlouvy, protože ten, kdo si je sestavil, jsme my.

Co si s sebou do každého nového života neseme a z čeho se skládá záplatovaná deka? A co více, co máme použít, abychom různé záplaty, které jsou ještě z minulých let aktivní, zpracovali?

Počítačový věk nám zjednodušuje tomu porozumět. Představme si, že se rodíme s počítačovým programem, který přitahuje zkušenosti, události, lidi a vztahy, jež nám umožňují zakončit nevyřízené události z minulých životů. Je tolik počítačů, kolik je lidí, a stojí za povšimnutí, že žádný počítač není identický s jiným. To platí i o členech rodiny, i o dvojčatech. Každý počítač je naprogramován odpovídajíc osobním životním dějinám, příběhům každého člověka, které vycházejí z jeho mnoha pobytů na Zemi. Je obecně známo, že žádní dva lidé nemají shodný otisk prstu a ani další části těla. Nepřeberné množství individuálních povahových vlastností je ohromující. Každý člověk má unikátní karmickou minulost, kterou si s sebou zčásti přináší s narozením. Ne všechny vlivy, vstupy z minulých životů, můžou být zpracovány v současnosti. Pokud ale žijeme, způsobujeme novou karmu, kterou budeme, jak to situace dovolí, zpracovávat v budoucnu. Pouze pokud dovolíme Vyššímu vědomí, aby nás použilo jako svůj nástroj, vyvarujeme se nového kosmického dluhu, který by musel být někdy v budoucnu splacen..."

Kapitola 2

Kdo, nebo Co je Vyšší vědomí ?

Často jsem dotazována, CO je ono Vyšší vědomí ? .. no, definitivní odpověď neexistuje. Tak abstraktní pojem prostě nejde vyložit slovy, zůstává mimo naše chápání.

Staletí je Vyšší vědomí přirovnáváno k plameni, k lásce, k lampě, která je skryta hluboko v každé žijící bytosti, k diamantu, k perle, k jiným drahým kamenům, nebo je nazýváno Kristus - Sám, Buddha - Sám, Atma, Baba - Sám, Vyšší já nebo Vyšší vědomí.

Ale všechna tato slova jsou jen různými označení jednoho a toho samého: jediného Jsoucna, které nemůže být ani označeno, ano popsáno. Jak tedy ale Vyšší vědomí definovat?

Skrze mou práci jsem se naučila obracet svou pozornost od vnějších událostí do Sebe, což mi umožnilo přijmout učení Vyššího vědomí. Vyšší vědomí je v každém žijícím člověku a je nesmrtelné. Je věčné, nemůže být ani poškozeno, ani jakýmkoliv způsobem omezeno. Je to Pravé Já. To se každým pobytem na Zemi inkarnuje v té chvíli, kdy vstoupí do těla, které je připraveno jako Jeho dočasný domov. Ono ví naprosto přesně, co ještě musí být naučeno a že každé nové zrození k tomu nabízí příležitost.

Vyšší vědomí během Svých četných inkarnací sesbíralo mnoho, částečně pozitivních, převážně však negativních, vlastností. PROTO došlo k oddělení: Tělo / Mysl / Ego = osobnost. Tento "obal" převzal kontrolu a koná proti pokynům Vyššího vědomí, dokonce ignoruje Jeho Existenci a identifikuje se se "schránkou".

Zcela jasně si ještě vybavuji, jak mně a mému zesnulému manželovi nabídl Sai Baba intervium : Seděli jsme na zemi a čekali na něj. Vešel, se širokým úsměvem a obraceje se k přítomným, povídá: "Víte vůbec, že jste kráčející svatyně?" Říkali jsme si, že jde o rozmarný projev a ač jsem konstatovala, že mne tak trefné vyjádření nikdy nenapadlo, bezprostředně mi nedocházelo, JAK správné je. Samozřejmě, že je Tělo/Duch - celek svatyně, ve které přebývá Bůh - Sám, Nejvyšší, který je Jedinou realitou. Proto musíme udržovat naší svatyni zvenku i zevnitř čistou. Tím pro Pravé Já připravíme příhodné místo, aby Ono bylo uctíváno a my s Ním v daný čas mohli splynout.

Abychom toto poselství ještě víc procítili, sdělil nám Baba při jednom jiném interviu, že nejsme hříšníci, že jsme Bůh. S intenzivním, pronikavým pohledem se ke mně obrátil a řekl: "Paní Krystal, řekněte: JSEM Bůh." Nebyla jsem jen užaslá, nýbrž absolutně šokovaná. Vyrostla jsem v tradici anglikánské církve a bývalo by bylo tvrdě ztrestáno, odvážila-li bych se tato slova vyslovit. Všechno, co jsem mohla říci, bylo:"Nemůžu". Jenže to Bába neakceptoval, a trval na svém, opakujíce:" Řekněte to." Zkoušela jsem uposlechnout, ale všechno, co jsem ze sebe vydolovala, byl šepot, který Ho však neuspokojil a tak mne znovu nabádal, abych to vyslovila. Konečně jsem posbírala veškerou odvahu, abych ta slova řekl, on ale opáčil:" Hlasitěji". Opakovala jsem to tak dlouho, dokud nebyl spokojen. Svou neústupností se mi Baba pokusil odhalit mou pravou identitu, stejně jako pravou identitu každého dalšího přítomného. My všichni jsme Bůh a jednoho dne budeme spojeni s Pravým Já, v Něm rozpuštěni, pokud Mu dovolíme, používat nás jako Svůj nástroj tak, aby naše a Jeho vůle byla tatáž a vzájemně se neoddělovala.

