NEJSME sami

Kniha o Pravém Já = kniha o Bohu. O tom, že Bůh NENÍ sprosté slovo, nýbrž, krom jiného, každý jeden z nás.

Sonda do možností, jak Boha vnímat. Nástin úhlů pohledů na Boha JEDINÉHO. 

V knize jsou uváděny aktivní odkazy, které ale již neplatí. Nicméně, jejich obsah je v dalších publikacích, např. v Pracovním sešitě - Manuálu ke knihám Phyllis Krystal o její Metodě, který je dostupný u mne, a o který si stačí napsat, nebo např. i ve VŠEbrožurce.

Tato publikace je majetkem paní Dagmar Štroblové. Její šíření, a to jak jí celé, tak i jen jejích dílčích částí, NENÍ DOVOLENO

v případě zájmu však jako informaci o knize uveďte aktivní odkaz na tuto stránku

© Dagmar Štroblová, 2016, všechna práva vyhrazena

Březen 2015

Tuto knihu věnuji všem, kteří jsou ochotni slyšet o Božském Já, všem, kteří žijí Transformaci a Transmutaci a také všem, kteří se ode mne, kvůli Zpovědi fascinované pozemšťanky, a ani kvůli mému života-názoru, dosud neodvrátili :-)

Opět v ní budu citovat, určitě z knihy Sai Baba promlouvá o vztazích prostřednictvím Stephana v. Stepski Doliwa a dále pak nejspíše i z různých zdrojů, které vždy, jak jinak, také :-) , uvedu :-)

" ... tvůj pohled nesmí zůstat zaměřený navenek. Dříve nebo později se musíš obrátit do nitra, to je rozhodující Kosmický zákon... To je také smyslem tvého vývoje. To znamená, že jednoho dne, podmíněno pozitivní karmou, kterou jsi vytvořil svými dobrými skutky, nalezneš Boha v sobě a zjistíš, že to, cos hledal jinde, jsi nosil stále V SOBĚ ..."

( Sai Baba promlouvá o vztazích ... )

" ... ty nejsi svým tělem. Ty nejsi svým myšlením. Ty nejsi žádným z těch přání, která tě poutají ke světu. Ty jsi naopak átma, ty jsi Bůh, kterého po tolik životů hledáš .... "

( Sai Baba promlouvá o vztazích ... )

Ve své knížečce Zpověď fascinované pozemšťanky jsem se pokusila ukázat a vysvětlit, kdo jsme, co, kdo a proč nás určuje, a jak se zachovat, abychom mohli žít svéprávný dospělý život.

VÍM, že se všechna ta tvrzení a doporučení mohou jevit náročná a zdlouhavá, ale ...

NIKDO NEVÍME, o čem TO VŠECHNO - ten nekonečný absolutní pelmel Stvořeného, je. Co však oproti tomu někde v sobě všichni víme je, že chceme žít v Míru a Lásce, plnohodnotně a slušně. Chceme se radovat a spolupracovat, dávat i brát, tančit v rovnováze překrásný tanec LIDSTVÍ.

Jsme velmi komplikované, celistvé Bytosti. Máme fascinující schopnost odbíhat od Středu a utíkat za lákadly, které nám ego s myslí stále připravují a předkládají. Okouzlení magií a tajemnem všeho druhu zkoumáme Zákony Univerza z nejrůznějších úhlů pohledu, snažíme se ovládat hmotu a často i druhé, přesto účelem zůstává OVLÁDNOUT SEBE SAMA. Poklonit se Vyšší síle a nastoupit Cestu k Ní ........................ a TAK se očistit.

I můj transformační proces samozřejmě také pokračuje. Však účelem života je OČISTIT SE ... až DOMŮ, do LÁSKY ... smazat všechna vnitřní napětí, stáhnout zpět - odčinit veškerou negativní karmu ... Všechny v nás uložené a žité negativity. ...

Je toho TOLIK. Důležité je, pro všechno, Božské načasování. Všichni budeme v tomto životě vedeni, kam jen uneseme ... abychom konečně moli BÝT TÍM, KÝM JSME .

VŠICHNI JSME LÁSKA. Vždy je čas to žít.

Co se mne týče, i mně je okolní svět, samozřejmě, stále grandiózním zrcadlem, které mne upozorňuje na MOJE převzaté ( opakované či rebelované ) vzorce chování a myšlenkové formy, na MOJE ! negativní vlastnosti a charakterové rysy, na MOJE karmické naprogramování, a tak moje Přítomnost patří, krom jiného, ač je to ve VELMI vysokém levelu, zas a znovu práci na vychytávání mých zlozvyků a egochování i egovnímání, a na jejich nahrazování Světlem a Láskou skrze vhodné pozitivní Pravým Já snesené vlastnosti. Všechno to zpracovávám. Již mnohem lehčeji, rychleji, ale aktuální to ještě stále je :-) . K tomu svědomitě makám na Uzemněňování se a na životu PLNĚ vedeném Pravým Já.

Ze ŽIVOTA se osobně velmi těším ... Ze života fascinované domestikované pozemšťanky. Na kterém mne, krom všeho možného jiného, stále fascinuje trpně nízká úroveň vědomí většiny obecně. A nemám tím momentálně, ač i tak to je, na mysli povědomí o "neviditelném". Teď mluvím čistě a pouze o tom faktu, že si kdekdo myslí, že se může chovat nemorálně a že ho následky tohoto jednání nedostihnou, že opravdu jen málo kdo má tuchu, CO ke košér a co se prostě nesluší, že jen hrstka z většiny si uvědomuje, a praktikuje ! to, co je prospěšné a dobré. Že hodně lidí spí pod mlhou, která obaluje jejich lidské vědomí.

A i to je mým úkolem. Osvěta. A i ta je spojena s mou Náplní. Je to dílek skládanky, který mi, jen co jej do ní doplním, umožní ještě lépe a transparentněji Sloužit všem v jejich psychické i fyzické tísni a trýzni.

Proto tato další publikace. Moje nová knížečka, tentokrát nazvaná NEJSME sami.

Pokračuju v ní ve vyprávění i v odkrývání (se).

Opět na niterně osobním příkladě ukážu, jak se člověk vyvíjí, pracuje-li na sobě pomocí Metody Phyllis Krystal, co se s ním děje, nechá-li Božské Já řídit svůj život i jaké nástrahy a odbočky ho na této Cestě, krom jiného, mohou potkat.

Protože je to opravdu, opravdu VELIKÉ ! Je toho TOLIK. A někdy je tak obtížné udržet si svůj Střed či se do něj vrátit. Vážně ... tohle není automatické bytí. Děje se to Samo od Sebe, ale na "já" je, aby sebralo, někdy všechny síly, na Napojení.

Každopádně odměna je VŽDY sladká. Odměnou je lehkost bytí, Život Sám.

Život, ze kterého se já osobně VELMI TĚŠÍM.

TĚŠÍM SE, TĚŠÍM SE ... ŽIVOT nás všechny zas a znovu VOLÁ ...

Všichni jsme v tom společně. JSME bratři a sestry. JSME jedna rodina, dokonce JEDEN JEDINÝ ... JEDEN JEDINÝ !

Všichni jsme na Cestě. A měli bychom jít po té vnitřní, protože ta vnější je už jen důsledkem, zjevným výtvorem nitra.

Jojo, je mnoho Cest. A pro ty, kteří chtějí dojít do Prostoru Lásky, Míru, Nenásilí, Svobody, Pravdy a Spravedlnosti, do Prostoru takové Samozřejmosti a Samovolnosti, že se i mně z nich ještě stále motá hlava, pro ty je Cesta, o které vč. toho, jak po ní jít, vyprávím já, v dalších jednotlivých kapitolách ...

Ať se Vám s nimi čas tráví libě

Bude to Já, které prožene mé prsty po klávesnici a vytvoří pro Vás tuto knihu ........

A tak se staň :-)

Vracím se k psaní v době, kdy se celá planeta začíná vymaňovat z pout nesvobody, v době, kdy lidstvo vykračuje pravou nohou z vězení otroctví.

Je to silný čas. Nespadl z Nebe. Každý jeden, který na sobě pracoval a v sobě se zbavoval připoutání k falešným jistotám, strachu a odmítání i negativní karmy celkově, spustil a dokonává tento proces. Takový člověk je, spolu s jemu podobnými, předvoj, ukazatel cesty, průkopník, cestu do lepších časů i ony lepší časy tvůrce. Takový Nikola Tesla 21století.

Dost jsem sázela na efekt sté opice, ale vypadá to, že v lidské evoluci nebude použit :-) Že v lidské evoluci NEMŮŽE být použit, protože těch, kteří by naší realitu "překlopili" do vyšších úrovní vědomí je prostě málo. Je málo úplně čistých, prvotně nevinných lidských jedinců. NAVÍC, zdá se, že úroveň vědomí, na kterou jsem připravováni - do které se vracíme - vyžaduje TAK obrovskou přestavbu těla - buněk ( jistě, jsou to spojené nádoby ), že tady efekt sté opice prostě NEMŮŽE být z toho důvodu, že mnoho, mnoho těl by nápor oněch tak překrásných, ale i tak silných = nebezpečných vibrací, prostě nevydrželo, využit.

Jako šafránu je těch, kteří JSOU dokonaví. Je jich jak šafránu jednoduše proto, že největší část populace NEZNÁ SVOU PRAVOU PODSTATU, ZAPOMNĚLA NA PRVOTNÍ ESENCI A TUDÍŽ I NA VŮČI NEGATIVITĚ IMUNNÍ LÁSKU TOTÁLNÍ.

Největší část populace je zamotaná v kolech duální existence, v kolech negativní karmy = karmy podmiňující, za účelem očištění a návratu do jednopólového vnímání, podmiňující znovuzrození, největší část populace je - každý jiným poměrem a způsobem - pod vlivem ega, lhostejno v jakém jeho projevu. Každopádně tak či onak v spárech zloby, zášti, nenávisti, závisti, žárlivost, ješitnosti, strachu, vzteku, chtění. . Jinými slovy - největší část populace NENÍ VNITŘNĚ SVOBODNÁ

: Obecně je naším největším problémem, že jsme NESVOBODNÍ a ani si toho NEJSME VĚDOMI. NEJSME SI VĚDOMI TOHO, ŽE NÁS, NÁŠ ŽIVOT, NAŠE CHOVÁNÍ, NAŠE NÁZORY, NAŠE ZPŮSOBY A DOKONCE NAŠE MYŠLENKY URČUJE NĚKDO JINÝ, NEŽ MY SAMI A STEJNĚ TAK, A PRÁVĚ, PROTO SI TAKÉ NEJSME VĚDOMI ANI TOHO, K D O T O J E ? Kdo je tím, podle koho žijeme a míníme, dokonce i cítíme ?

V první řadě jsou to naši rodiče, následně všichni, kteří na nás měli výchovný vliv v dětství, dále pak každý a vše, s čím jsme kdy přišli do styku. SAMOZŘEJMĚ, že ne vše, co nám kdy kdo "předal", je negativním, ale naší přirozeností je na vše, co přebíráme, reagovat buď odmítáním a tudíž rebelií, nebo přijímáním a tudíž kopírováním. Jenže účelem našich životů je být tím, kým jsme ... a my jsme Svobodné bytosti s vlastním vnitřním vedením ...

Když si toto nestihneme během života uvědomit, stane se nám, že jej, vzhledem k tomu, že jsme nenechali naší Vnitřní moudrost, aby nám ukázala, CO JSME SEM PŘIŠLI V TOMTO ŽIVOTĚ udělat, stane se nám, že ten život promarníme.

Všichni jsme plni pout a vazeb k okolnímu světu, do kterých se zamotáváme a tím je utahujeme, čímž ubližujeme sobě i těm, se kterými jsme takto spojeni. Děláme tak neprospěšná rozhodnutí, vstupujeme do nevhodných vztahů, upadáme do závislostí a postupně rezignujeme na život. A to přesto, že to tak skrze naší aktivitu ve vnějším světě vůbec nemusí vypadat. Jenže to tak je. Náš život řídí naše nevědomí.

V nevědomém dílu našeho mozku jsou uzavřeny všechny naše vzpomínky, návyky a přání. Tyto staré "obtisky" musíme odkrýt, odhalit a vyřešit, tak, aby se mohly iniciovat nové vzorce chování. Je potřeba, zbavit se, pomocí cvičení, pout k oněm starým vzorcům chování, a tím nevědomí nově naprogramovat

A činit tak v NAPOJENÍ NA tzv. Vyšší vědomí, Pravé Já, Já, Božské Já či jak ještě budeme tuto nám imanentní část nazývat, prostě v napojení na Vyšší sílu.

Docílit znovu své pravé svobody je, aspoň pro mne to byla, pořádná fuška. Stála mne 45let života a troufnu si tvrdit, že teprve nyní, po vší té sebepráci, jsem z větší části osvobozená z vlivu vnějších okolností a událostí, vč. lidí, na můj život.

Já jsem Pracovník světla, aktivní ponechaná esence archandělských dimenzí, a byla to pro mne tak tvrdá srážka s realitou, znovuzrodit se tu, že kdybych se bývala znovu neprokousala k mému osobnímu názoru, že vše a každý tu jsme Bůh Sám, že každý a vše jsme obsaženi v každém a všem, a že není úniku než prostě tím vším zas projít, byla bych se bývala zbláznila nebo někoho "zabila".

Ale nic takového se, naštěstí :-), nestalo a dnes tu jsem, v němém úžasu nad nepřebernou pestrostí stvoření, potažmo lidských individualit.

A má transformace, i transmutace, stejně jako ta vaše !, pokračuje.

Celý život žiji multidimenzionalitu. To v pro tento okamžik vystihující vysvětlení znamená, že JSEM SI VĚDOMA - JSEM VĚDOMÍM - mimo vibrace nízké 3D rozměrovosti. Prostě NEROZUMÍM lidem. Jako holčička jsem se x-krát tázala :"Když už tohle- to či ono - ten či onen člověk, komunita - nechtějí, PROČ TO JEDNODUŠE NEUKONČÍ ?" NIKDY jsem se plně nesmířila s PROCESY, které musí být tu na Zemi zrealizovány, než může nastat změna. I proto vědomky i nevědomky pobývám vlastně skoro pořád "tam někde", VELMI daleko od systému lidské populace a tady v Tady a Teď na sobě moc moc moc pracuji, na tom, ROZPOMENOUT se na "vyšší" schopnosti a ty opět běžně praktikovat.

Pro kdekoho jsem MIMOŇ, protože x-krát jen zírám na způsob, jakým lidé uvažují, vyjadřují se, vnímají, ale to mi vůbec nevadí. Konkrétně tohle mi NIKDY nevadilo. Moje maminka tolikrát jen s úsměvem pokrčila rameny, když jsem burácela :"Budu si říkat, co chci. Co je mi do lidí. Já VÍM, co říkám, že mi oni nerozumí, to je jejich věc." Jsem MIMOŇ, ale jistě, již mnohem, mnohem méně egoistický, takže i v projevu změněný, a k tomu jsem jak natažená šle, žirafa s krkem a hlavou v lepších časech a nohama nad Zemí. Jsem jak astronaut, který ani neuvažuje, že ještě někdy přistane.

A přitom mám ale jasný rozkaz : Přistát, přistávat zas a znovu, a konfrontovat se se vším, čemu vlastně nerozumím.

Ale RESPEKTUJI ! Já respektuji 3D pravidla. A sebe samu tu. Byla jsem moc dlouho ET, co volá Domů na to, aby mi nedošlo, že když už tu jednou jsem - sama Sebe si tu uvědomuju - musím jít cestou Smršťování, ne Roztahování ( se ) !

A proto teď den co den, v proudu vůle Božského Já, trávím části dnů "Bůh ví kde" a části pak rozkošně obyčejnsky hmotně = s rodinou atd.

Učím se blesku rychlému přizpůsobování se Prostředí, ve kterém se pohybuje mé tělo a uzemňování mého Ducha do něj - do onoho prostředí prostřednictvím mého těla.

Mám běžně lidské potřeby - jíst, spát, hýbat se, a zároveň valné většině zbytku lidských potřeb vůbec nerozumím.

A prosím, NEJSEM svatá, naprosto nejsem svatá. Ale snažím se být bdělá.

Nejsem soutěživá a nezáleží mi na uznání či souhlasu druhých, jednu věc ale chci.

Chci sepsat ještě tuhle knížku, NEJSME sami, protože jsem si jistá, že vše, co je tu na pozemských pláních, ve vědomí Gaia, jehož jsme VŠICHNI součástí, co jen je tu před námi, že to hýb(n)e celým našim Vesmírem a všemi Vesmíry s ním souvisejícími.

Je docela těžké to nějak srozumitelně přiblížit, neboť já VNÍMÁM existenci KAŽDÉ "vypuštěné" reality jako svébytnou, už vyslanou do světa a tak si tento svůj vlastní život žijící,( nekonečno "našeho" Vesmíru "vedle" sebe ) PŘESTO, když se zaměříme pouze na to KOLEKTIVNĚ NEJSILNĚJŠÍ, mluvíme v tom případě o "našem" životě a TENTO je nerozdělen od "jeho" nižších i vyšších sfér, které se ale také všechny formují v návaznosti na "něm" s důsledky pro vše, vše ! v čem je obsažen.

Chci říct, že snová vize planeta Země, kterou si já UVĚDOMUJI a tudíž i vy, protože jsme spolu v "jedné linii Promítaného", podstupuje obrovský přerod a UŽ SE ROZHODLA pro kolej - směr, po které bude pokračovat, přičemž KAŽDÝ JEDEN kdo toho je - bude účasten, neboť tu už prostě JE, BUDE MUSET PROJÍT oduchovněním svého vnímání. Bude muset být seznámen se silou v POZADÍ všeho, co si uvědomujeme, bude muset být seznámen s VLASTNÍ PODSTATOU.

Osobně se domnívám, že na úrovni projevené vesmírné = úrovně vědomí, "vlastní krev", jsme už v mohutném propojení se "stanicemi" ze kterých jsme - je to hra ! - jakoby vysláni se prezentovat, a naše Uvědomění se již, po zmatcích let 2010 - 2014, ubírá s cílem na naše Určení. Prostě jakože jsme si konečně vybrali OBOR, který tu v brzké budoucnosti odučíme, ačkoliv ten NÁM BYL VŽDY PŘEDURČEN a nyní se nám jen potvrdil :-) .

Za sebe říkám, že vzhledem k tomu, že nikde není žádná vzdálenost a Vědomí je JEDNO, nejde se přiřadit jen k jednomu hvězdnému či astrálnímu systému, lze však v tomto Uvědomování si sebe sama = v tomto životě, vybrat si "to své ořechové odvětví" a této linie se i napříč vesmírem a astrálem držet :-)

A mým oborem je zpřístupnit lidem Boha. Vyšší sílu, SÍLU ABSOLUTNÍ.

PROTO chci tuhle knížku ještě napsat ...

VÍM, že se často vyjadřuju - jak říká jedna má známá - MIMOZEMSKY. Že porozumět tomu, co sděluji, dost dobře nejde, a tak udělám vše, vše, co půjde, abych to řekla JEDNODUŠE.

Však to pro mne bude má lekce !

Prosím Božské Já, nechť je to Ono, kdo řídí mé kroky, skrze mne se projevuje a pro Vás tuhle novou knížečku sepisuje .

Už žádné ego, mysl. Tj. pomocníci, kteří "vycházejí" z programů a záznamů našich nevědomí. Už jen Vyšší Vědomí. Nový Zrod, začátek. Na čistém listu, nová první kapitola.

Citace z knihy Sai Baba promlouvá o vztazích prostřednictvím Stephana v. Stepski Doliwa :

" Úpadek společnosti

Nerespektuješ-li kosmické zákony, které platí nejen pro tebe, nýbrž pro celý vesmír, na dlouhou dobu ztratíš svou sílu, svou důstojnost a cestu k pokladnici blaženosti.
V této situaci se dnes nacházíte.
Zkoušíte všechno možné.
Předstíráte, že jste se svým životem docela spokojeni.
V hloubi duše to však vypadá zcela jinak.
Ve skutečnosti jste hluboce zoufalí.
Vaše konzumace alkoholu, cigaret, drog, tabletek, televize a partnerů a vaše bažení po silných pocitech mluví za vše.
Většinou jste se již vzdali.
Již nedoufáte v žádné východisko, nemluvě o nějaké cestě.
Zřetelně vidíte, jak se všechno kolem vás stále zhoršuje, pokoušíte se poslední špetku rovnováhy zachovat tím, že odvracíte pohled.
Úpadek společnosti je zjevný. Všichni mluví o ničení životního prostředí. Avšak nezoufej. Nevzdávej se sebe, ale vzdej se hromadění falešných uspokonení, jimiž uzavíráš své nitro. Nezoufej ani nad otřesným stavem společnosti, ve které se nacházíte.
Zoufalství tě ochromí a nikam nedovede.
Zažij raději božský dotyk, který tě neochromí, ale umožní ti kontakt s tvou vnitřní sílou.
Nejsi ani ztracen, ani nejsi ubohý červ, za kterého se na vzdory všem symbolům svého postavení pokládáš.
Jsi božský základ všeho bytí, jen to nevíš.
To vědomí však přijde, musí přijít, neboť je tou stěžejní energií, která promění svět.
Svět klesl na nejnižší bod.
Božské síly však brzo rozvinou maximum své moci.
Potom na celém světě dojde k rozhodující proměně.
Nový svět přichází.
Je to svět harmonie, lásky, celosvětového dorozumění a úcty.
Vystřídá tento svět lží a podvodů, nenávisti a válek.
Vznikne nové uspořádání společnosti................... "

( konec citace )

Tato nová společnost se právě rodí. Vlastně už delší dobu probíhá něco jako souběh, kdy koná jak Shiva - energie Ničitel , tak energie Bůh - Sám, coby ukazatel Cesty a tvořitel. OBĚ SÍLY JSOU V NÁS ! Dnešek je ale přesto zajímavý tím, že misky vah se již přehouply, na troskách starého VZNIKÁ NOVÉ, z popela povstává Fénix a POKROK NEMŮŽE BÝT ZASTAVEN.

