Tomu neutečeš ...

Přehledná a podrobná kniha o veškerém našem fungování. Také ještě i o Metodě Phyllis Krystal. V knize jsou uváděny aktivní odkazy, které ale již neplatí. Nicméně, jejich obsah je v dalších publikacích, např. v Pracovním sešitě - Manuálu ke knihám Phyllis Krystal o její Metodě, který je dostupný u mne, a o který si stačí napsat, nebo např. i ve VŠEbrožurce.

CELÁ KNIHA , DOKONČENA 21.09.2016

Tato publikace je majetkem paní Dagmar Štroblové. Její šíření, a to jak jí celé, tak i jen jejích dílčích částí, NENÍ DOVOLENO

v případě zájmu však jako informaci o knize uveďte aktivní odkaz na tuto stránku

© Dagmar Štroblová, 2016, všechna práva vyhrazena

Kniha "Tomu neutečeš ..."

Jinak také moje pojednání o Metodě Phyllis Krystal, psáno od ledna 2016

Opravdu dost jsem toho o Metodě Phyllis Krystal napsala ve své Zpovědi fascinované pozemšťanky. Nicméně, i tak to bylo jen okrajové seznámení nás s ní, jen velmi hrubý náčrt jejích geniálních možností a schopností.

Sama jsem fenomenálností tohoto léčebného prostředku, tohoto nástroje na naše dokonavé osvobození, této Příležitosti k vlastní spáse, sama jsem jí ještě stále zaraženě šokována.

Stejně tak jsem ale zaskočena překážkami, které mi brání prostě a jednoduše jí předložit a zůstat u ní přišpendlena. Neustále jsem konfrontována se svody a záludnostmi, které mne pořád zas a znovu, nutí hledat důvody jedinečnosti této Metody. Všechny důvody, včetně všech tak velmi těžko uchopitelných niancí, hlubinností a zásadností, které právě tuhle Metodu činí nejlepší a Božskou.

Jako vždy, to absolutně nejlepší je také absolutně nejjednodušší.

Jenže jednoduchost je genialita, vrchol.

A tak se na něj šplhám, denně konfrontována s vnějším světem plným VŠEHO. Ano, VŠEHO a podléhaje své povaze, ustupuji automaticky té šílené přetlakované směsici a intuitivně se stahuji držet svou pozici tichého titána, který všechnu tu vřavu prostě podrží, zatímco sebe jako aktivního konatele postaví stranou.

Tím se připravuji o prostor na klidné bádání Metody Phyllis Krystal, a dělám ze sebe přehnaně dumavého hledajícího, čímž sebe samu degraduju a rozmělňuju.

Můj největší problém je přirozenost. Opravdu, moje přirozenost mne celý život nutí hledat odpověď na otázku, PROČ cítím, že s tím, tím, tím a tím není něco, třeba´s i jen něco nepatrňounce malinkato v pořádku? A tak se, místo toho, abych se spokojila s již věděným, starám o definování neuchopitelného a uchopování hluboce spodních čistě zavětřených proudů, které mistrně maskovány nesou právě onu rozdílnost, právě ten DŮVOD toho, že to, co zrovna tak hlubině nahlížím opravdu není není třebas jen ze zlomku procenta tím nejlepším a že to tudíž opravdu mohu, s klidem, projít, nechat za sebou, opustit a jít dál zas zpět k Phyllis a, a to především, k sobě, k sobě a tak sebe víc a víc přijímat, víc a víc si sebe samu uvědomovat a tím i cenit, prostě sebe samu si dovolovat.

Co Metodu Phyllis Krystal znám, dotírá na mne esoterika. Ale já nepředstavuji Metodu Phyllis Krystal jako esoterickou metodu. Že jí fenomény, které v sobě obsahuje - Bůh, nevědomí, karma - řadí ke spirituální rodině, to ještě neznamená, že ztratila rozum, že unikla z běžného života, že odvádí od Středu a limituje naše běžné fungování.

Metoda Phyllis Krystal necílí k naturstylu ani k primitivnímu čarodějnictví. Naopak. Metoda Phyllis Krystal vrací do prostor Vyššího = pozitivně tvůrčího VĚDOMÍ, tam, kde se vše děje Samo od Sebe, tam, kde je klid a mír, blaženost, Láska.

Metoda Phyllis Krystal neřeší žádné cykly, ani ženské ani mužské, ani planetární, ani vesmírné, neřeší žádné kruhy. Neřeší tajemno, nezavádí do zavádějících pojetí fyzična a sexuality, neozřejmuje dokonce ani čakry, ani kvantovost, nic. Je jí to fuk. Fuk, protože ona je jak chráněná Cesta návratu do Vyššího vědomí. Je jak tunel vnějším pelmelem vedoucí přímo do místa plného sebeosvobození. Je to nástroj určený k pochopení významu slova lidskost. Je to výtah do lepších, protože vědomějších, časů jedince (a tak) i společnosti. Je to věž s vrcholem osvícení.

Umožňuje souběžný plynulý růst morální a duchovní síly člověka. A TAK jej rozpomíná na sebe sama a z milosti Pravého Já i na Sebe Sama. A to je něco, protože, ať se to jeví složité, a nebo snad prosté ? my JSME Bůh, pořád, pořád, i když o tom vůbec nevíme ...

Bůh Láska Mír Pravda Spravedlnost Nenásilí

Ať je to všechno jak chce - pro mne např. je to vše ze všeho nejvíce Sen ! a PROJEKCE, P R O J E K C E - my fakt nikdo nevíme, o čem to všechno je, tedy ať je to jak chce, JSME LIDÉ, lidé a ti mají a chtějí žít důstojně, radostně a pospolitě.

A to mohou opravdu jen, zbaví-li se ega, toho zasloužilého hlídacího psa, který je chrání v obecně i individuálně primitivních časech, avšak v časech blíže a blíže Jednotě už prostě nemá co dělat. PROTO jsem takovým zastáncem a proklamátorem LÁSKY. Ono není těžké být inteligentní, ale být moudrým, to je dárek sobě samému, to je meta, lavička na Cestě Vzestupu. A být moudrým ZNAMENÁ vidět, vědět a přesto - proto - nad - pod to všechno MILOVAT. M I L O V A T, BÝT v Jednotě. My JSME Jeden. Vše je o zrcadlech.

Naše emotivnost ukazuje nám samotným, zda zrcadlo odráží naše nevyřízené aspekty, čili hodnotíme, a nebo zda jen konstatujeme. A ve všech situacích nám zas a jen spočívání v Jednotě umožňuje rozpoznat, kdy vnímané taktně sdělit a kdy smlčet .....

A i tohle - imunita vůči vnějšímu světu - je součástí, nedílnou podmínkou našeho morálně- duchovního růstu a nemá cenu dohadovat se, co je šik spirituální a kdy jsem a kdy nejsem vyspělá duchovní bytost. Plošná pravidla, ač existují, mají své individuální výjimky a samotná událost ( karma ) je nejpravější odpovědí. Jistě, i s následky toho, co už jsme ze sebe ve formě emoce, myšlenky, slova, či skutku vypustili, můžeme "čarovat", ale to dělá málokdo. Obecně se málo ví, že my lidé dokážeme stáhnout námi vyslané energie zpět dřív, než jak šíp zasáhnou cíl. Ono není divu, že toto "zpětné volání své vlastní energie" praktikuje jen hrstka vědomých. Takto konat, to vyžaduje silné uvědomění a schopnost procítit si své činy až k pokání, které samo vyšle nádhernou omluvu a smaže náš prohřešek.

Celý život se učíme taktu. A ve správný čas mluvit - konat x mlčet - nekonat, Celý život se učíme také být chrabří. Celý život zvyšujeme své Sebe-uvědomění.

Je to PROCES. Proces sám o sobě tak složitý, že nechápu, já jsem opravdu fascinovaná tím, že jej paní Phyllis Krystal dokázala obejmout a strčit do nemnoha Cvičení a rituálů, jejichž každodenní praktikování člověka prostě, jak by jej neslo mimo všechny nástrahy vnějšího světa, táhne do prostoru Blaženosti.

Když sama říkám, že se dlouhodobě nechávám pohltit vnějšími lapači, mám tím na mysli, že právě svou vlastní prací - vstupováním do "každého závanu", že právě tím se objevuji. Že TAK nalézám slova pro svou přirozenost. Že TAK konfrontuji sebe se sebou a vlastně tím docházím i k sebeocenění. Já každý takový "závan" procházím jak černou díru. Nechávám se jí pohltit, abych z ní na jejím druhém konci vylezla sebeujištěná o svém původním vjemu, který mne k této odbočce vedl. Ujištěná a ještě více Realizovaná.

Protože pro lidi jako jsem já, je naše přirozenost samozřejmostí a v tomto světě máme problém neponižovat se skrze automaticky vydedukovanou nutnost chovat se jako 3D člověk = jako naprogramovaný robot neschopný i neochotný dělat věci mnohem jednodušeji, za použití "nadstandardních schopností otevřeného čistého Srdce", pro něj nově.

V dnešním světě praktikuje nepřeberně mágů. Každý mág má ale hodnotu jen a pouze, je-li LÁSKOU, všichni ostatní jsou nějakým podílem černí ....

A přesto nemusí být nutně zřetelně ani vědomě zlí. A dokonce jsou upřímně přesvědčeni, že mají pomáhat lidem a také tak činí. Jenže je především balamutí. Svádí je na svou Cestu objevování tajemna, rozmělňování se v esoterice.

A že je dnešní svět totálně přeplněný nejrůznějšími směry a proudy, z nichž 99% je jen nepatrně a pro 99,9% lidí nerozpoznatelně, zavádějících, je pak hrozná fuška zanalyzovat je všechny a tak najít fundované důvody pro to, proč se jak švec držet svého kopyta, proč právě mne tohle kopyto absolutně oslovilo a proč je jak nejlépe dovedu, mám popsat a odkrýt všem a každému, koho také magneticky přitáhne.

Proto se budu snažit na těchto stránkách přesně svým způsobem a stylem, odkrýt Metodu Phyllis Krystal a sebe, a bude mi potěšením, bude-li se Vám tu líbit, budete-li se tu bavit a budete-li odtud odcházet vnitřně jakkoliv obohaceni.

Moje pojednání o Metodě Phyllis Krystal tedy pokračuje příště, když teď sem ještě vložím psaní o sobě, ať je mé představení kompletní a to, co říkám výše i srozumitelnější a podložené :-)

Namaste milovaní ....

Dobrý den. Jmenuji se Dagmar Štroblová

a jsem prostě žena. Jsem, jaká jsem, a taková se přijímám, taková jsem na sebe od narození zvyklá :-)

Jsem Celistvá. Jsem bytost plnosti a rovnováhy, domestikovaná pozemšťanka :-) . Mám 100% aktivní rozlišovací schopnost. Educare. J S E M i VĚDOMÍ hlubinné psychologie,

JSEM vysoce V Ě D O M Á. Domnívám se, že jsem normální :-)

Můj horoskop to vyjádřil následovně : (zdroj astrorozboru Najdise.cz a Astromat.cz )

( horoskop vypočítaný ze dne a času narození ctím. To je fakt, popis, tací prostě JSME. A život pak máme jako PŘÍLEŽITOST na to, transformovat negativní aspekty a upevnit a ještě více rozvinout ty pozitivní. To jsem dělala a dělám, samozřejmě, i já. I v mém horoskopu jsou údaje o vlastnostech a nastaveních, které bylo - je třeba uzřít a proměnit )

Podle "běžného" horoskopu jsem březnová vodní citová Ryba, s ascendentem v ohnivém intuitivním Střelci a Lunou ve vzdušném myslícím Vodnáři.

Má (já :-)) schopnost vnímat potřeby lidí. Dokáže být neosobním způsobem přátelský vůči všem lidem, VODNÁŘ NA HROTU 3.DOMU = Zrozenec je schopen své myšlenky vykládat poutavým a duchaplným způsobem. Má bleskové intuitivní nápady, které také umí prakticky zhodnotit. Má pokrokové myšlení, ale trvá na tom, že ideje musí mít praktickou funkci, která se opírá o dlouhodobě ověřené hodnoty. Lidskost je pro něho důležitá - těmi hodnotami je míněno absolutně hodnoty etické, mravní a morální, hodnoty láska, pravda, nenásilí, spravedlnost a mír. Správné chování. Jsem citlivá na anarchii a hloupost všeho druhu a okamžitě jí rozpoznávám.

K tomu mám, díky postavení Býka ve svém horoskopu zvláštní zálibu pro odvahu, kterou pokládá za estetickou a uměleckou záležitost :-). Také se vmém horoskopu uvádí, že : Zrozenci hodně pomáhá jeho nadání a schopnost rozpoznávat hodnoty, které jiní přehlédnou. Má schopnost podporovat rozvoj talentu u jiných lidí. :-)

Venuši mám v Rybách ( absolutní Láska. Princip lásky zde nachází největší rozvinutí. Projevuje lidem hodně sympatie a účastenství. Má zvláštní schopnost chápat pocity lidí)

Myšlení, komunikace, intelekt a učení = Merkur - mám ve Vodnáři = Pravdu uznává zrozenec - já - jako důležité kritérium. Vaše mysl prochází procesy, jež jsou "napojené" na takzvanou Universální mysl, takže věci vnímáte tak, že to ostatním připadá vysoce nepravděpodobné - dokonce podivné - protože se to často příčí citové náklonnosti nebo morálním postojům vaší rodiny, přátel, kolegů atd. ... Vaše mysl má určitý sklon k umíněnosti, jenž je nezbytnou součástí smyslu pro Pravdu, pro pochopení, jaké jsou věci doopravdy. Konečně, toto je způsob, jak pravda nakonec pronikne na povrch. Mohli byste být považováni za součást týmu, který se snaží představit takový druh myšlení, který přichází s Novým věkem - věkem Vodnáře. Vyhovuje vám práce, která má něco společného s odhalováním pravdy anebo vám umožní vidět co nejvíce, například psychologie, astrologie, astronomie, přírodní vědy, hromadné sdělovací prostředky a všechna povolání humanitního zaměření. ... jste naladěni na Univerzální mysl a její myšlenky. Už dnes je vám jasné, jak budou ostatní přemýšlet zítra. Je pro vás výzvou sdělit tu vizi, pomoci ostatním vidět život z nestranného pohledu, nehledě na jejich osobní naděje a obavy - anebo pochopit, že tyto naděje a obavy nejsou tak osobní, jak se domnívali!

Váš nadšený zájem o všechny nové a pravdivé věci s sebou nese to, že pro vaši mysl je velmi nepohodlné žít ve lži. I ten nejjemnější stín pokrytectví u vás nebo u jiných je něco, co se snažíte rázně odstranit.

Pluto mám v Panně, v 9. domě

Pluto v devátém domu, domu vyššího myšlení, poukazuje na potřebu pochopit podstatu přírodních sil a lidstva. Člověk bude mít dobře vyvinuté duševní schopnosti a bude mít zájem o přetvoření a obnovení legálních, morálních, školních nebo filozofických institucí a systémů. Bude mít schopnost postřehnout příčiny problémů v širším společenském řádu. V této oblasti bude mít pronikavou intuici a rozhled.

Bude to člověk se silně vyvinutým smyslem pro spravedlnost, který nebude snášet křivdu nebo pokrytectví....

Cherióna v Beranu a ve 4.domě ( Cheirón je asteroid mezi Saturnem a Uranem. Jeho oběžná dráha je však velmi neobvyklá a představuje jakýsi duhový most mezi Saturnem a Uranem, mezi světem hmoty a ducha.

Cheirón nás učí, jak v sobě objevit léčivou mysl.

Cheirón v Beranu

Při Cheirónovi v Beranu je dominantním rysem hledání identity. Kdo jsem? Proč jsem tady? Co ode mne všichni chtějí? Tyto otázky se stanou otázkami života a smrti a zrozenec nemá stání, dokud na ně nenalezne odpověď. Dobrými příklady tohoto jsou Carlos Castaneda, C.G.Jung, Aleister Crowley...

Cheirónova přítomnost ve čtvrtém domě značí, že hluboké léčení nitra přichází ze spojení s kořeny. Zkušenost z prvních tří domů - poznání, kým jsem, nalezení způsobu, jak se úspěšně spojit s okolím, a objev způsobu, jak se integrovat - se promítá v Cheirónu postaveném v tomto domě a osoba s touto pozicí se musí ponořit do nejhlubšího kořenového systému vlastního Já, aby znovu a důkladněji zodpověděla otázku, kým vlastně je. Spojení s kořeny stromu života souvisí s léčením planety, protože nejsme na světě sami. Cheirón vládne ekologii a léčení těla i ducha a ve čtvrtém domě se tento vliv může velice dobře rozvinout. Tento druh léčení je pro naši dobu tím úplně ze všech nejdůležitějším, protože každý kdo léčí sám sebe, léčí současně i naši planetu).

Severní uzel - Severní vzestupný lunární uzel v Rybách naznačuje, že člověk má konat spirituální službu pro lidstvo, zprostředkovávat jiným lidem světlo, které nalezl... Do této skupiny patří Gurdjieff a Edgar Cayce, kteří mají stejnou filozofii a vizionářské nadání.

Také mám, určeno vzájemným postavením merkura a neptuna, schopnost zjistit nevědomé pohnutky jiných lidí a tím získat vhled do jejich činnosti a motivace....

atd. atd. atd ...

O dalších mých kvalitách a aspektech pojednávají i následující určení, každé ze svého úhlu pohledu, svých priorit a zohlednění :

Podle indiánského horoskopu jsem vlk =

Tyto zrozence ovlivňuje vodní živel (cit, emoce, empatie, duševno). Vládne jim pak vítr severní, který s sebou přináší uzdravení a obnovu. V evropské kultuře bylo toto zvíře štvancem, který byl určen k záhubě. Vlk byl znamením ďábla, v pohádkách představoval zlo, jeho tesáky znamenaly smrt. V indiánské mytologii byl asi "nejpoužívanější" bytostí, objevuje se v mnoha historkách, příbězích. Byl uctíván pro jeho nadpřirozené a mystické schopnosti. Míval velký význam při šamanských a kouzelnických rituálech. Představoval tajemnou stránku života.

Lidé narození v totemu Vlka - v Kruhu Země poslední znamení intuitivně vycítí potřeby druhých, dokážou pochopit a pomoct.

Podle čínského pes

Podle stromůmluvy - keltského horoskopu - jsem vrba =

"Vrba" se dokáže velmi dobře vcítit do situace druhých. Je velmi dobrým psychologem

"Vrby" jsou citlivé a velice intuitivní. Jejich životním principem je tolerance. To jim dává sílu a umožňuje uskutečňovat životní sny. Nejsou to však žádní snílci. Vrby jsou velice vnímavé na signály nevědomí, jež za každodenním předstíráním odhalují základní pravdu. Je to znamení s největším přístupem k podvědomému a mystickému. Jsou to emocionální idealisté. Takzvaným "rozumným" lidem připadá jejich chování chaotické a nevysvětlitelné, ale vrby nad těmito většinou samozvanými realisty vynikají precizním uvažováním a vytrvalostí.

Podle numerologie dne narození ( Číslo dne narození určuje, jak se chováme KAŽDODENNĚ ) jsem velekněz. ( Však mě také okamžitě oslovila jedna z opravdu mála knih, která jsem na jakékoliv duchovní = esoterické, magické, kvantové fyziky téma kdy četla., a sice kniha paní Elisabeth Haich Zasvěcení - taky pak Sexuální síla a jóga ! ) = MÁM atributy velekněžky.

Psychické číslo 5

Základem vzpomínek všech zrozenců v pětce je neotřesitelné vědomí vlastní hodnoty.

Dalo by se to shrnout větou: Důstojnost člověka je nedotknutelná.
Psychické číslo 5 jsou to rození intelektuálové. Mají velmi bystrý rozum, umí jej používat a to také nepřetržitě dělají. Jsou rychlí a pohotoví, často reagují impulzivně. Psychické pětky jsou nadány velkou intuicí. Je to číslo intelektu a písemného i ústního projevu.

Den narození pět - uskutečněná vůle

Téma: Jen jediný hlas je hodný následování: hlas mého srdce.