Lidé se mne ptávají, jak mohou přijít s Vyšším vědomím do kontaktu, jsou-li o Jeho existenci přesvědčeni. Ke vstoupení do spojení se svým Pravým Já doporučuji cvičení Májka.

( konec citace z knihy Vymanit se z pout karmy )

Cvičení Májka je součástí Pracovního sešitu Metody Phyllis Krystal, který nabízím k zakoupení, potažmo je u mne Cvičení k pořízení i jako jednotlivý List z Pracovního sešitu.

Každopádně, kdo se neřídí vedením Vyššího vědomí, kdo od Něj nečerpá informace, odpovědi na své otázky vč. rad například i pro své klienty a každý, kdo Jej prostě ignoruje, ten je velmi nevědomý a na samém začátku svého návratu Domů. Co je míněno oním Domovem, to se píše i ve vložených kapitolách výše. Obecně je tento termín dnes velice rozšířen a označuje vyšší vibrace, Lásku bezpodmínečnou, Samu od Sebe tvořivou. Lehkost bytí vyšších dimenzí. Pro někoho ale i pohled "za" oponu, máju, iluzi a svou vlastní dále vyslanou evoluci.

Nicméně, zpátky na Zem. Do prostoru, ve kterém se nalézá zarážející množství nevědomých, nevěřících bytostí, které, vláčeny svými nástroji - egem, myslí, tělem a záplatovanou dekou, doslova funí pod jejich nánosem a náporem, ale vystrčit hlavu z této kápě, to se jim zrovna nechce.

Jsou ve Tmě, a z tohoto prostoru tvoří i své vztahy.

A spolu s nimi i svou realitu. Udělala jsem tu zkušenost, že lidi hodně lžou. Jak se tak neustále honí za hmotným zabezpečením a vytvářením "rezerv" pro své živobytí, mnozí ze sebe dělají mnohem větší chudáky, než jak chudí opravdu jsou. Stěžují si na kdeco, a přitom objektivně se jim ale vede velice dobře. Furt jak jim schází peníze, a najednou se dozvíte, že staví dům, zařizují dítěti nový pokojíček bytelným nábytkem ze dřeva, za týden poletí na týden do Emirátů, pořídili si nové auto, kabelku, kozačky, zlatý prsten ... mám pokračovat? Lidi baví dělat ze sebe chudinky. Litovat se a lhát je takový národní sport.

Mlžení a překrucování skutečností napomáhá nepřehlednosti obecné situace a maří práci lidí, kteří s otevřeným Srdcem pracují na kolektivním zlepšení.

Pořád jsme na houpačce duality. Ale DOBRO ZVÍTĚZÍ.

Znásobeně. Neboť i veškerá negativita bude v ně transformována. Žádná energie nikdy nikam nemizí. Tedy vše, co "temného" ze sebe Božskému Já předám, Ono do Lásky, tudíž Dobra, TRANSFORMUJE. Božské Já dělá, když Mu v napojení na Ně, odevzdáváme ze sebe všechno, všechno, co je jakkoliv bolavé a negativní, dvě věci najednou. Za prvé v nás po bolesti a negativitě zůstávající prázdná místa léčí a regeneruje, revitalizuje, tedy nabíjí naší přirozenou vitální vibrací, a za druhé ono vše, co z nás sejme, v Sobě přeměňuje na Světlo a Lásku a ty opět zpětně posílá nám. Nám všem.

I proto KAŽDÝ člověk, který se s Já propojuje, prospívá celku. Je zodpovědností každého z nás, zbavit sám sebe veškeré v sobě nashromážděné negativity. Všichni to budeme, jednou, nakonec, muset udělat. Všichni.

Kniha Vymanit se z pout karmy

Autorka : © Phyllis Krystal

Překlad : © Dagmar Štroblová

Kapitola 8

Jak nám "záplaty" pomáhají rozluštit, vyřešit karmu

Každá záplata se rovná magnetu, který přitahuje to, co potřebujeme pro náš učební proces. Obklopuje nás kolem dokola lidmi, nemocemi, událostmi, příhodami, zkušenostmi a vším, co nás v životě potkává. Energie však nemůže být odstraněna ze všech zbytků látky v jediném životě. Závisí na našich postojích, mínění, přijetí, stanovisku, ochotě a připravenosti, zda budeme ony různé životní okolnosti, poměry a podmínky akceptovat, či zda potlačíme, zavrhneme to, co se můžeme z jednotlivých záplat naučit. Každý člověk má, dle svého postoje, konkrétní měřítka na svobodnu vůli. Můžeme se například učit z mnoha rozličných zkušeností, můžeme se jim ale i stavět na odpor, vzdorovat jim a upřednostnit některé tak, abychom si nadále stýskali, želeli a vzpírali se osudu, Bohu či Univerzu. Ano, tak, jak nám Sathya Sai Baba říká, musí ruka, jež psala scénář našeho života, jej opět zničit. Je na nás ptát se po významu každé události, příhody, zauzlení, hledat důvod a přestat dávat vinu za náš osud jiným lidem či vnějším autoritám. Jen my sami jsme zodpovědní za vše, co se nám v životě stane.

