Vztahový manuál

Vztahový manuál

pro páry

otevřené Lásce,

a tudíž i zlepšení až nápravě jejich spolužití

a všeho, co je trápí

Věnováno všem úžasným mužům a ženám, kterým jejich partnerství - manželství není lhostejné

Tato publikace je majetkem paní Dagmar Štroblové

Její šíření, a to jak jí celé či i jen jejích dílčích částí, komerčním, ale ani nekomerčním způsobem, není dovoleno.

© Dagmar Štroblová, 2006 VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA

Ve své první knize - Zpověď fascinované pozemšťanky, vysvětluji, KDO my lidé, Jsme a co všechno působí na náš vývoj, od narození až dokud dovolíme. Je zřejmé, že je to obrovské množství vlivů, přesto těmi nejzásadnějšími zůstávají naši rodiče, vychovatelé a autoritativní osoby raného dětství. Stejně tak zřejmé je, že člověk, který nepodstoupí Rituál puberty - přestřižení imaginární pupeční šňůry a objektivního zhodnocení charakterových vlastností, životních postojů, názorů a chování svých rodičů a osob, které se přímo účastnily na jeho výchově, nemá šanci jednat a vystupovat jako svobodná autonomní bytost, protože je stále pod, často nevědomým, vlivem cizích životních nastavení a také s tím spojených nepříslušných pocitů a emocí, které nerušeně plně aktivně působí naprosto ve všem, co ho potkává, co žije.

Na naší výchově se, obecně, podílí dva typy našeho programování, a sice : poučování a vlastní příklad. Následně se k tomu ještě připojují naše reakce na tyto nám předávané programy. Programy je myšleno VŠE, co nám druzí předkládají jako jejich vlastní životní zkušenosti, od myšlenek až po činy, prostě celá výchova.

Jen málo rodičů je vědomých a proto jsou jejich slova většinou v rozporu s činy, a navíc vše, co žijí, také jen slepě převzali od svých vlastních rodičů a vychovatelů, a nebo to zrebelovali, to znamená - zaujali přesně opačný postoj, takže jsou sami plni skrytých vzteků a touhy vymanit se, čehož se snaží docílit, např. tím, že své děti nutí do toho, co jim samotným, ač po tom toužili, nebylo dopřáno, a nebo i do toho, co sami dělají a co se jim osvědčilo, přičemž na opravdickou svobodu v tomto typu výchovy není místo.

Toto naprogramování se týká i samotného vztahu k Pravému Já - k Bohu a je příčinou náboženských nesvárů, rozmíšek a válek.

A přitom je to právě Pravé Já - Bůh Sám, kdo tak přesně ví, kudy má každý jeden z nás životem jít, jak má žit, aby byl šťastný on i všichni jeho blízcí a díky dominovému efektu dokonce všichni na této planetě.

Je to právě Pravé Já, které nás sem, do našich lidských inkarnací za účelem plnohodnotného života "vysílá" a je to právě Pravé Já, které ví, co se v kterém daném životě máme "naučit". Za tím účelem nás spojuje do vztahů.

Vztahy jsou absolutně nejideálnější lidskou učební lekcí. A vztahy partnerské - manželské jsou zas tou absolutně nejideálnější lidskou učební lekcí v této učební lekci.

Všichni to známe. Zamilovat se je TAK snadné. Ale milovat, to už vyžaduje výkon! Lidé se velmi často domnívají, že milují. A přesto jsou ve svých partnerstvích mnohdy tak svárliví, roztrpčení, zlí i odmítaví, že tu o Lásce mluvit nelze.

To je smutný pravdivý obrázek naší reality. Ale ještě smutnější je, že BY TO TAK VŮBEC BÝT NEMUSELO, kdyby si všichni ti, kteří porůznu trpí, uvědomili, že možná NEŽIJÍ své vlastní Pravé životy, že nežijí svá Nitra, své Přirozenosti, ale že jen a pouze kopírují či rebelují svá nastavení PŘEVZATÁ ve svém dětství.

Ta naprogramování se týkají naprosto všeho - názorů na všechno! Zvyklostí, myšlenkových forem, ustálených vzorců chování, našich tužeb a snů, a z toho vyplývajících a s tím spojených emocí, vč. hlubinných strachů, obav atd., vše ve vražených "vzpomínkách" ve svých vědomích a z největší části i ve svých Nevědomích.

Je tristní, že lidé se POUZE domnívají, že to co žijí a vyžadují, to, co prezentují a předávají, že to je SPRÁVNÉ a druhým přínosné. Že jejich požadavky i skutky jsou oprávněné a neškodlivé. Že jsou košér.