Motto: Svoboda skrze disciplínu!

Úkol: Zaobírej se učením duchovních mistrů. Připrav se na setkání se svým vnitřním duchovním mistrem. Jdi víc do hloubky,méně "do šířky".

Symboly: Pátá sephira na Stromě života Geburah - Přísnost a

Důstojnost tě vede tak, abys ses varovala žít podle přísloví: Vodu káže a víno pije. Je to sephira zasvěcení - Velekněz žehná všem bez rozdílu. Pravý Mistr nikoho nesoudí.

Pátá arkána Tarotu: Velekněz býval ve starověku vysokým hodnostářem, který dohlížel na dodržování rituálů, střežil tradici a jako učitel předával vědění dalším generacím. Představoval spojovací článek mezi lidmi a vyšší mocí. Vládl věděním, k němuž prostí lidé neměli buď vůbec žádný, anebo pouze omezený přístup. V cyklu 22 velkých arkán znamená tento symbol duchovní aspekt mužství, jak jej představuje živel vzduchu. Symbolizuje vědění a moudrost jako základní hodnoty života.

Citát: "Člověk se narodil svobodný, a přesto vězí všude v řetězech."
( Jean-Jacques Rousseau ) (Zdroj "Novoucestou.cz" prostřednictvím "Moje pravdy", původně vše FB )

Podle numerologie životního čísla jsem "padlý" anděl - vůz.

Jsem indigo, minimálně :-) =

K tomu, abych okamžitě diagnostikovala či znala radu nepotřebovala žádné neviditelné průvodce, ani karty a další pomocníky. Nač prostředníci, když vše je v nás ? :-)

Také jsem to, co by Kryon ( vibrace magnetické energie, kterou Já "posílá" do ucha panu Lee Carroll ) nazval "Starou duší", jen ještě komplexnější, Kryonova charakteristika Starých duší mi stačí tak do jednétřetiny výšky dá se tak říci, pak už je to jen - ale taková jsem se narodila už do tohoho vtělení, ne příště, jak Ty předkládáš .... ( krom toho, já na Duše, a vsadila bych se že ani Kryon :-), jako na něco samostatného, existujícího jako ohraničené individum, NEVĚŘÍM. Nicméně, VĚŘÍM na "efekt letadla - pyramidy", na stálý vývoj jedince a tak i celku, v Tady a Teď nelineárního času až do splynutí s Já - nebudu to dál rozebírat, má to MNOHO rovin, toto mé triviální vyjádření se vztahuje výhradně k prostě prostému člověčenství :-) )

Jsem velmi Celistvá.

Jsem plně věřící, jistá si svým a všech, vlastním Božstvím. Jsem ve spojení i prolnutí s Pravým Já, Jemu odevzdaná, důvěřující i přijímající, v Něm se spatřující i Uvědomující.

A TOUŽÍM dojít Domů, až DOMŮ, a být zas LÁSKA, LÁSKA, LÁSKA čistá, bezbřehá, egaprostá, naprostá. Být osvícené Vědomí Samo. Jako šíp, který byl vystřelený do terče ánanda ( blaženost ), když přesně do jeho Středu se nakonec zabodl.

O tom, jak jsem letěla, jak se cítím nyní a o všem možném dalším bude tato kniha.

JAK JEN JE TO FASCINUJÍCÍ,. Jak je očividně náš nejvyšší Potenciál předem připraven. Jak jen se rodíme se smlouvou, kterou máme splnit, za účelem čehož dostáváme v životě přesně to, co k tomuto potřebujeme.

Já osobně jsem silně citlivá na omezování osobní svobody, na manipulaci. Ale že právě to, a s tím si ruku v ruce chodící anarchie, našemu světu vládne, převzala jsem tuto karmu a narodila se hlavně tatínkovi, ale i mamince, jejichž uzurpátorské povahy a energetická stavba, mojí vlastní svobodu úplně paralyzovaly.

Na tom není nic špatného, to je život v nižších vibracích, v prostorách méně otevřeného vědomí, ve 3D realitě. To je aspekt, který ten, kdož si jej v sobě uvědomí, musí, chce-li prožít svůj život svébytně, zpracovat - transformovat. Horší je, že já jsem v době, kdy jsem vyrůstala a vlastně do cca třicátéhosedmého roku věku tohoto mého života, neměla k dispozici nijakou metodiku - návod, jak se z onoho sevření vymotat. Jak se přestat bát reakcí na sebe samu, názorů na mne, postojů vůči mně. Jak se přestat nechat ovládat a řídit svými nejbližšími, jak se zbavit STRACHU ze života.

A tak byl můj život celkem peklo.

Když se tak rozhlížím kolem sebe, je mi jasné, že ne každý je tak silně jako já a vodní znamení ( i v jednotlivých planetách ) obecně, náchylný a otevřený tomu, nechat se příbuznými a celkově druhými lidmi zotročovat a podléhat jim. Znám nesčetně lidí, kterým jsou jejich rodiče a všichni, co by je chtěli jakkoliv určovat, úplně ukradení. Ale nikdo není zcela prost určité - konkrétní dominance cizího vlivu, a mnohdy právě ti, kteří se tváří jako neovlivnitelní, prostě jen maskují svá zavřená, protože moc bolavá Srdíčka. No já jsem jasná utopistka empatka a rozpor mezi mou vnitřní přirozeností a pokyny mých rodičů mne hnal do ústraní. Tedy jsem se, jako každý takový, obrátila do svého nitra a žila svůj snový svět.

Samozřejmě, že i to se v průběhu života ukázalo jako nezbytné a přesně potřebné, protože mi to dost poodkrylo pofidérnost tvrzení o jediné realitě a mnoho dalšího, z čehož zas jasně vyplývá, že v životě se opravdu ničím neplýtvá ani není žádný nedostatek, že vše se vším souvisí a má dvě strany a že všechno zlé je pro něco dobré, když obojí je v sobě obsažené. Že vše, co prožíváme je prostě v plánu, za účelem jehož plnění dostáváme v životě vždy to pro nás absolutně nejlepší, no v době, kdy jsem se třásla i jen proto, že se taťka vrátil z práce, jsem takto neuvažovala. To mě zajímalo jen to, jak se stát úplně neviditelnou, jak zmizet, jak vysublimovat a nezavdávat příčiny ke komunikaci ani konfrontaci.

Když to dneska píši, sama tomu, že jsem se takhle někdy cítila, vůbec nemůžu uvěřit. Zdá se mi to TAK nepravděpodobné. Je to vzdálené jako ... fantazie. A přitom tak to opravdu bylo.

Děsila jsem se svého tatínka a neměla k tomu skoro žádný objektivní důvod. Můj taťka byl už i v té době prostě fajn. Měl normálně kámoše, normálně chodil na fotbal a na hokej, normálně se pohyboval po domě i po okolí, opravdu objektivně byl vlastně hodnej, určitě víc, než spousta otců mých spolužáků či kamarádů, nebo i jen sousedů, kteří např. obecně se vědělo, mlátili své manželky, chlastali, chodili za ženskými atd. atd.

Problém byl v subjektivitě, v tom, jak jsem svého tátu vnímala já. Pro mne taťka byl tím, co se výstižně nazývá negativní rodičovský archetyp, který Metoda Phyllis Krystal excelentně rychle a snadno trvale rozpouští - transformuje, ničí, nicméně jako takový byl pro mne můj táta ten, jehož energie mne přemohla a přemáhala tak moc, že mne paralyzovala. Ať byl objektivně jaký jen chtěl. Energie VZPOMÍNKY ! Naše vzájemné spojení ( !!! s p o j e n í ) je vyjádřeno tarotem -nedali si citovou svobodu. A to mluví za vše.

Mezi námi protékala ocelově pevná spojení, díky kterým jsme vzájemně byli jak dva k sobě uvázaní psi, jak v jednom vězení zavření z donucení cely protivníci, jak nevědomí odevzdaní štvanci, kteří si to, jak na sebe působí min. z jedné poloviny - ze strany otce, ani neuvědomují, nebo jim to nepřipadá vůbec divné, nenormální, nevhodné, uzurpátorské, neslušné a podobně ... .

V realitě se to projevovalo tak, že jsem pro trochu klidu zaražená, jaksi šokovaná i zraněná ve své bezelstnosti, zastrčila sebe v sobě hodně dospod, dozadu a jak loutka plnila min. většinu příkazů a rad svých rodičů

Obou. Protože, samozřejmě, maminka má v téhle hře také přesně to své nejlepší vlastní místo. Atmosféru, energetickou polévku, prostředí ve všech slova smyslech, které si buď osvojujeme, nebo proti němu rebelujeme, vytváří oba rodiče. Rodiče tvoří energetiku našeho života a my pak dle vlastního nejsilnějšího potenciálu, způsoby chování, jednání, myšlení, celkový projev svých rodičů, buďto používáme nebo odkládáme, ztráceje sebe sama. Někdy jsem četla titul knihy : "Vraždíte Mozarta" ... tak to to přesně vystihuje. To, co majorita rodičů dělá svým dětem ... potlačí je samé natolik, že je zničí. A dnešní "italská a přírodněstylová benevolence" to vše dokoná :-)

POKUD ... se nestane to nejlepší, tedy to, že dostaneme návod, jak se tohoto napojení na druhého člověka, jak se ho zbavit. Trvale, s kořeny. Popravdě, my se, chceme-li žít svébytný život, MUSÍME zbavit všech našich vnitřních pout a vazeb a to ještě v souběžném odevzdání sebe sama Pravému Já, ale protože to je proces, protože to nejde najednou, mluvím nyní o tom prvním kroku - vůbec si tuto nutnost uvědomit, rozhodnou se pro ní, a udělat to.

POKUD to neuděláme, nejsme svobodní. Druhý - druzí jsou stále našimi siamskými přísavkami a my jsme stále vedeni, řízeni, ponoukáni, motivováni, programováni, ovládáni, vláčeni, manipulováni a to mnohdy vzájemně a aniž bychom si to my a oni sami uvědomovali! Jsme prostě nerozlučný páreček, jehož dílečky na sebe mají tak obrovský vliv, že to bere dech.

Ona nás k sobě poutající pouta a vazby nás omezují, stísňují, limitují, blokují, potlačují, předurčují mimo Pravé Já. Berou nám pravou identitu i vítr z plachet. Zbavují nás svobody projevu, života.

A protože jsou z největší části v našem nevědomí, ani to nevíme! NEUVĚDOMUJEME SI TO. To, že se teď, právě teď chovám z prostoru strachu a ne volnosti. Že právě teď nepronáším svůj názor, nýbrž tvrzení dědící se v mé biologické rodině, nebo mezi autoritativními osobami, které na mne mají dominantní vliv. Že právě teď jsem jen papoušek či opička, hlupáček, který se něco prostě jen odposlechem či obkoukáním naučil, a nebo, v důsledku reakcí na své dřívější sobě přirozeně vlastní projevy a způsoby tento postoj - chování až myšlení třeba i jako projev pudu sebezáchovy, zvolil.

Ve svém vlastním zájmu SE MUSÍME v sobě samých zbavit pout a vazeb s druhými lidmi. Následně pak i pout a vazeb k rozličným způsobům našeho nevědomého života. Ale s lidmi začínáme, protože tak zničíme ona vodítka a druzí nad námi ztratí moc této prodloužené ruky. Samozřejmě, že se jim to, dle druhu a typu spojení, nemusí vůbec líbit, a také proto se po tzv. Odpoutání důrazně doporučuje zaujmout k odpoutané osobě co nejméně osobní postoj, ale ať už se tomu brání nebo to vítají, jde o nás. A protože toto probíhá vždy zásadně pod vedením Božského Já, naše nově vyzískané chování a postoje jsou dříve či později ( opět dle individuálního zaneřádění vnitřku ) čistě pozitivní, nikomu neubližující, naopak všemu a všem v tom nejlepším slova i skutku smyslu prospívající a tudíž vítané, transformující.

Uvolnění, které s sebou tento proces nese je mnohdy nepopsatelné i předtím nepředstavitelné. Zároveň samovolně zvyšuje vlastní radost ( neboť eliminoval strachy a sebenenávist v rozličných podobách ) a vitalitu, a pro mnohé se tím poprvé v životě otevřou dveře k opravdovým osobním projevům nebo vlastnímu "dovolování si", jaké si doslova neuměl ani představit. Každý tímto získá více vnitřní svobody, praktikuje-li pravidelně a postupně, tak nakonec dokonce plné osvobození.

Snad nikdo dnes už nemůže nevědět, že osvobození přichází jen a jedině z vnitřku.

A že jen psychicky zdravý člověk může vést zdravý život.

Prvním krokem k tomuto zdraví je zničení vnitřních pout a vazeb, kterými jsme spoutáni s lidmi, primárně s rodiči a vychovateli, následně pak se všemi důležitými. Když souběžně můžeme - máme pracovat předepsanými postupy zároveň i na jiných fenoménech, např. na svých vlastnostech, emocích a podobně.

Bez vnitřní svobody nemůžeme udělat ani svobodný krok. Bez vnitřní svobody nemůžeme prožít svůj život sami za sebe. A když se v životě nenecháváme vést Pravým Já, pak jej nemůžeme prožít ani vědomě.

Je to spojené.

Metoda Phyllis Krystal to vystihla geniálně. A stejně geniálně umožňuje vše to zrealizovat.

Odpoutání se od osob, kterým jsme se narodili a které na nás měly vliv v průběhu našeho dětství a dospívání je důležité až nezbytné nejen proto, abychom se osamostatnili, nýbrž i proto, abychom v nich, v těch lidech, mohli konečně sebeupřímně a objektivně uzřít své vlastní vlastnosti, způsoby chování, jednání, myšlení. Své vlastní postoje či rebelie. I třeba právě vůči nim, vůči těm, od kterých jsme se vnitřně odpoutali. A abychom už těmto lidem jako od nich odpoutaní nemohli nic zazlívat. Abychom jim nemohli předhazovat naše vlastní vnitřní aspekty, které nám oni zrcadlí, jako něco, co nám na nich vadí, jako něco, co nás od nich odrazuje, jako něco, kvůli čemu se s nimi snad ani nechceme stýkat či kvůli čemu se cítíme nepatřičně. Abychom už těmto našim zrcadlům jako od nich odpoutaní nemohli vyčítat, že kvůli nim nedokážeme milovat sami sebe. Jako od nich odpoutaní jim už nemůžeme vytýkat, čeho se na nás dopustili, co máme kvůli nim díky genetice taky atd., , To co ale můžeme a máme je všechno to, co bychom tak rádi svalili a hodili na ně, konečně sebeuznale sebepřiznat sami sobě jako něco, co my ! nosíme v sobě. Když se sebekriticky zanalyzujeme, jsme připraveni všechno to, co v nás není Láska, postupně, pod vedením božského Já, transformovat v aspekty pozitivní, prospěšné.

Koukat se na svou rodinu, to je jak stát před zrcadlem, když vše, vše co na - v nich mne jakkoliv emočně vybočuje, jinými slovy vše, nač reaguji nepřiměřeně, emočně zabarveně, je ve mně samotné/m aktivní. Ta má reakce sama mi to oznámí.

Může to být tak, že reaguji nepřiměřeně z důvodu mé vlastní emoce, jako například vztek na dané chování, zloba atd., spojené s oním konkrétním fenoménem, ale i pod tím je jeho přítomnost ve mně samotné a obyčejné popírání této pravdy.

Svět je grandiózním zrcadlem a svatí jsou nedotknutelní. Prosté.

To, že je naše okolí naším obrazem, kdekdo neuznává, zato moudrý pustí potřebu to řešit a nechat si to dokazovat a podívá se do sebe, když dříve či později musí uznat, že nejjednodušší způsob, jak poznat sám sebe je pozorovat své rodiče a nejbližší a své postřehy si, třeba i formou literárního útvaru, zapisovat. Tak může svá zjištění porovnat se sebou a konfrontovat se s tím, do jaké míry je či není to, co vnímá na těchto druhých v něm samém aktivní, živé. Přičemž záludností v tom jsou projevené druhé strany mince, protože právě ony jsou často právě rebelií na odmítané rodičovské vzory a vzorce.

Ale to už je otázka sebepráce, Cesta a vždy jí musí předcházet SVOBODA, VOLNOST, ODPOUTANOST od všech a všeho, co nás určuje mimo Pravé Já.

I proto je to náročný dlouhodobý proces, vyžadující pravidelnou každodennost.

Neznamená však, že přestaneme žít, jen začneme žít vědoměji. A to stejně musíme dříve či později všichni.

Takže proč nezačít už teď ? Vlastně takhle neděláme nic jiného, než že odkrýváme a vlastní sebeprací následně umenšujeme své ego. Zjišťujeme, že před tím jsme žili jak cirkusová zvířátka, když teď už ale bereme svůj osud do svých rukou. V podstatě tímto způsobem krom jiného také zjemňujeme svou nedůtklivost a sebestřednost, jsme méně vztahovační, dotýkaví, odmítaví i odmítající.

Připouštíme, že ač se nám to nezdá, možná na té Marry něco je :-) , a když mi ten/ a říká, že ale i já jsem taková/ý jako moje máma, táta, manžel, manželka, že na tom tedy asi také něco bude a minimálně se nad tím dokážeme nepodrážděně zamyslet.

A, všímáte si ? - vůbec se nezaobíráme druhými jako takovými! Není to žádné vyřizování karmických účtů a já nevím co všechno, jaké podivné konstelace, minulosti atd. Nenene, jen přítomnost, jen tento život, jen naše osobní nitra ... Uzřelá prostřednictvím druhých. Kdyby třeba i největších nepřátel. Miluj své nepřátele .. znáte, že ? :-) namaste

Způsoby, jak to pak následně zpracovat a transformovat do Světla, Lásky a Pozitivity jsou dané, to není žádné objevování Ameriky a z Boží milosti ani vůbec nic náročného a nějak zásadněji vyčerpávajícího. Metoda Phyllis Krystal tyto návody má a předkládá je, stačí si pro ně sáhnout a začít je používat.

VŽDY tak pak činíme pod vedením - v přítomnosti Božského Já.

A v nevědomí.

Znám dost lidí, kteří celý svůj živo říkají :"Moc dobře si pamatuju, že tohle dělala moje máma - můj táta, babička,dědeček :-) a já se rozhodl/a, že se tak v životě chovat nebudu", nebo takové to : "Zažil jsem působení této emoce ( např. žárlivosti, závisti, vzteku a pod. ) a tak mi překážela, že jsem si jí zakázal/a" nebo :"Volil jsem své postoje a chování úměrně profitu" atd. atd. Jenže to není dospělé stanovisko, vědomé jednání. To je přístup malého dítěte, které se vymezuje vůči světu na písečku, který mu připravili jiní. Tak i on sám si ten píseček také - svou karmou připravil. Však kvůli ní se rodíme konkrétním rodičům. Abychom právě díky tomu, že oni mají naše vlastnosti a aspekty ty negativní měli možnost spatřit a napravit. Ale to to malé dítě nevnímá, to prostě je v ohrádce vymezené dospělými kolem něj. Takže člověk, který svůj život řídí rozumovými rozhodnutími, ať už je podnítil či formoval jakýkoliv popud, je jako to malé dítě, které pro svou výšku nevidí přes okraj pískoviště, a tak neví, že stačí udělat krok, z pískoviště vylézt a tak se osvobodit. A octnout se na neohraničené louce plné na pískovišti netušených, neviděných a tudíž i neexistujících možností a potenciálů. Takže za á ochudí samo sebe o nepřeberně mnohem lepších a lákavějších zážitků, zkušeností, rozhodnutí a řešení, či prožitků a za bé dopustí, aby jeho život byl řízen právě tím pískovištěm = nechá se určovat prostorem, který mu vymezili druzí, prostorem, který mu byl někým jiným přidělen. A tím někým, tím, kdo je do toho pískoviště posadil, tím je tedy také plně řízen a určován. Takový člověk je jako pyšný páv, který svou pýchou ponižuje sám sebe a dává najevo hlavně to, jaký je trumbera.

Rozumová rozhodnutí jsou k ničemu, nutná jsou rozhodnutí Vědomá. Ale ta můžeme činit teprve po té, co jsme uklidili pod vedením Božského Já ve svém nevědomí.