Pro mne osobně je to zajímavé tím, že se - zatím ? - zdá, že BUDOU PONECHÁNY ty stávající již existující instituce, "továrny" i banky, které se včas zajímali i o jiné, než zkostnatěné a společnost deprimující a porobující postupy a možnosti a do svých programů - nabídky, někdy postupně, někdy kách, vložili i lidštější a celku prospěšnější přístupy a možnosti, produkty i informace, alternativy. Plus k tomu, samozřejmě, vzniknou - vznikají nové, někdy i "high space" firmy a poskytovatelé, s tím, že ale to vše bude jaksi "povýšeno" o změnu FINANČNÍHO OCENĚNÍ všeho a všech ... ale, to uvidíme :-) Nicméně zmiňuji to, protože všichni , kteří o tom něco víme, víme, KOLIK variant bylo "ve hře" a jak opravdu šílená byla léta 2010 - 2014 :-)

Ať už to dopadne jakkoliv, VĚDOMÍ se "otvírá", lépe asi řečeno - my se "rozpomínáme" na jeho Další - Vyšší prostory, a tím i na SEBE Samé, naše tvůrčí schopnosti se znovu aktivují a do světa se vylévá více Lásky.

PŘESTO zatím není moc těch, kteří si to uvědomují a kteří to - porůznu a třeba i s přestávkami atd., ale přesto - cítí, tudíž i žijí.

Ti, kteří tento nový Zrod zatím vůbec nevidí, jsou zaslepení protože :

Citace z knihy Sai Baba promlouvá o vztazích prostřednictvím Stephana v. Stepski Doliwa :

" .... bez nosných hodnot nemůže přetrvat vůbec nic.

A právě jich - nosných hodnot - se dnes nedostává.

Nedostává se vědění o spiritualitě, o pravé víře v sebe, v druhé a v Boha. Jinými slovy: chybí vědění o dharmě, znalost hluboko sahajících pravidel lidských vztahů, života.... ".

" Chybějící vědomí o vlastní hodnotě

Jak muži, tak ženy jsou dnes více než nejistí. Nikdo neví, kam patří. Nikdo neví, co je jeho úkol. Nikdo neví, co je jeho cesta a kam vede. Tvůj problém je následující: Jestliže nevidíš, že ostatní vidí tvou hodnotu, a necítíš se být milován, tak si ani nedovedeš představit, že bys mohl být milován, neboť se domníváš, že nejsi vidět.

Další problém spočívá v tom, že uznání, po kterém tolik toužíš, nemůžeš vydržet. Čím víc po něm toužíš, tím méně ho sneseš. Toto podmiňuje velkou část tvé základní nejistoty: Víš vědomě / nevědomě, že usiluješ o něco, co ve skutečnosti nechceš získat, protože bys to nevydržel.

Proto tvůj základní pocit je nejistota, která sahá hluboko do samé podstaty.

U mužů

Muži i ženy s touto nejistotou zacházejí rozdílně. Muži ji obvykle dovedou lépe schovat než ženy. Vrhají se do práce, všemi prostředky usilují o úspěch a pomocí úspěchu si zkoušejí vydobýt ujištění, které si v nejvnitřnějším koutku svého srdce vlastně odpírají. Ve skutečnosti se takto stávají sudem beze dna. Ať dosáhnou sebevíce, ať jsou sebevíc ujišťováni, chváleni, oceněni, není jim to nic platné, protože se sami nemají za cenné.Tento nedostatek ocenění sebe se u mužů projevuje tím, že s city chtějí mít málo nebo vůbec nic společného. Proto před nimi prchají.

City jsou ale hlubokou silou duše, které tě napojují na lásku. City dříve nebo později vždy vedou k lásce, neboť láska je kořenem všech citů. A láska vždy vede k vlastnímu Já. Tím, že se vyhýbají citům, domnívají se, že zabijí hned dvě mouchy jednou ranou. Zaprvé vypadají silní, soběstační, neotřesitelní a za druhé se nemusejí vystavovat nepříjemným otázkám. Kdo se však nedá dojmout, na své vnitřní cestě nepokročí. A to má následky. Hlavně pro manželství a rodinu. Neboť nenechá-li se muž ve svém srdci dojmout, zůstává jeho vztah omezen na sex nebo na žití vedle sebe. Sexualita je to nejméně jisté, na čem lze budovat manželství. Pravděpodobnost, že tento muž jednoho dne prostě odejde a aniž se ho to dotkne, opustí svou ženu a své děti, je v takovém případě velmi velká.Kdo nepřipustí, aby se ho něco dotklo, se také nevciťuje a nepřemýšlí. Nezaráží se ani sám nad sebou a jen se potom diví. A když se někdo diví, jak samo to slovo naznačuje, dříve nebo později se dostává k divům. Když se zabýváš svými city a díváš se střídavě do nitra a ven, září ti v ústrety ze všech rohů samé divy. Divy dojímají. Proto dělám divy. Proto je dělal Ježíš. Divy neboli zázraky nejsou hříčky, ale pravá podstata života.

Život je zázrak. Proto je zázrak všechno, co je spojeno se životem. Právě tak jako je mokré všechno, čeho se dotkne voda. Muži, kteří nemají opravdový kontakt ke svému já a žijí jen ve zdánlivé sebejistotě, se zázrakům života uzavírají, neboť se uzavírají zázraku v sobě. Tito muži tudíž nejsou přístupní pro to, co je zázračné, neuchopitelné, ale citelné. Proto se jich dotýkám prostřednictvím zázraků, které dělám. Materializuji jim např. prstýnek přímo před jejich očima. Natáhnu ruku do vzduch pro řetízek, nebo je nechám zažít něco, co si nemohou vysvětlit racionálně. Jejich myšlení se tím ocitne ve víru. Nedovedou si svým rozumem vysvětlit, co viděli a zažili a jejich rozum je zmaten.

Tím se uskutečňuje druhá možnost. Ta první, ve které dosud žili, byla: "Není žádný Bůh, nejsou žádné zázraky, jsem jenom já a zase jen já" - je kupodivu, jak jsou tělo a myšlení spojeny - "já jsem svoje myšlení". Nyní se však jejich myšlení při pohledu na jeden zázrak sesype. Ale zároveň vidí, že oni se nesesypali, že se jim naopak daří velmi dobře. Tím bezprostředně zažijí, že nejsou svým myšlením. Tady se muž dostává do rozporu.Rozpory bys měl vždy vítat. Rozpory jsou jemné ukazatele na tvé cestě. Tak jako u Indiánů dávali stopaři pozor i na nejmenší znamení, aby vyslídili, co hledali, tak bys měl i ty vždy dbát na rozpory a pozorně je sledovat. Při každém rozporu se ptej: Čím vznikl, co vyjadřuje, na co poukazuje?

Lidé, kteří žijí "v hlavě" a identifikují se se svým myšlením, nemají rádi rozpory, neboť je znejišťují. Mnohé rozpory se totiž už nedají řešit myšlením čili rozumem, nýbrž intuicí a vhledem, tj. rozmyslem, pochopením kosmické síly. Jestliže sis odstřihl cestu k svému vlastnímu Já, protože se chceš řídit jen svým myšlením, je tento rozmysl pro tebe nedosažitelný. Stane se potom to, co je typické pro mnohé čistě rozumem uvažující jedince, že navzdory své racionalitě nebo právě skrze ni se stávají naprosto nelogičtí, protože se se svým myšlením dál nedostanou a tudíž se zapletou do rozporů.Zanech proto své zdánlivé sebejistoty.

Nedělej se chytrým, silným nebo suverénním. Spíš se nech dojmout. Jenom člověk, který se dá dojmout, je na správné cestě. Jen takový člověk je obrněn vůči hrubým chybám, tvrdosti, brutalitě. Nech se jako muž dojmout svou ženou. Nikdy si o ní nemysli, že je naivní nebo že nic neví. Každý, kdo toto říká, stvrzuje tím jen jedno: Že on sám je nevědoucí. Představ si Boží matku Marii, můžeš si pomyslet, že by někomu řekla, že je hloupý? Nikdy. Proč ne, jednoduše protože skutečně ví - hlavně ví, co říká a ví, jakou moc mají slova. Naslouchej své ženě. Tím naslouchej jemnému hlasu ve svém nitru a přijdeš na cestu, ty jsi na cestě.U ženU žen je problém vlastní hodnoty těžší než u mužů. Ženy jsou mnohem silněji v kontaktu se svými city než muži.

Ženy již podle své přirozenosti hledají výměnu citů. Nechají se dojímat a už jen tím nejsou strnulé. Mnozí muži, obzvláště ti, kteří se nepoddávají svým pocitům, považují schopnost žen dát se dojmout za slabost. To je pak pro ženu velice těžké. Když je ve spojení se svými city, je jí to vykládáno jako slabost, není-li ve spojení, je sice uznávána, ale za cenu, že se nakonec ztratí.

Nepochopení mužsky orientované společnosti přivádí ženy až ke zkoušce rozpolcenosti, kterou těžko mohou přestát bez poškození. Podle toho se také západním ženám vede špatně. Muži mi velice leží na srdci, protože se tak podivuhodně vrhají do života a podivuhodně uskutečňují to, co si předsevzali. Mají mou lásku. Avšak moje největší snažení patří ženám. Ze 60% jsem přišel na Zemi kvůli nim. Jejich situace je tak těžká, že nutně potřebují pomoc. Žena je srdce světa. Toto nádherné srdce se dnes dostalo do téměř neřešitelné tísně. Proto veškerou péči věnuji ženě.Žena musí znovu stavět na Boží lásce, na Božím porozumění pro ni, na Božím vedení. Nepřišel jsem nadarmo. Pomohu jí, to je v mém plánu, proto se to uskuteční. Jsi-li jako žena v tísni, obrať se na mne jakýmkoliv jménem. Já ti odpovím. To je moje úloha. Tvým úkolem je udělat první krok. Proč musíš udělat první krok? Protože to posílí tvé ocenění vlastní hodnoty. Tím, že se obrátíš na mne víš, že jsi učinila něco, co je rozhodující. To tě přivede blíž nejen ke mně ale i blíž k sobě samé. A přesně o to jde.Žena se sobě přiblíží, vybuduje si cit pro ocenění sebe tím, že bude brát vážně, co cítí. Stejně jako muž, který něčeho dosahuje tím, že se dá otřást ve svém myšlení a otevře se citům, žena vykoná mnoho, když na jedné straně naslouchá svým citům, ale na druhé straně také rozlišuje.

Vivéka, schopnost rozlišovat je pro člověka velký dar, který dostal proto, že by bez něho byl ztracený. Schopnost rozlišovat je proto tak důležitá, protože ti stále umožňuje najít střed. Cesta k vlastnímu Já je cesta středu. Všechny extrémy jsou okliky. Okliky na cestě ke středu. Pravda leží vždy uprostřed mezi extrémy. Přesně tento střed vyhledává vivéka. Žena by se jí měla naučit od svého muže. Tak jako on by se měl od ní naučit cítění. Toto je jeden příklad krásného doplňování, který si navzájem páry mohou dávat. Muž dává ze svého myšlení, žena ze svého cítění. Neboť teprve oba spolu tvoří jednotu.

To vyjadřuje také slavná pasáž z Bible, která říká: Muž a žena jsou jedno tělo. Existuje mnoho interpretací na různých úrovních. Ta, o které teď mluvím, říká, že jenom člověk, který má harmonicky spojeno cítění a rozlišování, je celistvý.A co je jednota cítění a rozlišování? Svědomí.

Svědomí je vnitřní jehla kompasu, která stále ukazuje k Bohu a jeho zákonům. Jestliže jehla už neukazuje k severu, je kompas bezcenný. Jestliže svědomí už nesměřuje k Bohu a k jeho hodnotám, je nejen bezcenné, je dokonce nebezpečné, neboť pak je člověk schopen všeho.Pro ženu je vivéka tak důležitá, protože city mají tu vlastnost, že mohou převážit a člověka strhnout. Některá žena pak má tendenci přehánět, být nerealistická, exaltovaná. Tohle jistě není cesta, která ji dovede k sobě. Měla by se vynasnažit cítit a zároveň to, co cítí spojovat s realitou. To je nejlepší způsob, jak se nedostat do citového zmatku. "Jak může své city spojovat s realitou?" ptáš se velmi správně. Například tím, že se podrobí také kritice zcela racionálních lidí.

Mnoho žen se kritiky bojí, protože jsou natolik zraněné, že se domnívají, že každá kritika je nutně porazí, že je zásadně odřízne od jejich citů. Obavy jsou vždy špatní rádci a zajisté nedobré směrovky ke svému Já i ke svému ohodnocení sebe. Vystav se kritice, když se cítíš silnější, ale také tehdy, máš-li pocit, že by mohly převážit tvé city. Nedívej se na svého protivníka jako na nepřítele, ale jako na přítele a průvodce na cestě. On jím také ve skutečnosti je. Neboť jak přijdeš k vlastnímu Já, k tomu, co opravdu hledáš víc než svou tělesnou existenci?

Tím, že budeš integrovat. A co musíš integrovat? To, co ti chybí. Muži musí proto prožívat cit, ženy rozlišování. Vlastní Já je středem, protože je celkem. Proto je známkou nevědomosti, když muži se dívají svrchu na ženy nebo ženy na muže. Každý odmítá v druhém to, co ještě nemá, ale bezpodmínečně musí uskutečnit, aby dosáhl svého určení. Mezi mužem a ženou tudíž není žádný rozdíl v jejich hodnotě. Muž a žena nejsou nic jiného, než průchodné stanice k tomu, co opravdu jsou: nejsou ani muž, ani žena, jsou vnitřní Já (átma), který tě vede jako svědomí.

Nezaplétej se proto se svým tělem natolik, aby ses s ním identifikoval. Je velmi, velmi krátkozraké identifikovat se s jeho pohlavím. Nejsi muž ani žena. Obojí je pouze stadiem. Také neříkáš, že jsi třetí třída základní školy jen proto, že ji navštěvuješ. Jistěže se musíš jako muž nebo žena cítit, jinak se mineš s určením této inkarnace. Ale proto si nesmíš myslet, že jsi tím provždy. Provždy nejsi ani jedno ani druhé..... "

( konec citace )

Protože o tom to je - každý z nás je grandiózním nástrojem Sebe Sama. Nejprve máme tělo, abychom jeho prostřednictvím očistili Ducha, a následně ( částečně souběžně ), abychom jeho prostřednictvím nechali Ducha expandovat a Tvořit.

Tak tedy, SAMOZŘEJMĚ, tvoříme i jako dualitní bytosti, to je KARMA = zhmotňujeme, co vysíláme, vrací se nám naše vlastní energie, ale účelem je vymanit se z duality a vklouznout do LÁSKY. Takže tvořit již jen dobro pro dobro - všech !

NENÍ ŽÁDNÝ BŮH M I M O nás ...

S každým dalším krokem TVOŘÍME NOVÉ ... nové ... nové, lehčí, jemnější, krásnější ...

Tady na konci jedné Cesty, na kterou automaticky s každým dalším krokem navazuje Cesta nová, pokračování.

Ale jak říkám - CO MY JEN VÍME ? :-)

No NIC ... nic a PRÁVĚ PROTO JE TAK DŮLEŽITÉ starat se každý sám za sebe, abychom se jeden jako druhý očistili a zaléčili, abychom žili Lásku, Lásku, Lásku, abychom jí dovolili být naší PODSTATOU.

Všude kolem sebe vidím nejrůznější úrovně Vědomí, tolik ! lidí. Ó jé, TOLIK NÁS JE !

A přitom v našich zeměpisných polohách JEN TAK MÁLO LIDÍ věří v Boha - Sebe. Asi znáte ten pojem "něcojisti" - jakože "Něco jistě je", ale to je stará energie, s tím už si dnes nikdo nevystačí. Je třeba popustit připoutání k falešným jistotám, je třeba přestat se chytat stébla a všimnout si nádherné zářivé mělčiny, ze které ono stéblo vyrůstá ! A u té hledat záchranu, spásu.

Je třeba začít se pídit po - vidět, vyšší smysl.

Je čas dospět.

LIDSTVO stojí před NUTNOSTÍ, POVINNOSTÍ, VLASTNÍ ZODPOVĚDNOSTÍ, dospět.

Svět je TAK pestrý. A my nekoneční, nesmrtelní, věční.

A přesto a právě proto je právě v těchto časech TAK NAPROSTO NUTNÉ zas UVIDĚT svou vlastní KRÁSU, VELKOLEPOST, LÁSKU ABSOLUTNÍ, SVOU VLASTNÍ BOŽSKOST.

S K R Z E svou Lásku k Bohu.

MILOVAT Boha JE propustkou k Sebelásce a PLNÉ víře.

Milovat Boha je všerozpouštějící sladkost. Milovat Boha je OSVOBOZUJÍCÍ.

Osobně se považuji za silně věřící, za velmi oddanou. A přesto mi trvalo, celou věčnost trvalo, než jsem se Pánu opravdu podala. Nemyslím teď, že mi trvalo, než jsem Jeho prosila, aby se skrze mne neustále projevoval. Mám na mysli, že mi z mého pohledu skoro nekonečně dlouho trvalo, než jsem zahodila všechny předpojatosti, odstavila ego a OPRAVDU se chytla Pánových kotníků. Než jsem se vzdala své role obecně zodpovědné a "vševědoucí", té, co obsáhne kdeco a má šííííííííííleně důležité poslání, i když je mám J. KDYŽ jsem se přestala cítit vina za to, že toho vím tolik, že vím, že "nic nevím" a že nemám odpověď na všechny všetečné z nejhlubších otázky, které si sama kladu, když jsem si ODPUSTILA, že ač vědoma si, že JSEM Bůh, nestačím na vše sama a když jsem si DOVOLILA nebýt na vše sama, POCÍTILA jsem Jeho všudypřítomnost, vševidoucnost, všeznajícnost a všemohoucnost, a nedovolila už nikomu, ani sobě, zas to všechno nějak zpochybňovat či ponižovat. Z mého pohledu mi skoro nekonečně dlouho trvalo, než jsem začla Boha opravdu MILOVAT.

Milovat Boha znamená NEBÁT SE HO. Věřit si natolik, že mohu věřit Jemu. Milovat Boha znamená nestydět se za svojí omezenou existenci. Milovat Boha znamená, přestat se s kýmkoliv poměřovat, stejně tak být na sebe přehnaně přísným. Znamená to, přestat se snažit být "důležitý", mimozemský nebo jakkoliv jinak výjimečný, znamená to uvědomit si a plně přijmout svou pozemskost a Jednotu, Jednotu, ve které jsme každý originál a všichni sobě rovni, stejně jako Pánu podáni a odevzdáni. Milovat Boha znamená dovolit si být dokonale nedokonalým a UZNAT, že On TU JE !

Milovat Boha ZNAMENÁ najít opravdické rodiče a domov. Znamená to mít od té chvíle své útočiště, i místo, kde se můžeme chlubit svými pokroky a úspěchy, stejně tak jako místo, kde můžeme a máme vyplakat všechny eventuálně ještě existující slzy doznívajících bolestí, zklamání a strachů.

MILOVAT Boha ZNAMENÁ nebýt NIKDY sama.

Znamená to stát na kost, do jádra buněk a skrze ně dál, nahatá, čitelná, viditelná, průzračná ve svém kruhu a tuto svou obnaženost milovat, věda, že se mi nemůže nic stát.

MILOVAT Boha ZNAMENÁ přijímat Jeho rozhodnutí o svém životě a nebát se žádných následků.

Milovat Boha chce odvahu. Proto MILOVAT Boha může jen důvěřivý člověk. Jen radostné hrající si dítě, dá se tak říci.

Milovat Boha totiž neznamená jakkoliv s Ním kupčit. Není to "Bože, já potřebuju to a to a Ty mi to dej, modlím se silně". Naopak je to "Bože, tohle dělám, tohle vnímám jako to nejlepší možné, hele .... Takovou radost z toho mám. A Jsem TAK šťastná, že Jsi tu !"

MILOVAT Boha ZNAMENÁ cítit se stále chráněna, povzbuzována, motivována, vedena a uznávána, ctěna.

Spojení s Ním je během dne letmé ohlédnutí plné krásného úsměvu, popřípadě meditativní spočinutí, když to je už ale, až na výjimky, dostaví-li se ještě dozvuky Tmy, které je třeba transformovat, směřováno výhradně k pokroku, k nalezení konstruktivních řešení, vhodných odpovědí na již stoupající Cestě. Jistě, Boha milují i lidé, kteří prostě jen jsou a vůbec nad tím vším nepřemýšlí. O těch ale nyní nemluvím. Já popisuji, jak cítí svou vlastní Lásku k Bohu ti, kteří šli dlouhou cestou rozumu, držíce se při tom Pravého Já. O těch, kteří věděli, ale "nebyli tím". O těch, jako jsem já J .

A já MILUJI Boha CELÝM SVÝM SRDCEM.

Propustila jsem MNOHÝMI vnějšími skutečnostmi podporovanou potřebu "sáhnout si až NA Něj", spočinout Mu po boku a za Něj se v NEPOCHOPENÉM slova smyslu prohlašovat. Přijala jsem PLNĚ svou "vyšší" lidskost a definitivně se přihlásila k tomu, co jsem vždy tvrdila, a sice, že o Bohu NEMÁME ani představu a že nám lidem je určeno, snažit se dosáhnout všech nám dostupných Božských kvalit, jako jsou pozitivní vlastnosti, eliminace ega i odstavení mysli, a další výše vibrující fenomény. A ne hrát si na Všemohoucího a přitom jen ovládat magické síly.

Já MÁM celoživotně silné i dlouhodobější prožitky Vyšší Božskosti, dá-li se to takto nazvat, okamžiky, kdy "se koukám z Jeho strany", a nebo kdy VÍM, že mám právě aktivní všechny tvůrčí schopnosti atd, neboť ty se nalézají jen maličkato nad malým já, v prostoru bez ega, nebo-li v ProstoruLásky, neboť LÁSKA SAMA je vědomá, tedy Tvořící a všechno -informace atd. - v SOBĚ obsahující, atd., a ne přesto, ale PRÁVĚ PROTO VÍM, že NIC nevím a velmi vítám tu Příležitost NEBÝT SAMA.

A není to nebýt sama jako osoba = mysl/ego/tělo, tedy malé já. Je to nebýt sama jako rozšířené vědomí .....

MILOVAT Boha znamená, pro mne, vůz táhnoucí kdeco za a pro kdekoho, KONEČNĚ NEBÝT SAMA. Mít stálého a ještě ke všemu moudřejšího a OPRAVDU všemohoucího pomocníka, rádce a láskyplnou náruč i k odpočinku vybízející klín.