Akceptovat tuto lekci je pro většinu lidí krajně obtížné. Všichni raději hledáme chyby na druhých místo toho, abychom je přijali a odpovídajícím způsobem s nimi zacházeli. Jenže my musíme být připraveni ptát se sami sebe, co ještě se máme naučit a co jsme se v minulých životech naučit opomenuli.

Přistoupíme-li tak k našemu osudu, měli bychom se potom porozhlédnout po událostech a lidech, kteří by nám mohli pomoci rozvinout pozitivnější vlastnosti. Jakmile rozeznáme, že naše takzvané problémy jsou ve skutečnosti příležitosti k učení se, zjistíme, že se rozpustila záplata. Až budou všechny záplaty odstraněny či až bude spotřebována všechna v nich uložená živá energie, stane se viditelným světlo, kterým ve skutečnosti jsme a kterým jsme vždy byli, a my obdržíme schopnost projevit všem lidem, které na své životní pouti potkáváme, lásku našeho pravého Já.

Nedávno ( 90-tá léta 20tého stolení, poznámka překladatele) jsem dostala zprávu, že měl Yogananda říci, že o své znovuzrození usilovalo v druhé polovině dvacátého století mnoho duší. Neboť tím by obdržely možnost zpracovat karmu vícero životů, a ne jen jednoho života, v jednom životě. Tento výrok, toto svědectví objasňuje, proč je tolik lidí konfrontováno se spoustou těžkých problémů, s kterými si musí poradit, ať už jsou psychického, duševního, alkoholického, emočního či spirituálního druhu.

To by také mohl být jeden z důvodů, proč Sathya Sai Baba v této epoše světových dějin přijal lidskou podobu, podobně jako v minulosti v podobných analogicky krizových časech jiní Avatarové a velcí Mistři, kteří přišli zpět na Zemi.

Místo toho, abychom se nechali deprimovat událostmi, přestaňme hořekovat a nic nepodnikat pro zlepšení naší životní situace a prosme Vyšší vědomí o sílu, s níž se budeme moci lépe naučit naložit s každým problémem, který se vyskytne. Pouze, prosíme-li o pomoc z vnitřního přesvědčení, obdržíme sílu a moudrost, životní zkušenost, na vyřešení onoho problému. Sesypeme-li se ale, zhroutíme-li se ze sebelítosti, nikam nepokročíme a budeme nadále zbytečně trpět, až budeme jednou absolutně neschopní pomoci si sami. Vše, veškerá stanoviska ke všemu, co jsme se do té doby naučili, se musí radikálně změnit. Otázka: "Proč já?" musí být odstraněna a nahrazena otázkou: "Co se z toho můžu naučit?" nebo: "Jak to můžu s pomocí Vyššího vědomí vyřešit?" Postoj změněný tímto způsobem nás ochrání před depresemi a bezmocností, což jsou atributy znemožňující řešení jakéhokoliv problému.

Toto cvičení můžeme pokládat za hledání pokladu, ke kterému jsme dostali konkrétní návod. Budeme-li následovat tento návod nebo značení, můžeme onen poklad vykopat a sebe osvobodit od následků našich minulých činů. Můžou tím být odstraněny některé záplaty, které jsme si s sebou z minulosti přinesli. Život se stane dobrodružným, neboť my nevíme, jakou záplatu budeme zpracovávat příště.

Vzhledem k tomu, že každá záplata pochází z minulého života, kdy duše ještě pobývala v jiném fyzickém těle, tvoří kombinace této záplaty z oněch mnoha minulých životů novou tělesnou osobu či záplatovanou deku. Naučíme-li se ale dnes lekci, kterou jsme v minulých životech propásli, nabízí se nám příležitost spotřebovat energii zůstávající v každém zbytku látky. Až bude život či energie obsažená v záplatě spotřebována, odpadne jako stará kůže či obnošený kus látky, takže už bude zbývat jen málo záplat a zatemněné světlo Vyššího vědomí bude moci zase plně zazářit. Tento proces se může protáhnout skrze mnoho životních poutí, zvláště pokud se v životě vybudovaly nové záplaty a zároveň je ještě spousta starých "žijících".

Tato teorie mnoho lidí zastrašuje. Cítí se přetíženi tou enormní úlohou a bezmocně vzdávají každý pokus postavit se k ní čelem. Život nás ale konfrontuje zpravidla právě s těmi okolnostmi, které nám umožňují odstranit přinejmenším některé zbytky látky. To je nevědomý proces, který může být uzavřen až po mnoha životech.