V nevědomí, které registruje a střádá vše, vše, co se kolem nás šustne, vše, co zažíváme vč. důsledků našich životů. Prostě nevědomí je nekonečné CD, a dokud sami sebe nepředáme Božskému Já, nahrává další a další písničky našich nevědomých kroků. Když začneme Boha prosit - Buď to Ty, kdo skrze mne celý den myslí, cítí, mluví, koná a miluje, písně, které nevědomí přijímá, se změní. Budou libozvučnější a začnou určovat nový, lepší, pozitivní směr našeho života. Nevědomí samo už není zahlcováno ego-životem. A když k tomu aktivně praktikujeme doporučená Cvičení Metody Phyllis Krystal, když už jsme aktivně zapojeni v naší sebeočistě, pak v našem jukeboxu Božskému Já prošenému o naše vedení, ještě sami praktikováním předepsaných Cvičení pomáháme. Sami z našeho nevědomí již nahrané nevhodné progresu-bránící písně vyjímáme, mažeme a do prázdných volných čistých míst, které po nich zbyly, prostřednictvím Pravého Já zapisujeme melodie nové, ty pro nás a tak všechny nejlepší, každopádně láskyplné a dobré. Přepisujeme sami sebe jako notovou osnovu. Z neposlouchatelné melodie na hudbu rajskou.

Celý ten přepis realizujeme v nevědomí. Protože bez ovlivnění nevědomého dílu psýchy nemohou v našich životech nastat žádné změny lhostejno, jak moc si je na vědomé úrovni přejeme. Můžeme silou vůle, tlakem obrovské vynaložené energie, protipůsobením atd. docílit krátkodobých progresů či změn, ale to je jak utratit spoustu peněz za falešné vlasy, které opět za á jednou buď odpadnou opotřebením nebo, protože jsou mrtvé, neporostou a tak je zas budeme muset, za řádnou finanční sumu, obměnit, a nebo, opět za bé, každý, kdo nás pohladí na ně narazí a zjistí, že klameme, kamuflujeme a dle svého naložení se kvůli tomu vůči nám vymezí. Za cé dříve či později budeme muset přiznat sami sobě, že tato naše součást není naše, že nás stojí spoustu energie a to i ve formě peněz a že jak přirozeně plešatíme, musíme je stejně odložit a pravda vyjde najevo. Je to jak natřít starou tabuli novou nádhernou barvou a domnívat se, že se tato nová barva buď nikdy neoprýská, nebo že až přeci jenom začne mít trhlinky, ta původní už pod ní nebude ... atd. Prostě je to hloupost. Energeticky strašně vyčerpávající hloupost. Mnohem jednodušší a také jediné trvalé a účinné je dát si tu práci a přijmout své vlasy takové jaké jsou a začít se zajímat o prostředky, které je podpoří, oživí, zregenerují a nebo, v případě tabule prostě ošmirglovat ten starý nátěr a teprve takto opracovanou, čistou a připravenou jí nově tím přesně pro nás líbivým, nastříkat ....

Je zásadně důležité, vědět, kdo nás určuje, odevzdat se Pravému Já a začít pracovat ve svém nevědomí.

Odpoutání osob figurujících v našem životě je fatálně důležité i kvůli tomu, aby na nás druzí nemohli projektovat své názory, vč. názorů na nás. Především strachy, předpojatosti a předjímavosti, katastrofické scénáře o našem osudu a dopadech našich činů, atd. Je totiž známou pravdou, že vše, co je na nás vysláno, se do nás může i vepsat a jako nás tvořící energie nás formovat, a to i fyzicky.

Opět, jako u všeho, záleží na síle spojení vysílajícího a příjemce, také na citlivosti min. jednoho z nich, nebo třeba na sebelásce - sebehodnocení "oběti" vysílače, nicméně funguje to obecně, a náš svět je toho důkazem. Např. hromadné vyvolané emoce nebo skupinové projevy jsou velkým problémem a varovným příkladem ovlivňování a ovládání - manipulování druhých i zhmotňování.

Na osobní úrovni může např. dominantní rodič svého potomka svým stálým či i jen jedním, zato pořádným, navážením se do něj, kritizováním, zesměšňováním, hodnocením, projevy obav o to, jaké pohromy svou nešikovností, negramotností, nesamostatností atd. své rodině způsobí atd. paralyzovat natolik, že jej "donutí" toto opravdu manifestovat v realitě a tak se takový rodič dočká toho, že na jeho šílená slova dojde.

Mou nejlepší kamarádku Annu přesně toto v jejích nedožitých čtyřicetišesti letech zabilo. Neměla jednoduchý život, ale že jí její biologická rodina neakceptovala takovou, jaká byla a že navíc především její matka veřejně projevovala své hrůzné obavy z toho, co všechno se jí a jejímu muži - otci Anky, kvůli Ančině naivitě, neschopnosti a neopatrnosti může stát, jakou pohromu na ně i na sebe jejich Anička přivolá, že to tak ta její maminka pořád opakovala a energetiky burácela, tak Andulka propadla paralýze, úplně se zasekla mezi svou vitální přirozeností a nároky a působením své biologické rodiny a nakonec svůj boj mezi tím, co jí se zdá normální a tím, co jí tvrdí příbuzní, zcela vyčerpaná stálým analyzováním, přebíráním se fakty, naučenými dogmaty a obecnými informacemi, jejich porovnáváním s tím, co cítí ona, jejich konfrontací s řečí svého Srdce a vymezováním sebe samé vůči všemu a všem, díky bolesti z odmítání a strachu, z toho, zda ti druzí přeci jen nemají pravdu, nakonec tento svůj vnucený boj prohrála. Měla jen málo projevených - zjevných důvodů věřit své intuici natolik, aby v sobě ještě našla sílu odmrštit všechny tyto okupanty ze svého prostoru a zakázala jim přístup. Není se co divit, neboť jak to tak opravdu funguje, maminčino věčné lamentování o ní, stálé lomení rukama a lámání holí nad ní, celou situaci opravdu kouzelně zhmotňovaly.

Aničin tristní zdravotní stav a děsivě představy jejích blízkých o tom, jaká je a co způsobí, jí přesvědčivě držely v symptomech nemoci a fyzickém úpadku. Chřadla a umírala. To, co její rodina považovala za lásku, tedy čistý ego-nátlak pramenící z jejich představ o tom, co je správné a jaká má Anka být, jaká má být ABY jim neubližovala, aby se o ni a o to co dělá, nemuseli bát, to jí, v NEPŘENESENÉM SLOVA SMYSLU, zabíjelo. A zabilo.

A to, čeho se Anky maminka tak příšerně obávala, vyhrocený strach z toho, že jim Anka způsobí nějakou nekalost, pozemskou nepříjemnost, ztrátu na majetku, hmotných statcích nebo něco podobného, tak i to se pochopitelně STALO. Prostě TAK to funguje ! Ančina maminka tak dlouho malovala čerta na zeď, až ho namalovala. Vším tím strašením o tom, co se může stát a co se jistě stane, si to přitáhla a Anku "donutila" to udělat. Anička samozřejmě neměla ani tušení o tom, jak moc se na jejích faktických pozemských problémech, před kterými jí její rodina vehementně varuje, právě svým strachem, že se stanou, právě oni = její rodiče a spol. podílejí, a dělala pochopitelně vše pro to, aby jakýmkoliv problémům zabránila, aby se nic zlého nestalo. Bohužel síla protistrany byla tak gigantická, že proti ní Anka neměla šanci, a tak jí nezbylo, než aby se stala pouhým nástrojem cizích domněnek a předpojatostí a všem, kteří jí nevěřili, jejich děsivé prognózy tím, že dopustí jejich zhmotnění, potvrdila.

Tak jistě, nejen její matka, ale i ona sama a mnozí další toho všeho byly prioritní součástí, ale maminka na tom všem měla podíl zásadní, a když se mnou Anička konečně začla spolu-pracovat, byla ta paní jednoznačně první na programu hlubinné sebepráce. Jenže ač se mnou Anka nakonec pracovat začla, bohužel pro nás, její přátele a jen Bůh ví, jak pro ní, začla s touto svou sebeprací tak pozdě, že než se stihlo aspoň malinko odzrcadlit vnitřní měnící se nastavení, a také proto, že energie strachu byla v té době už opravdu obrovská, podlehla nakonec náhlé srdeční příhodě.

KDYBY měla zavčasu odpoutanou matku, otce, bratra a jeho ženu i pár symbolů reprezentujících v jejím nevědomí uloženou energii - program, působení těchto na ní by nemělo šanci a ona by mohla svobodně pokračovat v léčení sebe samé, ve své Cestě do dostatečného uvolnění a transformace, které by jí automaticky umožnily žít radostně, podle sebe A ! uklidnili by se tak i ti její blízcí, kteří by dostali důvod přestat se bát a vysílat energii obrany i prevence. Díky tomu by jim navíc ještě zbyla síla na Lásku, přijetí a spokojenost a všichni by se měli fajn a všichni by na Aničině pozitivní změně bývali dokonce profitovali. Změně, která by ve skutečnosti byla jen vymaněním se z jejich vzájemných pout a vazeb, jen vysvobozením se z jejich vlivu a magického působení.

Je známým faktem, že každý by se měl, dokud není Láskou Samou, která negativitu automaticky transformuje, energeticky chránit. Každá metoda osobnostního růstu založená na jiném, než akademickém základě, obsahuje za tímto účelem minimálně jeden ochranný symbol, pomůcku. Méně se už ale ví, že především empati a lidé citliví, by si ve svém vlastním zájmu navíc měli každého, kdo na ně působí jakkoliv nepříjemně, také ve svém nitru odpoutat.

Neučiní-li tak, může je to stát život. Beze srandy. Já osobně odnesla stálý tlak svého taťky na mne, bolest z manželova odmítání, z toho, že se mnou pořád byl někdo, od koho mne to extra bolelo nespokojený, na mne krutý atd., "jen" tím, že jsem byla a z důvodu karmy a mé očím běžně neviditelné práce "čističe" Vše-vědomí, ve vlnách konfekční velikostí XL a tím, že mé tělo vypadá prostě velmi unaveně, ale má nejlepší kamarádka, holka, se kterou jsme byly od páté třídy základní školy v plném podprahovém spojení, ta, která se narodila ve stejném roce jako já a součet data dne a měsíce narození měla stejný jako já, tudíž tedy pak i životní číslo, tedy ta, která pomyslně vypadla ze stejného hnízda jako já, tak ta to odnesla ŽIVOTEM !

Zopakováno tedy : to, jak o druhém smýšlím, jak o něm mluvím, můj postoj vůči němu jej, mohou, a v případě úzkého spojení či vzájemného energetického napojení jej i budou, dokud se nezačne chránit a nezbaví se mne ve svém nitru tak, že zničí naše společná pouta a vazby, tedy jej budou formovat a tvořit, ovlivňovat natolik, že se mi neubrání a podlehne síle mého ega. Co to způsobí mně, záleží na tom, zda jsem "normální" člověk, nebo praktikující mág.

Tohle je vyšší kvantová a není doporučitelné se tím více zabývat. Prostě stačí mít na paměti, že JSEM za sebe zodpovědý/á, za sebe, sebe, sebe !, protože mám vliv na druhé !

Z mého života je dalším dobrým příkladem vnímání působení a existence vzájemného energetického propojení třeba to, jak neadekvátně jsem reagovala na fakt, že můj manžel byl už předtím, než jsme se vzali, v církevně požehnaném manželství s jinou ženou. Všichni si mysleli, že hystericky žárlím. Karmicky to dávalo smysl - můj tatínek byl chorobný žárlivec, a ač za každou žárlivostí je vždy nějaký faktický důvod, žárlící jí musí ve svém zájmu, zvládnout a transformovat. Tedy žárlivost jsem měla kde pochytit, takže se všichni ti, co si o mně ťukali na čelo, měli nač se odvolat a mnou kvůli této život silně komplikující emoci opovrhovat.

No jo, jenže neposlouchali a ignorovali to, že jim říkám, že já tu ženu vedle svého muže pořád CÍTÍM, že tu s námi prostě je. A on, bývalý manžel, mne nebral vážně vůbec. Byl z mých scén a tvrzení pouze znechucený a podrážděný, zlobil se. Jenže já si nemohla pomoci, ona byla stále přítomna a mně překážela. Neměla jsem pro to důkaz, byla jsem si tím však jistá. A, jak to také tak chodí, protože samotné události bývají odpovědí, jednoho dne, to už byla i v knize Zpověď fascinované pozemšťanky jmenovaná Esterka, má druhá dcera, cca dva roky na světě, jsme jako rodina parkovali naše auto před jedním obchodem a jak jsem tak Esterku šněrovala do dětské autosedačky na zadním sedadle, o mou přední se otevřenými dveřmi najednou lokty a hlavou opřela až položila nějaká žena. A důvěrně tak, že to bralo dech, přirozeně a niterně spřízněně, začla automaticky vyprávět mému muži, otci holčiček, které seděly hned za nimi, o tom, co se právě stalo v její biologické rodině, kterou on tak dobře zná, však s nimi žil .... Můj ex to, jako vše, nechal proběhnout a také náležitě vyhnít, takže si jí, už dopředu se děsíce mé následné reakce, taktně přátelsky vyslechl, nijak se jí nezbavil, a co je ale mnohem horší, ani nás nepředstavil, takže situace pak gradovala dle očekávaného scénáře, ale to je dnes už naštěstí x-krát fuk, důležité je, že ona sama, ta žena, mi přišla potvrdit mou pravdu. Přišla mi ukázat, že si na mého muže opravdu dělá přirozené nároky, že s ním je vnitřně spojená, že je stále součástí jejího nitra a že od něj není odpoutaná. Jejich vazby byly tak silné, že je člověk jako já nemohl nevnímat a ač nejsou vidět, nedají se prosvítit jako laserové parsky, byli bychom v MNOHA případech šokováni naší vzájemnou pevnou pavučinovitou propleteností.

Takže, vážně, čím dřív a čím víc této sítě rozpleteme, tím lépe pro nás, pro pravdu a transparentnost našich životů, pro naši a všech SVOBODU.

Já si musela prožít peklo, protože mi v době, kdy jsem v něm byla, nebyl dostupný nástroj Očistce. Vy už nemusíte. Minimálně z jednoho důvodu. Já totiž ten nástroj, návod, postup, jak si své karmické peklo očistit, já jej našla. Objevila jsem ho, pro nás česky a slovensky mluvící a do naší řeči jej i přeložila. Nyní intenzivně pracuji na tom lépe a srozumitelněji i dosažitelněji Vám jej předložit, nabídnout. Zviditelňuji tu Metodu Phyllis Krystal jako pomůcku, která dokáže zachránit život a také jej fantasticky uvolnit, tudíž zkvalitnit.

Opravdu, svět není jen to, co hmatatelně vidíme :-)

A to, co nevidíme, to, čeho si nejsme vědomi, to jej ovládá á priory a z toho největšího dílu. Platí totiž vždy a stále : Duch určuje, hmota následuje. A jsme to my, kdo máme ve své moci vstoupit do takového spojení s Duchem, že nejen že jej budeme v důvěře, odevzdání a přijetí následovat, ale že dokonce docílíme samovolného přirozeného splynutí, sjednocení se s Ním. Nejprve skrze vůli, když tu svou Jemu odevzdáme, a o Její realizaci Jeho prosíme, což posléze vyústí v nádherné zjištění, že mezi nimi již nerozlišujeme, že se jaksi ztotožnily, a dále následně pak, půjdeme-li tou Cestou dál, v úžasné zážitky čistého Vědomí, v náš osobní dnes tak zmiňovaný Vzestup, jednoduše v povyskočení ve vlastních vibracích vším, co jsme a tedy celkově. Budeme ten, kdo překročil svůj stín, překonal své ego a TAK vstoupil do prostoru lepších časů

Když říkám, že Anka začla se svou sebeprací velmi pozdě, mám tím na mysli, že začla velmi pozdě s naší vzájemnou spolu-prací, její a mojí. Nějaké jiné rozličné terapie do té doby zkusila, žádná jí však nepomohla. To, že jí budou k ničemu, bylo ale jasné už v okamžiku, kdy s nimi přišla. Lidé jako my potřebují totiž pro to, aby se začli zlepšovat, hlubinný přístup, Pravdu a komplexnost. To znamená, že pokud si nedokážeme pomoci sami, musí se toho ujmout člověk velmi vědomý, tedy duchovně znalý a zároveň rozum používající, rozumný. Aby to ale mohl dělat, aby se takový terapeut, léčitel mohl o lidi, jako jsme my postarat, potřebuje náš souhlas. Ten mi Anka velmi dlouho dát nemohla. PROTOŽE nevěřila. Jejím zásadním mezníkem byl Bůh Sám. Zdráhala se pustit mozek a otevřít se "tajemnu", odmítala se odevzdat do péče Toho, v Koho v té době nevěřila. Když Jej přijala, když Mu udělala cestu k sobě a dovolila Mu vstoupit, začly jsme intenzivně pracovat. Jenže bylo už pozdě ....

Nicméně, Anka není zdaleka jediná, kdo o Božském Já polemizuje a polemizuje, pochybuje a jen a jen mluví. Zdaleka není jediná, komu by se hodil DŮKAZ.

Ale důkaz existuje. Jen se musíme uvolit k napojení se na Božské Já, a to pak denně sami, a ideálně k tomu ještě aspoň občas i s proškoleným terapeutem, tedy se mnou :-) , praktikovat. Jak to činit, jak se napojovat, to je nám díky Metodě Phyllis Krystal známo. Paní Phyllis Krystal to, jako všechna svá Cvičení, pečlivě vysvětlila. Popsala je krok za krokem, zcela srozumitelně a příjemně. Jsou dostupné nám všem. Přinejmenším u mne. Nabízím je k pořízení.

Praktikováním napojování se na Božské Já dostane každý své vlastní ujištění, důkaz o existenci tohoto námi plně neuchopitelného, absolutního Jsoucna. Věci nezjevné nemají problém ukázat se nám. Ale jako vždy platí, že je musíme chtít vidět a pořádně se dívat.

Napojení (se) na Božské Já= na naše PRAVÉ Já, na naši PRAVOU IDENTITU, je zázrak. Je to očistná koupel, je to fascinující regenerace, je to obrovská úleva a uvolnění. Napojení se na Sebe, to JE meditace. Je to stav, kdy oné nedefinovatelné, neidentifikovatelné Síle, kterou JSME, odevzdáváme formou slov, pocitů, vjemů, emocí, prostě všemi způsoby všechny své domněnky, myšlenky, otázky, obavy, názory, zážitky, zkušenosti, předpojatosti, naše vlastní plány a očekávání, tvrzení a "konstruskce", prostě vše, naprosto vše, co nás odděluje od mysli a ega prostého vnitřního stavu.

Činíme tak po té, co jsme se s Já předepsaně spojili, A TAK Mu umožnili, aby do nás z Něj souběžně tekla, což se také děje, očistná, léčivá a regenerující energie.

Propouštíme, předáváme do Já vše z nás tak dlouho, dokud nejsme úplně prázdní, tiší, uvolnění a zrevitalizovaní. Plujeme-li již ve stavu vnitřní myšlenekprosté volnosti, v tom momentě prosíme Božské Já o Světlo. Přejeme si, aby nás Světlem prostoupilo a znovu-utvořilo, zatímco právě to Mu = SOBĚ ! dovolujeme a PROTO se do tohoto touženého stavu opravdu dostáváme. Stáváme se Světlem. JSME světlené bytosti. PROŽÍVÁME tento Stav Bytí, J S M E Jím. Vnímáme svou neomezenou Velikost, jednobodovost i nekonečno. S vďěčností. Automaticky víme, že máme Příležitost chytit život za pačesy. To znamená následujíce nejvyšší Potenciál už nepromarnit ani vteřinu našeho drahocenného neexistujícího času. Vnímáme svou VLASTNÍ Božskost, svou VLASTNÍ moc a sílu a zažíváme absolutní strachuprostost, zažíváme vědomé Vědomí. Na pro člověka dosažitelné a přípustné úrovni Se, tedy SVOU Podstatu vnímáme. Jsme nekoneční, neomezení a věční. A automaticky vstupujeme do Lásky.