Běžně o Něm nijak moc nepřemýšlím. Jeho stálá všudypřítomnost je pro mne normální, samozřejmá. VÍM, že se mnou JE. Povídám si s Ním pořád. A když něco přeteče, nebo spadnu ve vibracích, nebo jsem šťastná, pak o to víc.

Definovat, kdo ? je to On, mi nepřísluší. A navíc, když se člověk spouští po spirálách úhlů vnímání neomezeného pole Vše-co-Je, prožije možná mnoho zajímavého, možná i celý zajímavý život ( CO je to život ??? ), ale mně to, ačkoliv jsem tak dlouho tak moc cestovala chtě - nechtě všude možně, óóóh, tak všude možně, mně to neláká. Finýto.

Začínám rozumět tomu, co znamená nechat rozpustit Pánovo jméno na jazyku jako cukrlátko, jako cukřík a i teď, když to píšu, mám v očích slzy vděčnosti za toto zjištění.

Jako cukrkandl.

Mnohému začínám lépe rozumět, protože CÍTÍM, VÍM, že mne Bůh MILUJE a já MILUJI Jeho.

Na tomto místě bych chtěla naléhavě upozornit na knihu, kterou do češtiny přeložila a ve své vlastní režii vydala paní Ruth Hálová, na Sai daršan od Seemy M. Dewan.

Pročítat si ony nádherné meditativní texty a zrealizovat jejich obsah, nechat se Bohem zavolat a Jemu se odevzdat JE cestou, jak Jej V sobě objevit. V sobě.

My všichni máme stejné schopnosti a kvality, jako ten, koho zveme Bůh. Máme. A je na nás, znovu je očistit od všeho, co brání jejich projevení se.

Když píši, že je :" NAPROSTO NUTNÉ zas UVIDĚT svou vlastní KRÁSU, VELKOLEPOST, LÁSKU ABSOLUTNÍ, SVOU VLASTNÍ BOŽSKOST ... " mám tím na jedné úrovni sděleného na mysli přesně jen "pouze" to, že lidstvo MUSÍ překročit svůj stín, tedy rozpomenout se, že NEJSME mysl, ego, tělo = osobnost, že JSME átman, duch, Bůh Sám, COŽ ZNAMENÁ pozitivní absolutní tvůrčí síla, že Bůh SÍDLÍ V nás a TAM Ho zas začít hledat.

Knihy jako je Sai daršan, kniha ze které cituji výše, tj. Sai Baba promlouvá o vztazích prostřednictvím Stephana v. Stepski - Doliwa, nebo např. kniha paní Phyllis Krystal Vymanit se z pout karmy ( v mém překladu k pořízení u mne ), jsou nám k tomu nádhernou doprovodnou pomůckou.

Nutností ke znovupropojení se s Vlastním Já a k pozvolnému znovu-zažívání Jeho jako sebe, pak je denní praxe napojování se na Já, sebetransformace pod Jeho vedením, plné očištění se a zbavení všech lidských vnitřních pout a vazeb, zničení sebe-připoutání k falešným jistotám, rozpuštění strachu a ( z ) odmítání a osvobození se z vazeb kosmických.

A to je fuška, Cesta, pouť vyžadující naší denní pozornost, vč. času.

Sai Baba se nám v opakovaně zmiňované a citované knize Sai Baba promlouvá o vztazích prostřednictvím Stephana v. Stepski - Doliwa, a pochopitelně zdaleka ne jen v ní, pokouší zprostředkovat poznání o vlastní hodnotě, o vlastní Božskosti.

Ale pro koho není těžké toto opravdu zrealizovat? Pro koho není těžké, být zbaven všech sebepochybností ? Když se vše daří, jeví se to snadné, ale když začne téct do bot ???? Co pak ? Jak velkou porci praxe bdělosti, praktikování Cvičení a nahlížení kartiček (https://zivotjakoprilezitost.webnode.cz/karticky-phyllis-krystal-symboly/ ) to pak vyžaduje, nesložit se a obstát ve zkoušce, zkoušce z Víry. ... I mně ještě dost! A to já jdu Cestou k Sobě už dost dlouho a poctivě. Jistě, pro někoho je to třeba´s i hračka. Pro toho pak ale není moc tato kniha J Ta je pro nás, Hledající. Pro nás všechny, kteří se snažíme a jdeme. A i pro ty, kteří ani moc nehledají, ale zaujala je.

Jsme v tom všichni společně. A NEJSME SAMI. Všichni bychom měli slyšet tato slova :

" Neplačte, neroňte slzy smutku ani lítosti,

Jsou jen důkazem chybějící víry ve Mne.

Přišel jsem,

Abych setřel vaše slzy a posílil vaši víru.

Abych vám pomohl bojovat proti tomuto pocitu slabosti.

Ne, nejste sami !

Přišel jsem vás inspirovat,

Abyste vybojovali tu vnitřní válku

A přemohli vnitřní nepřátele.

Ne, nejste sami !

Společně to poslání naplníme.

Jen mějte víru.

Společně porazíme jakoukoliv armádu,

vyhrajeme každou bitvu,

jen věřte

a Já zachytím všechny šípy.

Přišel jsem odnímat vaši bolest

a ovázat rány, které si sami způsobujete.

Ne, nejste sami !

Mějte víru,

Moje nohy kráčejí před vámi

a vy jdete v Mém stínu. "

( Sai daršan č. 68., Seema M. Dewan, překlad Ruth Hálová )

NEJSME sami a jdeme k Sobě.

Moje zkušenost je, že se vyplácí mít "svého gurua". On Sám se nám ukáže. Přijde si pro nás, dá se tak říci. Může se zjevit, praktikujeme-li napojení na Pravé Já podle metodiky paní Phyllis Krystal, i kdyby to byl jen symbol, srdíčko, sluníčko, světlo, je to On !

"Vyber si svého duchovního učitele

a pevně se ho drž.

Ve všem buď na něm závislý.

Opakuj jeho jméno a volej ho.

Vzývej ho, aby ti ukázal cestu.

Choď v jeho šlépějích,

neboť on už po všech bolestivých trnech šlapal.

Jen se řiď jeho instrukcemi

a přijmi jeho ochranu.

Zavři oči a slepě mu důvěřuj.

Dotkni se jeho srdce svou oddaností.

Miluj ho se vší opravdovostí

a učiň ho svým nevolníkem.

Když ho jednou najdeš,

těsně se k němu přimkni a pevně se ho drž.

On je nejrychlejším dopravním prostředkem

K dosažení Boha v tvém nitru."

( Sai daršan č.100., Seema M. Dewan, překlad Ruth Hálová )

Ať už si svého gurua vybereme jakkoliv, je VELMI důležitý, neboť je to On, ke komu máme ve svém vlastním zájmu obracet svou pozornost, určitě mysl a Jehož jméno máme opakovat, opakovat, dokud to nebude SLADKOST ... sladkost ...

A pak tím spíš J

"Co činit, abychom myšlení a ego ovládli ? Nejjednodušší a nejúčinnější metodou je námasmarana, to je opakování Božího jména. Myšlení má totiž tu vlastnost, že přeskakuje sem a tam, že se utápí hned v jedné, hned zas v jiné myšlence. Opakováním Božího jména je nasměrováno na Jediné, které ještě navíc je absolutně pozitivní. Námasmarana nejenže očišťuje myšlení, ale rozpouští hory negativní karmy. Boží jméno je tak mocné, že při jeho vytrvalém opakování dokonce může ze zločince udělat světce, jak se to stalo za časů Rámy. Kromě toho námasmarana vnáší klid do tvé mysli, to nejblahodárnější, co se ti může přihodit. Proto je námasmarana všelékem a nejdůležitější oporou vztahů.

Vaše vztahy jsou také proto tak špatné, že tuto techniku nepoužíváte. Kdo opakuje Boží jméno, u toho se těžkosti rozpouštějí "samy do Sebe". Tento slovní obrat ( od Sebe ) je smysluplný. Toto "Sebe" je Bůh. Opakuješ-li Boží jméno, přivoláváš Boha do svého života. Potom je nablízku a Jeho přítomnost vlévá do tvého života požehnání. Ty tomu nevěříš ? To je v pořádku. Co není v pořádku, je nevěřit a nevyzkoušet, neboť to je esta zabedněnců a ta nikdy není natrvalo požehnaná.

Najdi si Boží jméno, které je ti nejbližší. Jako křesťan pravděpodobně zvolíš Ježíš Kristus. Před toto svaté Jméno postav prazvuk ÓM, tedy ÓM Ježíš Kristus. Neboť ÓM je prazvuk, božská vibrace, ze které byl stvořen celý vesmír. V Bibli stojí: "Na počátku bylo slovo". Toto slovo je ÓM.

Nadechni se a mysli ÓM, vydechni a mysli Ježíš Kristus. Z počátku Jméno opakuj několikrát a počet pozvolna zvyšuj. Dělej to hravě a s radostí a pociťuj sladkost, kterou to Jméno v tobě vyvolává. Dělat něco hravě však neznamená dělat to nedbale nebo zcela nepravidelně. Vezmi si příklad z dětí. S jakým pohroužením, s jakou podivuhodnou směsí vážnosti a radosti si hrají. Stejně tak zacházej s opakováním Božího jména. Jméno ať se stále víc stává součástí tvého života. Opakuj je při chůzi, při dovácích pracích, při řízení auta. Jméno opakuj, když jsi zapřažený v práci, když máš učinit důležitá rozhodnutí, když máš problémy se svým partnerem, když se zlobíš. Opakuj Jméno a uvidíš, jak se tvůj život stane plnějším, klidnějším a úspěšnějším. Sám od Sebe, nebo přesněji řečeno pro Sebe....

( Citace z knihy Sai Baba promlouvá o vztazích prostřednictvím Stephana v. Stepski - Doliwa )

Vím, že spoustě lidí podobná slova zní moc církevně, moc pánbíčkovsky, a jakože o nich rozhoduje někdo jiný. A taky že jo! Vlastně o sobě opravdu nerozhodují sami. Ne jen jejich ega a mysli, nevědomí především, je řídí. Ne ne. Stále nad nimi bdí a jejich cestu sleduje jejich Pravé Já. A KAŽDÝ má v sobě svou vlastní moc tohoto svého Vůdce objevit a s Ním se sladit.

Ale ne jako jakousi etnitu, jako kvantové vědomí, jako magické síly a zákonitosti přírody i hmoty, nýbrž jako LÁSKU.

KAŽDÝ by v sobě měl objevit a BUDE MUSET TAK UČINIT, objevit v sobě Boha jako toho, kdo zaujímá stále víc místa po stále více mizejícím egu. Boha jako toho, kdo prostě "jen" konečně už nemyslí na sebe, já CHCI, já MÁM, mně NÁLEŽÍ, já VLASTNÍM, já UMÍM, já ZNÁM, ale jako toho, kdo VIDÍ, VÍ, A JE Já JSEM všude, v každém, vše je Mé, což na lidské úrovni znamená - VŠICHNI SI JSME ROVNI, JSME jedna rodina, jsme sestry a bratři, jsme tu proto, abychom znovu spolupracovali, abychom projevili internacionálu a znovu se rozpomenuli na svůj pra-původ, na JEDINÝ ZDROJ, který JE V nás, a V kterém jsme my všichni obsaženi, neboť ve Skutečnosti je to přesně tak, jak zní z NAMASTE :

"Ctím místo ve vás, v němž celý vesmír přebývá.

Ctím místo ve vás, které je láskou, pravdou, světlem a mírem.

Když vy jste v tomto místě ve vás, a já jsem v tomto místě ve

mně, pak jsme Jedním"

Kdo tuto Svatou Pravdu prožil, zažil Jednotu. NEJDE, v našem životě nejde až tak o to, jít "za" rohy časoprostoru a zjišťovat, KDO opravdu Jsem? Jsem promítač ve fatálně ohraničeném prostoru, který nechává existovat realitu prostřednictvím smyslů ? Jsem Ten, kdo tvoří realitu podle toho, čemu věří ? Jsem Sebou vyfouknutý zlatý prach, shlukující se působením Sil do tvarů a forem ? Jsem Pinocchio ? Jsem všeprostupující a oživující Dech ? Jsem nekonečné, neohraničené Vědomí, obsahující v Sobě vše, vše i to ještě neprojevené ? ... Jsem ... KDO ???

To není důležité. OBECNĚ TO NENÍ, ač mne osobně to celý život zajímá, DŮLEŽITÉ. Ale obecně to není důležité. Protože nejdřív musíme pracovat na eliminaci svého ega, a vůbec si UVĚDOMIT, že JSME mnohem víc, než tělo, mysl a ono ego, mnohem víc a úplně něco jiného, než osoba - osobnost.

Tedy, KDO jsem tam "za", to zprvu není důležité. Ale jedno je důležité stále, jedno musím vědět vždy, jen toto jedno je důležité pořád: JSEM LÁSKA.

A nalézám se ZA myslí, egem a předprogramovaným nevědomím. JSEM Ten, kdo sem přišel zbořit a znovuutvořit prostřednictvím Sebe mne. JSEM Ten, kdo mne sem přišel protřepat, propláchout, očistit, až na dřeň omýt a vydrhnout, a pak nádherně odít milovanou lidskou bytost, kterou TAKÉ JSEM.

Basta.

Stačí.

JSEM LÁSKA ...

Ale JSME ZREALIZOVANÁ Láska ? Čili bytost bez ega ?

Óh, jaká to Cesta ...

Na kterou ještě tolik lidí ani nenastoupilo.

A aby tak mohli učinit, neboť dříve či později budou muset, mluvíme do nekonečna o Bohu, Pravém Já, ač o Něm NIKDO doopravdy, nebo uceleněji OPRAVDU NIC nevíme. I tak o něm donekonečna mluvíme. Neboť ač o Něm doopravdy nic nevíme, víme, že bez Něj, bez této neidentifikovatelné Všudepřítomné, Vševidící, Všeznající a Všemohoucí síly ABSOLUTNÍ, bez Něj na tuto Cestu prostě nenastoupíme.

To je kdekým odmítaný, avšak pravdivý a zcela prostý fakt.

Bůh vnáší do našeho života tolik potřebný a tolik nedostatkový MÍR.

"Kdo miluje, je trpělivý a slouží, ten automaticky dojde k šánti - k vnějšímu a vnitřnímu klidu. Šánti je to, o co každý usiluje. I hektický člověk, který se neustále honí životem, v hloubi srdce nehledá nic jiného než šánti. Jakkoliv to zní absurdně, štve se světem, protože si myslí, že tím způsobem jednou najde vnitřní klid. Každý člověk na zemi hledá štěstí a tím i vnitřní mír. Ty jsou spolu spojeny jako ruka s paží, jako noha s chodidlem. Nemůžeš je od sebe oddělit, aniž bys jedno nebo druhé nezmrzačil. Šánti je síla toho, kdo se našel, kdo dosáhl Božství v sobě. Kdo dosáhl šánti, jde pokojně životem, aniž by ho něco vyvedlo z klidu. Ví, že Bůh mu není jen po boku, ale že je i v něm, nad ním, pod ním a kolem něho. Kdo to ví a dokáže nechat ve svém srdci skutečně žít, tím už nic neotřese. Přesně to je tvým cílem. Nikdy se nespokoj s ničím menším"

( Citace z knihy Sai Baba promlouvá o vztazích prostřednictvím Stephana v. Stepski - Doliwa )

Jak čteme hned v první větě citace, k dosažení vnitřního míru je zapotřebí také TRPĚLIVOSTI. Trpělivost jako cnost, avšak i PODMÍNKA pro sebenápravu. Trpělivost znamená důvěřovat Božskému načasování a jemu podléhat, tedy podle něj se řídit. Žádné hodinky na zápěstí, žádné myslí a záznamy uloženými v nevědomí předprogramované plány a setrvačné opakování zažitých skutečností. Žádná předjímání a tvoření nového, z prostorou minulosti. Nenene.

"Jen" čisté odevzdání se oné nám všem vlastní a imanentní nepředstavitelně milující vyšší síle, jíž zveme Bůh.

"Jen" čisté odevzdání se ... nádech a skok. Proto tolik krásných obrázků znázorňujících krok do neznáma jako vykročení do prostoru nad propastí.

Přes kterou přejde, kráčeje po neviditelném mostu utkaném z neochvějné Víry, přitahován neviditelnou vlastní vnitřní Pravdou, která naň mrká z protějšího břehu, veden zářivým Světlem Boží Lásky, jen opravdový oddaný.

Výraz "oddaný" taky kdekoho irituje. A dobře tak. To je krásný důkaz toho, že se v onom kdekom mobilizuje ego, které moc dobře cítí, JAK je tím, že by jeho páníček mohl i jen pomyslet na to, že nastoupí Cestu oddanosti Pravému Já, jak je tím ohroženo.

Důvěra, Odevzdání, Přijetí

Mezi tím, o Bohu vědět, o Bohu mluvit a tím Boha REALIZOVAT může být propastný rozdíl J

V poslední citaci je definována ještě jedna podmínka Cesty k šánti. Je jí SLUŽBA.

"Služba je čin, vykonaný v Mé přítomnosti.

Můžete ho přirovnat ke hře na schovávanou.

Hledáte Swámího,

Skrývajícího se v osobách, jimž sloužíte.

Jakmile hledáte Swámího,

Už jste rozhodně vyhráli hru.

Já žádnou službu nehodnotím

Jako velikou nebo malou.

Co měřím,

je množství lásky v ní obsažené.

I tu nejmenší příležitost sloužit

Považujte za své velké štěstí.

Každý čin

Vykonaný s opravdovou láskou

není ničím jiným

než dalším dlažebním kamenem

na vaší duchovní cestě ke Mně"

( Sai daršan č.24., Seema M. Dewan, překlad Ruth Hálová

Swámí = sanskrtské oslovení pro pána, titul obecně před jménem mnicha, čestný titul připojovaný za jméno duchovního učitele a svatého muže )

" Služba

O službě budu mluvit v této knize dvakrát, jednou zde a jednou v oddíle, co by měly do vztahu vnášet ženy. Činím tak ze dvou důvodů. Za prvé protože nechci, aby Mě někdo nakonec špatně pochopil a myslel si, že služba je jedině úlohou ženy. Nic Mi není vzdálenější než to, vidím-li že se světu tak špatně vede proto, že muži chtějí už jenom hrabat, ne však sloužit.

Za druhé důležité věci stále znovu opakuji. Proto také v této knize dvakrát podrobně mluvím o sebeocenění.

Věci se mohou vštípit jen opakováním. Člověku je zatěžko zapamatovat si, co je mu cizí nebo nepříjemné. Opakováním se mu to stává bližší, takže vše může snadněji osvojit.

Služba je vám dnes spíše cizí, ačkoliv je jedním z ústředních faktorů života.

Rozhlédni se kolem sebe. Co vidíš ? Slunce svítí a zahřívá tě. Stromy ti dávají kyslík, stín a svoje plody. Květiny svou krásu a vůni. Kráva mléko. Slepice vajíčka. Pes svou lásku a ostražitost. Všichni to dělají zadarmo. Jen dnešní člověk musí všechno zpeněžit. Dělá to zcela samozřejmě. Má k tomu skutečně právo? Odpověď zní ano i ne. Peníze jsou na jedné straně praktická zúčtovací jednotka, která zřetelně ukazuje, co někdo vykonal nebo jakou má to či ono cenu. Nejsou-li již ve společnosti v pořádku základní hodnoty, není také v pořádku ani hodnocení výkonnosti. Potom nastane to, co je dnes na denním pořádku, totiž že mocní svou výkonnost oceňují vysoko, slabí však jsou odměňováni co nejméně. To je nejen nespravedlivé, ale způsobuje úpadek společnosti a tím také pád těch, kteří beze studu druhé využívají.

Proč jste však klesli na tuto nízkou úroveň ? Je příliš málo těch, kteří chtějí sloužit ! Většina lidí chce mít, mít, tj. shrabovat, co jen lze. Jen málokteří chtějí něco udělat pro to, co má větší cenu. Právě to je znamení, že společnost je v úpadku. Proto je většina otrokem svých vlastních vnitřních nepřátel, kterými jsou závist, nenávist, nepřejícnost, hněv, pýcha, žádost, chtění. Tyto pocity určují vaši společnost a podmiňují značně rozšířenou bezradnost a stále více se rozmáhající nezdar na mnoha úrovních. Zřetelným důkazem toho jsou nezaměstnanost a sociální nespravedlnost.

Využij proto každé příležitosti, která ti pomáhá osvobodit se od tvých vnitřních nepřátel. Tvůj partnerský vztah a potíže, se kterými jsi konfrontován jsou k tomu dobrou příležitostí.

Zde se zeptáš : Dobře, mám problémy se svým partnerem, cháýpu, že mají co dělat se mnou a také vím, že výše uvedené vlastnosti jsou mými vnitřními nepřáteli. Báječné, ale jak se zbavím potíží, které mě zatěžují ?

Službou. Sotva je to vyřčeno, nastražíš uši, neboť služba je slovo dnes bezmála zakázané. Podle ducha dnešní doby by mělo být cílem každého vládnout a nechat se obsluhovat , nikoli však sloužit. Ale jak by to se světem vypadalo, kdyby akto uvažovaly slunce, měsíc, planety, hvězdy, rostliny a zvířata ? Co kdyby také Bůh vystavil účet, nejlépe ještě s úroky a úroky z úroků ?

V této souvislosti je pozoruhodné, že vy rádi ovládáte, ale nechcete sloužit. Se vším tím, co vám nezištně slouží, mizerně zacházíte. Vážit si světa či stvoření je dnes mnohým dokonale cizí. Naopak se pokoušíte vytěžit, co se jeví jako zajímavé. Není-li to již zajímavé, je to odhozeno. Stejně tak, jako mnozí zacházejí se svými partnery.