Aspekty dnešní Kaly - Yugy, železných časů bojů, hádek, pří, válek, svárů, sporů, nepohody, pokrytectví, lichocení, přetvářky a licoměrnosti, vypadají jako doba negativní, jsou ale přesně tím předpokladem, který vytváří tlak na nás samé a vede nás k tomu buď urychlit proces našeho zrání a naše učební procesy, anebo zhynout. Bohudík je dnes spousta metod, které pomáhají uvědomělým a sebekritickým lidem odstraňovat staré záplaty. Jen tak se učíme porozumět tomu, co jsme se v minulých životech nenaučili.

Aby se mohlo projevit pravé Já, či Vyšší vědomí, musí být všechny obaly (přirovnávané ke stínítkům lampy) sestaveny tak, aby mohlo světlo zářit v celé záři. Je-li toho docíleno, mluvíme o iluminaci, osvícení či seberealizaci. Teprve pak může světlo nebo Vyšší vědomí působit v životě člověka a ego ztratí svou moc.

Metoda, která se mi před mnoha lety znenadání zjevila, může tento proces podpořit. Není metodou jedinou. Avšak způsobí, je-li aplikována pravidelně, že se bude ukazovat jedna záplata za druhou. Nejde až tak o to, zda tato metoda vede k osvícení, jako spíše o učební proces, který zahájí. Naši plnou pozornost nepotřebuje až tak cíl sám, nýbrž ona cesta k němu, neboť vedeni čistým srdcem povedou nás tato cvičení krok za krokem k jednotě s Vyšším vědomím. Tohoto cíle nemůžeme dosáhnout ani přímo a bez úsilí, bez námahy, a ani velkým skokem.

Cvičení, která jsou popsána v knize "Odstranit vnitřní pouta", můžou pomoci lidem osvobodit se od mnoha zbytků látky, které jsou dědictvím minulých způsobů chování. Budou-li tyto zbytky látky, jež zatemňují a zahalují pravé Já, odstraněny, může se pravé Já lehčeji odhalit a obdržet své právoplatné místo v našem životě jako jediný hodnověrný, bezpečný a spolehlivý Mistr. Když se svědomitě, zodpovědně ujmeme jednotlivých záplat, které zatemňují naše světlo, můžeme toto světlo opět nechat zazářit.

Jsou různé možnosti, jak se pustit do pohledu na nesčíslné, povětšinou nevědomé vrstvy, které byly sesbírány po mnoho našich životů. Tyto vrstvy nás nutí ke znovuzrozování, dokud se od nich neosvobodíme. Pak, až se od nich osvobodíme, se budeme moci státi tím, kým jsme, kým jsme vždy byli, ačkoliv jsme o naší pravé identitě do té doby nic nevěděli.

Právě onen denní rostoucí, zvyšující se stres může lidi "nakopnout", aby se vysvobodili ze své letargie. Každý nový život nám nabízí tuto možnost. Náš současný život nás může hnát přes naše slabosti a problémy dopředu na této naší cestě z nefalšované frustrace. Zvítězit nad ní a stresem nám budou pomáhat právě mnohé naše problémy.

Během jedné meditace mi byla představena mantra, která může tento proces úspěšně podporovat. Zní: "Důvěra, odevzdání, přijetí." Můžeme vědomě "podat, obětovat" naši osobní vůli Vyššímu vědomí. Vzhledem k tomu, že Ono široce přesahuje naši vlastní ohraničenou osobnost, můžeme Mu "důvěřovat", že nám dá přesně to, co pro svůj vývoj potřebujeme. Žádáme-li to opravdu, pak musíme "přijímat" to, co dostáváme. Toto cvičení spustí návrat k našemu zdroji, počátku, od něhož jsme už dlouho odděleni. Jakmile se svěříme Jeho vedení a dovolíme Mu, aby žilo skrze nás, otevřou se nám mnohé nepředvídatelné možnosti, které nás jednou vyvedou z temnoty, kterou vytvořilo naše ego, vstříc světlu, našemu pravému Já.

Trvá však nebezpečí, že přání po osvícení bude tak silné, že se pokusíme, místo abychom odklízeli všechny překážky, vzbudit zdání, že jsme osvícení, ačkoliv stále následujeme diktát ega. Takoví lidé si s sebou nesou svoji domýšlivou spiritualitu jako hodnostní odznak či jako masku. Nemá žádný význam nechat svítit světlo z venku či je používat jako roli či masku, neboť z toho se zrodí jen další stínítko lampy či doplňková záplatovaná deka, která bude ukrývat staré vzorce chování a skrývat světlo.

Nejčastěji nám není známo, kdo opravdu jsme. Od dětství nás učili pokládat za opravdivou osobu naše tělo, rozum a osobnost. Měli bychom najít zrcadlo, ve kterém bychom mohli rozpoznat všechny vnější záplaty, které máme odstranit, aby se mohlo vyjevit Vyšší vědomí. Nápomocné jsou sny, aby nám poskytly náhledy do našich hlubokých vrstev.

Kapitola 9

Jak mohou být záplaty odstraněny

Jak již víme, přinášíme si s sebou do každého nového života záplatovanou deku, která se skládá z různých aspektů minulých životů, které samy v sobě ještě skrývají "život". Ukazují nám, co ještě se máme naučit. Dříve než je můžeme odstranit, musíme si jich býti vědomi. A abychom toho docílili, prosme Vyšší vědomí, aby bylo naším výhradním učitelem.