Láska jako NEJVYŠŠÍ a JEDINÁ pravá Realita nás vítá, v Sobě halí a vyživuje, ujišťuje a zvědomuje. Zažíváme Pravdu, Osvobození, Blaženost.

Setrváváme v tomto Splynutí, až do samovolného pozvolného návratu do všedního Tady a Teď.

Do Tady a Teď v této realitě, tu, na Zemi. Máme obrovskou milost, dar být lidé. Jsme lidé a máme žít svůj pozemský život ve vyšších vibracích. Nyní jsme obohaceni neodejmutelnou Zkušeností Prožitku, o hluboké zaléčení, osvobození z vnitřku a prozření. V tomto Stavu si začínáme zas uvědomovat své tělo, své fyzické okolí a naše místo tu.

Způsobem nám milým se, otvíraje své oči, znovuzačleňujme do této naší fascinující pozemské reality, obsahujíce V sobě další kousíček pro naše vnímání do určité doby tzv. nadpozemského Ráje. JIŽ jenom onou pouhou osobní meditací jsme sem, na Zemi, kousek toho Ráje SNESLI. Už JEN ona meditace sama se podílí na zduchovnění celé planety. Ve skutečnosti od sebe Země a onen Ráj NEJSOU odděleni. VŮBEC. A budeme-li i ve své všednosti dostatečně bdělí - vědomí - ve svém Středu, budeme-li prosit Božské Já, aby to bylo Ono, kdo skrze nás celý den myslí, cítí, mluví, koná a miluje, nebudeme již, postupem času, tvořit další negativní karmu. Vystoupíme z onoho tak běžného stereotypního promarňování Příležitosti konečně znovu nezaplňovat očištěná, uvolněná, zaléčená místa egem a myslí. Sami sobě přestaneme prokazovat "medvědí službu". Navíc tak pak i jen svou SVOU VLASTNÍ EXISTENCÍ, skrze sebe sama, přispějeme k rozsáhlejšímu zhmotnění našeho společného krásného světa. To my jako vždy, zas a znovu, udržíme-li ego s myslí na uzdě, sneseme další dílek Nebe na Zemi a sebe a vše tak přiblížíme lepším zítřkům.

Opravdu, meditace má OBROVSKÝ význam a také VLIV na život náš a všech. Je přímoúměrně spojena s naší Přítomností i Budoucností a je nezbytnou součástí života každého, kdo se rozhodl něco se o sobě dozvědět. Každého, kdo se rozhodl si svůj život zkvalitnit.

Meditace jako schody do Ticha, Podstaty - Lásky by měl každý chodit denně, hlavně ráno, než vstoupí do procesu a určitě ale i večer, když po celodenním putování stoprocentně sem tam něco "nachytal" a jistě také, přes upřímnou modlitbu odevzdání se Vůli Pravého Já, protože ještě působí jistá setrvačnost a praxe bdělosti není zcela automatickou, nakrmil svou mysl a ego. Všichni bychom měli meditaci vnímat jako hygienu a navyknout si na ní stejně jako na čištění zubů a fyzickou očistu.

Způsob napojení se na Já je v Metodě Phyllis Krystal doslovně popsán, já jej nabízím formou Pracovního listu nebo jako součást Pracovního sešitu, sdílen je i v mé Všebrožurce. Viz. : https://zivotjakoprilezitost.webnode.cz/vsechny-me-brozurky-na-jedne-strance/

­­­­­­­­Meditace je také úžasný prostředek, jak si uvědomit naší mysl. Vyrostla jsem v rodině, kde po mně můj otec permanentně vyžadoval vysvětlení. Všeho, pro všechno. Důvod mého vnímání, postoje, fungování, tedy i důvod mého myšlení. Velmi mě to mátlo. Já, a nikdo, nemáme, setrváváme-li ve své Přirozenosti, mysl jaksi vystrčenou z vědomí. V přirozeném stavu je i naše mysl přirozená. To znamená, že aktivně nepřemýšlíme, nýbrž myšlenky samy skrze nás neživeny a hlavně NETVOŘENY naší ego-energií samovolně plynou, měníce se do slov a skutků.

Fakt, že jsem byla od útlého dětství atakována otázkami ohledně svého myšlení, cítění, mluvení, konání a lásky, způsobil, že jsem o sobě začla v běžném životě velmi silně pochybovat. Sebejistá jsem zůstával jen v situacích, kdy se zaktivovala má Přirozenost a já opět "jela" na Sebe. Ale pro běžné působení jsem pozbyla sebevědomí a místo tak doporučitelného :" Go and do it - Jdi a udělej to" jsem se, rozhozená z té přemíry slov i možností a cest, schoulila do Nic, a ve vědomí utekla jinam.

Zároveň jsem svou pozitivní empatii nadstavila sebeúctě a důležitost i důstojnost každého jednoho druhého upřednostnila před tu svou. V mých lidských očích byli všichni lepší než já, mé oči vnitřní, vidíce Pravdu, plakaly. Protože jsem si stále zachovávala dost Sebe-Uvědomění a Síly, byla jsem na svou umělou rozpolcenost, a postupně i na celý svět nazlobená a ač jsem pořád ještě hodně halasila a své hledání po mé krevní skupině nevzdávala, vůbec mě to tu nebavilo.

Korunu tomu pak nasadil můj bývalý muž, který, nezbytně ke mně dovedený, dotlačil mou nutnost i potřebu sáhnout si na své hranice, obhájit svůj názor, vnímání a tuchy i hlubinně vnitřní nastavení, k úplné dokonalosti. Díky němu jsem se pilovala ve verbálním popisu a odkrývání i předkládání opravdu nesdělitelných niancí, vjemů a podprahových zákonů a zákonitostí. Díky němu jsem se učila dávat do slov kosmické morální kodexy a neuchopitelné těžko i jen postřehnutelné diference v našich vzájemných postojích a nastaveních. Rozpory našich myslí pramenící z jejich zcela odlišné přirozenosti a hordy zděděných i převzatých vzorců a forem chování, jednání, existence celkově na obou stranách způsobily, že jsem zůstala sama, úplně sama, nepochopená a zostuzovaná, hlavně však nepotřebná, protože jiná.

Zároveň jsem se tak však vracela k tomu, co musí, MUSÍ udělat každý, chce-li zpět své štěstí, radost a lehkost bytí. Vracela jsem se k NEMYŠLENÍ.

46let ustavičného posuzování, poměřování, nekonečno "ježečků událostí" v jedné nanosekundě v mém vědomí, stálé vědomé volení a zkoušky přijatých výzev, omyly, mé strachy (z) nedostatečnosti a (z) jakékoliv další jiné nezpůsobilosti, mýlky atd. mi daly DŮKAZ, že nemusím - nemám druhým vždy vše za každou cenu objasňovat, vysvětlovat. Že SMÍM - MŮŽU - MÁM jít svou Cestou, i kdybych po ní šla úplně sama a že to jediné, co ale MUSÍM, je DŮVĚŘOVAT svému očištěnému, zaléčenému vnitřnímu hlasu, který takto zrehabilitovaný zní hlas Já a je tím nejlepším, co MOHU - MÁM - MUSÍM poslouchat.

V průběhu své Cesty jsem se z počátečního způsobu sebe-fungování proklestila peklem manipulace a rozličného útlaku zas zpět k němu na začátek. K přirozenému Bytí. K sebevědomé sebejistotě. Které by ale nebyly VŮBEC K NIČEMU, nebyly-li by egaprosté.

A protože já nejsem svatá, radujíce se z této docílené mety, která mi umožňuje už se nerozplizovat z nutnosti uspokojit druhé, využívám tuto nadobytou svobodu k další a další sebeočistě, neboť jen tak dosáhnu svého Cíle - budu Láska. LÁSKA. NIKDO není Doma, v časo-prostoru absolutní bezbřehé čisté naprosté Lásky, dokud ho cokoliv, kdokoliv jakkoliv "rozčílí", emočně rozvlní. Tedy ani já, ač je to už hodně dobrý :-)

A, protože tak to funguje, zbavit se zlozvyku myslet, zbavit se zlozvyku, kterému bych nepodlehla, kdyby VE mně neexistoval, mi umožnili dva zásadní muži mého života - můj tatínek a můj ex-manžel. Nevěda o tom, prokázali mi tu nejlepší službu. Neboť i tak to je - jsme VŠICHNI nádherné, zářící bytosti Světla a Lásky, jen v těch našich z ega-mysli-těla=osobnosti ušitých a oblečených kabátech to na první pohled není poznat. Ale jsme to, všichni. Bratři a sestry v Jednotě, kteří si přišli vzájemně pomoci převléci se ze zatuchlých plášťů minulých existencí do skvostných šatů vlastní Přirozenosti.

Na odstavení mysli je meditace - napojení se na Vlastní Já úžasný pomocník. Přesto však bych doporučovala doplnit tuto praxi o praktikování i dalších dodatkových technik - Cvičení, protože mysl je šílená skákající opice, která potřebuje být na něco zaměřena. Mysl je setrvačník, který bzzzzzzzzzz jede, a sakra pevně se chytne toho, co (si) jí nejsilněji přitáhne.

PROTO bychom měli trénovat neustálé myšlení na Božské Já a úplně se prodírat tou fascinující všehojností lákadel, které zamýšlejí lapit naši mysl, zatímco naším cílem je najít v té přemíře kulis Jeho - Boha, k Němu jako mysl doběhnout, a i u Něj zůstat. Je to jak octnou se v nekonečnu divadelních rekvizit, mezi nimiž hledáme tu nejvyšší, jasně nejpozitivnější. A zároveň ale i takovou, která vše nekalé transformuje. Abychom měli naše pátrání co nejjednodušší, ozřejmila paní Phyllis Krystal fascinující Pravdu, a sice, že Božské Já je připraveno snést Samo Sebe v napojení na Ně před náš vnitřní zrak formou SYMBOLU. Tak pak v tom divadelním ( život ale i nevědomí ! ) zázemí, které je všude kolem nás, hledáme zrakem zcela konkrétní kulisu - rekvizitu a víme, na kom - čem má náš zrak spočinout, aby MYSL začla toto Božské MYSLET a k nikomu - ničemu jinému už se neupínala.

MYSL potřebuje zůstat, dokud přirozeně opět nesplyne s Vševědomím, zaměstnána, neboť ona je sama o sobě stále v pohybu. Je aktivní, je na lovu. Ale ten, kdo jí předhazuje kořist, JSME MY ! A nabídneme-li jí takovou delikatesu, jakou je Já, úlovek, nad nějž opravdu není, nic víc lepšího neexistuje, pak jsme posloužili sami sobě ! Vidíte ? VŽDY máme moc nad svým životem, i tu nejpozitivnější moc, ve svých vlastních rukou. TO MY SAMI SI URČUJEME SVŮJ ŽIVOT. A tak to je.

Cvičení k ovládnutí mysli jsou součástí Metody Phyllis Krystal a jako vše,i je nabízím k pořízení.

Nedílnou součástí Metody Phyllis Krystal je i práce s našimi negativními vlastnostmi. Samostatné kapitoly, a to jak v přeneseném slova smyslu, pak i fakticky v knize paní Krystal - Vymanit se z pout karmy , tvoří tzv. karmické záplaty -

Kapitola 36 - Pýcha a ješitnost jako "záplata"

Kapitola 37 - Žárlivost a závist jako "záplata"

Kapitola 38 - Chtivost, Chtění, Žádostivost, jako "záplata"

Kapitola 39 - Vztek jako "záplata"

Kapitola 40 - Strach jako "záplata"

Negativní vlastnosti máme všichni. A opět platí, že jejich nejbližšími zrcadli, jsou naši nejbližší. Pravdou je ale také to, že každá negativní vlastnost je vlastně nedostatek Sebe-Vědomí. Je to SEBE-NEZNALOST. Kdo Ví, a nechal v sobě OŽÍT, že JE Pravé Já, tím neotřese nic. Ví, že vždy má přesně to, co mít má, a nekouká, kde co létá, neporovnává se s druhými, neměří sám sebe prostřednictvím vnějšího světa. Takže ani nezávidí, nežárlí, nehamtá, nezlobí se, nebojí se. Jinými slovy - uspal své ego. Živě si pamatuji na jednu svou bezvadnou klientku, která, po té, co mě chvilku velmi pozorně poslouchala, povídá: "A, paní Dagmar, co tedy takhle odpoutat jedním šmahem celé ego?" Hahaha, no, to by bylo SUPER ! Jééémine, to by bylo žůžo. Ale bohužel, ale i bohudík !, opravdu, že je to i bohudík, to na své Cestě do svého původního stavu sami zjistíme, tak jednoduše to zase nejde.

Rodíme se s vlastnostmi dobrými, pozitivními, i s těmi špatnými, negativními. KDYBYCHOM už v sobě žádné negativní neobsahovali, žili bychom Jednotu a byli svatí. Tak, jistě, i tací se rodí, já však píši o lidech "normálních", o lidech, kteří se narodili, aby stáhli zpět svá ega. O takových, jakou jsem i já.

Sama jsem se narodila do rodiny, která měla, jako každá dnešní "normální" rodina, různých předpojatostí habakuk. A tak na mne byly od nejútlejšího dětství a vlastně již v prenatálním stavu, projektovány rozličné úzkoprsosti a soudy, kritiky a nesnášenlivosti. Pochopitelně ale také obrovské množství Lásky, tolerance, pochopení, obětavosti, soudržnosti a podobných kvalit. Vykoukla jsem na tento svět, jako úplně každý člověk, přesně v té nejlepší konstelaci, kterou jsem potřebovala na to, abych mohla jasně uzřít, co jsem já a co Já a vše, co Já nejsem, jak půjde čas a Příležitosti, do Já transformovat.

Málokdo si uvědomuje, že KAŽDÁ kritická myšlenka, natož ta, která vyústí ve slovo či čin, je ego-myšlenka. LÁSKA totiž NEKRITIZUJE. Láska NEHODNOTÍ. Vidí, rozlišuje, ale když už na nevhodnosti, které nemůže smlčet, upozorňuje, dělá to vždy taktně. Bez burácivého emočního náboje. LÁSKA MILUJE, LÁSKA SOUCÍTÍ. Láska NEMÁ snahu druhé předělávat, poučovat, jen řekne svůj názor, tak, aby nikoho neranila. LÁSKA JE R E S P E K T v nejhlubším slova významu tohoto výrazu.

A neznamená to, že vše, co my lidé děláme, je skvělé. Že se nepotřebujeme lepšit, vyvíjet, transformovat. Znamená to vlastně jen, že kaz na druhém vidíme přímo a v nadnesené velikosti, zatímco vady v - na nás si často ani nevšimneme.

Víte, mluvím o úplných obyčejnostech. O takovém tom všudypřítomném :" ten, ta, to je takový a makový, podívej, jak vypadá, chová se, myslí, mluví, jaký-á-é je". Mluvím o úplně obyčejném "mistrsvětaamoletovství". Mluvím primárně o obyčejné lidské předpojatosti, která může vyústit až v krutý rasismus a všechny formy hrubého "ismu".

Kořeny posuzování jsou v nastavení jednotlivých rodin, jednotlivých rodinných příslušníků. V tom, jaké názory a vlastní vnitřní pravidla si předávají z generace na generaci, v tom, jak jejich ega vyhodnotila jakou situaci, která je potkala, v tom, jak moc se cítí v menšině, nespravedlivě, odmítáni, nebo naopak převaze, suverénně, mocně. V tom, jak těžké/lehké životy měli - mají, v tom, jak moc zapomněli, že jsou Bůh a namluvili si, že jsou ono nám již tak známé ego-mysl-tělo=osobnost. Osobnost udělá závěr jedna dvě. Osobnost rozpoutá boj jedna dvě. Více osobností rozpoutá jedna dvě válku, šikanu, terorismus.

A víte, já opravdu nemluvím o ničem jakkoliv velikém. Já mluvím o tom, že my se doma učíme úplně všechno. VŠECHNO. Třeba i stanovisko k tomu, zda používat hadrové či papírové kapesníky. Věřili byste, jak zlou krev dokáže udělat taková prkotina ? ...

Namítnete, že život ale musí mít pravidla, jinak propukne anarchie, že život musí mít mantinely, jinak zvlčíme a degradujeme lidskost.

ANO ! A ještě stokrát ano.

Tak to je. A život svá pravidla má.

Základním pravidlem života je zákon karmy, tedy zákon příčiny a následku. Jednoduše vyjádřeno, co vyšlu, to se mi vrátí. JÁ jsem Tvůrcem svého bytí. Negativní karma nás nutí znovu se inkarnovat. Pozitivní je Ráj. Země a náš život, uchopíme-li svou Příležitost, pak v jednotlivých aspektech - směrech buď cele peklo - očistec - ráj a nebo ráj. Dohromady lidský ŽIVOT sám, Příležitost každé jedné naší sou-části, nás CELÝCH, kompletně jít úplně Domů, do Ráje trvalého. Jak bychom byli z puzzlíků složený obrázek, každý jedinec svá vlastní tapisérie, na které sebemenší šmouha, každá nečistota volá po umytí, odstranění a restaurování do nádherného zářivého prvotního stavu. Ty samy od sebe krásné části, ta přirozeně jasná třpytivá místa ( pozitivní vlastnosti a tak i důsledky ) čistit nemusíme, ta ne. Ale ta umorousaná, ta tedy ano !

Nicméně, nutit nás k tomu samozřejmě nikdo nemůže. I tak, však se Prozřetelnost Sama už postará, abychom se pro to, pěkně si v sobě uklidit, abychom se pro to rozhoupali.

Je fuk, zda tak budeme volit dříve, či později. Vědomá rozhodnutí jsou spásou pro nás samé, jsou nám! samotným k našemu vlastnímu užitku, jsou naší osobní milostí a úlevou, to nám bude dříve lépe, lehčeji, blaženěji. Ale ani odložit svou sebepráci na někdy příště není žádná hrůza. Jak říkám, Já se už postará o tajming i místo, a bude se starat tak dlouho, dokud Mu neporozumíme a nezačneme jinak. Jinak myslet, cítit, mluvit, konat a všeobecně milovat. Akorát, že když s tím začneme "za až ..." bude to PRO NÁS těžší o množství do té doby zbytečně vytvořené negativní karmy. Takže to bude náročnější. A to jak časově, tak citově, emočně a lidsky obecně. Prostě, jako vždy - MY SI MŮŽEME za to, jak žijeme. To jen a jen my, lidé, si píšeme svůj osud.

Za účelem jeho zkvalitnění, pro naše vlastní očištění a navrácení se do stavu čisté Lásky se rodíme do příslušné rodiny, jejím příslušným příslušníkům. A skrze uvědomění si jejich povahových vlastností a životních nastavení jsme v pozici, uzřít tato i v sobě, dokonce uzřít sebe celkově, dotknout se souladů i rozdílů v našich přirozených nastaveních a vzorcích nám našim okolím presentovaných až nucených a rozhodnout se k vlastnímu znovuspojení se s Já a "sebe - já" krok za krokem vlastní sebeprací ve svém nevědomí k "Sobě - Já" vést. A TAK se souběžně zbavovat všeho, co je v nás egem, všeho, co v nás myslí mimo Božské Já, všeho, co nás vymezuje jako osobnost nevedenou, netvořenou námi Samými, naší Pravou Podstatou.

Proč to máme udělat? Abychom jednou, až všechny vrstvy stínící naše Světlo, odstraníme, zas splynuli s Láskou, s LÁSKOU nebeskou. A TAK se vrátili Domů a žili OSVOBOZENĚ, VĚDOMĚ a 100%.

Takhle napsané to vypadá lehce, ale ve skutečnosti je to dost dřina. Je to každodenní rutinní pravidelná, i když triviální práce, která přináší ovoce a nás osvobozuje. Není to až tak náročné na každodenní čas, emoční zatížení, apod., náročné je to na ovládnutí ega v tom slova smyslu, že ač úlevu pocítíme snad ve všech případech už i jen po prvním propojení se v Trojúhelníku či Májce do našeho Pravého Já, takové ty větší, trvalé, tedy fatální a faktické pro nás hmatatelné, viditelné výsledky se dostavují teprve po určitém čase a jen, praktikujeme-li pěkně denně, svědomitě a dobrovolně.