Již chápeš? Zde se totiž kruh uzavírá. Jak zacházíš se svým okolím, tak vypadá i tvůj partnerský vztah. Jak se chováš ke svému partnerovi, tak se chováš i ke svému okolí. Připadá ti tento výrok troufalý? Podívej se jen pozorně kolem sebe, všude uvidíš potvrzení řečeného. Obětavost je dnes přežitek, odříkání cizí slovo, služba úkol pro druhé. Představ si, že by stejně přemýšlel Bůh. Co by z tebe bylo, kdyby na halíř přesně vyúčtoval sváteční dny a za každý úkon vystavil účet, za přesčasy a svátky účtoval dvojnásobek? Velice brzo bys byl se svým uměním, se svým životem vkoncích. Dívej se proto na svůj vztah jako na příležitost trochu procvičit to, co je tvé pravé Já. Ty jsi ánanda-svarúpa, ztělesněná blaženost. Osvoboď se od vrstev nevědomosti a egoismu, které tě oddělují od blaženosti. A čím se osvobodíš? Službou ! Buď zde pro svého partnera, pro své děti, pro své přátele a své sousedy. Projevuj trochu víc porozumění, trpělivosti, lásky a obětavosti. Občas se zřekni prosazování svých zájmů ve prospěch zájmů svého partnera, svých dětí a ostatních.

"Co tím získám?" ptáš se nedůvěřivě. Velmi mnoho, neboť tímto postojem a jednáním z toho vyplývajícím se připojuješ ke kosmickému energetickému proudu. Stáváš se tím částí tohoto zázračného celku. Přitom nalezneš klid. Jsi-li tu pro druhé, otevíráš jejich srdce. To se opět dotýká i tvého srdce a nechává v něm proudit energii. A tím stále víc rozvíjíš schopnost milovat, což ti dává klid. Lidé, kteří jsou vzteklí, žádostiví, pyšní, nebo kteří dokonce nenávidí, klid nenalézají. Je to tak jednoduché. Tak jednoduché, že to můžeš ve svém manželství dobře realizovat a brzy nato zjistíš, že kdo druhým slouží, pomáhá, dodává odvahu a utěšuje. Nepomáhá jen druhým, ale především sobě. Již proto, že pomáhat druhým otevírá tvé srdce. Jaký větší dar bys mohl obdržet, než že se tvé srdce rozšiřuje ? Tím, že jsi zde pro druhé, pochopíš, že ani ten druhý, ani ostatní neexistují odděleně, ale že všichni a všechno tvoří velkou jednotu, neboť všechno je Bůh, všechno je jedno, všechno jsi ty, i tehdy, když o tom vůbec nevíš."

( Citace z knihy Sai Baba promlouvá o vztazích prostřednictvím Stephana v. Stepski - Doliwa )

Mimochodem, vztek a násilí, (ne)trpělivost, pýcha a ješitnost, žárlivost a závist, chtění, lačnost i strach jsou karmické záplaty. Jak je ze své patchworkové deky odtrhnout, tedy, jak se jich zbavit, jak se vysvobodit z jejich područí, to učí a zrealizovat umožňuje paní Phyllis Krystal prostřednictvím své Medoty.

Kniha Vymanit se z pout karmy v mém překladu

© Dagmar Štroblová

Co je to "záplatovaná deka"?

Když mi "přišla na mysl" základní myšlenka této knihy, byla jsem opravdu překvapená. Nahlédla jsem, že si každý z nás při svém znovuzrození s sebou neseme záplatovanou deku, jež se skládá z mnoha různých zbytků látky, říkejme tomu záplaty, které všechny pocházejí z minulých životů. Ač jsem o tom pochybovala, fascinovalo mě to. Teprve mnohem později jsem jejímu významu začala opravdu rozumět.

Podle slovníku znamená "patchwork" slátaninu: "Všechno, co je pospojováno z nepravidelných, rozličných, zbytkových nebo pestrých dílů, jako např. deka, která je sešita ze zbytkových látkových záplat." Tato definice mě vrátila zpět do mého dětství, do Anglie, kde jsem začátkem 20. let (dvacátého století, poznámka překladatele) vyrůstala. Vzpomněla jsem si, jak jsem slýchávala o ženách, které se pravidelně stýkaly za tím účelem, aby takové deky šily. Obyčejně se tato setkání konávala během dne, když byly děti ve škole. Ta setkání měla sociální funkci, ženy se při nich mohly pobavit, vyměnit si recepty, popít čaj a především si odpočinout od své denní role manželky a matky.

Původně byly tyto deky vyráběny z malých zbytků látek, které pocházely ze starého oblečení. Když se nějaké oblečení již nedalo nosit, jeho ještě použitelné části se zužitkovaly tím, že se sešily do deky. Tenkrát to byla mnohem úspornější doba než dnes. V mnoha rodinách se oblečení vyspravovalo nebo přešívalo pro mladší členy rodiny, aby se mohlo nosit co nejdéle. Děvčata se ve školách učila šít a plést, vyspravovat obnošené oblečení. Bylo to normální a nikdo se nekoukal nijak divně na ty, kteří poupravené oblečení nosili na sobě. Naopak, šetrné matky se těšily uznání.

Dnes panuje taková nadnabídka zboží, že lidé jsou snadno sváděni k tomu kupovat všechno možné, co jen je jim, v obchodech, v reklamách, na internetu, nabízeno, bez ohledu na to, zda to vůbec potřebují. Opotřebení se bere jako důvod k výměně. Samozřejmě, vždyť jen tak máme důvod koupit si něco nového bez toho, abychom se i jen zamysleli, zda je to nutné a zda si to vůbec můžeme dopřát. Abychom se mohli zapojit mezi ostatní a mohli se oblékat podle módy, necháváme se nalákat nabídkou a zbavujeme se starého oblečení. Chováme se tak, obecně, všichni. Důvodem je potřeba zaimponovat ostatním či získat falešný pocit jistoty.

Naše záplatovaná deka má tedy, jak patrno, svůj prapůvod v šetrnosti, v hospodárnosti! Fungovalo to tak, že se z vyřazeného oblečení "dobré kousky" vystříhaly a štosovaly se na kupičku, dokud se nenastřádalo množství na celou deku. Pak se ty "záplaty" pospojovaly do atraktivního vzoru. Byla to, vykonávána o samotě, práce časově náročná a unavující, proto vznikaly ony "šicí kroužky". Vedle funkce sociální měly ještě tu výhodu, že si ženy mezi sebou své ústřižky vyměňovaly, a tak své deky tvořily krásně pestré.

Na deky byly použity jen ty zbytky látek, které v sobě uchovávaly "život". Vnímejme tedy, že s sebou každá lidská bytost nese symbolickou záplatovanou deku, která je seskládána dohromady z mnoha různých kousků. Náš "původ" je v obnošených kouscích ošacení, které představují různé osobnosti z minulých životů. Každý zbytek látky (díl osobnosti), který si s sebou přináší ještě něco "života", je přinášen jako pozůstatek minulosti, který v tomto životě ale bude použit jinak, protože tentokrát je to jen kousek jiného celku, ne jediné oblečení samo o sobě.

Ve snech oblečení často představuje názory, mínění, způsoby chování. Můžeme tedy naši individuální záplatovanou deku vnímat jako mnohobarevný plášť, podobný Josefovu kabátu v Bibli, jenž mu bratr tak záviděl. Naše záplatovaná deka JE souhrn našich názorů, mínění, způsobů chování a úhlů pohledu, které si neseme z minulosti.

Dost plášťů vypadá dobře, ty jsou terčem závisti, dost plášťů působí rozervaně a škaredě a na toho, kdo je nosí, je nahlíženo s despektem. K tomu, mimo tohoto pláště, máme jako svou identitu ještě své tělo. Lhostejno, zda se to vnější prezentuje jako hnusné nebo jako krásné, znázorňuje to pouze obal, schránku, ve které bydlí "pravé Já".

No, pojďme se na to podívat blíže: Látka byla vyrobena tak, že byla na tkalcovském stavu vzájemně těsně spojena nit. Slovník říká, že: "Tkaní je dovednost vyrábět látku. Dvě role příze (nebo jiného materiálu) jsou v pravém úhlu proplétány jedna s druhou. Tkalcovský stav bývá z rámů vyvedených ve dřevě, na kterých jsou pevně připevněné nitě v osnově. To je první druh příze. Špulka, neboli člunek, pak vede útkovou nit naskrz osnovou prvního typu příze, a vytváří tak látku." Útek je nit, která se provléká v příčném směru osnovou, tvoří s ní (u tkanin) společnou vazbu, stabilizuje polohu osnovních nití a zaplňuje plochu textilie. Takže každá záplatovaná deka byla vytvořena dvěma druhy příze, které jsou v pravém úhlu vzájemně proplétány, aby vznikla látka.

Schéma osnovy (1) se zatkávaným útkem (2)

Osnova nití by tedy mohla odpovídat všem minulým závislostem, činům, zvykům a reakcím, které ještě obsahují energii a "život". Útková nit jsou životní podmínky, přátelé a životní zkušenosti, kterými jsme magneticky přitahováni. To by nám mělo v tomto životě umožnit pomoci vyřešit naše konkrétní úlohy a spotřebovat energii zbytků látky, záplat, kterou jsme si s sebou přinesli z minulosti. Až bude útková nit odstraněna, nebude už více potřeba osnovy nití. Až bude práce zcela ukončena, bude záplata odstraněna. Až se naučíme lekci, rozřeší se situace, z které jsme se měli učit.

My všichni jsme náchylní k tomu pevně se držet starých vzorců chování a jednání. Obáváme se ustavičně toho nejhoršího, a tak to k sobě vábíme. Stal-li se tento vzorec rutinou, začíná bludný kruh.

Při narození svého prvního dítěte jsem, vzpomínám si, řekla, že by moc pomohlo, kdyby se miminko rodilo s návodem k použití, s takovým tím, jaké se přikládají k domácím spotřebičům atd. Dnes už vím, že se rodíme s mnohými upozorněními, s mnohými návody, ale musíme být detektivové a objevitelé, kteří je najdou a rozluští jejich význam.

Rodíme se se smlouvou, kterou máme dodržet. Je jen na nás, jak ji uplatníme. Nebude-li akceptována, někdy v budoucnu k tomu, tak, jak to dovolí okolnosti, dostaneme opět příležitost. Musíme naplnit všechny smlouvy, protože ten, kdo si je sestavil, jsme my.

Co si s sebou do každého nového života neseme a z čeho se skládá záplatovaná deka? A co více, co máme použít, abychom různé záplaty, které jsou ještě z minulých let aktivní, zpracovali?

Počítačový věk nám zjednodušuje tomu porozumět. Představme si, že se rodíme s počítačovým programem, který přitahuje zkušenosti, události, lidi a vztahy, jež nám umožňují zakončit nevyřízené události z minulých životů. Je tolik počítačů, kolik je lidí, a stojí za povšimnutí, že žádný počítač není identický s jiným. To platí i o členech rodiny, i o dvojčatech. Každý počítač je naprogramován odpovídajíc osobním životním dějinám, příběhům každého člověka, které vycházejí z jeho mnoha pobytů na Zemi. Je obecně známo, že žádní dva lidé nemají shodný otisk prstu a ani další části těla. Nepřeberné množství individuálních povahových vlastností je ohromující. Každý člověk má unikátní karmickou minulost, kterou si s sebou zčásti přináší s narozením. Ne všechny vlivy, vstupy z minulých životů, můžou být zpracovány v současnosti. Pokud ale žijeme, způsobujeme novou karmu, kterou budeme, jak to situace dovolí, zpracovávat v budoucnu. Pouze pokud dovolíme Vyššímu vědomí, aby nás použilo jako svůj nástroj, vyvarujeme se nového kosmického dluhu, který by musel být někdy v budoucnu splacen..."

My všichni jsme náchylní k tomu pevně se držet starých vzorců chování a jednání. Obáváme se ustavičně toho nejhoršího, a tak to k sobě vábíme. Stal-li se tento vzorec rutinou, začíná bludný kruh.

........... Při narození mého prvního dítěte jsem, vzpomínám si, řekla, že by moc pomohlo, kdyby se miminko rodilo s návodem k použití, s takovým tím, jaké se přikládají k domácím spotřebičům atd. Dnes už vím, že se rodíme s mnohými upozorněními, s mnohými návody, ale musíme být detektivové a objevitelé, kteří je najdou a rozluští jejich význam.

Rodíme se se smlouvou, kterou máme dodržet. Je jen na nás, jak jí uplatníme. Nebude-li akceptována, někdy v budoucnu k tomu, tak, jak to dovolí okolnosti, dostaneme opět příležitost. Musíme naplnit všechny smlouvy, protože ten, kdo si je sestavil jsme my.

Co si s sebou do každého nového života neseme a z čeho se skládá záplatovaná deka ? A co více, co máme použít, abychom různé záplaty, které jsou ještě z minulých let aktivní, zpracovali ?

Počítačový věk nám zjednodušuje porozumět tomu. Představme si, že se rodíme s počítačovým programem, který přitahuje zkušenosti, události, lidi a vztahy, které nám umožňují zakončit nevyřízené události z minulých životů. Je tolik počítačů, kolik je lidí, a stojí za povšimnutí, že žádný počítač není identický s žádným jiným. To platí i o členech rodiny, i o dvojčatech. Každý počítač je naprogramován odpovídajíce osobním životním dějinám, příběhům každého člověka, které vycházejí z jeho mnoha pobytů na Zemi. Je obecně známo, že žádní dva lidé nemají shodný otisk prstu, a ani další části těla. Nepřeberné množství individuálních povahových vlastností je ohromující. Každý člověk má unikátní karmickou minulost, kterou si s sebou zčásti přináší s narozením. Ne všechny vlivy, vstupy z minulých životů, mohou být zpracovány v současnosti. Pokud ale žijeme, způsobujeme novou karmu, kterou budeme, jak to situace dovolí, zpracovávat v budoucnu. Pouze pokud dovolíme Vyššímu vědomí, aby nás použilo jako Svůj nástroj, vyvarujeme se nového komického dluhu, který by musel být někdy v budoucnu splacen.............."

( konec citace z knihy Vymanit se z pout karmy )

JJ, náš život je PŘÍLEŽITOSTÍ plně se osvobodit z vnitřku a V sobě najít to nejlepší z nás, naší Božskou podstatu, lhostejno, jak maličkatá část neomezeného Boha to, proto, aby jí uneslo naše fyzické tělo, bude. Půjdeme-li Cestou vnitřního očišťování, v nevědomí, odstraňování pout a vazeb a to jak k lidem, tak i zvyklostem a skutečnostem, tedy i ke všem falešným jistotám, pod vedením našeho Pravého Já, dříve či později, to určí naše vlastní karma i Boží Milost, dojdeme do bodu, kdy díky samotnému procesu vymaňování se z pout karmy ZJISTÍME, že MY JSME tím Bohem, kterého jsme celou dobu hledali, tedy, že my jsme tvořící láska absolutní, bezpodmínečná, neunavitelná a neumenšitelná. A KDYŽ to zjistíme, tak už budeme doma. Sami jsme se svou vlastní tvrdou prací na svém očištění vykoupili. Dnešní oblíbenou terminologií řečeno - vstoupili jsme do další, vyšší dimenze.

JAKO ČLOVĚK.

A to je Ráj, který má na mysli každé učení, které ví o pekle a očistci.

Projdivši peklem, drhnouce se v očistci, přetaveni jsme došli Domů.

A ZÁZRAK dnešní doby je, že my tu deku rozpářeme, ALE NEZMIZÍME. Budeme stále žít, jako fyzičtí lidé. VEVNITŘ už ale budeme čistě pozitivní, nepolarizované, nedualitní bytosti. A TAK budeme ze svých niter vysílat ven již jiný, nádherný film, tak budeme tvořit již jinou, nádhernou POZEMSKOU realitu.

TAK vytvoříme Nový věk, novou Zemi. A to už se děje.

A to i přesto, že o nekonečné velikosti Boží nemáme ani tušení. Stále šáleni májou, hrami mysle a mateni smysly jen se DOMNÍVÁME, že něco víme. Ale to nevadí. Snažíme se, čistíme se a tak otvíráme svá Srdce. A to je dobré. To je dobré.

Mám jednu milovanou knížku, dostala jsem ji kdysi od přítele, ta knížka se jmenuje Sáji Bába svatý muž a psychiatr. Napsal ji Samuel H. Sandweiss, M.D. Do češtiny ji přeložila paní Dr. Libuše Trávníčková. Vydal ji TRIGON a světe div se, JE k nalezení v antikvariátech, dá se objednat na netu. Tuto knihu VŠEM hluboce DOPORUČUJI.

I když riskuji, že až jí dostanete do ruky a až si jí přečtete, nebudete už chtít číst o Bohu nic jiného, ani toto mé NEJSME sami ... :-)

No, já to risknu ráda ... Přeci jen - nikdo upřímný a "opravdický", tedy ani já, nepíše, nehovoří o Já z žádného jiného důvodu, než ze své Lásky k Němu, ze své fascinace Jím a své oddanosti Jemu. Každý upřímný a "opravdický", který mluví o Bohu, tak činí, protože je Jím uhranut, okouzlen, dojat. A také protože ač je Pán tak neuchopitelný, nepoznán a záhada Sama, kdo Jej jednou zahlédne, nade všechny pochybností ví, že o Něm mluvit a sdělovat MUSÍ. Je to, jako když si sáhnete na heboučkou srst rozkošného koťátka. Máte-li Srdce, budete to min. pro ten den, kdy se to stane, ten z nejkrásnějších zážiteků a budete o tom vyprávět každému, koho potkáte.

Já jsem Sai Babovi fyzicky blízko v tomto životě nikdy nebyla. Ale MILUJI JEJ CELÝM SVÝM SRDCEM a K O N E Č N Ě jej i já, ta racionální realistická duchovní vědkyně- zkoumalka, ta, co se nikdy neklaní hmotným tvarům, PLNĚ přijímám jako Avatara - Božskou inkarnaci, jako Vyšší vědomí NÁS VŠECH a důkaz i projev Boží Všudypřítomnosti, Všeznajícnosti, Vševidoucnosti, Všelásky a VŠEMOHOUCNOSTI.

Sai ram

Popravdě, já tak nějak vím :-), že atributy výše zmiňovaného Avatara opravdu máme všichni, v sobě a že celý náš život, je jedno velké nádherné divadlo, resp. Příležitost prohlédnout "za závoj" a UVIDĚT Se.

Ale jak také stále neúnavně opakuji, není nic špatně, pokud nejsme ve svém duchovním aspirantství tak daleko. Špatně by bylo jen, pokud bychom se NESNAŽILI Boha uznat, přijmout a odevzdat se Mu. Také pokud bychom na sobě vnitřně nepracovali a neočisťovali svá srdce. Činíme-li ale tak, úplně to stačí. Sama Láska, kterou znovu-objevíme už se postará o to, aby nás náš vědomý výtah vyvezl do nám příslušného patra. Co tam uzřeme, to budeme vědět teprve, až tam budeme.

Zatím jsme tu, a každý krok směrem k výtahu jménem Bůh je dobrý. A bude odměněn. To my sami se odměníme tím, že se s ním povyvezeme.

A jak jsem řekla, už se vezeme. Jsou na zemi lidé, kteří právě stoupají. Jsou tu i tací, kteří už jsou osvícení a ve stavu Vyššího vědomí. Ale jsou tu i tací, kteří trčí v duchovním přízemí. Ty, troufnu si poznamenat, čeká celkem rychlý transport na duchovní Cestu. A to je úžasný. To je TAK úžasný. NIKDO nebude nikdy pozamomenut ... Jsme v tom všichni společně.

A co všechno jsme schopni činit jako Vyšší vědomí, a že NEJSME tělo, mysl, ego, tedy ani smysly a viditelná realita, to nám ukázal např. pro někoho kontroverzní, pro někoho šarlatán, pro někoho Bůh, fyzicky již nepřítomný, Sri Satja Sai Baba.

Tak.

Tolik pro tuto chvíli o fascinující "hře stínů", kterou jsem i já, díky Swamimu, ještě hlouběji meditovala a pronik(a)la, občas opravdu hodně "za". A to bez ohledu na to, že mne tato Hra oslovovala a jistým způsobem jsem si ji uvědomovala i v době, kdy jsem o Sai Babovi neměla ještě ani tušení, celý svůj život.

Vraceje se nyní k současnosti, do Tady a Teď, je vhodné připomenout, že cesta Výš je Cestou PRAKTIKOVÁNÍ, každodenní práce a píle a že v sobě zahrnuje rozličné, jakoby z různých stran proudící, pokyny, návody a cvičení, které jsou nejúčinnější, provádějí-li se prostě denně všechny. :-)

Hmmm. Není to úplně snadná Cesta za Domovem. Ale kdo jde, ten Domů dojde.

Při té příležitosti bych ráda vysvětlila, že mít funkční rozličné magické schopnosti, vidět "neviditelné", přijímat zprávy z jiných světů či být s takovými v kontaktu NENÍ projevem Vyššího vědomí. Osoba, která splňuje tyto podmínky má prostě jen něco "aktivováno". Bytostí Vyššího vědomí bude ale každý teprve až mu svitne Pravda o jeho Podstatě a s Tou se spojí tak, že s ní splyne.

To je všechno a o tom to všechno je.

Jsme Já "za oponou" a rozpáráním záplatované deky bychom to měli ZAŽÍT.

PROTO kladu takový důraz na zvědomění, že se k tomuto mezníku teprve suneme a že je ošemetné, a může být svádějící, ve smyslu zavádějící, stále se někam rozpínat a k něčemu takovému jako jsou např. channelingy a zprávy rozličných kontaktérů upínat. Ne až tak proto, že by třeba i nebyly fundované a vědoucí, ale proto, že pro jedince, který na nich visí a od nich odvozuje svůj život, tedy své nálady, postoje, stavy, jsou výmluvnou falešnou jistotou, odvádějící jej naprosto excelentně, z jeho Středu.

Já sama říkám, že se nemáme moc pouštět do probádávání neznámých astrálních, vesmírných, tedy vědomí prostor, když jsme ještě neprozkoumali sebe !

Osobně se po Bohu dál a dál a ještě hlouběji, pídím tolik hlavně proto, že se zajímám o SMRT. Ano, já CHCI zjistit, co je za májou ( zdáním, klamem ) PROTOŽE, a to já vím :-) , pak - tak BUDU VĚDĚT, co se děje po smrti ?

A to je pro mne opravdu TÉMA. A sdělení, svědectví nikoho z těch, kteří třeba´s prožili klinickou smrt atd. neberu, protože nikdo z nich se nedostal tak daleko, aby toto téma rozkryl a tento fenomén objasnil.

Já mám své vnímání, ale ...

A tak je právě ono mým hnacím motorem stálého hledání odpovědi na otázku :"O čem to ale vlastně všechno, ještě i v jiném slova významu, než o očištění se a pozvednutí v Duchu, je ?"