A, všichni to známe - s věkem se to nelepší.

Jsou-li spolu spojeni dva lidé, kteří nadále jedou po kolejích vybudovaných svými rodiči - ať již po těch s nimi shodnými, či po těch vystavěných z odvrácené strany !, - nejen že se svým rodičům nápadně podobají - a to opět i v tom případě, že jsou zjevně jejich pravými opaky! Protože to je jen zdání, stejně jako je třeba rubem vzteku sebelítost, je náš projev, dokud není pod vedením Pravého Já, pouze jednou stranou mince, jejíž doplňující část si ale tak jako tak neseme v latentním stavu v sobě, a je jen otázkou času, kdy se zaktivuje, ostatně mnoho lidí to předvádí celý život - plácání se mezi kopírováním a rebelováním svých vychovatelů - ale také jsou stále v jejich područí, a to i kdyby oni rodiče již nebyli mezi živými! To je dokonce ten horší případ, protože zde často uplatňují moc výčitky a zkreslený pohled na zesnulého. Jsou pod jejich vlivem a, a to je fatální, jsou pod vlivem touhy být svými rodiči milováni, a dokud tento problém nezpracují, nebudou nikdy schopni spočinout svobodně v Tady a Teď a budovat svůj život z pozice sebevědomého jedince.

Lidé, kteří žijí převzaté cizí vzorce, sami v sobě celý život bojují. To je pochopitelné. Je zde v rozporu Duch s egem a to zákonitě vyvolává boj. Na viditelné úrovni pak negativní emoce, tlaky, a psychické nemoci, stejně tak nesoudná ego- potřeba seberealizace a ego-aktivita ve vnějším světě všeho druhu.

Tohle je tragédie našeho světa. To, že ambice potlačují Lásku. To, že sebe-ego-uplatnění likviduje cit. To, že minulost plynně ignoruje přítomnost a tvoří děsivou budoucnost.

A přitom by stačilo tak málo!

Dám příklad :

Petr s Petrou jsou manželé už asi 5let. Nežijí úplně v souladu, ale dosud je mezi nimi tolik úcty a Lásky, že si uvědomují, když si ubližují a za způsobenou bolest se dokážou partnerovi omluvit. Přesto těch omluv nějak přibývá a i díky dalším a dalším okolnostem, které se dějí, ztrácejí na věrohodnosti. Mají již malé děcko, Honzíka. Paní Petra je s ním na mateřské, znavena péčí, kterou její maličký vyžaduje, nemá ani pomyšlení na sexuální život. Petr to chápe, ale přesto už vnitřně žhaví. Do toho hypotéka, v práci kolegové bez závazků, kteří ho pořád někam zvou, není snadné odolávat pokušením ponocování a svobodné bezstarostnosti, tenhle měsíc navíc bude bez stravenek, i u nich v práci se šetří, v posilovně nebyl už přes 14dnů, Honzík teď v noci pořád řve, Petra je unavená ....

Jak si s tímhle má člověk poradit, že ?

A to je ten z velmi lepších a jemných příkladů! Běžná praxe je, i proto, že lidé extrémně dlouho přehlížejí partnerské neshody, mnohem drsnější. Běžně lidé v okamžiku, kdy dorazí na terapii, už řeší úplně vše, jsou předráždění a na konci sil, vynerveni a úplně grogy.

Navíc dnes se velmi zřídka setkávají v manželstvích lidé bez předchozích partnerských zkušeností. Proto je, SAMOZŘEJMĚ, je-li člověk v již několikátém vztahu či dokonce manželství, za účelem toho, aby bylo jeho současné, jak on sám jistě pevně věří, poslední partnerství, plně funkční, pozitivní a naplňující, NEZBYTNÉ zpracovat i všechna partnerství předchozí. Už v těch se projevovaly naše převzaté vzorce a programy a všechna zanechala pevné, po odstranění volající, otisky v našich vědomích a, a to PŘEDEVŠÍM, v našich nevědomích.