Kdo tudy šel, ví už, a usmívá se, proč tomu tak je. Kdo s tím ale zatím žádnou zkušenost nemá, pro toho je to zkouška víry a správného vnímání. Také třeba ukazatel opravdovosti jeho touhy po sebenápravě, zaléčení a úlevě. Lakmus toho, jak vážně to s tou svou proklamovanou chutí a potřebou něco ve svém životě pozitivně změnit, myslí, jak moc upřímně to s tím svým zlepšením míní.

Kdekdo se domáhá důkazů, že jde správně, že mu právě praktikování té které konkrétní Metody, v tomto případě Metody Phyllis Krystal, pomůže. Jenže tak to nefunguje. Víme přeci, že toto potvrzení si můžeme dát jen a pouze sami, že jen a pouze náš vnitřní hlas pro nás má odpověď, že jen a pouze naše vnitřní moudrost nás může ujistit. Víme přeci, že jen a pouze náš vnitřní kompas máme následovat. Nikdo druhý nám nemůže toto potvrzení dát. A to i proto, že to, co my vítáme a považujeme za úspěch, splněné cíle, samozřejmě krom vlastní obecně pozitivní změny, ta je pro všechny stejná, tedy vše, co je důkazem v osobním individuálním slova smyslu, individuální prostě JE. Pro někoho dům, pro někoho týpí, pro někoho auto, pro někoho moped, Pro někoho krátké vlasy, pro někoho mašinkou střižený porost, pro někoho nadváha, pro někoho vychrtlost, pro někoho život v ústraní, pro někoho stálá společnost, pro někoho jóga, pro někoho aquaaerobic ... rozumíme ? TAKHLE to myslím, takhle úplně prostě člověčensky. Pro každého z nás je tím nejlepším něco jiného. A my všichni musíme, abychom toto své pravé ořechové zjistili, poslouchat a následovat výhradně vnitřní Já.

NO jo, no, ale to se s Ním nejdřív prostě musíme (znovu)spojit.

Jak toho docílit, to geniálním způsobem navrhuje paní Phyllis Krystal, když všechny návody sepsala do svých knih, přičemž můj fundovaný výtah z nich nazvaný Moje Všebrožurka a samotný Pracovní sešit Vám mohu, a ráda tak učiním, poskytnout. Viz. www.zivotjakoprilezitost.webnode.cz Postup, jak se napojit na Pravé Já, tam samozřejmě najdete.

Na naší Cestě Domů, nemusíme ale zdolat jen svou vlastní karmu, reprezentovanou vlastnostmi našich biologických rodičů, místem našeho narození atd., nýbrž i vzorce a předprogramy, které už tzv. nejsou naše. Jsou jejich, našich rodičů a našich blízkých. Ale protože s nimi sdílíme stejnou energetiku místa, protože s nimi vyrůstáme a jimi jsme určováni, a také proto, že my jsme Jeden a, jak vysvětluji ve své knížce Zpověď fascinované pozemšťanky https://dagmarstroblovaknihy.webnode.cz/portfolio/ každý jeden z nás v sobě obsahuje to absolutně stejné VŠECHNO, mohou se v nás automaticky zaktivovat i aspekty a fenomény, od kterých už jsme dávno měli mít pokoj.

My všichni se učíme opičením se, lépe možná řečeno obkoukáváním. K viděnému, vnímanému a cítěnému zaujímáme vlastní postoje. Doslova vědomky, ale hlavně nevědomky, sami volíme, v konfrontaci k existujícímu, své způsoby chování, jednání. V podstatě NELZE nepřejímat od svého okolí, nebýt jim ovlivněni. V podstatě nelze zprvu zůstat imunní a neabsorpční vůči vnějšímu světu. A přitom už bychom od té další spousty ne-našich myšlenkových a všeho druhu forem měli po zásluze mít onen výše zmiňovaný zasloužený pokoj. Abychom jej mít doopravdy mohli, abychom jej docílili, poskytla nám paní Phyllis Krystal Cvičení, která tyto ne-naše způsoby, definované jako role omezující, na nás přenesené či jako role námi dobrovolně, kvůli začlenění se do rodiny zvolené, likvidují. Jako bonus pak metodika paní Phyllis Krystal umožňuje absorbovat a v sobě ukotvit nám Božským Já snesené ty pro nás pravé, pro tento život správné, nejlepší, nejvhodnější role.

Úplnou mňamkou je dokázat se pod nikoho neponižovat, a nad nikoho se nepovyšovat, tedy nehrát ani roli rohožky, ani roli nadřazenou :

( Úryvky z knihy paní Phyllis Krystal Vymanit se z pout karmy v mém překladu ):

Kapitola 16

Role "rohožky"

Jednou velice rozšířenou a extremně překážející rolí je role rohožky. Není krajně problematickou jenom pro toho, kdo jí z nějakého důvodu přijal, nýbrž i pro toho, kdo přes rohožku běžel a byl jí lapen. Každý zúčastněný tlačí ostatní do roviny role, kterou je ovládán, ať je to role rohožky či toho, kdo přes ní utíkal.

Pro ony role jsou různé důvody. Jedním z důvodů je karmická přirozenost, to znamená, že ten, který dnes převzal roli rohožky, byl pravděpodobně v nějakém minulém životě bezohledný k přáním a blahu druhých, nedbalý k jejich citům a pocitům. Jak jinak se to, co jsme druhým sami způsobovali, naučit lépe, nežli tím, že to jednou také sami zakusíme? Jen budeme-li dnes sami trpět tím, co jsme druhým svým bezohledným chováním činili, uvědomíme si jejich utrpení.

......

Jakmile převezmeme zodpovědnost za naše minulé chyby, můžeme zabránit tomu, abychom danou roli dále hráli. A součastně pomůžeme těm, kteří nás jako rohožku zneužívali.

Podle teorie karmy se rodíme do rodiny, která nám umožní hrát tyto role, i když se nám občas jeví nadnesené. Je tolik rolí, které bychom z jakéhokoliv důvodu měli hrát, zbývá nám jen možnost přefiltrovat je a lekci uloženou v každé jednotlivé roli přijmout, naučit se jí, poučit se z ní a poté se jí vzdát.

Další důvod pro to, proč někteří lidé přijímají roli rohožky, pramení z velmi silné potřeby být oblíben, utvrzován a uznáván. Často je to tak, že lidé, kteří utiskují druhé, opovrhují jejich slabostmi. Z toho důvodu si jich ale nemohou vážit a už vůbec ne je milovat.

Své pyšné chování si udržují z čisté pohodlnosti a neberou žádný ohled na osobu, kterou zneužívají.

Začne-li se "rohožka" bránit, stane se její partner krajně neústupným a na každou změnu bude reagovat velice nepoddajně. Udělá všechno, co bude v jeho moci, aby zabránil změně chování a aby se pokusil vztahy ponechat ve starých kolejích. Tato doba je pro "rohožku" kritická, neboť musí prokázat velkou odvahu, statečnost a sílu, aby se nenechala znovu zatáhnout do původní role.

Zůstaneme-li klidní a budeme-li - pokud možno bez emocí, trvat na svém právu osvobodit se od oné role, která brání rozvoji naší povahy, naší existence, bude protivník bez odporu pozorně poslouchat, překvapen, ba i šokován naší změnou. Tím se může ten vztah zlomit.

Jakmile tu roli odevzdáme, nebudeme již magneticky přitahováni lidmi, kteří nás zadržovali u toho, nadále ji hrát, nýbrž odkryjeme naší vlastní sílu, náš vlastní potenciál

Tento potenciál může být rozvíjen s pomocí Vyššího vědomí a to, prosíme-li o to, aby nás Vyšší vědomí používalo jako Svůj nástroj a přidělovalo nám ty role, které jsou pro nás toho času adekvátní.

Stejně tak, jako pro všechny ostatní vazby, musí i pro tuto roli být nalezen symbol, se kterým se pak nakládá dle cvičení "osmička"

Kapitola 17

Dominantní role

Pro řadu z nás je nesnesitelným pocit nejistoty a obzvláště neúnosným pak bývá pocit, že nemáme pod kontrolou svůj vlastní život. Proto vynaložíme jakékoliv úsilí, abychom o tuto kontrolu nepřišli. Saí Baba říká: " Miluj mou nejistotu" - to je pro mnoho lidí znepokojivý, skličující vzkaz, který nemohou akceptovat, natožpak jej žít. Další, stejně skličující rada zní:" upusť od svých plánů, vzdej se jich, všech"

Pochopili-li jsme ale skutečně, že nejsme ani tělo, ani vůle, ego nebo osobnost, jsou tyto výroky naprosto oprávněné.

Snažíme-li se opravdu být nástrojem Vyššího vědomí, je nezbytné, abychom odevzdali naše vlastní představy o životě a dovolili Mu dovést nás ve správný čas na správné místo. Tak nás spojí s lidmi, kteří nám nejen pomohou, nýbrž kterým i my můžeme pomoci. Opakuji : " Odevzdání, Důvěra, Přijetí" je nezbytné, nevyhnutelné denní cvičení, které nás uchrání před tím, aby nad námi mělo kontrolu ego a abychom jsem se mohli svěřit vedení Vyššího vědomí. Tento první krok může u lidí vyvolat velký strach, pocity hluboké nejistoty. Zvykneme-li si ale na něj, pocítíme osvobození a zcela automaticky se přestaneme strachovat o budoucnost, budeme připraveni plně a zcela žít v přítomnosti. Stojí to minutu času, poprosit Vyšší vědomí, aby vedlo naše kroky tak a tam, jak a kam máme jít.

Je lhostejné, kterou z obou rolí hrajeme, zda pána nebo otroka, pořád jsme ovládáni něčím nebo někým, co není Vyšší vědomí. Osoba, která hraje pána, dominuje svým vlastním ego/vůlí a otrok je dominován egem/vůli jiného člověka.

Víme, že nikdo, žádný člověk, nemá právo, ovládat druhého člověka, neboť každý je sám zodpovědný za svůj osobní proces učení a zrání. Nemůžeme se učit či růst pro někoho jiného, obzvláště ne pro naše vlastní děti. Asi si myslíme, že víme, co je pro ně to nejlepší, ale ani to vždy nesouhlasí. Mnoho z nás musí udělat bolestnou zkušenost s tím, že naše očekávání přes veškerou snahu, nebyla naplněna. Vzhledem k tomu, že mnohdy nevíme ani, co je dobré pro nás, jak bychom mohli vědět, co je tím nejlepším pro někoho jiného? Pokus ovládat druhého člověka je z tohoto důvodů absolutní "egotrip" (úlet ega). Domníváme se, že víme, co je pro druhé tím nejlepším. Zatím jsme ale zaměstnáni především uspokojováním našich vlastních potřeb a od osoby, kterou zotročujeme, drze požadujeme, aby plnila naše potřeby.

Spousta příkladů panovačnosti je jasně rozpoznatelná, ale panovačnost má i své subtilnější formy. Těmi jsou například nemoci či jiné neduhy, které jsou hojně používány jako prostředky, jak dotlačit členy rodiny do role otroků, kteří se o nemocného starají, pečují o něj a dělají si o něj starosti.

Stejně tak se lidé pokoušejí ovládat ostatní odpíráním lásky, když nejsou připraveni, plnit jejich požadavky. Jiní se zase pokoušejí prosadit své požadavky skrze implantování pocitu dluhu či přes výčitky, že je nemilujeme a zanedbáváme. Další to, že ovládají druhé, naopak skrývají za slaďounké chování a uráží se, když to vnímáme. Mnoho lidí používá jako prostředek útlaku peníze, aby si udržel závislými příslušníky rodiny či jiné lidi. Je nepřeberné množství cest a prostředků, jak utiskovat a ovládat druhé. Proto musíme zkoumat náš často subtilní styk s lidmi, abychom mohli určit, jak je využíváme ku svému prospěchu.

Kapitola 18

Rodinná atmosféra

Ve své knize "Odstranit vnitřní pouta" navrhuji udělat si dva listy papíru, jeden pro otce, druhý pro matku. Každý list svisle rozdělit na půl a do každého sloupce napsat do jednoho pozitivní, a do druhého negativní povahové vlastnosti. Základní myšlenkou bylo určit, zda ty či ony vlastnosti imitujeme, nebo proti nim rebelujeme. Či jak jednáme? Každý potomek se učí opičením se po rodičovských způsobech. Lidská mláďata jsou ale takové povahy, vzepřít se proti tomu. To záleží na jejich postoji k tomu či onomu současnému rodiči.

Každý z nás vstoupil do tohoto života s neviditelnou záplatovanou dekou. Ta se skládá dohromady z charakterových rysů, které nám brání vnímat, kdo doopravdy jsme. Proto nám není možné, dovolit Vyššímu vědomí, aby jako svůj nástroj používalo naší osobnost s jejími schopnostmi, vlastnostmi a všemi dalšími díly našeho lidského já.

Už nám bylo ukázáno, že v sobě každá záplata přináší energii našich minulých činů, a že jsme se znovuzrodili do prostředí, které nám umožňuje rozluštit jednotlivé záplaty. Tím se ona energie vytratí a nebude nás již dále ovládat a my již nebudeme vázáni na fyzický obal, nýbrž na Vyšší vědomí.

Kvůli tomuto učebnímu procesu jsme se jako muž či žena narodili do rodiny, která obsahuje ony dědičné vlohy obou rodičů a všech členů rodiny. Všichni členové rodiny jsou našimi potencionálními učiteli, ale pouze tehdy, jsme-li připraveni je jako učitele akceptovat a ne je odmítat - a s nimi všechno to, co bychom se mohli naučit.

Přídavkem k příbuzným a osobám, které stojí blízko naší rodiny, jsme vedeni rodinou atmosférou, rodinným ovzduším, které se skládá z různých mínění, stanovisek, postojů k nepřebernému množství témat. Toto my přijímáme stejně jako vzduch, který dýcháme. Tato atmosféra ale blokuje náš kontakt s Vyšším vědomím a brání tomu, abychom Ho akceptovali jako našeho průvodce. Když začneme tyto blokády odklízet, ukáže se vnitřní světlo. Pak může opět zazářit, jeho jas osvítí svět a srdce, které se na stovky let ztratilo, se navrátí. Pokud se mi sami vyprostíme, osvobodíme, přispějeme k tomu, aby byl svět vyveden ze současné temnoty, aby šel skrze světlo od nenávisti, zášti, hněvu a válek k lásce a soucitu. Z toho důvodu není jen privilegiem, nýbrž nutností pracovat na naší vlastní spáse. Začneme-li hned, bude znovu nastolena rovnováha světa.

Není nutné osvobodit se jen od autoritativních osob a dalších lidí, kteří nám dávají jistotu, nýbrž i od ovzduší, které převládalo u našich rodičů, které zahrnuje nesčetná témata a které se dere do našeho života. Musíme tuto atmosféru odkrýt a zbavit ji účinnosti. Tyto komplexy, familierní duševní chování se na nás doslova tlačí a obklopuje nás, stejně jak voda rybu. Měli bychom si všímat našich reakcí na konkrétní témata, abychom zjistili, zda se můžeme projevit tak svobodně, jak bychom rádi.

Reakce nemusí bezpodmínečně zrcadlit pravé názory, mohou být zastaralé a nemístné, ačkoliv nám možná byly naimplantovány v dětství. Růst, dospívat, dospět znamená z velké části také poznat, jak protichůdně jsme různými tématy naprogramováni. Teprve poté se můžeme rozhodnout, zda koncepty, které jsme převzali, skutečně reprodukují naše stanoviska, coby dospělých. V jakém ohledu odpovídají, popřípadě odporují našim současným názorům, které nám přísluší a které bychom chtěli žít?

Jakmile odkryjeme témata, na která reagujeme nejsilněji, můžeme se z jejich sevření osvobodit. Čím pevněji se naši rodiče ztuhlých názorů drží, čím silněji budeme nuceni je akceptovat, tím silněji, prudčeji proti nim budeme rebelovat. Nemusíme tak ale reagovat. Bylo by mnohem vhodnější zpřetrhat pouta k oněm starým, zbytečným vzorcům chování, abychom mohli žít svobodně, dle našich vlastních přání.

Ty zhotovené listy s vlastnostmi našich rodičů poukáží na vzorce chování, od kterých bychom se měli oddělit. Teprve poté, co se uvolníme od jejich dominance, můžeme se projevovat svobodně a žít dle směrnic, které se nám jeví jako správné a smysluplné, místo toho, abychom nevědomě vedli život svých rodičů, kteří mají jiné karmické dědictví.

Každý se rodí se svou vlastní záplatovanou dekou, žádný člověk ji nemá identickou, stejně jako nikdo nemá stejné otisky prstů. Vzhledem k tomu, že každá záplata přináší energii minulých činů, vybíráme si pro své znovuzrození přesně to okolí, ve kterém ony různé záplaty dekódujeme a ve kterém tudíž můžeme onu energii spotřebovat - až nás nebude nadále ovládat.

Skrze záplaty jsme byli přitaženi k rodině, která je vhodná pro náš učební proces. Nabízí nám všechny potřebné výzvy, jejichž zdolání nám umožní stát se vhodným nástrojem Vyššího vědomí.

Musíme prozkoumat vliv naprogramování z dětství ohledně nejrůznějších témat. Jako děti jsme od rodičů a příbuzných obdrželi a převzali, z největšího dílu upřímné a významné názory, které zastávali. Některé z nich jsou prosté pochybností, kdežto ostatní měly svůj význam pouze tenkrát, dnešním životním podmínkám a okolnostem neodpovídají. Spousta názorů a zvyků se předává z generace na generaci. Pochází z kulturního základu rodiny, mravů země či národní skupiny, do které jsme se znovuzrodili. Sáli jsme je, z největší části nevědomě, spolu s mateřským mlékem, bez toho, abychom mohli vědomě posoudit, zda jsou oprávněné či smysluplné. Obsahují v podstatě jakékoliv myslitelné téma a vetkají se do té vyvíjející se osobnosti, která zakrývá naší pravou identitu.

Vzhledem k tomu, že jsou nám předávána rodiči, členy rodiny nebo přáteli, a nepocházejí z našeho vlastního vnitřku, musíme se ptát, zda jsou pro náš dnešní život ještě správná a nezbytná. Pokud ne, měli bychom přetrhat naše pouta k nim a odevzdat je. Dokud jsou ale ještě stále částí naší osobnosti, bez toho, abychom je vědomě pozorovali, budou dále ovlivňovat veškeré naše konání a jednání. Mají svůj základ v myšlení, v jeho způsobu, a v pravidlech, která automaticky následujeme. Jsme myšlenkovou formou, která se stala zvykem a ovládá naše chování a jednání.

Chování jiných lidí k nám je často určováno těmito rodinnými strukturami jednání a chování. Vzhledem k tomu, že si jich ale často vůbec nejsme vědomi, nezřídka žasneme nad reakcemi druhých a pokládáme je za nespravedlivé.

Každý vyrůstáme v určité konkrétní rodinné atmosféře, či rodinném klimatu, které si s sebou bereme do dospělého života. Obeznámíme-li se důvěrně s tímto konceptem, můžeme sledovat, že na ono klima stále reagujeme, že jsme obklopeni rozličnými oblastmi témat, tak, jak atmosféru, ve které byli vychováni, reflektují naši rodiče. I zde je patrná řetězová reakce z generace na generaci. V podstatě je toto dědictví naší rodiny.

Rodinná atmosféra či rodinné klima je myšlenková forma, která byla roky plněna energií členy rodiny a je tudíž velice mocná. Může být tak obrovská, že jí bude dítě, které zde vyrůstá, přemoženo a již se od ní nebude moci osvobodit.

Abychom odkryli některá takováto "klimatická proudění" z dětství, musíme si počítat jako hledač pokladu, a najít odkazy, které leží pohřbeny v minulosti. Vyvarujeme-li se ale tohoto namáhavého hledání, nikdy nerozeznáme jeho vliv na náš život.