Dostanu ji ? Najdu ji ? Minimálně až umřu jistě :-)

No, zatím, ač Bůh může, bude-li to Jeho vůle, změnit každý jeden život ve vteřině, zatím žiju a jsem za to vděčná. Jsem velmi šťastná fascinovaná pozemšťanka a takový stav sebe sama přeji všem.

Cesta k Bohu není snadná. Osobně ABSOLUNTĚ věřím v karmu, tedy v zákon příčiny a následku.

Brožurka O karmě

Autor : © Dagmar Štroblová, 2008

UPOZORNĚNÍ : VŠECHNY ZDE VLOŽENÉ TEXTY JSOU POUZE INFORMATIVNÍ !

AČKOLIV se v různé míře shodují s postupy, které sama volím ve své alternativní psychologicko - terapeutické praxi, nejsou vždy zcela kompletní a není doporučitelné brát je jako pevně daný vzor pro osobní neodborné použití. Dagmar Štroblová

Úryvek z knihy Vymanit se z pout karmy

Autorka : Phyllis Krystal
Překlad : Dagmar Štroblová

Kapitola 18

Rodinná atmosféra

Ve své knize "Odstranit vnitřní pouta" navrhuji udělat si dva listy papíru, jeden pro otce, druhý pro matku. Každý list svisle rozdělit na půl a do každého sloupce napsat do jednoho pozitivní, a do druhého negativní povahové vlastnosti. Základní myšlenkou bylo určit, zda ty či ony vlastnosti imitujeme, nebo proti nim rebelujeme. či jak jednáme? Každý potomek se učí opičením se po rodičovských způsobech. Lidská mláďata jsou ale takové povahy, vzepřít se proti tomu. To záleží na jejich postoji k tomu či onomu současnému rodiči.

Každý z nás vstoupil do tohoto života s neviditelnou záplatovanou dekou. Ta se skládá dohromady z charakterových rysů, které nám brání vnímat, kdo doopravdy jsme. Proto nám není možné, dovolit Vyššímu vědomí, aby jako svůj nástroj používalo naší osobnost s jejími schopnostmi, vlastnostmi a všemi dalšími díly našeho lidského Já.

Už nám bylo ukázáno, že v sobě každá záplata přináší energii našich minulých činů, a že jsme se znovuzrodili do prostředí, které nám umožňuje rozluštit jednotlivé záplaty. Tím se ona energie vytratí a nebude nás již dále ovládat a my již nebudeme vázáni na fyzický obal, nýbrž na Vyšší vědomí.

Kvůli tomuto učebnímu procesu jsme se jako muž či žena narodili do rodiny, která obsahuje ony dědičné vlohy obou rodičů a všech členů rodiny. Všichni členové rodiny jsou našimi potencionálními učiteli, ale pouze tehdy, jsme-li připraveni je jako učitele akceptovat a ne je odmítat - a s nimi všechno to, co bychom se mohli naučit.

Přídavkem k příbuzným a osobám, které stojí blízko naší rodiny, jsme vedeni rodinou atmosférou, rodinným ovzduším, které se skládá z různých mínění, stanovisek, postojů k nepřebernému množství témat. Toto my přijímáme stejně jako vzduch, který dýcháme. Tato atmosféra ale blokuje náš kontakt s Vyšším vědomím a brání tomu, abychom Ho akceptovali jako našeho průvodce. Když začneme tyto blokády odklízet, ukáže se vnitřní světlo. Pak může opět zazářit, jeho jas osvítí svět a srdce, které se na stovky let ztratilo, se navrátí. Pokud se mi sami vyprostíme, osvobodíme, přispějeme k tomu, aby byl svět vyveden ze současné temnoty, aby šel skrze světlo od nenávisti, zášti, hněvu a válek k lásce a soucitu. Z toho důvodu není jen privilegiem, nýbrž nutností pracovat na naší vlastní spáse. Začneme-li hned, bude znovu nastolena rovnováha světa.

Není nutné osvobodit se jen od autoritativních osob a dalších lidí, kteří nám dávají jistotu, nýbrž i od ovzduší, které převládalo u našich rodičů, které zahrnuje nesčetná témata a které se dere do našeho života. Musíme tuto atmosféru odkrýt a zbavit ji účinnosti. Tyto komplexy, familierní duševní chování se na nás doslova tlačí a obklopuje nás, stejně jak voda rybu. Měli bychom si všímat našich reakcí na konkrétní témata, abychom zjistili, zda se můžeme projevit tak svobodně, jak bychom rádi.

Reakce nemusí bezpodmínečně zrcadlit pravé názory, mohou být zastaralé a nemístné, ačkoliv nám možná byly naimplantovány v dětství. Růst, dospívat, dospět znamená z velké části také poznat, jak protichůdně jsme různými tématy naprogramováni. Teprve poté se můžeme rozhodnout, zda koncepty, které jsme převzali, skutečně reprodukují naše stanoviska, coby dospělých. V jakém ohledu odpovídají, popřípadě odporují našim současným názorům, které nám přísluší, a které bychom chtěli žít?

Jakmile odkryjeme témata, na která reagujeme nejsilněji, můžeme se z jejich sevření osvobodit. Čím pevněji se naši rodiče ztuhlých názorů drží, čím silněji budeme nuceni je akceptovat, tím silněji, prudčeji proti nim budeme rebelovat. Nemusíme tak ale reagovat. Bylo by mnohem vhodnější zpřetrhat pouta k oněm starým, zbytečným vzorcům chování, abychom mohli žít svobodně, dle našich vlastních přání.

Ty zhotovené listy s vlastnostmi našich rodičů poukáží na vzorce chování, od kterých bychom se měli oddělit. Teprve poté, co se uvolníme od jejich dominance, můžeme se projevovat svobodně a žít dle směrnic, které se nám jeví jako správné a smysluplné, místo toho, abychom nevědomě vedli život svých rodičů, kteří mají jiné karmické dědictví.

Každý se rodí se svou vlastní záplatovanou dekou, žádný člověk ji nemá identickou, stejně jako nikdo nemá stejné otisky prstů. Vzhledem k tomu, že každá záplata přináší energii minulých činů, vybíráme si pro své znovuzrození přesně to okolí, ve kterém ony různé záplaty dekodujeme a ve kterém tudíž můžeme onu energii spotřebovat - až nás nebude nadále ovládat.

Skrze záplaty jsme byli přitaženi k rodině, která je vhodná pro náš učební proces. Nabízí nám všechny potřebné výzvy, jejichž zdolání nám umožní stát se vhodným nástrojem Vyššího vědomí.

Musíme prozkoumat vliv naprogramování z dětství ohledně nejrůznějších témat. Jako děti jsme od rodičů a příbuzných obdrželi a převzali, z největšího dílu upřímné a významné názory, které zastávali. Některé z nich jsou prosté pochybností, kdežto ostatní měly svůj význam pouze tenkrát, dnešním životním podmínkám a okolnostem neodpovídají. Spousta názorů a zvyků se předává z generace na generaci. Pochází z kulturního základu rodiny, mravů země či národní skupiny, do které jsme se znovuzrodili. Sáli jsme je, z největší části nevědomě, spolu s mateřským mlékem, bez toho, abychom mohli vědomě posoudit, zda jsou oprávněné či smysluplné. Obsahují v podstatě jakékoliv myslitelné téma a vetkají se do té vyvíjející se osobnosti, která zakrývá naší pravou identitu.

Vzhledem k tomu, že jsou nám předávána rodiči, členy rodiny nebo přáteli, a nepocházejí z našeho vlastního vnitřku, musíme se ptát, zda jsou pro náš dnešní život ještě správná a nezbytná. Pokud ne, měli bychom přetrhat naše pouta k nim a odevzdat je. Dokud jsou ale ještě stále částí naší osobnosti, bez toho, abychom je vědomě pozorovali, budou dále ovlivňovat veškeré naše konání a jednání. Mají svůj základ v myšlení, ve jeho způsobu, a v pravidlech, která automaticky následujeme. Jsme myšlenkovou formou, která se stala zvykem a ovládá naše chování a jednání.

Chování jiných lidí k nám je často určováno těmito rodinnými strukturami jednání a chování. Vzhledem k tomu, že si jich ale často vůbec nejsme vědomi, nezřídka žasneme nad reakcemi druhých a pokládáme je za nespravedlivé.

Každý vyrůstáme v určité konkrétní rodinné atmosféře, či rodinném klimatu, které si s sebou bereme do dospělého života. Obeznámíme-li se důvěrně s tímto konceptem, můžeme sledovat, že na ono klima stále reagujeme, že jsme obklopeni rozličnými oblastmi témat, tak, jak atmosféru, ve které byli vychováni, reflektují naši rodiče. I zde je patrná řetězová reakce z generace na generaci. V podstatě je toto dědictví naší rodiny.

Rodinná atmosféra či rodinné klima je myšlenková forma, která byla roky plněna energií členy rodiny a je tudíž velice mocná. Může být tak obrovská, že jí bude dítě, které zde vyrůstá, přemoženo a již se od ní nebude moci osvobodit.

Abychom odkryli některá takováto "klimatická proudění" z dětství, musíme si počítat jako hledač pokladu, a najít odkazy, které leží pohřbeny v minulosti. Vyvarujeme-li se ale tohoto namáhavého hledání, nikdy nerozeznáme jeho vliv na náš život.

To předpokládá naši ochotu vydat se na cestu zpět našimi vzpomínkami. Měli bychom prosit Vyšší vědomí, aby nám ukázalo tu spoustu myšlenkových forem, které se projevily psychologickou atmosférou, do které jsme se znovuzrodili a ve a se kterou jsme vyrůstali, a která nás ještě dnes ovlivňuje.

Osobním zpytováním může být odkryto přijaté rodinné chování. Můžeme se ptát : "na jaké téma reaguji obzvláště prudce, vznětlivě ? Mám striktní politické názory ? Zastupuji své názory, náhledy a zájmy vehementně ? Reaguji na názory a mínění druhých netolerantně ? Jak se stavím k víře ? Nechám lidi, kteří smýšlejí jinak než já, vyjasnit jejich názory bez toho, abych na ně reagoval kriticky či aby mě dráždili ? Snažím se přesvědčit lidi o svém stanovisku, které samozřejmě považuji za nejlepší ?

Dalším konflikty nabytým tématem je výchova dětí a výchova obecně. Jak jsem přišel ke svému postoji, je ještě platný a přiměřený ?

Nebo jiná možnost : cítím se ve společnosti lidí iritován, nejistý či tlačený do defenzívy, když někdo vykládá své mínění o určitém tématu velice explicitně ? Pokud ano, co jsem zažil v dětství takového, že nyní takto reaguji ? Vnucovali mi rodiče či jiní blízcí příbuzní své názory, které jsem musel akceptovat, ačkoliv jsem byl jiného přesvědčení ? Byl jsem dokonce trestán, když jsem se k jejich mínění nepřipojil? Byl jsem terčem jejich posměchu nebo nepřátelství, když jsem měl jiný názor? Tyto staré postoje jsou myšlenkové formy, které nás velice ovlivňují. Musí být zrušeny, chceme-li se svobodně a přirozeně obrátit do nitra, abychom se o našem adekvátním chování radili s naší vlastní autoritou, s Vyšším vědomím.

Zděděné postoje k různým tématům nemusí být nezbytně něčím negativním. Pokud však dominují, měly by být odevzdány, abychom mohli navázat přímý kontakt s naším vnitřním zdrojem. Teprve s pomocí Vyššího vědomí můžeme najít správné postoje k té spoustě záležitostí života, a svobodně se rozhodovat, jak nejlépe s nimi naložit. Když ale dovolíme, aby nás nadále ovládaly vzorce chování, které jsme zdědili od rodičů, příbuzných či přátel, nikdy nenajdeme pro nás správné rozhodnutí.

Tento individuální proces nás postupně osvobodí a my, poté co zrušíme všechny vnější faktory, zjistíme, že jsme spojeni s naším vnitřním základem, - s Vlastním Já. Na tomto základě jsme všichni jedno. Tak se zbavíme kontroly egem jiných lidí a docílíme bodu, kde nepochybně jistě víme, že my a tedy i všichni ostatní lidé jsou ve své vnitřní podstatě Bůh.

My všichni jsme jedno. Musíme se odpoutat od rodiny-příbuzenstva a zvyklostí, a dovolit tím Vyššímu vědomí, aby se skrze nás manifestovalo. Jen tak se jednoho dne nastolí zlaté časy.

( konec citace )

A zde je avizovaný Status na téma Karma :

Úryvek z knihy Vymanit se z pout karmy

Autorka : Phyllis Krystal

Překlad : Dagmar Štroblová

Kapitola 6

Teorie karmy

Teorie karmy a vše, co z ní vyplývá, nalézá stále většího ocenění a docenění, nicméně pro mnoho lidí zůstává tato teorie ještě stále neoblíbeným konceptem. Jedním z výrazných důvodů odporu vůči tomuto kontroverznímu tématu je široko daleko rozšířená praxe raději vinit z problémů - a všeho nepříjemného, co nás potkává - ostatní, jiné lidi, místo toho, abychom se za to cítili odpovědnými sami. To samozřejmě nemá naprosto žádný význam. Práce s VV nás učí následující :

Vstřebáváme a vábíme přesně to, co nám pomáhá porozumět tomu, kdo jsme a proč jsme zde, a to, co nám pomáhá rozvíjet vlastnosti jako trpělivost, toleranci, upřímnost, soucit a další Ying-kvality. Jen tak mohou být ve světě, ve kterém dnes jasně převládá Yang-tendence ( agresivní a na rozum odkazující jednání ) tyto tendence vyrovnány.

Místo toho, abychom kritizovali ostatní, měli bychom pozorovat sami sebe a převzít zodpovědnost za náš vlastní proces zrání, neboť jenom z tohoto důvodu jsme se narodili. Většina z nás by tuze ráda věřila, že v minulých životech vždy chovala andělsky. Jsem si však jistá, že ani náhodou ! Vzhledem k tomu, že jsem sama měla tu příležitost dozvědět se o některých svých minulých inkarnací zde na zemi, mohu dosvědčit, že v některých z nich jsem se chovala jakkoliv, jen ne andělsky.

Teorie, která mi byla ukázána, osvětluje pravdu. Karma může být přirovnána bumerangu či poštovnímu holubu : oba jsou posláni, vpraveni do světa a opětovně, VŽDY se odesílateli vrací zpět.

Pro naše myšlenky, pocity, slova a činy používáme jako pohonnou látku naši vlastní energii. Bez vynaložení energie vskutku nemůžeme ničeho docílit. Takže odpovídajícím způsobem projektujeme naše představy do různých přání a očekáváme, rádi bychom, aby se splnila.

Například o někom zle mluvíme a vůbec nevíme, jaké působení na něj naše myšlenky nebo slova budou mít. Ale vzhledem k tomu, že jsme tyto naše špatné myšlenky usměrnili naší vlastní energií na onoho nešťastníka, vrátí se nám to v budoucnosti, snad dokonce ještě v tomto životě, stejným způsobem zpět. V tom případě mluvíme o "rychlé karmě". Ta samá teorie platí i pro naše činy. Zde je účinek ovšem očividný, zjevný, neboť se příčina a účinek dají lépe zjistit. Co ale často nechápeme je, že jen my sami a nikdo jiný neinicioval tuto událost. Prostě se nám to v daném čase musí vrátit, neboť jen tak se z toho můžeme učit .

Mnozí lidé pokládají za nutné dívat se do svých minulých životů, aby se mohli lépe rozpomenout na všechny detaily. Opravdu se stalo módou takto pátrat. Není to ale ani nutné a už vůbec ne nezbytně doporučitelné. Někdy mají takovéto návraty opačný efekt, neboť tím jsou ty minulé prožitky, příhody, zkušenosti či životní příhody, které měly být uvolněny, jen zahrabány ještě hlouběji do Nevědomí. Normálně stačí složit účty ze současných událostí - Přijímat, že byly způsobeny něčím z naší vlastní minulosti a v tomto duchu se ptát, čím ?

Zapomínáme, že pro nevědomý díl našeho rozumu, mozku je mnohem důležitější vzkaz, že byl uvolněn "život" obsažený v "záplatě" a my jsme připraveni věnovat se další "záplatě".

Ty ještě obsahují uvolňující se energie, která může být vynaložena, tvořivě. Látku můžeme odstranit pouze, pokud se naučíme lekci obsaženou v dané záplatě. Měli bychom se tedy ptát, zda jsme připraveni trpělivě zpracovávat lekce, které se nám nabízejí, a zda si upřímně přejeme odložit staré negativní vzorce chování a nahradit je pozitivními. Stejně tak však můžeme lekci odložit a nadále se nechávat trpce zatěžovat našim údělem.

Musíme-li v tomto životě převzít nepřiměřeně mnoho zodpovědnosti, naříkáme pod tíhou této zátěže a ptáme se na důvod této neúnosné situace. Nejspíš jsme se zodpovědnosti v nějakém minulém životě vyhýbali a nedodrželi tak naší povinnost, museli kvůli tomu trpět jiní lidé, kteří ji díky tomu byli nuceni převzít za nás.

Žijeme dnes ve vztahu, a nebo je nám jiným způsobem na blízku člověk, který je krajně sobecký a egoistický ? Možná jsme se tenkrát chovali přesně tak a teď musím zjistit, jak těžké může být takovéto jednání a chování pro lidi, kteří jsou s ním v kontaktu. A může se jednat o členy naší rodiny, lidi na pracovišti či přátele nebo známé.

Odsuzovali jsme zbytečně přísně coby autoritativní osobnost pachatele trestného činu pro jeho zločin ? Co nás potká v našem dnešním životě abychom mohli lépe poznat, jak bolestné bylo naše dřívější chování ? Vybrali jsme si rodiče, kteří jsou na nás přespříliš přísní ? Potlačovali jsme kreativitu někoho jiného a trpíme tedy dnes pod restrikcí, kterou nám někdo způsobuje ?

Tyto příklady jsou podnětem pro naše vlastní hledání možných minulých způsobů chování, které mají dnes být vyrovnány. Sami musíme zkoumat ty současné tak zvané problémy a zklamání a upřímně se ptát, jak můžeme a máme zkorigovat naše minulé chování a jak vyrovnat ty napáchané chyby.

Všechno, co nás v životě potká, nabízí příležitost rozvázat pouta, vazby k lidem nebo záležitostem, které nás ovládají. Měli-li bychom mít z tohoto úhlu pohledu trauma, poukazuje to na skutečnost, že je nezbytné zpřetrhat pouta ke všem autoritativním osobám a jistotám.

Jakmile si uvědomíme možnost osvobodit se a nebudeme-li se již dále pokoušet situaci, která nás na tuto skutečnost upozorňuje potlačovat, rozřeší se.

Odepřeme-li si ale akceptovat jí, a pokusíme-li se jí vzdorovat, odolat, potírat jí či s ní bojovat, jen zesílí a bude na nás působit.

Pokud bychom ale VV děkovali za životní podmínky, situace a vztahy s lidmi, které si spojujeme s utrpením, zmizí to rychleji.

To však předpokládá, že se budeme snažit rozkrýt různé životní podmínky, zkušenosti a souvislosti, abychom mohli stanovit, jaké minulé struktury chování to mohly vyvolat, a právě nyní se k nám vrací. Velmi se vyplácí podrobit se této zkoušce čestně a poctivě, a podívat se možné příčině našich současných problémů zpříma do očí. Ne všechny těžkosti mohou být odstraněny přes noc, snad je ale pochopíme, přijmeme, a jednoho dne je pocítíme jako požehnání.

V té souvislosti si vzpomínám na příběh, který má co do činění se Saí Babou, a který mi vyprávěl jeden očividný svědek : rodiče malé dívenky navštívili Saí Babu v očekávání, že jejich dceři pomůže od ohavných problémů kůže na obou pažích. Bylo jim poskytnuto intervium a když se Baba zeptal, co si přejí, naléhavě, vroucně Jej prosili, aby uzdravil ruce jejich malé dcerky. Říká se, že se, zdálo se, Baba, předtím než odpověděl, na sekundu zamyslel. Zeptal se jich, zda si opravdu přejí, aby vyplnil jejich přání. Okamžitě Jej pohnutě ujistili, že je to jejich přání. S velkým soucitem se na ně podíval a řekl, že kdyby dceři nyní pomohl, musela by se s tou samou nemocí narodit znovu, a to už by ale nemusela mít tak starostlivé rodiče. Poté se jich zeptal, zda si ještě stále přejí, aby jí vyléčil. Se žalem odpověděli, : " ne, ne za těchto okolností " Toto dítě si s sebou přineslo z minulého života zcela zvláštní, energií nabitý zbytek látky a nyní je nuceno tuto ještě nezpracovanou energii akceptovat coby dědictví minulých činů.

Tento malý příběh odpovídá na otázky mnoha lidí, proč se někdo uzdraví a jiný nikoliv. Nemáme žádnou kouzelnou hůlku, která by lidi osvobodila od jejich vad, nedostatků, nemocí.

Není-li člověk připraven akceptovat životní podmínky, které si on sám, na základě své svobodné vůle připravil a nesnaží-li se nahradit negativní povahové vlastnosti positivními, nemůže být uzdraven. Já sama jsem, dá se říci celý život, zkoušela všechny možnosti, jak se osvobodit od mých fyzických bolestí, kterými jsem trpěla. Dokud jsem ale nenahradila negativní energii, která se nacházela v minulých činech, positivní energií, nelepšila jsem se. A musím přiznat, že jsem se, stejně jako všichni ostatní, ptala :"proč já ?" dokud jsem se nedozvěděla, co je důvodem pro tento věčný , ustavičný neúspěch. Když jsem znala důvody, snažila jsem se rozvinout pozitivní povahové vlastnosti.

Věřím, že těm, kteří trpí, mohu díky těmto znalostem a zjištěním pomoci rozptýlit jejich přirozené pochybnosti, skepsi a to tím, že začnou poznávat, co musí udělat. Svobody může být dosaženo jen tehdy, jsme-li připraveni vyrvat kořeny příčiny naší nemoci, jež leží v minulosti, místo toho, abychom byli deprimování každým novým neúspěchem. Nynější, stávající symptomy zmizí a zbytek látky bude odstraněn, jakmile bude spotřebována negativní energie, kterou obsahoval, a jakmile bude tato negativní energie nahrazena energií pozitivní.

Tuto kapitolu mohu uzavřít citátem z Bábova učení, který tuto myšlenku reprodukuje zcela jasně .