Tato úloha není příjemná. Nikdo nepřiznává rád své vlastní chyby. Většina lidí je skrývá. Popíráme jejich existenci a nalháváme sobě i ostatním, že jsme tak nevinní, jak čerstvě napadnutý sníh. Copak to je za chyby, které si nechceme přiznat? Každý člověk má jiné chyby. Vyplývají ze zbytků látek, které jsme si, na úrovni Vyššího vědomí, přinesli ke zpracování do tohoto života.

Rozšířenými nedostatky jsou : vztek, zlost, zuřivost, žárlivost, řevnivost, závist, žádostivost, dychtivost, chtíč, lakota, nenasytnost, pýcha, chlouba, ješitnost, samolibost, strach, panovačnost, agresivita, egoismus, sobectví, lenost, zahálčivost, netečnost, konzervativnost a mnoho dalších. Analyzujeme-li tyto nedostatky, zjišťujeme, že všechny zapříčinila přání, a nebo jsou se přáními ve spojitosti. Buď něco chceme, rádi bychom něco, nebo někoho, a nebo se pokoušíme něčeho, a nebo někoho vyvarovat.

V žádném případě bychom se neměli pokoušet zaměstnávat se všemi chybami najednou. Takový úkol by nás odradil, a vedlo by to jen k tomu, že bychom jej přesunuli na neurčito nebo přinejmenším do budoucího času, který by se nám zdál vhodný. Na to, abychom mohli rozkrýt a odložit tyto nepříjemné vlastnosti, máme nápomocnou metodu. Potřebujeme k tomu pestré listy papíru či kartičky :

Vyber si kartičku určité barvy, a jakmile si uvědomíš negativní pocit, napiš jej na ní.

Závist by mohla být napsaná na zelené kartě, což by odpovídalo rčení : zezelenal závistí, žárlivost na žluté, neboť obvykle bývá spojována se žlutou barvou, strach na bílou, neboť strachy lidé zpopelaví, vztek, zlost na červené, protože většině lidí vžene vztek krev do obličeje, atd.

Aby ses nepřetížil, je radno začít ponejprve jedním citovým hnutím. Každý člověk má ke zpracování jiné emoce. Sepiš si ty své, podle toho, jak je výše uvedeno a připojuj další a další.

Lidé, kteří se často vyskytují ve Tvých snech, mohou ztělesňovat nevědomé zbytky látek, kterým bys měl věnovat pozornost. Každá postava ze snu doručuje tomu, komu se ve snu zjevila poselství a může tudíž být použita jako zrcadlo k rozeznání záplaty. Zdá-li se Ti o někom, kdo je vzteklý, zlostný, žárlivý, závistivý, nepřející nebo má nějaký jiný špatný zvyk, přezkoumej, zda ty sám nereaguješ právě tak, a zda Ti toto tvé chování bylo známo dříve, než Tě na ně sen upozornil.

( konec citace z knihy Vymanit se z pout karmy)

Bezvěrcům střední Evropy povětšinou není známo, že spolu s nimi, respektive s tím, co za sebe považují, EXISTUJE ještě "někdo úplně jiný", jejich VLASTNÍ PRAVÉ JÁ. Stejně tak pořád ještě převládá nedostatek povědomí o minulých, resp. souběžných, životech.

Naše lineární vnímání vyžaduje posloupnost a "aby to dávalo smysl". Mluvíme tedy o inkarnacích, minulosti a budoucnosti, Skutečnost je však taková, že VŠE se děje současně a ten, kdo to vše ovlivňuje, když ono to na sebe vzájemně neustále působí a samo sebe tvaruje, jsme my! A VŽDY, ať už vnímáme lineárně či souběžně, vždy to, co právě jsme a žijeme, je výsledek a důsledek vší vzájemnosti z oněch neviditelných míst. A budeme se tu prodírat tak dlouho, dokud neodstraníme všechna stínítka naší Lampy Já Sám a tak nedocílíme naší vlastní iluminace - osvícení, lépe řečeno SVÍCENÍ.

Všichni se musíme vrátit, a jiná Cesta, než přes Boha není...

Tento fakt je nejvyšší čas ozřejmovat ve všech terapiích, ve všech společnostech, které se věnují sociální práci a psychologii, ve všech oblastech pomoci.

Já netvrdím, že v oboru psychologie a psychiatrie není dost excelentních odborníků. Ale tvrdím, že POKUD v jejich praxi není přítomen Bůh, Jeho akceptace a přizvání, nejsou zúčastnění v kořenech problému. Mohou být blízko, tak ona dlouholetá práce lidmi, zkušenosti, přirozená schopnost rozumět druhým a znát možnosti řešení atd., to jsou kvality nejednoho akademika z oboru psychoJ , ale u "jádrapudla" bez Boží přítomnosti nejsou. PROTOŽE nejsou u Sebe. NEJSOU se svou pravou podstatou. A DOKUD lidé nebudou seznamování sami se Sebou, je to jen běhání po povrchu. Lhostejno, jak kvalitní.