Akademická obec hodně sází na komunikaci. Já na ní nespoléhám skoro vůbec. Lidé, kteří mluví dvěma vzájemně cizími jazyky, jsou unavení a nežijí své Pravé životy, se spolu dlouhodoběji nedomluví, ani kdyby se přetrhli. Nemohou ! Mohou si porozumět! Mohou se dozvědět rozličné osobní = proč taková (re)akce - důvody svých chování, ale napravit je tímto způsobem nemůžou. Naopak, taková otevřená komunikace je často spíš spouštěčem podprahových pocitů odmítání, neschopnosti, méněcennosti, marnosti a mnoha dalších, které se pak v jednání projevují jako podrážděnosti, vztahovačnost, panovačnost a mnohé další. Komunikace je vynikající vztahový prostředek pouze pro páry dvou dospělých lidí. Ale plnoletost a pokročilejší věk nemají s dospělostí nic společného. Dospělým je ten, do svého života přijal Pravé Já, a zbavil se vnitřních pout, strachu a ( z ) odmítání a vymanil se z pout karmy. Nikdo jiný.

Takže, jen málo kdo je dospělý.

Ale každý je v pozici dát svůj ( partnerský ) život do pořádku. Jistě, jsou i páry, které žijí v harmonii a také ty, které krutá vztahová temna nějak přečkaly a "přepluly" na druhý břeh společně zestárnout. To, že měli buď takové partnerské štěstí, a nebo to, že se jim podařilo krize zvládnout, má své vlastní hlubinné důvody a tací také nepotřebují takovýto manuál. Ten je pro ty, kteří se trápí, ale osud jejich manželství jim není lhostejný.

Jako např. Petr a Petra. Když se k jejich příběhu vrátíme, je nasnadě konstatovat, že mají nejvyšší čas na návštěvu psychoterapeuta. Fundovaný terapeut by si je na první sezení pozval oba dva, spolu. A prostě by je poslouchal. Už tak po čtvrthodině - dvaceti minutách, by "viděl" primární zdroje problémů, za hodinu, což by měla být přibližně doba tohoto prvního sezení, by měl již odkrytou celou "kostru", takže na konci prvního setkání by jim, každému zvlášť, soukromě, dokázal ozřejmit nejdůležitější postřehy a navrhnout terapeutické postupy. Manželé musí počítat s tím, že terapie je proces a dokonce i s tím, že většinou není hrazený zdravotní pojišťovnou. Taktéž si musí být vědomi toho, že bez vlastní upřímné snahy po nápravě, kterou převedou v čin tím, že budou praktikovat to, co jim terapeut navrhuje a určuje, že bez toho se trvale nic pozitivně nezmění, a i toho, že každý z nich bude nejspíše potřebovat jiný čas i prostor na své vlastní léčení a že tato Cesta si vyžádá i zvýšenou nutnost soukromí, trpělivost a toleranci.

Ale tak už to prostě je.

Život je otázkou priorit, a sezdali-li již se dva lidé, kteří neměli před vstupem do manželství vyřešenou minulost, bude na ně ta tak dlouho doléhat a naléhat, dokud se s ní nepopasují.

PROTOŽE, jak jsem řekla na začátku - DOKUD se v sobě samých nezbavíme našich předprogramování z dětství, nejednáme svobodně, nejsme to my a probíhá v nás vnitřní zápas o Pravdu, který se projevuje krom jiného právě i uzavíráním nevhodných partnerství, či minimálně odkrytím slabin partnerství relativně dobrých.

A čím dříve se manželé rozhodnou o nápravu situace, tím lépe !

Přehlížet, ignorovat či dokonce popírat neshody a problémy, to nikam nevede. Snad jen do nepříjemných konců a bolestí.

Možná se ale i přese všechno výše řečené stále stejně ptáte, jak pozitivně může na vaše manželství působit to, že se vnitřně vypořádáte se svými rodiči a vychovateli ?

A B S O L U T N Ě !

Opravdu ABSOLUTNĚ. Krom toho, že tím velmi zapracujete na své karmě, eliminujete jí a tak se automaticky očistíte a zaléčíte, což se v reálu projeví mnohem vyšší vstřícností, ochotou, nasloucháním, klidem a mírem a mnohem menšími obavami, strachy a paralýzami, automaticky pod vedením Pravého Já všechno uvolněné místo zaplníte pozitivními vlastnostmi a nastaveními, díky čemuž ještě více zvýšíte Vaši sebedůvěru a sebehodnotu, což zas přirozeně umenší Vaši potřebu konfrontací, úkrytů, útěků, tajností, i touhy po "zakázaném" ovoci a rozptylování "nedovolenými" lákadly.

Jednoduše řečeno, když se, pod vedením Pravého Já, zbavíte toho, co Vás, zatímco Vám to způsobuje nesnáze a těžkosti, bolesti a zranění, setrvačně žene životem po nějaké cestě, a nastoupíte na pro Vás přichystanou Cestu, kterou Pravé Já celou dobu moc dobře vidí J , Váš život a s tím i život Vašeho partnera rozkvete a zavoní !