"Všeobecně akceptovaným významem karmy je, že představuje náš úděl a osud. Je nesmazatelně vepsána na našem čele a musí zpracovat sama sebe. Není ŽÁDNÉHO úniku. Lidé ale zapomínají, že tento osud nepsala žádná cizí ruka. Psala jej naše ruka, a ta ruka, která ho psala, jej může opět anulovat, škrtnout.

"nežaluj na osud nebo simlikhitham, že Ti vepsal na čelo Tvé životní podmínky. Lithitham jsi si napsal Ty sám " =

"Nežaluj na osud, nediv se, že máš vrásčité čelo. Nezlob se na druhé za to, že je tvé čelo plné rýh a znaků prožitého. Však to ty sám sis na své čelo psal. Jen ty sám sis do něj ty vrásky a cesty svého života vyryl. Ty jsi ten, kdo ti na tvé čelo vytesal tvé životní podmínky, jen ty sám ."

Sathya Sai Baba spricht, Bd.3.Prasanthi Niliyam, Indien : Sri Sathya Sai

Úryvek z publikace Zpověď fascinované pozemšťanky

Autorka : Dagmar Štroblová

Narodí se člověk. Věda mluví o genetice. Já o karmě

Takže tedy: Narodí se člověk. To znamená, že se INKARNUJE VYŠŠÍ VĚDOMÍ, lépe možná definovat jako pravé Já. Opravdu, KAŽDÝ ČLOVĚK V SOBĚ OBSAHUJE CELÉ VYŠŠÍ VĚDOMÍ, Boha samotného. Nejspíš i celé vše, co Je, ale tím se ani nemá cenu zaobírat, jak je to gigantické téma. Takže vystačme si s poznáním, že se rodíme jako CELÉ VYŠŠÍ VĚDOMÍ. Rodíme se tak, ale protože během četných inkarnací došlo, dá se říci, k ROZDĚLENÍ ve Vyšším vědomí na ego - mysl = na osobnost (jinak také definováno jako "malé já") a na "To za Iluzí" (jinak také definováno jako "Já"), s každou další inkarnací se DO KAŽDÉHO JEDNOTLIVÉHO ČLOVĚKA inkarnuje CELÝ tento "balíček" = "To za Iluzí"(neboli takzvané "Já") a osobnost (neboli takzvané "malé já") všech lidí na celém světě! Přitom ono Vyšší vědomí VÍ, co má u kterého daného člověka = u kterého z Jeho nástrojů v tom daném životě být aktivováno a co má zůstat v latentním stavu. PROTO se člověk narodí přesně do té rodiny, která nejlépe odpovídá jeho vlastní MINULOSTI složením svých členů = jejich charaktery, a tudíž i atmosférou, kterou vytvářejí, a jejich postoji a skutky. Jeho minulosti se rodina podobá proto, že člověk se dosud rodil z toho důvodu, aby se očistil, aby "stáhl" zpět rozdělení na "osobnost" a "To za Iluzí". Aby ze sebe sundal všechno, co není čistá Láska, vše, co způsobuje stávající oddělení osobnosti od "Já", vše, co způsobuje rozdělení ve Vyšším vědomí.

------------------------------------------------------------------------------

Úryvek z publikace Zpověď fascinované pozemšťanky

Autorka : Dagmar Štroblová

Již víme, že se rodíme, abychom se zbavili všeho, co si v sobě neseme jako nelásku.

Co NENÍ Láska, může člověk poznat především skrze vlastní utrpení. Tím, že zjistí, co, jaké chování, jednání druhých vůči němu, jeho samého bolí. Člověk se rodí do rodiny, jejíž členové mají, krom pozitivních vlastností, přesně ty negativní vlastnosti, které někdy v minulosti žil i on a nezbavil se jich. Pravdou je, že si tyto rysy, právě proto, že je v minulosti nezpracoval, s sebou přinesl i do tohoto života. Narodil se však a kvůli tomu rodičům, kteří je mají také. Tím dostal možnost buď tyto své stále živé ( energii obsahující ) aspekty znovu zaktivovat, a své rodiče v nich tedy napodobovat, nebo je popírat a proti nim rebelovat. A nebo - je v sobě objevit, přiznat si je a transformovat je.

Jak nám "záplaty"pomáhají rozluštit, vyřešit karmu

Každá záplata se rovná magnetu, který přitahuje to, co potřebujeme pro náš učební proces. Obklopuje nás kolem dokola lidmi, nemocemi, událostmi, příhodami, zkušenostmi a vším, co nás v životě potkává. Energie však nemůže být odstraněna ze všech zbytků látky v jediném životě. Závisí na našich postojích, mínění, přijetí, stanovisku, ochotě a připravenosti, zda budeme ony různé životní okolnosti, poměry a podmínky akceptovat, či zda potlačíme, zavrhneme to, co se můžeme z jednotlivých záplat naučit. Každý člověk má, dle svého postoje, konkrétní měřítka na svobodnu vůli. Můžeme se například učit z mnoha rozličných zkušeností, můžeme se jim ale i stavět na odpor, vzdorovat jim a upřednostnit některé tak, abychom si nadále stýskali, želeli a vzpírali se osudu, Bohu či Univerzu. Ano, tak, jak nám Sathya Sai Baba říká, musí ruka, jež psala scénář našeho života, jej opět zničit. Je na nás ptát se po významu každé události, příhody, zauzlení, hledat důvod a přestat dávat vinu za náš osud jiným lidem či vnějším autoritám. Jen my sami jsme zodpovědní za vše, co se nám v životě stane.

Akceptovat tuto lekci je pro většinu lidí krajně obtížné. Všichni raději hledáme chyby na druhých místo toho, abychom je přijali a odpovídajícím způsobem s nimi zacházeli. Jenže my musíme být připraveni ptát se sami sebe, co ještě se máme naučit a co jsme se v minulých životech naučit opomenuli.

Přistoupíme-li tak k našemu osudu, měli bychom se potom porozhlédnout po událostech a lidech, kteří by nám mohli pomoci rozvinout pozitivnější vlastnosti. Jakmile rozeznáme, že naše takzvané problémy jsou ve skutečnosti příležitosti k učení se, zjistíme, že se rozpustila záplata. Až budou všechny záplaty odstraněny či až bude spotřebována všechna v nich uložená živá energie, stane se viditelným světlo, kterým ve skutečnosti jsme a kterým jsme vždy byli, a my obdržíme schopnost projevit všem lidem, které na své životní pouti potkáváme, lásku našeho pravého Já.

Nedávno jsem dostala zprávu, že měl Yogananda říci, že o své znovuzrození usilovalo v druhé polovině dvacátého století mnoho duší. Neboť tím by obdržely možnost zpracovat karmu vícero životů, a ne jen jednoho života, v jednom životě. Tento výrok, toto svědectví objasňuje, proč je tolik lidí konfrontováno se spoustou těžkých problémů, s kterými si musí poradit, ať už jsou psychického, duševního, alkoholického, emočního či spirituelního druhu.

To by také mohl být jeden z důvodů, proč Sathya Sai Baba v této epoše světových dějin přijal lidskou podobu, podobně jako v minulosti v podobných analogicky krizových časech jiní Avatarové a velcí Mistři, kteří přišli zpět na Zemi.

Místo toho, abychom se nechali deprimovat událostmi, přestaňme hořekovat a nic nepodnikat pro zlepšení naší životní situace a prosme Vyšší vědomí o sílu, s níž se budeme moci lépe naučit naložit s každým problémem, který se vyskytne. Pouze, prosíme-li o pomoc z vnitřního přesvědčení, obdržíme sílu a moudrost, životní zkušenost, na vyřešení onoho problému. Sesypeme-li se ale, zhroutíme-li se ze sebelítosti, nikam nepokročíme a budeme nadále zbytečně trpět, až budeme jednou absolutně neschopní pomoci si sami. Vše, veškerá stanoviska ke všemu, co jsme se do té doby naučili, se musí radikálně změnit. Otázka: "Proč já?" musí být odstraněna a nahrazena otázkou: "Co se z toho můžu naučit?" nebo: "Jak to můžu s pomocí Vyššího vědomí vyřešit?" Postoj změněný tímto způsobem nás ochrání před depresemi a bezmocností, což jsou atributy znemožňující řešení jakéhokoliv problému.

Toto cvičení můžeme pokládat za hledání pokladu, ke kterému jsme dostali konkrétní návod. Budeme-li následovat tento návod nebo značení, můžeme onen poklad vykopat a sebe osvobodit od následků našich minulých činů. Můžou tím být odstraněny některé záplaty, které jsme si s sebou z minulosti přinesli. Život se stane dobrodružným, neboť my nevíme, jakou záplatu budeme zpracovávat příště.

Vzhledem k tomu, že každá záplata pochází z minulého života, kdy duše ještě pobývala v jiném fyzickém těle, tvoří kombinace této záplaty z oněch mnoha minulých životů novou tělesnou osobu či záplatovanou deku. Naučíme-li se ale dnes lekci, kterou jsme v minulých životech propásli, nabízí se nám příležitost spotřebovat energii zůstávající v každém zbytku látky. Až bude život či energie obsažená v záplatě spotřebována, odpadne jako stará kůže či obnošený kus látky, takže už bude zbývat jen málo záplat a zatemněné světlo Vyššího vědomí bude moci zase plně zazářit. Tento proces se může protáhnout skrze mnoho životních poutí, zvláště pokud se v životě vybudovaly nové záplaty a zároveň je ještě spousta starých "žijících".

Tato teorie mnoho lidí zastrašuje. Cítí se přetíženi tou enormní úlohou a bezmocně vzdávají každý pokus postavit se k ní čelem. Život nás ale konfrontuje zpravidla právě s těmi okolnostmi, které nám umožňují odstranit přinejmenším některé zbytky látky. To je nevědomý proces, který může být uzavřen až po mnoha životech.

Aspekty dnešní Kaly - Yugy, železných časů bojů, hádek, pří, válek, svárů, sporů, nepohody, pokrytectví, lichocení, přetvářky a licoměrnosti, vypadají jako doba negativní, jsou ale přesně tím předpokladem, který vytváří tlak na nás samé a vede nás k tomu buď urychlit proces našeho zrání a naše učební procesy, anebo zhynout. Bohudík je dnes spousta metod, které pomáhají uvědomělým a sebekritickým lidem odstraňovat staré záplaty. Jen tak se učíme porozumět tomu, co jsme se v minulých životech nenaučili.

Aby se mohlo projevit pravé Já, či Vyšší vědomí, musí být všechny obaly (přirovnávané ke stínítkům lampy) sestaveny tak, aby mohlo světlo zářit v celé záři. Je-li toho docíleno, mluvíme o iluminaci, osvícení či seberealizaci. Teprve pak může světlo nebo Vyšší vědomí působit v životě člověka a ego ztratí svou moc.

Metoda, která se mi před mnoha lety znenadání zjevila, může tento proces podpořit. Není metodou jedinou. Avšak způsobí, je-li aplikována pravidelně, že se bude ukazovat jedna záplata za druhou. Nejde až tak o to, zda tato metoda vede k osvícení, jako spíše o učební proces, který zahájí. Naši plnou pozornost nepotřebuje až tak cíl sám, nýbrž ona cesta k němu, neboť vedeni čistým srdcem povedou nás tato cvičení krok za krokem k jednotě s Vyšším vědomím. Tohoto cíle nemůžeme dosáhnout ani přímo a bez úsilí, bez námahy, a ani velkým skokem.

Cvičení, která jsou popsána v knize "Odstranit vnitřní pouta", můžou pomoci lidem osvobodit se od mnoha zbytků látky, které jsou dědictvím minulých způsobů chování. Budou-li tyto zbytky látky, jež zatemňují a zahalují pravé Já, odstraněny, může se pravé Já lehčeji odhalit a obdržet své právoplatné místo v našem životě jako jediný hodnověrný, bezpečný a spolehlivý Mistr. Když se svědomitě, zodpovědně ujmeme jednotlivých záplat, které zatemňují naše světlo, můžeme toto světlo opět nechat zazářit.

Jsou různé možnosti, jak se pustit do pohledu na nesčíslné, povětšinou nevědomé vrstvy, které byly sesbírány po mnoho našich životů. Tyto vrstvy nás nutí ke znovuzrozování, dokud se od nich neosvobodíme. Pak, až se od nich osvobodíme, se budeme moci státi tím, kým jsme, kým jsme vždy byli, ačkoliv jsme o naší pravé identitě do té doby nic nevěděli.

Právě onen denní rostoucí, zvyšující se stres může lidi "nakopnout", aby se vysvobodili ze své letargie. Každý nový život nám nabízí tuto možnost. Náš současný život nás může hnát přes naše slabosti a problémy dopředu na této naší cestě z nefalšované frustrace. Zvítězit nad ní a stresem nám budou pomáhat právě mnohé naše problémy.

Během jedné meditace mi byla představena mantra, která může tento proces úspěšně podporovat. Zní: "Důvěra, odevzdání, přijetí." Můžeme vědomě "podat, obětovat" naši osobní vůli Vyššímu vědomí. Vzhledem k tomu, že Ono široce přesahuje naši vlastní ohraničenou osobnost, můžeme Mu "důvěřovat", že nám dá přesně to, co pro svůj vývoj potřebujeme. Žádáme-li to opravdu, pak musíme "přijímat" to, co dostáváme. Toto cvičení spustí návrat k našemu zdroji, počátku, od něhož jsme už dlouho odděleni. Jakmile se svěříme Jeho vedení a dovolíme Mu, aby žilo skrze nás, otevřou se nám mnohé nepředvídatelné možnosti, které nás jednou vyvedou z temnoty, kterou vytvořilo naše ego, vstříc světlu, našemu pravému Já.

Trvá však nebezpečí, že přání po osvícení bude tak silné, že se pokusíme, místo abychom odklízeli všechny překážky, vzbudit zdání, že jsme osvícení, ačkoliv stále následujeme diktát ega. Takoví lidé si s sebou nesou svoji domýšlivou spiritualitu jako hodnostní odznak či jako masku. Nemá žádný význam nechat svítit světlo z venku či je používat jako roli či masku, neboť z toho se zrodí jen další stínítko lampy či doplňková záplatovaná deka, která bude ukrývat staré vzorce chování a skrývat světlo.

Nejčastěji nám není známo, kdo opravdu jsme. Od dětství nás učili pokládat za opravdivou osobu naše tělo, rozum a osobnost. Měli bychom najít zrcadlo, ve kterém bychom mohli rozpoznat všechny vnější záplaty, které máme odstranit, aby se mohlo vyjevit Vyšší vědomí. Nápomocné jsou sny, aby nám poskytly náhledy do našich hlubokých vrstev.

(Konec citace z knihy Vymanit se z pout karmy )

Člověk se narodí do konkrétní rodiny, která mu zrcadlí jeho vlastní nitro, a k tomu ještě mnoho jiných, jemu již ne vlastních aspektů. Všech, pozitivních i negativních. Ty pozitivní jsou tím, co v dovolené míře kompenzuje ty negativní, a nepotřebují uzdravovat. O těch se v této knize nemluví. V této knize se mluví o všem, co člověka odděluje od blaženosti a o tom, jak se toho zbavit.

Člověk se narodí, vždy, do nějakého prostředí. Energetika toho místa na něj automaticky působí. Jeho karma se uvádí do pohybu. Někdo zareaguje jako já, a chce hned zpět :-), ale ne vždy to Vyšší vědomí opravdu ukončí. Co má být učiněno, to se prostě stane, bez výjimky pro nejvyšší dobro zúčastněných.

Dítě absorbuje atmosféru, ve které žije, a vše, co je proneseno, a vše, co je učiněno, dokonce vše, co sděluje řeč těla a mimika.

Úryvky z knihy Odstranit vnitřní pouta

Autorka : Phyllis Krystal

Překlad : Dagmar Štroblová

Zděděný rodinný mrak

Během let jsme si povšimly, že některé rodiny si s sebou "nesou" černý mrak. Tento mrak je očividně vytvořen ze všech traumatických prožitků, které skupina nebo jednotliví členové, kteří do této rodiny v nějakém čase patřili, prožili. U konkrétních etnických skupin se tento fenomén vyskytuje houfněji. Podle naší zkušenosti patří k nejčastěji dotčeným skupinám židé, černí, Irové a indiáni, tedy ti, kteří v minulosti trpěli pronásledováním a persekucemi. Je zřejmé, že dostane-li člen takovéto rodiny do nesnází, spojí se tato situace s rodinnou vzpomínkou na podobnou situaci a to vede k tomu, že dotyčný trpí nejen svým současným osobním traumatem, nýbrž i starým traumatem rodiny, což ho v mnoha případech činí paralyzovaným a neschopným jakkoliv konat.

------------------------------------------------------------------------------

Zděděná inkoustová skvrna

Dítě, které se v rodině narodí, si s sebou ze své genové banky přináší jak negativní, tak pozitivní rodinné vzorce. Mohli bychom to přirovnat k počítači, který obsahuje informace o povahových rysech a slabostech, které potřebuje novorozený člen rodiny pro svůj učební proces tohoto života. Vzorce, které momentálně nebudou použity, zůstávají neaktivní nebo latentní v nevědomí.

Oproti černému mraku, který je aktivován, když se nějaké osobní trauma souběžně překryje se starým rodinným problémem, je tento další negativní vzorec, který nazýváme inkoustová skvrna, v miminku přítomen již od jeho narození. Projevovat se může na jakékoliv úrovni ve formě negativních sklonů, emocí a rysů.

Černý rodinný mrak je přebírán z venku, od osob, zatímco inkoustová skvrna, kaňka, existuje již od samého počátku v našem nitru.

Pracoval-li člověk svědomitě na svých negativních aspektech, a je-li si vědom svých učebních lekcí, kterých se mu z nich dostává, může být tento proces urychlen a ony negativní vzorce mohou být zmírněny. Toho docílí dotyčný tak, že si vizualizuje inkoustovou skvrnu. Jakmile jí uvidí před svým vnitřním zrakem, měl by měl by na ní směrovat paprsek světla, který jí postupně zesvětluje tak, že při další její vizualizaci je již snadnější jí zpracovávat.

Toto cvičení by mělo být praktikováno min. týden, denně, je-li to nutné, tak i déle. To odvisí od rychlosti, jakou kaňka skrze světlo bledne. Když je docíleno jejího zesvětlení, když kaňka ztratila svou černou barvu, může dotyčný v napojení na VV, prosit VV o instrukce, jakým způsobem kaňku definitivně vymazat ze své osobnosti a dle instrukcí, které obdrží se tak inkoustové skvrny, která reprezentovala jeho s sebou do života donesenou negativní stránku, zbavit.

Vnitřní nepřítel

A je tu další z forem, která musí být na naší Cestě za svobodou a celistvostí vzata do úvahy, forma, kterou je velmi těžké "dostihnout" a která se často letmo ukáže ve snech nebo ve fázi denního snění. Nazýváme jí vnitřní nepřítel. Je to souhrn všech těch aspektů jedince, které odolně a vytrvale pracují proti němu a proti jeho nejlepším záměrům či úmyslům, lhostejno, jak svědomitě by se on sám rád snažil o pokrok. Bere na sebe spoustu forem a podob, může být obou z pohlaví, mladý i starý. To, že se ukáže, je oznámením "puštění" k jádru určitého, často ústředního problému. Obvykle je ve vnitřním nepříteli "uloženo" velké množství energie, která je pak, když je přemožen - zničen, uvolňována a používána v běžném životě. Krom toho může tato dodatková energie urychlit náš vývoj do naší celistvosti.

------------------------------------------------------------------------------

Úryvek z knihy Vymanit se z pout karmy

Autorka : Phyllis Krystal

Překlad : Dagmar Štroblová

Kapitola 7

Osobní příklad, jak pracuje karma

Přihodilo se mi něco, co ilustruje možné přímé spojení mezi minulým životem a neštěstím které se mi, jak se zdálo, stalo zcela nepochopitelně v tomto životě. Navrátila jsem se do Hamburgu, do města, ve kterém na srdeční infarkt zemřel můj bývalý manžel. Během pobytu jsem byla požádána, abych navštívila oslavu díkůvzdání v Baba-centru. Byli jsme vyzvání, abychom sepsali všechno, za co chceme Bábovi poděkovat. Papírky s našimi vyjádřeními byly sebrány a přečteny nahlas, abychom všichni mohli na těch našich "zjištěních" profitovat.

Vedla jsem řeč na toto téma - zač děkuji - a uzavřela jí slovy, že si Baba přeje, abychom byli vděčni za vše v našich životech, bez ohledu na to, zda se z toho těšíme či nikoliv. Vše je dar, z kterého můžeme nějakým způsobem těžit, i když to prozatím ještě nechceme nebo nemůžeme akceptovat.

Po té promluvě jsme opustili místnost a sešli po schodech dolů na parkoviště. Vtom jsem, z nenadání a bez zjevného důvodu upadla na železné zábradlí, narazila na něj hlavou, a z nosu a úst začala silně krvácet. Ačkoliv jsme místnost opouštěli společně, byla jsem mezi Babovo stoupenci, žádný z nich nemohl tomuto neštěstí zabránit. Ačkoliv já sama jsem ho předvídala, nepodařilo se mi se zachytit, "vybrat" ten pád. Přítel, který stál u mne, mi později vyprávěl, že úplně ztuhnul a přes veškerou snahu mi nemohl pomoci. Vzal mne do nemocnice na rentgen. Když jsme tam přijeli, ke svému zděšení jsem konstatovala, že je to ta samá nemocnice, ve které před pěti lety ležel a zemřel můj muž.

Vyšetřoval mne lékař, na rentgen už bylo ale pozdě, neboť personál mohl být k dispozici až následné ráno v sedm hodin. Ten lékař mne chtěl v nemocnici nechat přes noc, aby mne hned příštího rána zrentgenovali. Příčila se mi myšlenka, že budu spát v té samé nemocnici, ve které byl můj zemřelý manžel a tak jsem se rozhodla raději přijít až ráno. Lékař, který kontroloval rentgenové snímky, žasl. Sklo z mých brýlí při pádu jen těsně minulo oko. Vzhledem k tomu, že skla nebyla z plastu- jsem na něj alergická - nýbrž ze skla, mohla jsem bývala oslepnout. Kromě toho jsem na tyč zábradlí narazila partií mezi tváří a kostí nosu a to tak, že jsem si nic nezlomila. Nicméně můj nos a dásně byly silně zraněné. Toto neštěstí bylo sice nevyhnutelné, ale zranila jsem se mnohem méně, než bych se bývala v tomto případě zranit mohla. To vypovídá o způsobu, jakým nám Bába slíbil pomáhat, poprosíme-li Jej o to. Říká, že nebude konat proti naší karmě, ale bude jí urychlovat, iniciovat a její dopady zmenší na minimum. Zcela jistě tak v tomto případě učinil, neboť jsem mohla už v příštích dnech letět do Kolína (nad Rýnem ), kde jsem mohla mít projev na roční Sai-Baba konferenci. Vypadala jsem příšerně, ale díky pomoci Saí Baby či VV jsem mohla bez problémů mluvit.