Mohou dostat nesčíslně fundovaných rad, návodů. Na své chování, jednání, život. Ale nedostanou to nejdůležitější - informaci o tom, že jsou kompetentní hledat odpovědi na všechny své otázky V sobě, neboť JSOU Bůh. Nedozví se, že jsou DOSPĚLÍ, resp. jak si tento fakt znovu uvědomit a žít jej.

Stejně tak jim nebude sděleno, že nejdůležitější sebepráce je práce v nevědomí, neboť to je z největšího dílu řídí. A že tato část jich samých musí být přetvořena Bohem.

K docílení trvalého progresu musí být změněn náš vnitřní program a to ne myslí a egem, vůlí či disciplínou, nýbrž vyšší silou, naší Pravou podstatou.

My všichni jsme si rovni. My všichni jsme STEJNÍ. A my všichni se vracíme k sobě. Tu na Zemi máme jedinou pravou jistotu - naše vnitřní vedení a jediného pravého vychovatele - své Božské Já. Všichni ostatní jsou jen Jeho nástroji a za takové by se též měli považovat.

Nikdo není víc či méně než kdokoliv druhý, a všichni jsme ve stálé vzájemnosti.

Zákony vědomé psychologie jsou prvotní zákony naší existence. Vědomá psychologie nemusí na nic přicházet. Nebádá, nedělá výzkumy, dlouholetá zjišťování. Nemá statistiky ani teorie, téze. Nepozoruje lidi, jejich způsoby, chování, jednání. Akce a reakce. Nedělá závěry, nevyvozuje důsledky. Netvoří profily a typy. Nepřemýšlí nad tím, co je pro koho dobré. Ona všechno, co lidé jsou a co je pro ně nejlepší, PROSTĚ VÍ. Je to Vědomí Samo prezentované VĚDOMÝMI psychology. Vědomá psychologie VÍ o Bohu a Božskosti každého z nás a je v takové úrovni vědomí, že jednoduše Ví, co, jak a proč.

Je daleko před rozumovým vnímáním.

A MUSÍ se dostat do popředí v oboru psychologie, psychoterapie, psychiatrie a sociální věda. Musí se rychle dostat do povědomí společnosti a začít být akceptována, neřku-li vážena.

Ne kvůli uplatnění VĚDOMÝCH psychologů, ale PROTOŽE svět nečeká. Doba nazrála.

Moc moc lidí lelkovalo, na míle vzdáleni od své Pravé podstaty, či alespoň ponětí o Ní. Jenže to se musí neuvěřitelně rychle změnit. Je to utrpení nebo Ráj. Taková je dnes situace. Už není čas hrát si na nezralé špunty, kteří si mohou dovolit kdeco.

Vztahy, jako učební lekce i učitelé sami plní svou funkci stoprocentně, skvěle.

A kdo se neobrátí ke svému vnitřnímu prameni moudrosti a všeho-co-je, neprojde. Dokud Já neřekne "Dost" a nevezme si takového žáčka do parády.

Já to tak zařídí. Z LÁSKY k takovému studentovi. Nemůže jej pustit do dalšího ročníku. Kvůli němu! Aby tam netrpěl pro nedostatečné základy. Ale Já také ochrání každého z nás před osobní kalamitou nezralosti. Opakovat ročník můžeme x-krát. Ne však do nekonečna. A pro lidstvo nyní nadešel čas, kdy Já dostrká o třídu výš každého ....

Už žádné výmluvy nepomohou, neznalost neomlouvá.

To nejsou výhružky.

To je realita.

Lidé by obecně rádi věci protahovali do nekonečna a se vším se babrali. Ale čas takového způsobu existence prostě končí.

Mnozí jsme rodiče. No řekněte, kdyby Vaše zcela zdravé dítě nosilo ještě v pěti letech plínku, nezačli byste to řešit a jednoduše mu jí nevzali? Vztekej se a lísej, jak chceš? Moudrý rodič a Božské Já mají rozum J ... pro dobro svého dítěte, jen to pro něj nejlepší ...

Tedy pro dobro společnosti, celku, světa na planetě Zemi, přichází doba, kdy Bůh Sám testuje každé své dítě a zjišťuje, jak připraveno na návrat k Sobě je.

A bude čím dál tím víc vystrkovat do popředí jedince, skupiny a spolky, kteří jsou s Ním ve spojení, kteří jsou si Jeho vědomi a s Ním se v sobě shledávají i ztotožňují.

Zraje nám doba, kdy se začíná rozpouštět veškeré rozdělení náboženství Jediného, způsobené církvemi, a respektovaná i přijímaná začíná být Jediná víra, víra v Dobro.

"Přicházím rozžehnout svítilnu Lásky ve vašich srdcích, aby den ode dne svítila stále větším jasem. Nepřišel jsem, abych zviditelnil nějakou sektu, vyznání či věc, ani abych shromažďoval příznivce pro nějakou doktrínu. Přišel jsem, abych vám řekl o univerzální jednotné víře, o cestě Lásky. Věřte, že všechna srdce jsou motivována Jedním a Jediným Bohem, že všechna jména všech jazyků a všech tvarů, která může člověk pojmout, označují Jednoho a Jediného Boha. Kultivujte jednotu všech lidí všech vyznání, všech zemí a všech kontinentů. Toto je poselství Lásky, které přináším."