To předpokládá naši ochotu vydat se na cestu zpět našimi vzpomínkami. Měli bychom prosit Vyšší vědomí, aby nám ukázalo tu spoustu myšlenkových forem, které se projevily psychologickou atmosférou, do které jsme se znovuzrodili a ve a s kterou jsme vyrůstali, a která nás ještě dnes ovlivňuje.

Osobním zpytováním může být odkryto přijaté rodinné chování. Můžeme se ptát : "Na jaké téma reaguji obzvláště prudce, vznětlivě ? Mám striktní politické názory ? Zastupuji své názory, náhledy a zájmy vehementně ? Reaguji na názory a mínění druhých netolerantně ? Jak se stavím k víře ? Nechám lidi, kteří smýšlejí jinak než já, vyjasnit jejich názory bez toho, abych na ně reagoval kriticky či aby mě dráždili ? Snažím se přesvědčit lidi o svém stanovisku, které samozřejmě považuji za nejlepší ?

Dalším konflikty nabytým tématem je výchova dětí a výchova obecně. Jak jsem přišel ke svému postoji, je ještě platný a přiměřený ?

Nebo jiná možnost : Cítím se ve společnosti lidí iritován, nejistý či tlačený do defenzívy, když někdo vykládá své mínění o určitém tématu velice explicitně ? Pokud ano, co jsem zažil v dětství takového, že nyní takto reaguji ? Vnucovali mi rodiče či jiní blízcí příbuzní své názory, které jsem musel akceptovat, ačkoliv jsem byl jiného přesvědčení ? Byl jsem dokonce trestán, když jsem se k jejich mínění nepřipojil? Byl jsem terčem jejich posměchu nebo nepřátelství, když jsem měl jiný názor? Tyto staré postoje jsou myšlenkové formy, které nás velice ovlivňují. Musí být zrušeny, chceme-li se svobodně a přirozeně obrátit do nitra, abychom se o našem adekvátním chování radili s naší vlastní autoritou, s Vyšším vědomím.

Zděděné postoje k různým tématům nemusí být nezbytně něčím negativním. Pokud však dominují, měly by být odevzdány, abychom mohli navázat přímý kontakt s naším vnitřním zdrojem. Teprve s pomocí Vyššího vědomí můžeme najít správné postoje k té spoustě záležitostí života, a svobodně se rozhodovat, jak nejlépe s nimi naložit. Když ale dovolíme, aby nás nadále ovládaly vzorce chování, které jsme zdědili od rodičů, příbuzných či přátel, nikdy nenajdeme pro nás správné rozhodnutí.

Tento individuální proces nás postupně osvobodí a my, poté co zrušíme všechny vnější faktory, zjistíme, že jsme spojeni s naším vnitřním základem, - s Vlastním Já. Na tomto základě jsme všichni jedno. Tak se zbavíme kontroly egem jiných lidí a docílíme bodu, kde nepochybně jistě víme, že my a tedy i všichni ostatní lidé jsou ve své vnitřní podstatě Bůh.

My všichni jsme jedno. Musíme se odpoutat od rodiny-příbuzenstva a zvyklostí a dovolit tím Vyššímu vědomí, aby se skrze nás manifestovalo. Jen tak se jednoho dne nastolí zlaté časy.

( konec citace )

Osobně touto cestou jdu. Celkem osamoceně, tlačena ze všech stran právě rolí dominantní a rolí rohožka. Jejich mistrnými projevy jsou mi stále všichni rodinní příslušníci. Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že druhým se mé osvobozování často vůbec nelíbí a dělají všechno pro to, abych jim nevyklouzla úplně. Většinou je to dost subtilní, takže o to náročnější. Ale, já jsem zvyklá, vyrovnat se s neviditelnými a nezjevnými skutečnostmi. Upřímně však říkám, že přesně jak píše paní Phyllis, vyžaduje to hodně odvahy a statečnosti, víry. Často to znamená projevit odvrácenou tvář Lásky, tzv. KRUTOST, která je však tou nejvyšší Láskou, neboť to ona umožňuje plné odpoutání, osamostatnění se a tudíž pro všechny zúčastněné OSVOBOZENÍ se. Dokážeme-li držet druhé v patřičných mezích, děláme obří službu všem. Pochopitelně, neboť my všichni se dříve či později MUSÍME vrátit k Pravdě - k Podstatě, k Sobě, k Já. A to se nám podaří teprve, zbavíme-li se v sobě všeho a všech, co a kteří se vědomě či nevědomky snaží, starají nás určovat a ovládat.

Někdy to moc bolí, musíme odříci lidi, které upřímně milujeme, musíme odmítnout dělat jim falešnou jistotu, berličku a falešného přítele, musíme je KVŮLI NIM opustit. A KVŮLI SOBĚ musíme opustit vše a každého, co, koho se panicky držíme jako falešné jistoty my. Těžší je to o to, rozpoznat ještě, zda chceme pouze utéct a jedná se tak o ego, neboť záležitost je čistě karmická a stačí hlubinné sebezpytování za souběžného přijetí situace, které automaticky vše zlepší a zjemní, v doplňku s "osmičkou" s příslušným symbolem pak trvale zničí, a nebo jedná-li se již o manipulaci a psychoteror, které nesmíme dále dopustit, kterým naopak musíme učinit přítrž.

Kapitola 11

Lidé v našem životě

Vzpomínám si ještě na mou první reakci na sdělení, že členové mojí rodiny a blízcí známí byli vybráni proto, aby mi pomohli s mou karmou, stejně tak jako já jim dávám šanci zpracovat díl té jejich. "Týká se to i mé matky?", ptala jsem se zděšeně a nevěřícně. Vybralo mé VV ( Vyšší vědomí, dále již v textu již jen VV ) právě jí, abych mohla odstranit některé zbytky látky? Má následující otázka byla: " Využila jsem tento vztah odpovídajícím způsobem, abych se z něj učila?" Musím přiznat, že mi tato možnost byla pramálo známa. Ohlédnu-li se ale dnes zpět, musím konstatovat, že má matka byla mým nejlepším učitelem. Tenkrát, pod její vnější přísnou výchovou jsem tomu ovšem nemohla uvěřit.

Sai Baba nás ujišťuje, že právě ti lidé, s kterými trávíme spoustu času, jako členové rodiny, se nejlépe hodí k tomu ukázat nám ostří naší osobnosti, které ještě máme vypátrat.

Má matka byla velice panovačná, a, jak jsem se dozvěděla, měla jsem i já taková v minulých životech být. Proto jsem musela v tomto životě sama zakusit, jak chybné, nesprávné je chtít ovládat, potlačovat druhé lidi. Očividně jsem tuto lekci neuzavřela, neboť s pomocí mého muže, který byl též silně velitelský, jsem se mohla učit dále. Baba mi řekl v průběhu mého manželství, že můj život po boku mého manžela je pro mne mnohem prospěšnější, než život toho, kdo hledá Boha či askety, neboť se učím trpělivosti, toleranci, statečnosti, vytrvalosti, nepoddajnosti, shovívavosti, a odpuštění.

Nad těmito slovy jsem se vážně zamyslela. Zkonstatovala jsem, že mi tyto kvality skutečně scházely. Věděla jsem, že jsem vždy byla velice netrpělivá a reagovala jsem impulsivně. Když jsem chodila do školy v Anglii, říkalo se o mne, že jsem intelektuálský snob, netrpělivá a netolerantní vůči každému a všemu, co se mi zdá moc pomalé. Mohla mi být přidělena lepší lekce, než stát se dítětem matky, která mne tvrdě trestala a nikdy mi neřekla proč? Když jsem se ptala na důvody trestu, udeřila mne za drzost, kterou bylo, že jsem se na to zeptala a za to, že jsem tím konfrontovala její autoritu. Nikdy jsem nevěděla, zda jsem udělala něco špatně, či nesplnila něco, co mi bylo nakázáno. Toto zacházení mne učinilo velmi nejistou. Skrze mou práci jsem se ale naučila, že právě ti lidé, kteří se narodili do rodiny, ve které nenajdou jistotu ani u rodičů ani u jiných příslušníků rodiny, mají vstoupit na vnitřní cestu. Na té mohou najít jistotu u VV, místo u venkovních autorit.

To předpokládá vytrvalost, houževnatost, neúnavnost, setrvačnost, a výdrž, místo toho vzdát to, když se život zdá moc těžkým. Musela jsem se učit i odpuštění, shovívavosti a trpělivosti. To jsou vlastnosti, které zabraňují tomu, abychom se vraceli zpět či se mstili za urážku, zranění nebo trauma. Jako dítě jsem tuto zkoušku nemohla složit, neboť jsem věděla, že bych za to byla jen ještě krutěji trestána. Dnes je mi jasné, že jsem se jen tímto způsobem mohla dozvědět, jak frustrující je to, když nás druhý ovládá. Díky této dřívější zkušenosti jsem se rozhodla už nikdy nikomu nečinit to, co jsem sama jako dítě musela zažívat.

Všichni usilujeme o dorovnání, i když nám tato skutečnost není vědomě známa. Nesmíme se "nad reagovat", neměli bychom ale být ani za rohožku či jiným lidem dovolit chtít určovat náš osud. Oba tyto extrémy rozděluje jen tenká linie! Všichni musíme jedenkrát nakonec zpřetrhat vazby k vnějším autoritám, právě tak k věcem a lidem, které nám dodávají jistotu, tak, abychom přirozeně a přímo mohli přenechat naše vedení VV.

Jak jsem se koneckonců díky mé práci naučila rušit vazby, které mne spojovaly s mou matkou, měnila se, aniž by tušila, co jsem udělala. Na hlubší úrovni musela ta změna zanechat stopy, neboť se cítila uražená, měla mi za zlé, že už mne nemůže ovládat. Já se ale v mých reakcích vůči ní cítila svobodně a na radu mého vnitřního hlasu jsem ji mohla opustit, místo toho, abych splňovala její stálé požadavky.

Vypadá to jednoduše, ale je to pomalý proces, krok za krokem, který potřebuje denní cvičení, až dokud si člověk není jistý vnitřním vedením. Docílí toho každý, kdo bude vykonávat důležité procesy uvolńování a rozvazování vazeb, neboť tím se docílí vnitřních změn.

U mne k tomu bylo očividně zapotřebí, aby byla ohraničena, omezena má silná vůle a stejně tak má vzdouvající se moc. Má matka byla hrdá na to, že se o to, aby má vůle byla (mně jako dítěti) zlomena, postarala. Jenže se stalo něco trochu jiného. Docílila toho, že jsem se stáhla do sebe, do mého vlastního světa. Na venek jsem se tedy zdála být velice poslušná, poddajná a povolná a jistotu jsem hledala ve svých snech a fantaziích. Vzhledem k tomu, že jsem nebyla ani vidět, ani slyšet, mohla jsem si lépe zajít na požadavky své matky, byla jsem však díky tomu velice introvertní, nesmělá, plachá, ostýchavá, stydlivá a měla jsem strach, že mne budou ovládat i ostatní lidé. Přála jsem si být neviditelná, jak jen to jde, čímž bych se mohla vyhnout agresi mé matky.

Jakým lepším způsobem jsem mohla zakusit to, co jsem sama činila druhým svou bezohlednou panovačností?! Byl to obrovský zbytek látky, který jsem si s sebou přitáhla z minulosti, a věřím, že jsem ho mohla na různých úrovních zbavit energie a života.

Když lidé prosí VV, aby jim ukázalo, jaká pouta by měli rozvázat, vyjeví se někdy dvě osoby, zpravidla se jedná o jednoho z rodičů a partnera.

Při těžkém karmickém dluhu se musí opakovat cvičení, které začíná s jedním z rodičů a pokračuje partnerem, který se podobá tomu rodiči. Ukážou-li se dvě osoby, měli bychom žádat VV o radu, se kterou osobou by se mělo začít. Spousta lidí si stěžuje, a říkají: "Vzala jsem si svou matku" nebo "Vzala jsem si svého otce ".

V mé práci se mi ukázalo, že se vícero duší reinkarnovalo ve stejný čas, tak, aby si vzájemně mohly pomoci zpracovat karmu jejich zbytků látek. Tyto vzájemné vztahy mohou někdy způsobovat matoucí situace, byl-li například jejich dřívější vztah velmi intenzivní a oni si tuto silnou vazbu přinesli s sebou do tohoto života. Byli-li dva lidé v minulém životě muž a žena, a dnes jsou matka a syn, otec a dcera nebo žijí-li v jakkoliv v úzkém vztahu, existuje možnost, že tato bývalá role zastiňuje dnešní život a způsobuje hluboké problémy. V takovýchto případech je urgentně nezbytné přerušit vazby k minulým vztahům a převzít plnou zodpovědnost za současný život, který je opět výzvou, a žádá si jiné způsoby chování. Osvojujeme si, přijímáme-le tyto různé role, abychom vyrovnali karmu a pokud korigujeme odpovídajícím způsobem naše jednání a chování v tomto životě, nezpůsobujeme novou karmu, která by musela být někdy v budoucnosti opět zpracována.

Existují zcela přesná vodítka, jak určit jednotlivé vazby v rodině. Měli bychom tato vodítka následovat a nedovolit, aby naše minulé role chování zastiňovaly naše současné vztahy a překážely nám v tom, abychom převzaly role, které se od nás dnes očekávají.

.....

V určité míře tedy můžeme rozhodovat o svém životě. Využijeme-li chytře tohoto milodaru, ušetříme si spoustu utrpení, které by bylo způsobeno nerozváženými, ukvapenými reakcemi, všetečnými, překotnými rozhodnutími, závěry či zbrklým jednáním.

Žádný zákon nám nepředepisuje, že se musíme opičit po negativných charakterových rysech našich rodičů či jiných lidí, jen kvůli tomu, že jsme jim byli v našem dětství kvůli naší přístupnosti vydáni na pospas. Každý je zodpovědný za svůj vlastní život, i když nás učili něco opačného. Jednou budeme skrze odpovídající skutečnosti, okolnosti a vnější podmínky nuceni pochopit, že nám nemůže žádný člověk na světě říci, co máme dělat a co ne. Jen my sami o tom můžeme rozhodnout. Nejlépe, začneme-li s tím hned dnes, ať již nepromarníme žádný čas.

Jsme-li připraveni naučit se tuto důležitou lekci, automaticky spotřebujeme energii, která je obsažena v některých zbytcích látky.

Kapitola 12

Naučit se, kdy říci NE

Sri Satja Sai Baba říká, že nemůžeme být vždy ochotní, vstřícní, úslužní, co ale oproti tomu vždy můžeme , je vstřícně mluvit a jednat. To zahrnuje i naši připravenost říci někomu, kdo od nás požaduje něco, co silně pocitově odmítáme, ne. To je pro spoustu lidí krajně těžké. Mohli bychom tím totiž eventuelně vystavit nebezpečí naše vztahy s těmi lidmi, kteří od nás očekávají ono odpovídající konání. Mohlo by to s sebou přinést kritiku nebo pomluvy a poškodit tak naši pověst. Také bychom mohli zklamat lidi, kteří byli našim jednáním nějakým způsobem odmítnuti, a cítí se nepříjemně, méněcenně, a bez respektu. Z tohoto důvodu nás Baba napomíná, abychom, když nemůžeme dostát přáním a požadavkům druhých lidí, jednali a mluvili vstřícně, přívětivě, laskavě a láskyplně.

Zjistila jsem, že když musím říci ne a otálím s tím, stahuji se do defenzívy, omlouvám se nebo se zlobím, již předem ztrácím svou pozici. Protějšek se okamžitě chopí příležitosti, aby svůj požadavek formuloval ještě naléhavěji. Když zůstanu vyrovnaná, jsem plně přesvědčená o svém způsobu jednání, svou pozici vysvětlím klidně a jasně, bez toho, abych u toho byla nervózní či zlostná, projeví protějšek porozumění a nebude již svou prosbu opakovat. Nicméně ta osoba může reagovat i uraženě a rozčarovaně, zklamaně nebo se díky naší nedostatečné podpoře dostat do tíživé situace. Nesmíme pak propadat pocitům dluhu, neboť ostatní by je mohli použít k tomu, aby přeci jen dosáhli požadovaného cíle.

Musíme být velice odvážní, stateční a silní, abychom odolali přesvědčovací síle, obviňování, kritice či sebelítosti jednotlivce nebo skupiny. Říci ne je ještě problematičtější, jedná-li se o těsnou vazbu, vztah, jako např. o partnera či člena rodiny, který umí zacházet s našimi slabostmi. Musíme být duševními bojovníky, abychom vzdorovali a nebrali ohled na očekávané následky. Musíme dělat to, co se nám jeví jako správné!

Před nedávnem jsem musela třikrát říci ne a pro mnoho lidí bylo mé odmítnutí zklamáním. Odmítalo se mi velice těžko, neboť jsem měla zcela rozhodnou, velitelskou matku, která ode mne ustavičně očekávala, že budu plnit její prosby, ačkoliv toto ustupování, podvolování se, neodpovídá mému charakteru. Když jsem její požadavky nesplňovala, byla vzteklá, proto jsem měla veliký strach z toho, nesouhlasit s ní. Podrobila-li jsem se jejím náladám, bylo vše pokojné, mírné. Toto naprogramování z dětství mi v podstatě znemožnilo nevyhovět přáním ostatních, neboť jsem měla obavy z následků. Avšak život mne donutil rozlišovat, kdy se podvolit a kdy vzepřít. Tuto lekci jsem se musela učit na osobním základě a ze skupinových vztahů. Odporuje-li, příčí-li se prosba našemu hlubokému pojetí, nahlížení na dobré a špatné, měli bychom odmítnout. Někdy je však odmítnutí také otázkou správného načasování.

Také jsem zpozorovala, že osoba, které se to týká, může odmítnutím získat příležitost lekce, kterou je nutné, aby se naučila. Vyhověli-li bychom onomu přání, nejspíše bychom se nezměnili. Vzhledem k tomu, že ne vždy můžeme odhadnout následek, musíme konat podle toho, co je pro nás správné, a neměli bychom přemýšlet nad tím, co může naše odmítnutí u osoby, které se týká, způsobit.

Ta tři odmítnutí, která mi uštědřila ony tak neodkladně nutné lekce mi připadala velice těžká. Byla jsem požádána, abych jela do Srbska, do Bělehradu přednášet semináře o mé práci. Všechno jsem si na onen víkend připravila, všechno, co se vztahovalo právě na můj chorvatský pobyt. Můj chorvatský kontakt mne dovezl do Terstu na letiště, abych odtud letěla do Bělehradu. Když jsem dorazila na letiště, ptali se mne na vízum. Vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, že nějaké potřebuji, neměla jsem je. Nesměla jsem nastoupit do letadla. To bylo dilema! Zavolali jsme pořadatelce semináře a vysvětlili jí problém. Říkala, že se pokusí zkontaktovat v Bělehradě kancelář, která by vízum obstarala a že je nechá nafaxovat do Terstu na letiště. Zavolala však zpět a řekla mi, že kancelář v Bělehradě je už zavřená. Museli jsme tedy seminář odříci, neboť se další letadlo, které mělo letět nejdříve o několik dní později, nehodilo do mého časového plánu. Bylo pro mne velice těžké, že musím seminář ihned odříci. Bylo mi líto lidí, kteří se již zapsali, a obzvláště jsem litovala pořadatelku, která musela každému účastníku podat zprávu a vysvětlovat situaci. Zcela jistě byla vystavena mrzutostem a zklamáním kdejakého účastníka. V tomto případě ale neleželo rozhodnutí na mně a já s ním nemohla nic udělat.

Byla jsem do Bělehradu pozvaná ještě jednou, o vízum jsem si zažádala včas. S tímto vízem v ruce jsem chtěla při mé další cestě po Evropě jet i do Bělehradu. Jenže mezitím se v Srbsku změnila situace. Americké ministerstvo pro vnější záležitosti vydalo varování pro všechny americké občany, aby do této země z bezpečnostních důvodů nejezdili. Byla jsem zděšená. Co mám dělat? Mám toto varování ignorovat a přesto jet, nebo mám znovu zklamat lidi, kteří mne očekávají ? V tomto případě mi rozhodnutí nebylo, tak, jak tomu bylo v prvním případě, odebráno, musela jsem se tedy rozhodnout, zda varování vzít vážně a mou návštěvu opět odříci, či jednat v rozporu s nařízením úřadu a navzdory němu jet? Stála jsem mezi rozumem a silnou stísněností, nechutí muset ještě jednou zklamat lidi, kteří na mne čekají a kteří tím možná nabudou pocitu, že je odmítám. Když jsem se ptala VV o radu, obdržela jsem jasnou odpověď. Měla jsem varování vlády mé země brát vážně, uposlechnout je, dokud se situace, politická orientace, nevyjasní.