"Proč se to stalo ?", ptali se mne lidé. Očividně jsem musela projít touto zkušeností, z mne ještě neznámého důvodu, jehož zdroj ležel v minulém životě a na který jsem si toho času nevzpomínala. Když už se ten úraz ale stal, měla jsem na výběr - ztěžovat si na osud nebo zrealizovat to, o čem jsem krátce před úrazem v Saí Centru hovořila- přijměme to a děkujme Ti za příležitosti, které nám dáváš, abychom mohli odstranit další zbytek látky.

O pár týdnů později, když se zranění pomalu hojila a já je již skoro nevnímala, zjevil se mi z nenadání možný důvod mého úrazu. Vzpomněla jsem si na jeden minulý život, do kterého jsem se před mnoha lety přenesla a konstatovala jsem, že tento úraz by mohl mít přímý vztah k mému minulému chování.

Noříce se hlouběji, vzpomněla jsem si na svůj život, ve kterém jsem žila jako tibetský mnich, který na popud svého mistra projevil ochotu nechat se na určitý čas zavřít do skrýše, do jeskyně. Účelem tohoto uvěznění bylo, umožnit mu telepatickou pomocí svého mistra osvobodit se od svých přání. Během prosebného průvodu padl mistr na nosítka, která nesly jiní mniši a dočasně ztratil vědomí. Telepatické spojení mezi nimi bylo přerušeno. Přerušení této vnitřní podpory mnicha traumatizovalo v nejvyšší míře a přání, od kterých se chtěl oprostit jej takovým způsobem přemohla, že on, aby jimi nebyl utiskován, bezmocně tloukl hlavou o zdi jeskyně. Díky tomuto zoufalému činu vykrvácel.

Onen mnich vykonal tento čin svou vůlí a egem, ne s pomocí VV. Tudíž se sám a záměrně, úmyslně udeřil a tím si způsobil smrt. Sebevražda je ta nejkrajnější, nejvyšší kontrola skrze ego. Nemohla jsem zabránit svému pádu a musela jsem zlikvidovat následky svého minulého úmyslného činu.

Když se Baba při naší první návštěvě u Něj, v roce 1973 , ptal mého muže, co by si přál, odpověděl ze srdce, že by mne rád vyléčil z mých bolestí hlavy. Baba mi vysvětlil, že trpím pěti různými druhy bolesti a ne jen jednou, jak jsem předpokládala. Pod dojmem z této novinky jsem musela vypadat tak vyděšeně, že mne ujistil, že mi pomůže. Materializoval pro mne prstýnek ze sedmi různých kovů, nazvaný Panchaloha. V kovu byl vložen meteorit, který jsem měla denně mnout ve středu čelní plochy, aby se vyléčil jeden druh mých bolestí hlavy. Od té doby jsem to ustavičně činila. Zatímco mi Baba vysvětloval, co bych měla dělat, vzpomněla jsem si z čista jasna na můj tibetský život, který jsem odkryla již mnoho let předtím, v úžasu jsem se nadechla a vykoktala : " O, Baba " on odpověděl : " Ano, Swami ví všechno o Vaší minulosti " . Baba tenkrát, zdá se, odstranil primární příčinu, ještě ale přetrvaly zbytky starých zbytků látky, které snad byly díky tomuto zvláštnímu úrazu zcela odstraněny.

Mohu jen věřit, že byla tímto způsobem z mé deky rozluštěna další záplata a že se již nevynoří.

------------------------------------------------------------------------------

Úryvek z knihy Vymanit se z pout karmy

Autorka : Phyllis Krystal

Překlad : Dagmar Štroblová

Kapitola 9

Jak mohou být záplaty odstraněny

Jak již víme, přinášíme si s sebou do každého nového života záplatovanou deku, která se skládá z různých aspektů minulých životů, které samy v sobě ještě skrývají "život". Ukazují nám, co ještě se máme naučit. Dříve než je můžeme odstranit, musíme si jich býti vědomi. A abychom toho docílili, prosme Vyšší vědomí, aby bylo naším výhradním učitelem.

Tato úloha není příjemná. Nikdo nepřiznává rád své vlastní chyby. Většina lidí je skrývá. Popíráme jejich existenci a nalháváme sobě i ostatním, že jsme tak nevinní, jak čerstvě napadnutý sníh. Copak to je za chyby, které si nechceme přiznat? Každý člověk má jiné chyby. Vyplývají ze zbytků látek, které jsme si, na úrovni Vyššího vědomí, přinesli ke zpracování do tohoto života.

Rozšířenými nedostatky jsou : vztek, zlost, zuřivost, žárlivost, řevnivost, závist, žádostivost, dychtivost, chtíč, lakota, nenasytnost, pýcha, chlouba, ješitnost, samolibost, strach, panovačnost, agresivita, egoismus, sobectví, lenost, zahálčivost, netečnost, konzervativnost a mnoho dalších. Analyzujeme-li tyto nedostatky, zjišťujeme, že všechny byly zapříčiněny přáními, a nebo s přáními jsou ve spojitosti. Buď něco chceme, rádi bychom něco, nebo někoho, a nebo se pokoušíme něčeho, a nebo někoho vyvarovat.

V žádném případě bychom se neměli pokoušet zaměstnávat se všemi chybami najednou. Takový úkol by nás odradil, a vedlo by to jen k tomu, že bychom jej přesunuli na neurčito nebo přinejmenším do budoucího času, který by se nám zdál vhodný. Na to, abychom mohli rozkrýt a odložit tyto nepříjemné vlastnosti, máme nápomocnou metodu. Potřebujeme k tomu pestré listy papíru či kartičky :

Vyber si kartičku určité barvy, a jakmile si uvědomíš negativní pocit, napiš jej na ní.

Závist by mohla být napsaná na zelené kartě, což by odpovídalo rčení : zezelenal závistí, žárlivost na žluté, neboť obvykle bývá spojována se žlutou barvou, strach na bílou, neboť strachy lidé zpopelaví, vztek, zlost na červené, protože většině lidí vžene vztek krev do obličeje, atd.

Aby ses nepřetížil, je radno začít ponejprve jedním citovým hnutím. Každý člověk má ke zpracování jiné emoce. Sepiš si ty své, podle toho, jak je výše uvedeno a připojuj další a další.

Lidé, kteří se často vyskytují ve Tvých snech, mohou ztělesňovat nevědomé zbytky látek, kterým bys měl věnovat pozornost. Každá postava ze snu doručuje tomu, komu se ve snu zjevila poselství a může tudíž být použita jako zrcadlo k rozeznání záplaty. Zdá-li se Ti o někom, kdo je vzteklý, zlostný, žárlivý, závistivý, nepřející nebo má nějaký jiný špatný zvyk, přezkoumej, zda ty sám nereaguješ právě tak a zda Ti toto tvé chování bylo známo dříve, než Tě na ně sen upozornil.

(konec citace z knihy Vymanit se z pout karmy )

------------------------------------------------------------------------------

Vložím sem i něco o Teorii Karmy, protože jako terapeut zmiňuji klientům, přesto, že metodická cvičení a postupné léčení jejich problémů se samy o sobě obejdou bez doplňkových vysvětlení důvodů jejich potíží, přesto klientům při naší spolu-práci zmiňuji i pozadí jejich současnosti ... a to je s karmou přímo spojené. Uvědomění ( si ) totiž obrovsky přispívá k rychlosti a ladnosti léčení samotného

Teorie Karmy vysvětluje jeden ze Základních principů Všeho - Co - Je, a sice fakt, že vše je energie a žádná nikdy nikam nezmizí, dokud není "zpracována". Způsobů, jak jí zpracovat je víc, nicméně obecně platí, že se mi vždy nějakým způsobem a silou, kterou v sobě ještě obsahuje, vrátí vše, co jsem kdy ze sebe uvolnila - vyslala.

Dnešní doba je, plus - mínus, dost náročná. Teorie Karmy říká, že vše, co nyní žiji jsem sama způsobila v nějaké své inkarnaci a nyní se mi to jen ve Vnějším světě zhmotnilo do formy a tvaru - člověka, situace, faktu atd....

To je pravda. JENŽE ... v současnosti toho povětšinou řešíme TOLIK, že NENÍ SNADNÉ UNÉST zjištění, co všechno že jsem to kdy komu údajně provedla ? Přijetí Teorie Karmy MŮŽE, valí-li se na nás, hlavně ze začátku, než začneme odbourávat jednotlivá pouta a blokace, podlomit kolena a přemoci nás do bezradnosti a bezútěšnosti. Může také navozovat pocity Hříchu. Ale tomu chci předejít tím, že nás ujistím, že, dorážely-li by na nás takového myšlenky, je to jen ego se svou snahou nedovolit nám na sobě pracovat a tak ho - ego - umenšovat :-)

Jsou to naše rozhodnutí na Vyšších Úrovních, proč a co všechno v tomto životě zpracováváme ... Tak k tomu tak, prosím, přistupujme ... a pracujme každý sám za sebe na sobě, protože jen tak se náš svět na překrásné planetě Zemi může dál rozvíjet do Lepších časů.

------------------------------------------------------------------------------

Úryvek z publikace Zpověď fascinované pozemšťanky

Autorka : Dagmar Štroblová

Kapitola : Závěr

Náš život, vše, co nás potkává, je jen a pouze příležitostí rozvázat pouta k osobám, věcem, skutečnostem a obrátit se k Bohu.

Je to příležitost, ať je to zpočátku jakkoliv obtížné, přestat se obracet pro pomoc, radu, útočiště a jistotu k lidem, ke hmotě, do vnějšího světa, příležitost zbavit se strachu a odevzdat se Vyššímu vědomí. Ono samo v sobě obsahuje všechny a vše a obrátíme-li se k Němu v důvěře, nastoupíme na cestu Očisty a Zaléčení (se), protože tím okamžikem nám Ono začne do života konečně pouštět přesně to, co za tímto účelem potřebujeme.

Neříkám, že je to snadné. Dokud je člověk plně připoutaný ke svému faktickému okolí, má přirozenou tendenci chovat se tak, aby jím byl přijímán. Vyžaduje jeho lásku a zcela správně předpokládá, že když se bude chovat tak, jak se to od něj chce, dostane ji. Stejně tak ale každý takový člověk jasně cítí vše, co strpět nemůže, a pak se, opět pochopitelně, bouří a bojuje. Je na cestě do smutku až depresí. A okolní svět tomu nepřidává. Naopak. Jen to podporuje. Však se podívejme, jak to kolem vypadá. Sodoma - Gomora, Kali Yuga... A přitom každý chce do Zlatého věku.

Má zkušenost je ta, že tam se jde přes Boha. Má zkušenost je ta, že se bez přizvání Vyššího vědomí do Jeho působení v našem běžném životě nezačne nic pozitivně měnit. Věci se nedají do pohybu, dokud nejsme nuceni se zastavit a OPRAVDU si připustit, že náš život není hezký. Že ubližujeme a je nám ubližováno, že se bojíme, honíme a běsníme, že upadáme do apatie, do bezvýchodnosti nebo do letargie, že pukáme vzteky a chce se nám řvát z plných plic... Jenže křičet na druhé, to nikam nevede, tak kam tedy máme o pomoc zavolat?

Volejme Boha. Církevní výklady náboženství se postaraly o mementující znetvoření pojmu Bůh. Na nás je, zda toto Svaté slovo rehabilitujeme. POKUD tak učiníme, napravíme i sebe!

Sama Phyllis Krystal to vyjádřila takto:

Doslov

Vypadá to, že jsou tato doporučení spojena se spoustu intenzivní práce, ale nemusíme se odpojovat ode všech záplat naší záplatované deky najednou! Každý člověk si s sebou přinesl rozličné záplaty, na kterých by měl v tomto životě pracovat. Nejspíš je dokonce nemožné odložit vše v jediném životě. A ani to není doporučitelné. Měly by být rozpuštěny a odstraněny pouze ty záplaty, které nám dnes nabízejí možnost učit se z nich. Za tím účelem by měly být záplaty vyhledány nebo nechány "vykouknout".

Ano, k osvobození se je zapotřebí tvrdé práce, ale můžou být čas a energie vynaloženy lépe než na zpracování staré karmy? A neměli bychom dovolit Vyššímu vědomí, aby skrze nás žilo, a tak se nevytvářela žádná nová karma? Podobá se to vyrovnání starých dluhů, které si s sebou táhneme mnoho životů a od jejichž tíže se můžeme osvobodit jen tvrdou prací.

Prohlédli jsme si záplaty, které jsme si s sebou přitáhli a z nichž se skládá naše záplatovaná deka. Jde o to spotřebovat v nich obsaženou energii, a tak je odstranit. To ale znamená, že pojmeme úmysl a proměníme jej v čin, zatímco pomocí cvičení "osmička" omezujeme moc negativních vlastností. Osmičku praktikujeme minimálně 14 dnů, poté se můžeme od symbolu, který reprezentuje onen aspekt, odvázat a zničit jej.

Zároveň je nezbytné vyvíjet aspekty, které ty negativní nahradí, například upřímnost, trpělivost, sociální starostlivost, soucit, skromnost, připravenost, ochotu se dělit, ochotu pomáhat druhým a těm, kteří jsou méně úspěšní než my. Vzhledem k tomu, že si s sebou každý člověk přinesl jiné vlastnosti, pozitivní stejně jako ty méně žádoucí, musíme nejprve určit, co konkrétně nám osobně chybí. Teprve pak můžeme provádět cvičení s májkou či hodinami, a tak prosit Vyšší vědomí, aby nám chybějící vlastnosti předalo. Tyto bychom měli vdechovat a jakoukoliv kontrolu nás sebe samých vydechovat.

Rozhodneme-li se pro tuto cestu, stane se náš život dobrodružstvím a my brzy zjistíme, že dostáváme pomoc z těch nejneočekávanějších míst.

Současná doba "s krátkou životností" nabízí optimální předpoklady k tomu, abychom se této těžké úlohy ujali. S denní pomocí Vyššího vědomí a s naší připraveností a ochotou podřídit se Jeho vůli se můžeme osvobodit a stát se Jeho nástrojem. Co více si můžeme pro svůj život a nadcházející tisíciletí přát? Pojďme na této úloze, která současně osvobodí celý svět, pracovat všichni dohromady. Nepromarňujme již dále náš vzácný čas a energii, nýbrž vnímejme jedinečnou příležitost, jež se nám nabízí, a sice hledat pomoc a vedení Vyššího vědomí. Prosme Ho, aby skrze nás denně myslelo, cítilo, mluvilo, konalo a milovalo.

( konec citace z knihy Vymanit se z pout karmy )

"Prach jsi a v prach se obrátíš." Má to však OBROVSKÝ háček. Jde o to, zda to bude prach světelný, nebo prach temný. Je naší zodpovědností pro budoucí generace UVĚDOMIT SI, že jsme to MY, kdo právě teď, neustále, tvoří Energii - Vědomí - Budoucnost. Jsme to MY, kdo právě teď, neustále, tvoří prostor, ve kterém budeme v budoucnu žít. Jsme to my, kdo má tu MOŽNOST rozhodnout se, že přepíšeme dějiny. Jsme to my, kdo má MOŽNOST to udělat.

JSME TO MY, prostřednictvím Já. Navíc, a to je stejně důležité, jen osvícený rodič může správně vychovávat děti. Osvícený rodič je ten, který POZNAL, co je Vyšší vědomí, a proto své dítě již od nejútlejšího věku automaticky vede k napojení na Já. Zároveň mu, protože sám již je zbaven pout a vazeb (vč. jakéhokoliv chtění, čili osobní vůle), přirozeně předává jen to, co on sám od Vyššího vědomí dostává. A to je model, který zaručuje existenci Zlatého věku.

S tím souvisí i správný model vztahový. Partnerství, do kterých povětšinou v současnosti vstupujeme, nejsou založena na Lásce. Tedy, tak úplně se to říci nedá. SAMOZŘEJMĚ, že Láska, ta naprostá, čistá, průzračná, nevinná, vědomá energie Počátku, je přítomna vždy a všude, tedy i v každém vztahu. Pravdou však je i to, že tuto drahocennost a naši podstatu v dnešních partnerstvích, z důvodů v této knížečce popisovaných, válcuje ego a nevědomí. Současná partnerství jsou z valné většiny tvořena lidmi, kteří se chovají nevědomě = žijí spojeni vazbami a pouty s těmi, jejichž vzorce kopírují nebo se jim vzpouzejí. Hnáni životem očekávají od druhých a přetěžují každého, s kým přijdou do styku, vč. sebe sama. Nevidí, že jsou obětí minulosti, nevidí, že nejsou svobodní. Nevidí Sebe = Boha jediného v sobě. Nevidí, že tančí "tanec šílence". A nevidí ve Zdi, před kterou tento tanec tančí, Dveře.

A PŘITOM TAM JSOU. ♥

Je to, pochopitelně, přesně tak, jak řekl Sai Baba :" Bez Boha není ŽÁDNÁ SebeHodnota"

.............. Buďte za všech okolností připoutáni ke zdroji, podstatě a úhrnu veškeré síly : k Pánu .........

( Sáji Bába - Svatý muž ... a psychiatr, Samuel H. Sandweiss, M.D. )

"Kdo se dívá Ven, sní. Kdo se dívá Dovnitř, probouzí se."

" Žij mezi lidmi a plň své světské povinnosti, ale věz, že tvůj život patří jedině Mně.
Uvědom si, že všechna tvoje činnost je Moje.
Jsem to Já, kdo koná a ty, kdo následuje.
Já ti napovídám a ty hovoříš,
Já diktuji a ty píšeš.
Nyní se zeptej, kdo je to "Já" a kdo je to "ty" ?
Zeptej se sám sebe : Je to vztah matky s dítětem nebo gurua a žáka a nebo Boha a oddaného ?
A NEBO BY MOHLO BÝT, ŽE JSME JEDNO ?!!"
( Saí daršan, Seema M. Dewan, překlad Rúth Hálová )

Obsah knihy Vymanit se z pout karmy :

Kapitola 1 Co je to záplatovaná deka,

Kapitola 2 - Kdo nebo Co je Vyšší vědomí ?

Kapitola 3 - Kdo jsi, Kdo jsem já ?

Kapitola 4 - Mýty

Kapitola 5 - Jak sny poukazují na "záplaty"

Kapitola 6 - Teorie karmy

Kapitola 7 - Osobní příklad, jak pracuje karma

Kapitola 8 - Jak nám záplaty pomáhají rozluštit, vyřešit karmu

Kapitola 9 - Jako mohou být záplaty odstraněny

Kapitola 10 - Bývalá panovačnost a její nynější působení, následek

Kapitola 11 - Lidé v našem životě

Kapitola 12 - Naučit se, kdy říci NE

Kapitola 13 - Tělesné, fyzické problémy a nemoci jako zbytky látky

Kapitola 14 - Krevní skupiny jako zbytky látek nebo magnety

Kapitola 15 - Role chování - jednání jako záplaty

Kapitola 16 - Role rohožky

Kapitola 17 - Dominantní role

Kapitola 18 - Rodinná atmosféra

Kapitola 19 - Peníze

Kapitola 20 - Jídlo a pití

Kapitola 21 - Čas a přesnost, dochvilnost

Kapitola 22 - Pracovní prostředí, pracovní atmosféra

Kapitola 23 - Zdraví a nemoc

Kapitola 24 - Náboženská atmosféra

Kapitola 25 - Sexualita - Sexuální chování

Kapitola 26 - Role v manželství a v partnerství

Kapitola 27 - Porod

Kapitola 28 - Rodičovství

Kapitola 29 - "Kostlivec ve skříni"

Kapitola 30 - Radost a zábava

Kapitola 31 - Předsudky jako rodinný vzorec

Kapitola 32 - Majetek, Vlastnictví

Kapitola 33 - Móda a oblečení

Kapitola 34 - Vztek a násilí

Kapitola 35 - Trpělivost

Kapitola 36 - Pýcha a ješitnost jako "záplata"

Kapitola 37 - Žárlivost a závist jako "záplata"

Kapitola 38 - Chtivost, Chtění, Žádostivost, jako "záplata"

Kapitola 39 - Vztek jako "záplata"

Kapitola 40 - Strach jako "záplata"

Doslov

------------------------------------------------------------------------------

Úryvek z knihy Vymanit se z pout karmy - Zadní přebal knihy :

Vymanit se z pout karmy,

Vysvobození z kosmických závazků

Uvolněte pouta s minulostí

Metoda vyvinutá Phyllis Krystal za účelem rozvázání vnitřních pout je celosvětově známa a úspěšná. Touto knihou autorka svou techniku usměrnila na další podstatné téma - zacházení s naší karmou, s vazbami na minulé životy.

Zde předkládanými cvičeními mohou být uvolněna a uzdravena pouta ze vzdálené minulosti. Tím se otevřou dveře nepředstavitelně velkých prostor - dobré a zlé činy, dluh minulosti nás již nemusí svazovat. Budoucnost se zas může utvářet svobodně.

KONEC BROŽURKY O KARMĚ

Osobně v karmu věřím ABSOLUNTĚ.

A PROTO vše, vše, co mne potká v mém životě, hlavně to "zlé" J , nahlížím z její perspektivy. Kladu si otázky, VŽDY, CO JSEM KOMU UDĚLALA ? A nespokojuji se s mělkými odpověďmi. Chodím do opravdu hlubinné hloubky, někdy v ní vidím obrazy, někdy mám jen jistotu důvodu, někdy dostávám potřebné informace, ale zprávu o tom, proč mne právě to a to potkává dostávám vždy. Konfrontovat se se svými vlastními výtvory, které mne v současnosti dostihují, NENÍ bezbolestné a jednoduché. Ale je to jediný způsob, jak pokorně přijmout svůj současný osud a dokonce jak jej nejrychleji SVÝM VLASTNÍM hlubokým pokáním ZMĚNIT. Tímto způsobem mohou být odstraněny mnohé překážky, dokonce živelné kalamity apod. prostě všechno. Což je známo právě mágům. A také je to důvodem toho, proč lidé jako já nabádají všechny, které mohou, aby nebojovali venku, nýbrž aby čistili svá nitra. Že TAK změní vnější svět. Opravdu. Je to prosté. Prosté. Ale těžké.