( Sai Baba, Promluva ze 4.7.1968 ) ,

" Je pouze jediná společenská kasta, kasta lidství. Je pouze jediné náboženství, náboženství lásky. Je pouze jediný jazyk, jazyk srdce. Je pouze jediný Bůh a Ten je přítomen všude."

( Sai Baba, Promluva z 25.12.1985 )

A tato internacionála, prosta církevních dogmat a přednasta-vení, presentovaná a reprezentovaná výše zmiňovanými vědomými jedinci, ta už začíná znít. Její tóny slyší Matka Země i hluboký Vesmír. A oni rezonují zpátky. Vyšší vibrace se již potkávají na naší planetě a dál rozezvučují srdíčka slyšících. Revoluce Lásky je tu.

Nikdo jí neunikne. PROTO je nejvyšší čas, aby každý nastoupil Cestu vnitřní očisty a sebepoznání. Protože LÁSKA, LÁSKA, ta je bez ega. A tak tu, na Zemi, pro egoisty už nebude místo ... Je pravdou, že jen láska proměňuje, a mnoho mnoho Duší se zachrání prostě přítomnosti Světla svého okolí, ale kdo nebude ochoten změnám se přizpůsobit, ten bude opravdu sám sobě škodit. A součástí celosvětových změn JE přijetí VLASTNÍ Božskosti. Cestou objevení a přiznání se k Božskému Já obecně.

Tohle je zákonitost a posloupnost, kterou nic nic nic na celém světě, žádný řád, teorie, věda NIKDY nezmění, lhostejno, jak moc o nich nemají ani tušení. TUDY jde a půjde náš vývoj a tudy především už letíme.

Když lakmusem naší dospělosti a vnitřní zralosti, naší egaprostosti a Lásky jsou naše VZTAHY ...

Náš nejdůležitější vztah je vztah k Bohu. Naše důvěra v Něj, ve svůj vnitřní hlas a jeho následování. Tento vztah je v přímé souvislosti i úměře s naší sebeúctou a sebeláskou. A je předurčením našeho vztahu ke všem ostatním a všemu ostatnímu. Je tím, kdo nás zbavil zášti, závisti, žárlivosti, strachu, chtění, vzteku a egoistického vnímání osobního vlastnictví.

Je také je tím, kdo nás naučil vážit si sebe sama a nad nikoho se nepovyšovat, určitě ale také pod nikoho se neponižovat.

Tento vztah je pro mnohé prvním vztahem, který tu, po našem narození, ztrácíme. A pro každého je vztahem, který tu MUSÍME, abychom se neztratili ve věčnosti, opět najít.

Je to vztah absolutní důvěry a jistoty, pevnosti a neochvějnosti. Je to vztah základní a je to vztah k Sobě.

Jaký mám vztah k Sobě, takový mám vztah k sobě. A tak jsem otevřený životu a vlastnímu právu na důstojný život.

Vidíte ?

Tedy náš vztah k Bohu je i otázkou naší vlastní osobní odvahy a statečnosti měnit společenská status quo.

A měnit, ZMĚNIT, zaběhnuté způsoby existence, automatické nevědomé způsoby existence, tedy způsoby ještě stále aktivní a existující, je NEZBYTNĚ nutné.

Moje nová kniha, která již s otevřeným Srdcem čeká na stvoření, se jmenuje Rájovník. Osobně už se celou bytostí cítím "tam". Po 47letech mučení, života na hony vzdáleného tomu, co považuji za normální a přirozené, jsem se, a mnozí další, úplně oddělila od NESMYSLU, kterým je existence ve 3D snové realitě. Realitě plné ega, a tak bolestí, útlaku, zvěrstev. Již se tu nevnímám. Ale fyzicky tu jsem. Jako představitelka Nové země. Jako mimozemšťan, který přistál. Na Zemi, která věděl, že existuje. Jen je jí třeba snést (na) místo původní matrice.

V tyto dny se SNÁŠÍME, PLNI LÁSKY, na naší Zemi. Je čas na nové pořádky, nové, mnohem pružnější a plynulejší, tvárnější systémy. Je čas přivítat galaktickou rodinu a začít po našem.

Nikoho to neomezí, nikoho to neohrozí. Jen ega dostanou na frak. Konečně, hurááááááá.

Rozplyne se NESMYSL. Vše, co není v souladu s Božím řádem, se rozpustí. Lidé, kteří hlásali, že věrnost je výmysl chorého mozku, buď přehodnotí skrze svá Srdce tyto své proklamace, nebo spláčou nad výdělkem.

NESMYSL je VŠECHNO, co NENÍ LÁSKA.

Nesmysl je myslet si, že nejsem zodpovědný za své vjemy, pocity, emoce, myšlenky, slova, skutky.

Nesmysl je myslet si, že se mi nevrátí, co činím.

Nesmysl je být sobecký.

Nesmysl je nevšímat si svých negativních vlastností, netransformovat je.