Když jsem se rozhodla, stalo se něco zajímavého, co mé rozhodnutí potvrdilo. Právě jsem vedla seminář nedaleko Mnichova (Muenich), když přišel můj spolučlen Saí organisace a předal mi pozvání na roční Saí - konferenci do Kolína ( nad Rýnem ). Zřejmě se dozvěděli, že se zdržuji v Německu a chtěli vědět, zda bych byla připravena promluvit na oné konferenci. Toto pozvání mi potvrdilo, že mám tento víkend raději strávit v Kolíně. Neznám důvody toho, proč se plány na poslední chvíli změnily, bylo mi ale jasně zřetelně ukázáno, kam patřím. Bylo pro mne neskonale těžké, muset ještě jednou zklamat lidi, kteří se přihlásili na seminář v Bělehradě a kteří byli díky tamní panující politické situaci pod velkým tlakem, což byl, konec konců také důvod proč si mne pozvali. Měla jsem se s nimi podělit o některá mně zprostředkovaná cvičení. Pořadatelé byli silně rozhněvaní a spatřovali mne jako velice nespolehlivou, což dostalo mé jméno do řečí.

Když jsem odřekla třetí akci, zdálo se mi mé rozhodnutí ještě těžší. Byla jsem pozvána na konferenci v severní Karolíně, abych zde přednášela a vedla workshop. Tato konference k sobě měla přiblížit, spojit, přednášející ze spirituálního okruhu se spoustu příbuzných různých psychologických směrů. Přijala jsem pozvání, neboť jsem tuto kombinaci shledávala zajímavou a zdálo se mi, že bych mohla vybudovat most mezi těmito dvěma, často protichůdnými, skupinami. Nějaký čas po mém příslibu jsem letěla s mou vnučkou Crystal do ašrámu k Sai Babovi. Na konci druhého interviu jsem Babovi položila, naprosto spontánně, neúmyslně otázku :" Kdy mám zas přijet ?" Předsevzala jsem si vrátit se nejdříve po ukončení rukopisu této knihy, abych si jí od Něj, tak jako všechny předešlé, nechala požehnat. Jeho odpověď mne překvapila. Přišel úplně ke mně a řekl pomalu a rozvážně : " Vy přijeďte v listopadu." Důraz kladl na slovo Vy. Vzhledem k tomu, že má 23.listopadu narozeniny ( měl, poznámka překladatele ) zeptala jsem se okamžitě :"Na narozeniny?" Odpověděl mi, s nezapomenutelným úsměvem, :"Jsem velice šťastný". Teprve až zpátky v mé pokoji, mi došlo , že se ona konference v severní Karolíně bude konat od 19-tého do 22-ho listopadu, vzhledem k čemuž nestihnu být zpátky včas na Jeho = Svámího narozeniny. Co jen mám dělat ? Promluvila jsem si s pořadatelem a ten navrhl, abych si za sebe , budu-li si to přát, našla náhradu. Vím, že Baba neschvaluje, když se ruší dané sliby. Ptala jsem se proto pořadatele, zda by bylo možné ono předčítání a workshop zadat na začátek konference, s tím, že bych hned potom letěla do Indie. Laskavě s mým návrhem souhlasil. Znamenalo to, že se nebudu moci zúčastnit Babovo narozenin, neboť dorazím až o několik dní později. Ale vzhledem k tomu, že Baba zmínil jen měsíc listopad a já sama jsem se odvolávala na Jeho narozeniny, věřila jsem, že to takto bude odpovídat Jeho Přáním. Zarezervovala jsem si oba lety a obdržela letenky už s předstihem měsíců před mým odjezdem.

Několik dnů před začátkem konference mi bylo sděleno, že se nenahlásil dostatečný počet účastníků a organizátor, který si pamatoval na mou plánovanou cestu do Indie se mne ptal, zda bych tedy přeci jen neodřekla. V prvním momentu jsem chtěla jeho návrh zamítnout, neboť už jsem svou účast přeci přislíbila, nicméně jsem měla divný pocit, že bych si to měla ještě nechat projít hlavou. Nejdříve jsem zavolala do cestovky a informovala se, zda by ještě byl volný let, kterým bych na narozeniny dorazila včas, v případě, že bych konferenci odřekla. K mému překvapení tu byl ještě jeden přímý let s krátkým mezipřistáním v Bangkoku, kde bych přestupovala do Bombay, i tak bych ale na narozeniny přiletěla včas. S tím jsem nepočítala, vždyť k Babovi na narozeniny létá obrovské množství lidí. Zavolala jsem do cestovky ještě jednou a zjistila, že se dokonce, od našeho posledního telefonátu, uvolnilo místo v letadle v Bangkoku, takže nebudu muset přestupovat a poletím přímo. Bylo to znamení?

Tentokrát mi s rozhodováním nepomohly žádné jasné vnější okolnosti. Rozhodnutí leželo jen a pouze na mně. Opět by to znamenalo nedodržet příslib a zklamat lidi,kteří se chtěli zúčastnit mé přednášky. Byla to nepříjemná situace a nikdo a nic mi nemohlo pomoci najít správné rozhodnutí. Vzpomněla jsem si na jednu příhodu v ašrámu, když různí členové americké Organizace neočekávaně dorazili ve stejný čas. Okres Kalifornie působil problém, neboť se jeden krajně rázný člen Organizace pokusil ostatní přehlasovat. V ašrámu bylo tedy zaranžováno setkání přítomných členů. Můj zesnulý muž tam byl tenkrát také, jako člen, já ne, neboť na sezeních směl být účasten pouze jeden člen rodiny. Manžel či manželka, druhý z páru směl na setkání být, neměl ale žádné hlasy.

Během sezení se objevil Baba, zůstal stát opodál a poslouchal diskuzi. Když se projednal problém s oním rázným členem, posadil se. Během diskuse mne napadlo: " Jak můžeme rozlišit, mezi svou vůlí, vůlí jiných lidí a Babovo vůlí, tak aby byla vykonána jedině a pouze Babova vůle?" Samozřejmě jsem svou otázku nevyslovila nahlas, ale vzhledem k tomu, že Baba umí číst naše myšlenky, pousmál se a řekl: "paní Krystal, Vy se chcete na něco zeptat ?" Odpověděla jsem :" Vzhledem k tomu, že nejsem člen sezení, nejsem oprávněná mluvit, člen je můj muž." Baba se napřímil a řekl : " Swami Vám dává dovolení, abyste položila svou otázku." S Jeho svolením jsem se tedy zeptala, On se usmál, rozhlédl a souhlasně přitakal:" To je dobrá otázka, že ?"

Jeho odpověď byla jasná a jednoduchá a já ji nikdy nezapomněla. Poradil nám, abychom s Jeho fotografií vyšli na tiché, pokojné, soukromé místo, prohlíželi si HO a z hloubky srdce poprosili o odpověď. Ujistil nás, že do dvaceti minut odpoví. Může být, že Jeho odpověď hned nepochopíme, nebo může trvat o trochu déle, než nás dostihne, vždy jí ale dostaneme. Tuto radu jsem udělila mnoha lidem a sama jsem ji ve spoustě situací použila. Také tenkrát jsem tak učinila, abych zjistila, jak se mám zachovat. Mám se zúčastnit konference či cestovat k Babovi na narozeniny? Chtěla jsem vědět, kde mne bude více za potřebí.

Dostala jsem jasnou odpověď. Mám konferenci odříci a přijít k Babovi do ašrámu na jeho narozeniny. Ráda bych podotkla, že kdyby mi to pořadatel sám nenavrhl, nikdy by mi nepřišlo na mysl, konferenci odříci, sama jsem neměla osobní větší zalíbení ani v jednom ani v druhém. Velká srocení lidí jsem totiž neměla ráda nikdy. A Babovo narozenin se účastní obrovské množství lidí, takže by mi bývalo bylo skoro milejší přijet tam později, až by velká většina z nich už zase odcestovávala. A navíc jsem se toho roku v ášramu účastnila už dvou jiných oslav svátků, čínského nového roku a Guru purnima.

Jelikož jsem si dělala starosti, že při mém rozhodování mohl spolupůsobit rozum, poprosila jsem spřátelený manželský pár, aby spolu se mnou vytvořili májku, abychom si tak vyprosili správné rozhodnutí. Dostali oba tu samou odpověď jako já, ačkoliv si byli vědomi, že daný slib by měl být dodržen. Poté, co jsem se rozhodla, mluvila jsem ještě jednou s pořadatelem a ujišťovala se, zda má námitek, či zda změnil své mínění. Byl přívětivý, ba dokonce mi řekl, že on na mém místě by konferenci také odřekl a jel na oslavu narozenin. Přesto jsem si byla bolestně vědoma, že jsem zas musela zklamat lidi, kteří chtěli slyšet mou přednášku, že jsem je velice pravděpodobně rozzlobila a vystavila se jejich kritice, neboť jsem nedodržela svůj slib.

Tentokráte jsem oproti předcházejícím odřeknutím, musela najít řešení sama a bez vnější pomoci. Zas jsem velice trpěla svou váhavostí, nerozhodností, protože jsem znala následky svého odřeknutí, přesto jsem se musela rozhodnout.

Když jsem dvakrát odřekla svou návštěvu v Bělehradu a ve svém nitru hledala odpověď na to, jak asi ti lidé tam reagovali na mé storno akce, dostala jsem odpověď, že jsem se rozhodla jednoznačně správně a že bych ty lidi měla odevzdat do Babovo péče, neboť On ví, proč se to stalo. Takové rozhodnutí je pro člověka, který nechce druhé za žádných okolností zklamat, či zranit, velice těžké. Hodně jsem trpěla. A když už jsem se konečně rozhodla, bylo mi lépe a následky jsem přenechala Babovi či VV.

Snad tím byla zbavena energie či života další záplata a tím i zpracována karma, tak, že se do budoucnosti už budu v podobných případech rozhodovat snadněji.

Většina lidí se druhým chce (za)líbit, být jimi milována a obdivována. To může jít až tak daleko, že jsme jimi a jejich očekáváními ovládáni a nenásledujeme již pokyny VV, které jsou event. kontra vůči očekávání ostatních. Máme strach, abychom si nenadělali nepřátele a neztratili přátele. Abychom se osvobodili, musíme zničit pouta, které vystavěla naše přání zalíbit se našim rodičům, starším sourozencům nebo jiným autoritativním osobám. Ta nám brání v tom, svěřit se vedení VV.

Shora uvedené příklady ilustrují nutnost říci ne nejen jednotlivci, nýbrž i skupině. Ovšemže jsme denně konfrontováni s bezpočtem situací, které v časovém presu vyžadují správné rozhodnutí.

Abych se vyvarovala ukvapeného rozhodnutí, které se bez výjimky zakládá na starých vzorcích chování, prosím na základě svých zkušeností o trochu času na promyšlenou. Lidé jsou takovýmto chováním nejprve zklamáni, obzvláště, když nám chtěli vnutit svou vůli, nepovolíme-li ale ve svém rozhodnutí, ve svém odhodlání, nenechat se natlačit do rychlého rozhodnutí, zvyknou si na náš nový postoj a začnou s námi zacházet s větším respektem.

Měli bychom ustavičně mít na mysli rozhodnutí, která nám byla vnucena a kterých jsme později litovali. Existují různé metody, jak se v budoucnu takovým situacím vyvarovat. Například si můžeme okamžitě vyžádat čas na rozmyšlenou. Tento vyžádaný čas lidem jasně ukáže, že chceme konat zodpovědně a že se již nenecháme tak rychle k něčemu přinutit. Naše pověst lehce přemožitelného soupeře se změní.

Naše konání je často ovlivňováno pocity viny a my často, raději než bychom tyto pocity riskovali, vyjdeme druhým vstříc. Tyto pocity mohou mít původ v dětství nebo jsme si je přinesli z minulých životů. Jako v ostatních případech - pocity viny jsou plýtváním času a energií a měly by být odstraněny pomocí cvičení s "potápěčským oblekem". Kromě toho bychom neměli NIKDY zapomínat, že za svůj život jsme SAMI zodpovědní a nikdo jiný nemá právo rozhodovat za nás. My sami musíme nést důsledky našich rozhodnutí, neboť ty za nás nechce a nemůže převzít NIKDO.

Dalším pomocným cvičením je zpřetrhat pouta k symbolu, který navrací rodinný postoj k rozhodování a nalézání rozhodnutí. Všichni jsme byli v čase našeho vývoje ovlivněni konkrétními postoji k určitým tématům. Další příklady rodinných vzorců chování budou zpracovány v následujících kapitolách.

Dříve, než-li zpřetrháme ona pouta, měli bychom přezkoumat, zda naši rodiče kopírovali vzorce svých rodičů či je od nich zdědily? Jak vyjadřují své úmysly,svá rozhodnutí, svá odhodlání ? Směli jsme se rozhodovat sami a byli jsme k tomu dokonce povzbuzováni či rozhodovali rodiče za nás ? Lišilo se matky a otcovo hledání řešení, rozhodování, takže nám byly ukázány protikladné výhody ? Směli jsme někdy říci ne ? Měnili rodiče své názory na konkrétní témata, takže jsme si nikdy nebyli jisti, co od nás chtějí ? Tyto způsoby chování jsme buď sami převzali, nebo jsme se proti nim vzepřeli. To musí být vyjasněno předtím, než budeme rušit pouta k onomu vzoru, který nám brání v tom, vykonat naše právo na vlastní rozhodovací svobodu.

Možná ti bude symbol pro vzorec chování, který jsi přijal jako dítě a který se nyní ptáš, podán. Pokud ne, nakresli si ho, nebo vymodeluj z plastelíny, svou slabší - tou, kterou nepíšeš - rukou, zatímco se vědomě koncentruješ na činnost, která Tě rozptyluje. Po té praktikuj "8". Toto jednoduché cvičení je navýsost efektivní pro odpoutání od nechtěných vzorců chování. Výsledkem je svoboda říci ne. ( konec citace )

Protože víme, a kdo četl mou Zpověď fascinované pozemšťanky, je s tímto faktem již blíže obeznámen, že ve Skutečnosti jsme vlastně součet naší osobní Záplatované deky a Božského Já, víme také, že k sobě budeme vždy přitahovat, magneticky přitahovat, přesně to, co pro svůj učební - životní - proces potřebujeme a díky tomu i v tomto přitaženém zrcadle nadevše jasně sebe sama rozeznávat. Cokoliv na druhém nás irituje, jsme my sami. Doporučuji proto, zas a znovu tento prostý a platný fakt akceptovat a nad vším, co nám hýbe žlučí se vážně zamyslet a následně to zpracovat.

Kapitola 8

Jak nám "záplaty" pomáhají rozluštit, vyřešit karmu

Každá záplata se rovná magnetu, který přitahuje to, co potřebujeme pro náš učební proces. Obklopuje nás kolem dokola lidmi, nemocemi, událostmi, příhodami, zkušenostmi a vším, co nás v životě potkává. Energie však nemůže být odstraněna ze všech zbytků látky v jediném životě. Závisí na našich postojích, mínění, přijetí, stanovisku, ochotě a připravenosti, zda budeme ony různé životní okolnosti, poměry a podmínky akceptovat, či zda potlačíme, zavrhneme to, co se můžeme z jednotlivých záplat naučit. Každý člověk má, dle svého postoje, konkrétní měřítka na svobodnu vůli. Můžeme se například učit z mnoha rozličných zkušeností, můžeme se jim ale i stavět na odpor, vzdorovat jim a upřednostnit některé tak, abychom si nadále stýskali, želeli a vzpírali se osudu, Bohu či Univerzu. Ano, tak, jak nám Sathya Sai Baba říká, musí ruka, jež psala scénář našeho života, jej opět zničit. Je na nás ptát se po významu každé události, příhody, zauzlení, hledat důvod a přestat dávat vinu za náš osud jiným lidem či vnějším autoritám. Jen my sami jsme zodpovědní za vše, co se nám v životě stane.

Akceptovat tuto lekci je pro většinu lidí krajně obtížné. Všichni raději hledáme chyby na druhých místo toho, abychom je přijali a odpovídajícím způsobem s nimi zacházeli. Jenže my musíme být připraveni ptát se sami sebe, co ještě se máme naučit a co jsme se v minulých životech naučit opomenuli.

Přistoupíme-li tak k našemu osudu, měli bychom se potom porozhlédnout po událostech a lidech, kteří by nám mohli pomoci rozvinout pozitivnější vlastnosti. Jakmile rozeznáme, že naše takzvané problémy jsou ve skutečnosti příležitosti k učení se, zjistíme, že se rozpustila záplata. Až budou všechny záplaty odstraněny či až bude spotřebována všechna v nich uložená živá energie, stane se viditelným světlo, kterým ve skutečnosti jsme a kterým jsme vždy byli, a my obdržíme schopnost projevit všem lidem, které na své životní pouti potkáváme, lásku našeho pravého Já.

Nedávno jsem dostala zprávu, že měl Yogananda říci, že o své znovuzrození usilovalo v druhé polovině dvacátého století mnoho duší. Neboť tím by obdržely možnost zpracovat karmu vícero životů, a ne jen jednoho života, v jednom životě. Tento výrok, toto svědectví objasňuje, proč je tolik lidí konfrontováno se spoustou těžkých problémů, s kterými si musí poradit, ať už jsou psychického, duševního, alkoholického, emočního či spirituelního druhu.

To by také mohl být jeden z důvodů, proč Sathya Sai Baba v této epoše světových dějin přijal lidskou podobu, podobně jako v minulosti v podobných analogicky krizových časech jiní Avatarové a velcí Mistři, kteří přišli zpět na Zemi.

Místo toho, abychom se nechali deprimovat událostmi, přestaňme hořekovat a nic nepodnikat pro zlepšení naší životní situace a prosme Vyšší vědomí o sílu, s níž se budeme moci lépe naučit naložit s každým problémem, který se vyskytne. Pouze, prosíme-li o pomoc z vnitřního přesvědčení, obdržíme sílu a moudrost, životní zkušenost, na vyřešení onoho problému. Sesypeme-li se ale, zhroutíme-li se ze sebelítosti, nikam nepokročíme a budeme nadále zbytečně trpět, až budeme jednou absolutně neschopní pomoci si sami. Vše, veškerá stanoviska ke všemu, co jsme se do té doby naučili, se musí radikálně změnit. Otázka: "Proč já?" musí být odstraněna a nahrazena otázkou: "Co se z toho můžu naučit?" nebo: "Jak to můžu s pomocí Vyššího vědomí vyřešit?" Postoj změněný tímto způsobem nás ochrání před depresemi a bezmocností, což jsou atributy znemožňující řešení jakéhokoliv problému.

Toto cvičení můžeme pokládat za hledání pokladu, ke kterému jsme dostali konkrétní návod. Budeme-li následovat tento návod nebo značení, můžeme onen poklad vykopat a sebe osvobodit od následků našich minulých činů. Můžou tím být odstraněny některé záplaty, které jsme si s sebou z minulosti přinesli. Život se stane dobrodružným, neboť my nevíme, jakou záplatu budeme zpracovávat příště.

Vzhledem k tomu, že každá záplata pochází z minulého života, kdy duše ještě pobývala v jiném fyzickém těle, tvoří kombinace této záplaty z oněch mnoha minulých životů novou tělesnou osobu či záplatovanou deku. Naučíme-li se ale dnes lekci, kterou jsme v minulých životech propásli, nabízí se nám příležitost spotřebovat energii zůstávající v každém zbytku látky. Až bude život či energie obsažená v záplatě spotřebována, odpadne jako stará kůže či obnošený kus látky, takže už bude zbývat jen málo záplat a zatemněné světlo Vyššího vědomí bude moci zase plně zazářit. Tento proces se může protáhnout skrze mnoho životních poutí, zvláště pokud se v životě vybudovaly nové záplaty a zároveň je ještě spousta starých "žijících".