"Nechci, aby ses Mi klaněl,

ani Mému obrazu či svatostánku

nebo na jiných místech,

kde se konají bohoslužby.

Pokud nedokážeš s pokorou sklonit hlavu

Před Mými rozhodnutími o tvém životě,

Tvoje klanění před Mou sochou nemá smysl.

Jestliže chybí tvoje odevzdání,

jestliže nepřijímáš Mou vůli

a naopak Mě soudíš,

je tvé klanění bezvýznamné.

Pokloň se Pánovi

s pokorou a skromností,

klaň se Mu s trpělivostí,

s opravdovým přijetím

a odevzdáním,

s odevzdáním

těla, mysli i duše"

( Sai daršan č.25., Seema M. Dewan, překlad Ruth Hálová )

Já studuji svaté spisy, ač je jich jen pár, opakovaně jmenuji :

Sai Baba promlouvá o vztazích prostřednictvím Stephana v. Stepski-Doliwa, Sájí Bába svatý muž a psychiatr, Bhagavad Gíta a Sai daršan nějakých devět let, řekněme ? Možná míň. Ale svědomitě. K tomu na sobě celou tu dobu pracuji Metodou Phyllis Krystal. A ač JSEM bytost s ponechanou vyšší úrovní vědomí, teprve poslední dobou je mé ego tak umenšeno, že smím tvrdit, že se aspoň blížím tomu, začínat vidět Pravdu.

PRAVDU, ŽE JSME On.

Od odměny toto vidět v kratších intervalech a na delší dobu už dříve, mne odváděly především dnes tak rozšířená rozličná poselství, sdělení a zprávy vyšších projevených - i neprojevených bytostí a etnit, jedním slovem channelingy z cizích zdrojů. Zbytečně moc jsem se zaměřovala na stav vnějšího světa a názory druhých a tak se zdržovala. Ale to nevadí. Vše je, jak býti má. Však je to Jeho hra ... Jeho HRA. Tedy má i Jeho pravidla J Vše se děje správně ...I kdybychom to nevím jak komplikovali, protahovali, kazili, neexistuje, abychom zas nebyli ve vhodný čas postaveni na "svojí spartakiádní značku", jak já tak ráda říkávám.

Není to snadné, zbavit se ega. Ale u každého přijde čas, kdy to bude muset udělat.

Tolik lidí mi řeklo, že se neodevzdá. A byli to lidé silného uvědomění. To strach ze ztráty identity tohle způsobuje. Ale všichni ji budeme muset jednou odložit. Protože ona je falešná. Je to ILUZE. Děsný, co ? J Uff, i jen to zahlédnout, i jen zahlédnout to "za" je ale .... VYKOUPENÍ SE. Nic nám nehrozí !!! Ztrátou identity NEMŮŽEME ABSOLUTNĚ NIC ZTRATIT. Naopak, VŠE, VŠE, pravé Poznání, získáme ... Tak uvidíme ... já to, že to tak je vím, vím to celý život, ale nejsem tam. Také tam ještě nejsem ...

I proto dál a dál pracuji, na sobě, v sobě. A TAK jdu Bohu stále blíž .... Blíž ... Uzření ... TRVALÉ FATÁLNÍ ZMĚNĚ.

Ale jak říkám, akceptovat teorii karmy není snadné. Člověk se o sobě díky ní totiž prostřednictvím SVÉHO VLASTNÍHO ŽIVOTA dozví často nemilé až dramatické věci. Ale NEBOJME SE, NIKDY SE NEBOJME, že jsme tací hříšníci příšerní, jak nám to Zrcadlo svět pěkně ukazuje. Tak, ne, že by to všechno nebyl náš vlastní výtvor, je, ale NEBOJME SE, že je netransformovatelný. NENÍ. Naopak, my jsme tu proto, abychom sebe a tudíž vše transformovali. My jsme tu jako božské nevědomé bytosti pro svou vlastní spásu zrozeni.

A NEJSME na ni SAMI !

Osobně ještě občas pociťuji po návratu do Boží náruče smutek, který na sebe, podle toho, jak moc či málo bdělá, tedy i "bezdůvodně" radostná a ze života samého naplněná, jsem, intenzivně upozorňuje. Nejsem nadšená, když se objeví, protože mi objasňuje, že jsem zase uklouzla a realizuji se skrze mysl a ego a nečerpám sílu a vše z Já.

Nicméně jej i vítám, protože vím, že tenhle smutek je vlastně velký pomocník a barometr a pociťujeme jej všichni. Ale málokdo ví, nebo chce slyšet, že se jim opravdu stýská po Já. Mnoho lidí si (raději ) myslí, že se jim stýská po partnerovi, po "lepším" životě, po něčem konkrétním faktickém, hmotném nebo jejich duši vyživujícím. Ale každý, kdo je k sobě samotnému upřímný, musí zodpovědně prohlásit, že nic z toho, získá-li to, neutiší TRVALE touhu po dalším přísunu něčeho takového. Tedy, že jej nic, a nikdo mimo něj nemůže učinit trvale šťastným, trvale naplněným. S tím také přímoúměrně souvisí svatá pravda, že v opravdu požehnaném partnerství mohou žít jen lidi, kteří v sobě navzájem nehledají onu mnou tak často zmiňovanou falešnou jistotu. NIKDO nemůže druhému člověku být trvaleji stoprocentní oporou ani nadějí, naplněním. To prostě nejde. Navíc vyžadovat to, je sobecké.

"Jestliže nenavážeš spojení se svým Já a tím se svou samotou, budeš v pokušení svůj vztah svými nároky přetížit. To je něco, co se dnes neustále děje a z 95 procent je důvodem k rozvodu. Jestliže sis neosvojil schopnost být sám, budeš ve svém partnerství hledat oporu, kterou si nedovedeš dát. Mnozí ji dnes hledají v manželství, jako by to bylo zcela samozřejmé. K tomu je těžko něco říci, neboť zde stojí proti sobě ego s egem. Řeknu-li totiž, že manželství není instituce, v níž se jeden partner od druhého může domáhat podpory, namítne ten, který se nechce angažovat, že požadavky byly příliš vysoké. Když naopak uvedu, že jeden musí druhého podpořit, bude si druhý myslet, že se může pomoci na partnerovi dožadovat.

Opora je jedním z nejdrahocennějších darů, které manželství poskytuje dobrovolně, což ovšem nelze vymáhat. V opačném případě jsi v područí svého ega. Neposkytneš-li ji, jsi právě tak pod jeho vlivem. Pouze zralost a spočívání v jednotě ti umožňují vědět, kdy máš dávat a kdy smíš brát."

( Citace z knihy Sai Baba promlouvá o vztazích prostřednictvím Stephana v. Stepski Doliwa )

Všem se nám stýská. A je nutné uvědomit si to. Pomůže nám to zlepšit naše vztahy. Všechny. Je vhodné najít si volnočasové aktivity a zájmy nám přímo na míru tak brzy, jak jen to lze a radovat se, radovat, z toho, že se můžeme učit, obohacovat a ve finále i setkávat.

Stejné je to s plněním povinností. Nerozlišovat ! Jak říkají moudří - dělat vše, jako bohoslužbu. Zní to divně ? Je to pravda.

Všechno je to vlastně tak prosté, jen mít pod kontrolou své smysly, mysl a ego.

PROTO je NEZBYTNÉ, nechceme-li se tu definitivně zbláznit, ZNOVUOBJEVIT SVÉ PRAVÉ JÁ, znovu začít volat Boha a pozvolna, nebo šupem, to je individuální, se k Němu, tedy k Sobě, ( zas ) navracet.

Nic, ani zábavu, nesmíme vykonávat jako NÁPLAST na pomyslnou oddělenost od Boha. NIC NIKDY nesmíme potlačovat. Musíme vědět, že jakkoliv se zabavujeme, není to náhražka za nedostatkovou injekci "Osvícení". Naše aktivity, mají-li být opravdu k něčemu, musí být RADOSTÍ ze života, vděčností smět tu být a mít Příležitost se navrátit. Domů. Protože všechno a každý JE Bůh.

Hezky je to vysvětleno zde, popisuje to sice partnerské situace, ale je to aplikovatelné na vše :

"Cesta k Bohu jako cesta k TY

Tvůj kontakt s Bohem je tím nejintimnějším, nejzázračnějším a nejtrvalejším kontaktem, který můžeš získat. V kontaktu k Bohu v kontaktu k svému Já odhaluješ ne snad jen někoho cizího, nýbrž objevuješ sebe, svou pravou podstatu, své bytí a svůj cíl. A tím, že objevuješ sebe, objevuješ svého partnera, objevuješ své pravé Ty. Rozumíš-li sobě z hloubi svého srdce, potom můžeš každému vyjít vstříc s otevřeností, která všechno oddělující rozpouští.

Zde je patrná hlubší podstata všech těžkostí v dnšních vztazích. Neznáte sebe ani neprosíte Boha o pomoc a vybíráte si proto falešného partnera.

I kdybyste měli toho správného, jevily vy se vám nesnáze, které prostě k život patří, jako nepřekonatelné, neboť sebe neznáte a Boha o pomoc neprosíte. Věř Mi, ve většině případů ztroskotáváte ne na vnějších, nýbrž na vnitřních obtížích, totiž na tom, že nevěříte v existenci cesty, po které byste mohli jít a která by vás k vašemu cíli dovedla.

Co to znamená vybudovat kontakt s Bohem ? Znamená to stále být obrácen do nitra a okolí se nestarat ? Kdyby to byla cesta, právem by ses tázal, k čemu máš partnera. To také ne na dlouho, neboť zcela jistě by ti brzo utekl!

Rád bych ti odpověděl příkladem. Jednomu muži z Německa, který Mne pravidelně navštěvoval, jsem řekl, že by se měl více starat o svou ženu. On měl za to, že to dělá. Opakoval jsem mu to ještě jednou, neboť jsem viděl, k jakému kritickému bodu jejich manželství dospělo. On se však nadále staral jen o svou práci, svou meditaci, svá duchovní setkání. Z jeho času pro ženu zbyly jen drobty. Stalo se, co se dnes tak často stává. Když měla už jeho přezírání dost, odešla od něho. Navštívil Mě, jak nejdřív mohl. Nevšímal jsem si ho tak dlouho, až pochopil, že pro něho Bůh nemůže být alternativou k jeho partnerovi. To platí pro všechny. Svého partnera nesmíš zanedbávat a domnívat se, že to není tak zlé nebo že je to dokonce správné, neboť ty se přece staráš o Boha. Všechno je Bůh. Bez Boha by nebylo nic. ....

( Citace z knihy Sai Baba promlouvá o vztazích prostřednictvím Stephana v. Stepski Doliwa )

A nyní si do textu výše místo partnera vsuňme cokoliv, co je nám jakýmkoliv způsobem "svěřené". Vč. domácích prací, dětí, domácích mazlíčků, věcí movitých i nemovitých atd. atd. atd., dokonce sebe! Své tělo, svou duši. Ano, dosaďme si to tam.

Jak to všechno zvládnout LEHCE, RADOSTNĚ, VOLNĚ A UVOLNĚNĚ, NADŠENĚ, ŠŤASTNĚ A N E P Ř I P O U T A N Ě , tedy i bez očekávání, čeho a kohokoliv , např. odměny, pochvaly atd. a přitom být furt fit a při smyslech ? MUSÍME být v propojení s Pravým Já. Abychom měli dost energie na to, co opravdu život, správný život, vyžaduje, musíme se každé ráno Pánu podat a nechat Jeho, aby se skrze nás projevoval.

"Buď to Ty, kdo skrze mne celý den myslí

Buď to Ty, kdo skrze mne celý den cítí

Buď to Ty, kdo skrze mne celý den mluví

Buď to Ty, kdo skrze mne celý den koná

Buď to Ty, kdo skrze mne celý den miluje"

( mantra z Metody Phyllis Krystal )

Ideální je doplnit ji ještě o praktikování Cvičení Černý a Bílý pták, popř. jiná. Všechna jsou k dispozici u mne, nebo v mých veřejně otevřeně sdílených textech.

Tento typ spočívání v Jednotě nám dá také luxusní důkaz toho, že i odpočinek je nedílnou součástí života, a že nepřehlédnutelně vždy poznáme, kdy je jeho čas.

Žijeme-li v kontaktu s Bohem, vše plyne Samo a my nestačíme koukat J Jistě, dokud v nás není vše uklizeno, zažíváme propady, ale to je dobře. Přijmeme-li je, projdeme jimi a vylezeme o jejich důvody chudší a o další očištěný a transformovaný vnitřní prostor bohatší. Tedy, jako vždy, zas jsme ve finále jistou osobní "obětí", tím, že jsme si něco protrpěli, či se tím prostě svědomitě zabývali, pomohli jen sami sobě. A ještě se o kousek blíž posunuli k tomu, kým opravdu Jsme. NEROZLIŠUJÍCÍM, NEDUÁLNÍM BOHEM.

Jistě, napsané to vypadá jednoduše, ale doopravdy je to pro mnoho z nás předlouhá re-inkarnační pouť.

V tomto životě, v tomto čase, však všichni máme FANTASTICKOU Příležitost, dojít naplnění, dosáhnout iluminace. Jsme dost silní, připravení a podporovaní na to, abychom se vykoupili. Právě onou oddaností a obrácením se k Já, Cestou k Němu, tím, že se Jí budeme opravdu věnovat a TAK se Mu přibližovat. To není pro slabé. Proto VYKOUPENÍ SE - je to jako něco za něco. Buď ego, nebo Já. Vyber si J ty, každý, člověče. ...

A vybírej moudře. Protože dříve či později, jednou, bude muset KAŽDÝ ZREALIZOVAT, to co v sobě od věků ví, a sice, že JE beztvaré všeprostupující Jsoucno, Vědomí Samo. A to hovořím pouze o "jednom vesmíru", dá se tak říci. Nechci o tom mluvit. Jen to ještě řeknu, že já, vy, mimozemšťané, andělé, víly, skřítci a podobně JSME výtvorem Já, které je ale mnohem, pro nás nepochopitelně, VÍC. PŘESTO pro nás, lidi, je PRIORITNÍ, znovu si připomenout, že MY JSME TOTO VĚDOMÍ a že Ono je jaksi Jeden a že tam odtud, z Já, sebe samé tady řídíme a k Sobě zas vedeme. A že MUSÍME, abychom si uviděli aspoň špičku nosu, a taky proto, abychom do nekonečna netrpěli a užili si Zemi, MUSÍME, ZNOVUOBJEVIT A ŽÍT, HLAVNĚ Ž Í T LÁSKU. Neboť to Ona JE V Š E , CO JE . To v Ní se nalézají "nadpřirozené" schopnosti pozitivního charakteru, synchronicita, milost, požehnání a lehkost bytí, blaženost nebo-li ánanda.

Ano, ano, je to pořád dokola.

Tedy - žijeme Jí ? Lásku bezpodmínečonou, Lásku BOŽSKOU ?

Žijeme v duchu motta:

"Milujte všechny, služte všem. Vždy pomáhejte, nikdy nezraňujte" ( Sri Satja Sai Baba )

Vidíme Boha v každém a všude? Srozumitelněji snad řečeno :

MILUJEME Boha NATOLIK, že jsme Ho schopni, odhrnujíce vše ostatní, vidět kamkoli se podíváme, včetně v těch objektivně nejpříšernějších lidech? Máme tolik síly a uvědomění, TAKTO vnímat ?

Je to jistá jednobodovost. Dosáhnout jí, vyžaduje jít Cestou rozpomenutí se. Ne jen vědět, že to tak je, ale pracovat na sobě v sobě tolik, tak moc, že se to zas, samo, rozkryje. Prostě se to jednou, STANE. A my VSTOUPÍME.

Tak to je. To pro lidi stačí. A těmi lidmi myslím všechny, co tu v lidském těle jsou.

Nás VŠECHNY, co ještě nejsme rovni Sai Babovi.

Mnoho lidí doufá, věří, že se z Nebe snesou naši z nejdražších kosmičtí přátelé a příbuzní a že tím okamžikem náš život dostane švih i kvalitu. Popravdě, ANO! Dokonce fyzickým kontaktem s nimi MŮŽE být pozvednuto naše osobní vědomí. Připomínám ale, že oni by NIKDY nemohli sestoupit na pláně naší milované Matky Země, KDYBY mnozí, mnozí Hledající, my, bratři a sestry tu, nepracovali pilně, neúnavně a po většinou zdarma, na SVÉ vlastní nápravě, na svém vlastním Rozpomenutí se. Neboť vše je Sen s jasnými pravidly. Tedy, JE možné, že z Nebe sestoupí přenádherné letky plné světelných bytostí, které nás svou vlastní pouhou přítomností Pozvednou. A KDYBY se to stalo, byla bych jednou z nejšťastnějších žen na planetě. Ale také je možné, že se to nestane, nebo ne tak brzy, aby do té doby nebylo pro každého z nás denně prioritně důležité, pracovat na sobě sám. Jinými slovy- spoléhat se na spásu z vnějšku se NEDÁ !

Jistě, planeta se posunuje, k Vzestupu DOCHÁZÍ, ale my, kteří o tom něco víme, víme, jaký je to proces a co všechno jej již x-krát zastavilo, zbrzdilo, mírně vrátilo či odklonilo z jeho hlavního směru. A i když jsme přesvědčeni, že jej doopravdy NIC nezastaví a že už není cesty zpět, do hlubokého temna, i když dokonce máme fundované a to i čistě pozemské informace, že změny se JIŽ DĚJÍ, neopravňuje nás to usnout na vavřínech. Každý z nás a všichni dohromady jsme tvůrce lepších zítřků. A dnes, dnes musíme ještě silně sebezpytovačně hledat své překážky naší osobní ánandě. S každou další, kterou rozpustíme a nahradíme v sobě Láskou a Světlem pomáháme celku, celku, jehož součástí tak nedílnou, jako kapka v oceánu jsme. Neboť my NEJSME tělo-ego-mysl/osoba, my jsme Já "za" tím vším, JEDEN JEDINÝ ...

A i když nadále i jako lidské bytosti Vyšší vědomí, jako tací samí Sai Babové, budeme prožívat svou vlastní jedinečnost, individualitu, budeme zároveň VĚDOMOU, POCIŤOVANOU součástí celku. Budeme se vnímat individi i jako jedna bytost. A nic před sebou neskryjeme J ....

Ale to je podle mne hudba mírně vzdálené budoucnosti. A i kdyby ne, žiji teď. A Vy také J

Tak ať svůj čas, kterého máme všichni stejně, každý z nás jej má k dispozici 24hodin denně, využíváme moudře. Ne ? :-)

ANO, ANO, ANO !

Vodítek k takovému prožívání máme všichni po ruce až dost. Tedy nyní zas trocha praxe .... a po ní opět na přečtenou

Do té doby namaste

Tak co, praktikovali jste ?

..... Ať už ano či ne, tato moje kniha končí, Je čas.

Je tolik citátů, citací, moudrých krásných cizích slov, která se sem derou, ťukají mi na rameno, že chtějí být sdělena, ale já jim říkám -"Jděte jinam, já už končím, vás už nepostnu, overtime " a víc jen mlčím. Mlčím sebe, pozorujíce stav světa na konci roku 2016, a mlčím, byvše mimo to všechno, mimo a pro sebe.

Pro sebe je motto mé budoucnosti.

A jejím heslem tak, jako to bylo mým heslem vždy, tak, jako to je neměnně heslem mého Srdce, mne samé, je :" Jeden za všechny, všichni za jednoho."

"Prosíme Sai, ať jsme Tvými lampami,
ať láska Tvá zaplaví tento svět.
Ať šíříme lásku, ať žijeme pravdu a soucit se navrátí do srdcí zpět.
Prosíme Sai buď v našem konání,
ať veškeré stvoření nalezne klid.
Tak v Jednotě sbratřeni, vůlí Tvou vedeni, v Ráji na Zemi budeme žít."

(Badnžan české sai skupiny Sai organizace )

Kdo se takto nemodlí, ještě hlubokým spánkem spí. Ale ani tací, stejně jako nikdo z nás, nikdy není sám. NEJSME SAMI ...

N E J S M E S A M I ...

A JSME Ten za záclonou ....

Jsme ten náš NEJVĚTŠÍ přítel, jediné Pravé Já, JEDINÝ, KDO JSME.

A je na nás s tímto Sebou se dennodenně spojovat. Je na nás rozvíjet a upevňovat osobní intimní kontakt a styk s touto všudepřítomnou, vševidící, všeznající, všemohoucí absolutní Láskou, Moudrostí, Vědomím pro nás nejvyšším. Je to na nás, ale hlavně, je to PRO nás. Pro nás. Jen pokud se každé ráno na Já napojíme, a Jeho necháme sejmout z nás vše, co nás ego-předurčuje a limituje, když Je ještě poprosíme : Buď to Ty, kdo skrze mne celý den myslí, cítí, mluví, koná a miluje, jen tehdy jsme v pozici prožít opravdový, smysluplný a nás všemi směry obohacující den, potažmo pak, v případě dlouhodobější běžné meditativní praxe, život.

A bez toho, aby KAŽDÝ začal meditovat, lhostejno jakou opravdickou meditativní praxi zvolí, tedy stačí, v případě vyspělejších jedinců, kteří jsou ve stálé radosti, jednoduše nepřetržitě následovat svůj vnitřní hlas, bez toho to prostě nepůjde. Neboť kdo egem, myslí a z minulosti utvořeným nevědomím řízen je, ten ve Skutečnosti nežije a naší nové rodící se svobodné pospolité společnosti začíná být přítěží.

Pokračujme v práci na tom, podívat se tam "za" a uvidět Sebe, najít Se. Pokračujme v této práci, je to velmi důležité.

Děkuji Vám za pozornost a zájem. A vězme, že ať chceme, či ne, zůstáváme ve spojení ....

Namaste

V lásce a úctě, Vaše sestra v Já, Dagmar, ♥D.