Nesmysl je považovat se za tělo.

Nesmysl je odmítat pravidla života.

Nesmysl je nevěřit si.

Nesmysl je bát se.

Nesmysl je neznat svou hodnotu.

Nesmysl je NEVĚDĚT, že já JSEM Já, jediné, všude se nacházející, všeprostupující, vševidící, všeznající a všemohoucí, nezničitelné, nepoškoditelné Já.

Nesmysl je nevěřit v Boha a nehledat Jej V sobě.

Nesmysl je ztotožňovat se s egem a myslí, se smysly.

Nesmysl je neradovat se.

Nesmysl je nemilovat.

Nesmysl je jít s hlavou skloněnou a rýt v zemi vlastním nosem.

Nesmysl je nepostavit se se vší klidnou silou zlu a zlovůli.

Nesmysl je spát, když už svítá den.

Nesmysl je svlékat kalhoty, když brod je v nedohlednu.

Nesmysl je sebelítost a apatie.

Nesmysl je nesnažit se zlepšit sám sebe.

Nesmysl je nevědět, že jsme všichni v sobě navzájem obsaženi a i proto od sebe ani na myšlenku neodděleni.

Nesmysl je vidět se jako individuum na nikom nezávislé.

Nesmysl je nevnímat svět jako zrcadlo našich niter.

Nesmysl je nechtít ono zrcadlo nádherně vyčistit.

Nesmysl je nepřevzít plnou zodpovědnost za svůj život.

Nesmysl je nepodat svůj život Bohu, tomu Jedinému, který jej ve Skutečnosti řídí a má pod kontrolou.

Nesmysl je všechno, co NENÍ LÁSKA.

A to, co Láska JE, to se dá pouze žít. Existuje jen jeden jediný typ Lásky. Láska absolutní. Bezpodmínečná. Egaprostá. Láska Božská.

Všem nám je tato Láska vlastní a dostupná. Abychom jí ale žili, abychom jí BYLI, musíme se vnitřně zaléčit, očistit. A to na nejhlubší úrovni. Tak odpadnou všechny "záplaty" a zbyde Pravda, zbydeme MY.

Abychom se vrátili k Sobě, MUSÍME ze sebe v sobě odstranit všechno, všechno, co nás předurčuje mimo naší Podstatu.

A to je práce.

A je NESMYSL domnívat se, že krátkodobá.

Nesmysl bude existovat tak dlouho, dokud nedovolíme, aby vše začlo dostávat smysl.

Smyslem je důstojný lidský život v rovnosti a svornosti, spolupráci plné tvůrčího tvoření a přirozené pracovitosti.

Prostor na tento způsob bytí tu již je.

Pustí do sebe každého, kdo se zbaví všech NESMYSLŮ.

Abyste si udělali obrázek o tom, co to, NESMYSL, je, napsala jsem tuto knihu.

Bude-li Vám přínosem, těší mě.

Nebude-li, také mne těší.

Vím, že Pravé Já už se postará, aby každý tak, jak jde jeho čas, jednou, jednou musel to, co sděluji slyšet i pochopit, zrealizovat.

A raduji se v sobě a s každým, s kým již tančíme na planetě Nová Země, prožívám nádherné naplnění, kasírujíce tak odměnu za vše, co jsem pro sebe a všechny na své Cestě Domů vykonala.

KAŽDÝ se dříve či později vrátí do vyšších vibrací. Pochopivši nesmysl, dá mu všechno smysl.

Jsme Doma. Všichni jsme si tu nekonečně drazí. Láska teče nerušeně a přirozeně a rozdává všude vůkol vše, CO JE. Tedy radost, štěstí, zdraví, hojnost. Nikdo nic nechce a všichni všechno dostávají. Ráj, onen vytoužený Ráj, vítá své obyvatele. A stará realita mizí na linii času jako poslední stín, když i ten nakonec schlamstne nádherné živé transformující Světlo.

A tak pořád dokola, v nekonečné věčnosti, věčné nekonečnosti toho, co jsme si schopni sebe-uvědomit.

Jak je to DOOPRAVDY, to ví jen Bůh J

Radujme se proto, veselme, ze všeho, co právě žijeme. Skrze nás Bůh boří a tvoří Sám Sebe. To nejlepší z nás v Něm zůstává a expanduje jako evoluce vyslanou linií jedné existence v oceánu neomezeného všebytí.

Naše vnímání je moc omezené na to, nahlédnout za rohy času, jedno však můžeme vždy : být šťastni v Tady a Teď a TAK tvořit zdárnou, krásnou budoucnost ... dokud tu jsme ...

Dosud tu jsme ...

Pojďme všichni společně, plni smyslu, s vyrovnanými, vyladěnými, vibračně zvýšenými smysly, žít náš krásný Sen o Zemi zářivé a třpytící se, plné nádherných zářivých dětí, které Jí milují, o Ni pečují a s Ní žijí v souladu, když ani technickou stránku života nijak nepotlačují, naopak vítají ji a všechnu vyspělou techniku na podporu všeho života používají.

Jsme mocné bytosti Světla. Pojďme si hrát.

Je čas.

NAMASTE