Určitou podmínkou úspěchu je však a právě ochota OBOU partnerů k sebeanalýze a sebepráci, k terapii.

Možnost úspěšného pozitivního rozuzlení utrpení v partnerství je tu jak v případě, že bude sebepracovat jen jeden z páru, tak v případě, že se do sebeléčby ponoří oba. Vzhledem k náročnosti terapeutické cesty bude ale mnohem náročnější, zůstane-li všechna práce jen na jednom z dvojice. Ten se tak může potýkat s nejrůznější skepsí, až se prostě, např. kvůli velké časové náročnosti, jemu nedostatečným dílčím úspěchům, určitě pro nenaplněné třeba i skryté očekávání a pro stále ještě mnoho osobních aktivních jemu nevlastních naprogramování, a tudíž i kvůli žárlivosti, závisti, zloby a chtění, a také prostě z nedostatku důvěry, odevzdání, přijetí, vzdá a možná už před KONCEM - metou své poutě, protože jí NEVIDÍ, udělá čelem vzad a dovolí definitivu.

Rozhodne-li se pro léčení jen jeden z dvojice, je jednoduše zvýšená pravděpodobnost, už jen proto, že nezájem druhého o nápravu JE JASNÝM PROJEVEM EGOISMU a zlovůle, že vnější podmínky a odlesky zmaří jeho úsilí a on podlehne trudomyslnosti a nad svým partnerstvím, jak se říká "zlomí hůl".

Prostě opravdu, v tomto případě snahy o zachování manželství, může ve větší míře, dojít k nejrůznějším situacím, které vyústí v rozvrat manželství, v lepším případě v rozluku. Nakonec možná i v rozvod. Což bude, velmi mírně řešeno, obrovská škoda, každopádně to bude projevem ega a nelásky. V tomto případě především toho z páru, kdo odmítl uzřít a překročit svůj stín.

A OBROVSKÁ úcta a poklona každému, kdo šel -jde Cestou osamoceného odmítnutého - odvrženého, opuštěného, odstrčeného, aniž by se VZDAL - víry, lásky, a naděje bez očekávání, zatímco bděle pozoruje situaci, ale plyne s během událostí tiše a pokojně, pokorně, vědomě, jak by spal, s jistotou správného načasování a božího vedení, pod nímž jak koná, tak nekoná. Každý takový je požehnaný a úspěch v podobě, která je pro něj z Vyššího pohledu nejvhodnější, se DOSTAVÍ. VŽDY ! Takový bude odměněn, a nikdo a nic to nezmění.

Stejně tak nikdo a nic nezmění ani to, že ten, kdo ještě stojí jen před svým stínem, a třeba ho zatím i odmítá vidět, že takový mu stejně neunikne a dříve či později skrze něj BUDE MUSET projít. Ve všednosti to znamená, že život už mu, jednou či opakovaně, dokud se sebou konečně nezačne něco dělat, připraví takové, iluzí - májou, skryté podmínky, identické s těmi - na úrovni učební lekce identické - ze kterých slabošsky utekl, jen ve finále, ještě horší, náročnější, utrpení plnější.

Tak to prostě je, to není pomsta, to je kosmický zákon Lásky, nikdo nechce nikoho trestat, ubližovat, jen učit, učit, učit. Vést do Lásky. Že člověk mnohdy místo uvědomění potřebuje utrpení, to už je jeho (ego)vůle.

Protože jen ego bere a zapomíná, zatím co Láska dává a miluje. A milovat, to znamená snažit se! Do manželství vstupují dva svobodní lidé. Na manželství jsou dva. Proč se lidé běžně domnívají, že na řešení konfliktů a rozporů stačí jeden ? 

Ale tato knížečka je věnována těm párům, ve kterých vzaly zodpovědnost za svůj vztah do svých rukou oba dva partneři.

Párům, které jsou úctyhodné a kterým já právě touto brožurkou úctu prokazuji.

Jsem ráda, že existujete ! A všem vám přeji toho pro Vás nejlepšího a nejvhodnějšího psychoterapeuta.

Budu-li to já, těším se na Vás !

Vaše

Dagmar Štroblová, ♥D.

NENÍ NIC, CO LÁSKA NEPŘEKONÁ

Vztahový manuál je součástí VŠEbrožurky :

https://zivotjakoprilezitost.webnode.cz/vsebrozurka-to-nej-o-metode-phyllis-krystal/