Tato teorie mnoho lidí zastrašuje. Cítí se přetíženi tou enormní úlohou a bezmocně vzdávají každý pokus postavit se k ní čelem. Život nás ale konfrontuje zpravidla právě s těmi okolnostmi, které nám umožňují odstranit přinejmenším některé zbytky látky. To je nevědomý proces, který může být uzavřen až po mnoha životech.

Aspekty dnešní Kaly - Yugy, železných časů bojů, hádek, pří, válek, svárů, sporů, nepohody, pokrytectví, lichocení, přetvářky a licoměrnosti, vypadají jako doba negativní, jsou ale přesně tím předpokladem, který vytváří tlak na nás samé a vede nás k tomu buď urychlit proces našeho zrání a naše učební procesy, anebo zhynout. Bohudík je dnes spousta metod, které pomáhají uvědomělým a sebekritickým lidem odstraňovat staré záplaty. Jen tak se učíme porozumět tomu, co jsme se v minulých životech nenaučili.

Aby se mohlo projevit pravé Já, či Vyšší vědomí, musí být všechny obaly (přirovnávané ke stínítkům lampy) sestaveny tak, aby mohlo světlo zářit v celé záři. Je-li toho docíleno, mluvíme o iluminaci, osvícení či seberealizaci. Teprve pak může světlo nebo Vyšší vědomí působit v životě člověka a ego ztratí svou moc.

Metoda, která se mi před mnoha lety znenadání zjevila, může tento proces podpořit. Není metodou jedinou. Avšak způsobí, je-li aplikována pravidelně, že se bude ukazovat jedna záplata za druhou. Nejde až tak o to, zda tato metoda vede k osvícení, jako spíše o učební proces, který zahájí. Naši plnou pozornost nepotřebuje až tak cíl sám, nýbrž ona cesta k němu, neboť vedeni čistým srdcem povedou nás tato cvičení krok za krokem k jednotě s Vyšším vědomím. Tohoto cíle nemůžeme dosáhnout ani přímo a bez úsilí, bez námahy, a ani velkým skokem.

Cvičení, která jsou popsána v knize "Odstranit vnitřní pouta", můžou pomoci lidem osvobodit se od mnoha zbytků látky, které jsou dědictvím minulých způsobů chování. Budou-li tyto zbytky látky, jež zatemňují a zahalují pravé Já, odstraněny, může se pravé Já lehčeji odhalit a obdržet své právoplatné místo v našem životě jako jediný hodnověrný, bezpečný a spolehlivý Mistr. Když se svědomitě, zodpovědně ujmeme jednotlivých záplat, které zatemňují naše světlo, můžeme toto světlo opět nechat zazářit.

Jsou různé možnosti, jak se pustit do pohledu na nesčíslné, povětšinou nevědomé vrstvy, které byly sesbírány po mnoho našich životů. Tyto vrstvy nás nutí ke znovuzrozování, dokud se od nich neosvobodíme. Pak, až se od nich osvobodíme, se budeme moci státi tím, kým jsme, kým jsme vždy byli, ačkoliv jsme o naší pravé identitě do té doby nic nevěděli.

Právě onen denní rostoucí, zvyšující se stres může lidi "nakopnout", aby se vysvobodili ze své letargie. Každý nový život nám nabízí tuto možnost. Náš současný život nás může hnát přes naše slabosti a problémy dopředu na této naší cestě z nefalšované frustrace. Zvítězit nad ní a stresem nám budou pomáhat právě mnohé naše problémy.

Během jedné meditace mi byla představena mantra, která může tento proces úspěšně podporovat. Zní: "Důvěra, odevzdání, přijetí." Můžeme vědomě "podat, obětovat" naši osobní vůli Vyššímu vědomí. Vzhledem k tomu, že Ono široce přesahuje naši vlastní ohraničenou osobnost, můžeme Mu "důvěřovat", že nám dá přesně to, co pro svůj vývoj potřebujeme. Žádáme-li to opravdu, pak musíme "přijímat" to, co dostáváme. Toto cvičení spustí návrat k našemu zdroji, počátku, od něhož jsme už dlouho odděleni. Jakmile se svěříme Jeho vedení a dovolíme Mu, aby žilo skrze nás, otevřou se nám mnohé nepředvídatelné možnosti, které nás jednou vyvedou z temnoty, kterou vytvořilo naše ego, vstříc světlu, našemu pravému Já.

Trvá však nebezpečí, že přání po osvícení bude tak silné, že se pokusíme, místo abychom odklízeli všechny překážky, vzbudit zdání, že jsme osvícení, ačkoliv stále následujeme diktát ega. Takoví lidé si s sebou nesou svoji domýšlivou spiritualitu jako hodnostní odznak či jako masku. Nemá žádný význam nechat svítit světlo z venku či je používat jako roli či masku, neboť z toho se zrodí jen další stínítko lampy či doplňková záplatovaná deka, která bude ukrývat staré vzorce chování a skrývat světlo.

Nejčastěji nám není známo, kdo opravdu jsme. Od dětství nás učili pokládat za opravdivou osobu naše tělo, rozum a osobnost. Měli bychom najít zrcadlo, ve kterém bychom mohli rozpoznat všechny vnější záplaty, které máme odstranit, aby se mohlo vyjevit Vyšší vědomí. ... ( konec citace )

Opakovaně přiznávám, že já sama jsem se z této TAK přímé a vlastně JASNÉ Cesty x-krát odklonila, zdrhla, většinou kvůli ezoterice, kvůli vesmířanům, za lákadly tajemna a tajůplna. Byl to omyl, a draze za něj platím.

Protože jsem v přímém rozporu se svým mottem :"JEDINĚ pozvolný souběžný růst morální a duchovní síly je správný" omámena energetickým ezoterickým upírem, který ale samozřejmě přišel do mé blízkosti z konkrétních důvodů, dopustila energetické otevření své bytosti a tak se dobrovolně jistým způsobem ochudila o překrásnou osobní jedinečnost a nabídla se jako Prostor Jednoty k Jejímu čištění a nepředvídatelnému, malým mým vlastním já neovlivnitelnému energetickému neviditelnému vystupování z těla a propojování se s kdekým na úrovni solar-plexu, připravila jsem sebe samu o uzemněný klid a způsobila si opravdu dramatické fyzické potíže a nepříjemné stavy Ducha, s kterými jsem se potýkala a které mi, např. po jistou ohraničenou dobu bránily ve vykonávání své Pravé profese - praxe novodobé hlubinné psycholožky.

NICMÉNĚ, já tento fakt, který jsem se, pochopitelně, pokoušela všemožně zpracovat, respektuji a vnímám jako silnou karmickou záplatu a protože vím, že každá záplata bude nakonec odstraněna, bez pocitu oběti trpím dozvuky tohoto omezení s jistotou, že ( parafráze citace p. Elizabeth Haich, Zasvěcení ) :" Nebojte se, vaši nepřátelé na vás vystřelují své šípy jen tak dlouho, dokud jim to Bůh dovolí". Což je totiž to samé, jako odčinění vlastní karmy, která naše utrpení SAMA je! OPRAVDU, jako vždy - žijeme jen a pouze svůj vlastní výtvor. Tedy i já toho inkriminovaného netvora potkala jako své dílo a ač jsem se spoustě věcí mohla vyvarovat i s ním, dopadlo to, jak to dopadlo a jednou to skončí.

Vše má svůj čas ke své zralosti, jako každý strup, i každá záplata nakonec odpadne, protože energie v ní obsažená bude odpracována a ona tak zmizí, a s ní i fenomén, aspekt, který nás omezoval, určoval, limitoval. KDY se tak stane, to ale přenechme Božskému Já, VĚDA, že sami tajming ovlivňujeme naší vstřícností k současné situaci, a určitě vlastní sebeprací, egaprostou službou a umenšováním ega obecně.

Kapitola 6

Teorie karmy

Teorie karmy a vše, co z ní vyplývá, nalézá stále většího ocenění a docenění, nicméně pro mnoho lidí zůstává tato teorie ještě stále neoblíbeným konceptem. Jedním z výrazných důvodů odporu vůči tomuto kontroverznímu tématu je široko daleko rozšířená praxe raději vinit z problémů - a všeho nepříjemného, co nás potkává - ostatní, jiné lidi, místo toho, abychom se za to cítili odpovědnými sami. To samozřejmě nemá naprosto žádný význam. Práce s Vyšším vědomím nás učí následující:

Vstřebáváme a vábíme přesně to, co nám pomáhá porozumět tomu, kdo jsme a proč jsme zde, a to, co nám pomáhá rozvíjet vlastnosti jako trpělivost, toleranci, upřímnost, soucit a další jin-kvality. Jen tak můžou být ve světě, ve kterém dnes jasně převládá jang-tendence (agresivní a na rozum odkazující jednání), tyto tendence vyrovnány.

Místo toho, abychom kritizovali ostatní, měli bychom pozorovat sami sebe a převzít zodpovědnost za náš vlastní proces zrání, neboť jenom z tohoto důvodu jsme se narodili. Většina z nás by tuze ráda věřila, že se v minulých životech vždy chovala andělsky. Jsem si však jistá, že ani náhodou!!! Vzhledem k tomu, že jsem sama měla tu příležitost dozvědět se o některých svých minulých inkarnacích zde na Zemi, můžu dosvědčit, že v některých z nich jsem se chovala jakkoliv, jen ne andělsky.

Teorie, která mi byla ukázána, osvětluje pravdu. Karma může být přirovnána bumerangu či poštovnímu holubu: oba jsou posláni, vpraveni do světa a opětovně, VŽDY se odesilateli vrací zpět.

Pro naše myšlenky, pocity, slova a činy používáme jako pohonnou látku naši vlastní energii. Bez vynaložení energie vskutku nemůžeme ničeho docílit. Takže odpovídajícím způsobem projektujeme naše představy do různých přání a očekáváme, rádi bychom, aby se splnily.

Například o někom zle mluvíme a vůbec nevíme, jaké působení na něj naše myšlenky nebo slova budou mít. Ale vzhledem k tomu, že jsme tyto naše špatné myšlenky usměrnili naší vlastní energií na onoho nešťastníka, vrátí se nám to v budoucnosti, snad dokonce ještě v tomto životě, stejným způsobem zpět. V tom případě mluvíme o "rychlé karmě". Ta samá teorie platí i pro naše činy. Zde je účinek ovšem očividný, zjevný, neboť se příčina a účinek dají lépe zjistit. Co ale často nechápeme, je, že jen my sami a nikdo jiný neinicioval tuto událost. Prostě se nám to v daném čase musí vrátit, neboť jen tak se z toho můžeme učit.

Mnozí lidé pokládají za nutné dívat se do svých minulých životů, aby se mohli lépe rozpomenout na všechny detaily. Opravdu se stalo módou takto pátrat. Není to ale ani nutné a už vůbec ne nezbytně doporučitelné. Někdy mají takovéto návraty opačný efekt, neboť tím jsou ty minulé prožitky, příhody, zkušenosti či životní příhody, které měly být uvolněny, jen zahrabány ještě hlouběji do Nevědomí. Normálně stačí složit účty ze současných událostí - přijímat, že byly způsobeny něčím z naší vlastní minulosti, a v tomto duchu se ptát čím.

Zapomínáme, že pro nevědomý díl našeho rozumu, mozku, je mnohem důležitější vzkaz, že byl uvolněn "život" obsažený v "záplatě" a my jsme připraveni věnovat se další "záplatě".

Ty ještě obsahují uvolňující se energie, které můžou být vynaloženy tvořivě. Látku můžeme odstranit pouze, pokud se naučíme lekci obsaženou v dané záplatě. Měli bychom se tedy ptát, zda jsme připraveni trpělivě zpracovávat lekce, které se nám nabízejí, a zda si upřímně přejeme odložit staré negativní vzorce chování a nahradit je pozitivními. Stejně tak však můžeme lekci odložit a nadále se nechávat trpce zatěžovat naším údělem.

Musíme-li v tomto životě převzít nepřiměřeně mnoho zodpovědnosti, naříkáme pod tíhou této zátěže a ptáme se na důvod této neúnosné situace. Nejspíš jsme se zodpovědnosti v nějakém minulém životě vyhýbali, a nedodrželi tak naši povinnost, museli kvůli tomu trpět jiní lidé, kteří ji díky tomu byli nuceni převzít za nás.

Žijeme dnes ve vztahu s egoistou nebo je nám jiným způsobem na blízku člověk, který je krajně sobecký? Možná jsme se tenkrát chovali přesně tak a teď musíme zjistit, jak těžké může být takovéto jednání a chování pro lidi, kteří jsou s takovým člověkem v kontaktu. A může se jednat o členy naší rodiny, lidi na pracovišti či přátele nebo známé.

Odsuzovali jsme zbytečně přísně coby autoritativní osobnost pachatele trestného činu pro jeho zločin? Co nás potká v našem dnešním životě, abychom mohli lépe poznat, jak bolestné bylo naše dřívější chování? Vybrali jsme si rodiče, kteří jsou na nás přespříliš přísní? Potlačovali jsme kreativitu někoho jiného a trpíme tedy dnes pod restrikcí, kterou nám někdo způsobuje?

Tyto příklady jsou podnětem pro naše vlastní hledání možných minulých způsobů chování, které mají dnes být vyrovnány. Sami musíme zkoumat ty současné takzvané problémy a zklamání a upřímně se ptát, jak můžeme a máme zkorigovat naše minulé chování a jak vyrovnat ty napáchané chyby.

Všechno, co nás v životě potká, nabízí příležitost rozvázat pouta, vazby k lidem nebo záležitostem, které nás ovládají. Měli-li bychom mít z tohoto úhlu pohledu trauma, poukazuje to na skutečnost, že je nezbytné zpřetrhat pouta ke všem autoritativním osobám a jistotám.

Jakmile si uvědomíme možnost osvobodit se a nebudeme-li se již dále pokoušet situaci, která nás na tuto skutečnost upozorňuje, potlačovat, rozřeší se.

Odepřeme-li si ale možnost akceptovat ji a pokusíme-li se jí vzdorovat, odolat, potírat ji či s ní bojovat, jen zesílí a bude na nás působit.

Pokud bychom ale Vyššímu vědomí děkovali za životní podmínky, situace a vztahy s lidmi, které si spojujeme s utrpením, zmizí to rychleji.

To však předpokládá, že se budeme snažit rozkrýt různé životní podmínky, zkušenosti a souvislosti, abychom mohli stanovit, jaké minulé struktury chování to mohly vyvolat a právě nyní se k nám vrací. Velmi se vyplácí podrobit se této zkoušce čestně a poctivě a podívat se možné příčině našich současných problémů zpříma do očí. Ne všechny těžkosti můžou být odstraněny přes noc, snad je ale pochopíme, přijmeme a jednoho dne je pocítíme jako požehnání. ....

......

Není-li člověk připraven akceptovat životní podmínky, které si on sám, na základě své svobodné vůle, připravil a nesnaží-li se nahradit negativní povahové vlastnosti pozitivními, nemůže být uzdraven. Já sama jsem, dá se říci celý život, zkoušela všechny možnosti, jak se osvobodit od svých fyzických bolestí, kterými jsem trpěla. Dokud jsem ale nenahradila negativní energii, která se nacházela v minulých činech, pozitivní energií, nelepšila jsem se. A musím přiznat, že jsem se, stejně jako všichni ostatní, ptala: "Proč já?" dokud jsem se nedozvěděla, co je důvodem pro tento věčný, ustavičný neúspěch. Když jsem znala důvody, snažila jsem se rozvinout pozitivní povahové vlastnosti.

Věřím, že těm, kteří trpí, můžu díky těmto znalostem a zjištěním pomoci rozptýlit jejich přirozené pochybnosti, skepsi, a to tím, že začnou poznávat, co musí udělat. Svobody může být dosaženo jen tehdy, jsme-li připraveni vyrvat kořeny příčiny naší nemoci, jež leží v minulosti, místo toho, abychom byli deprimovaní každým novým neúspěchem. Nynější, stávající symptomy zmizí a zbytek látky bude odstraněn, jakmile bude spotřebována negativní energie, kterou obsahoval, a jakmile bude tato negativní energie nahrazena energií pozitivní.

Tuto kapitolu můžu uzavřít citátem z Bábova učení, který tuto myšlenku reprodukuje zcela jasně.

"Všeobecně akceptovaným významem karmy je, že představuje náš úděl a osud. Je nesmazatelně vepsána na našem čele a musí zpracovat sama sebe. Není ŽÁDNÉHO úniku. Lidé ale zapomínají, že tento osud nepsala žádná cizí ruka. Psala jej naše ruka, a ta ruka, která ho psala, jej může opět anulovat, škrtnout."

"Nežaluj na osud nebo simlikhitham, že Ti vepsal na čelo Tvé životní podmínky. Lithitham jsi si napsal Ty sám."

= "Nežaluj na osud, nediv se, že máš vrásčité čelo. Nezlob se na druhé za to, že je tvé čelo plné rýh a znaků prožitého. Však to ty sám sis na své čelo psal. Jen ty sám sis do něj ty vrásky a cesty svého života vyryl. Ty jsi ten, kdo ti na tvé čelo vytesal tvé životní podmínky, jen ty sám ."

( Sathya Sai Baba spricht, Bd.3.Prasanthi Niliyam, Indien: Sri Sathya Sai ) ( konec citace )

My sami jsme strůjce svých osudů.

Dnešní doba NENÍ jednoduchá, v ničem. V tom, najít svůj směr ohledně nejvhodnějšího světonázoru a všech svých zvyklostí - každodennosti, stravovacích návyků, kulturní náklonnosti apod. , Dnešní doba není jednoduchá v tom, nezbláznit se ze stále rostoucí objektivní potřeby financí, v tom soustředit se sám/a na sebe a nechat svět, ať si běží svým tempem, zatímco my se udržujeme ve svém Středu.

A přitom veškerý fígl je v orientaci na Boha - na Sebe, ke svému vnitřnímu vedení.

Jak patrno z předchozích kapitol, Bůh nám VŽDY odpoví, tedy svůj vnitřní hlas uslyšíme VŽDYCKY. Problém ale je s egem a myslí. Pravé Já nic takového nemá, my ano. PROTO je při hledání NAŠICH vlastních odpovědí potřeba být tak čistí, jak jen lze, tedy mít i naše nevědomí a vědomé vzorce a myšlenkové systémy a nastavení tak transformované a "předělané" Božským Já na nás, jak jen jsme již dokázali. NEBO se na Já prostě napojit a TAK naše nástroje odstavit a Bohu se plně otevřít. Nejlépe obojí. :-) Metoda Phyllis Krystal má vícero Cvičení a možností, jak se dobrat informací naší vnitřní moudrosti, Trojúhelník či Májka jsou základna i nadstavba v jednom, nicméně dle individuálních sympatií k dalším návodům je pochopitelně možné rozhodnout se právě pro ty a ty třeba i výhradně používat. Hlavně ve svém vlastním zájmu s praktikováním opravdu začít.

Velkou překážkou slyšet našeho vnitřního vůdce a věřit Mu, je STRACH. Strach je postrach. Moudré pořekadlo pravý, že když už se mermomocí musíme něčeho bát, pak se tedy bojme jen strachu samotného. Když jsme před nějakou dobou šly se starší dcerou k naší společné kadeřnici, zrovna na toto jsme se dostaly. Řeč nějak na strach přišla a ona právě o tom mluvila. Magdalénka v knize Zpověď fascinované pozemšťanky, to je ona, o které nyní píši, si i v její současné již dospělosti, přirozeně zachovává velmi vysokou educare - úroveň vědomí a proto má v mnoha případech pro strach uděláno. Uvědomuje si však velmi a pokorně, že strach ze strachu jí vlastní je.

Strach je emoce karmická záplata a trpíme jím všichni. Každý dle svého individuálního nastavení, do základních kategorií jej přesto zařadit můžeme.

Pokračování knihy od stránky 86 do konce , tj. do strany 155 :