Symbolika Boha

23.01.2018

Mluvila jsem teď hodně o Bohu, o tom, kdo je pro lidi definován jako naše Pravá podstata, všudepřítomná, vševidící, všeznající a všemouhoucí Láska absolutní. Mluvila jsem o Něm, ač to nečiním ráda. Neboť mluvit o Něm je úplně "mimo". Jeho je nejdoporučitelnější jednoduše MILOVAT. Jenže bez poznání a přijetí toho, že tu s námi, včetně v nás, že JE naší součástí, STÁLE JE, ač to není zrovna výstižné, jenže jediné použitelné slovo, Síla tak vědomá, tak ve všech slova smyslech neomezená, a tak milující, bez tohoto povědomí nelze praktikovat Metodu Phyllis Krystal. A tak jsem o Něm mluvila.

Bůh je jedním ze tří základních fenoménů Metody a je z nich v pravdě nejvýš. S Bohem se při praktikování Metody Phyllis Krystal spojujeme a zveme jej k aktivní nápomoci. Vstupujeme s Ním do Trojúhelníku a předáváme Mu vedení našeho sezení. Když sami pro sebe jsme si Jej, ve většině případů, zviditelnili ve formě pro nás Jím sneseného, tedy toho nejvhodnějšího, Symbolu. Bůh je s námi v naší vnitřní představě aktivně přítomen. Nejsme ve stavu velmi změněného vědomí, ale jistý meditativní rys to má.

Vizualizovat si Boha ve formě symbolu má hlubokou tradici

( Úryvek z knihy Phyllis Krystal Opičí mysl, s podnázvem Zkrocení našeho rozumu Autorka © Phyllis Krystal, Překlad © Dagmar Štroblová, VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA )

Kapitola : Mnoho jmen růže

" .............. V minulosti si byly mnohé náboženské skupiny vědomy pasti, kterou mohou pro ty, kteří s tím nejsou opatrní, představovat jména či obrazová - ve smyslu symbolu - znázornění Boha. Proto, aby se vyvarovaly specifických jmen, používaly symboly, které v jednom obraze či v jedné konkrétní formě obsahovaly celé komplexní poselství, kterému nevědomí porozumí. Tak jsou nám jako symbol božské jiskry k mání např., dvě různé květiny, nebo pro někoho je tím názvem třeba Duch či Duše. Západ upřednostnil jako rozšířený, obecně platný symbol Růži, zatímco Východ Lotos.

Růže má mnoho vlastností, které jí charakterizují, primárně její vůni, která zůstává i po té, co růže uvadne. Z odpadlých okvětních lístků růži byly po staletí vyráběny vonné esence, které se používaly k provonění oděvů, místností i skříní. Skutečnost, že má růže trny, které jí chrání před pleniteli, má také svůj výmluvný význam. Naše pravé Já existuje dobře chráněno a hluboko v nás ukryto, prostupujíce každičkou naší buňku svou vůní. Dokud však nejsme připraveni uznat a přijmout Jeho existenci, zůstává nám nepřístupným. Tím, jak - že odstraňujeme trny - naše negativní charakterové rysy - přibližujeme se dokonalému Já, kterým odjakživa jsme, a necháváme náš život proniknout a naplnit Jeho vůní. V každém kvete ta samá růže - krásná a voňavá - a bude to dělat i nadále, i kdybychom jí dali nějaké jiné jméno. Jak to trefně zcela jednoduše vyjádřila Gertruda Stein :" Růže je růže, je růže, je růže ......."

( konec citace )

Co se mne týče, měla jsem s přijetím symbolu Boha obrovský problém. NIKDY SE NEKLANÍM HMOTNÉMU PROJEVU. A i když jsem s potěšením J zjistila, že paní Phyllis Krystal na tom byla podobně, trvalo mi, přes všechno prociťované, dlouho, než jsem opravdu PLNĚ přijala i její Symbol za svůj. Dalo mi práci, jít za formu, ale vyplatilo se to. A dokonce jsem se dostala do stavu, kdy jej ani neoslovuji tak, jak jsem nejdříve potřebovala, tedy "Bože", nýbrž úplně klidně Mu říkám tradičně, tedy Swami, Bábo, Sájí atd.,

( Úryvek z knihy Phyllis Krystal Opičí mysl, s podnázvem Zkrocení našeho rozumu Autorka © Phyllis Krystal, Překlad © Dagmar Štroblová, VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA )

Kapitola 37

Když je žák připraven ...

Větu : "Když je žák připraven, učitel přichází." slýcháme či čteme všichni často. Stejně jako mnozí ostatní, jsem si ale i já mnohokrát kladla otázku - "Nač ho vlastně potřebujeme? K čemu vůbec je takový mistr - učitel, dobrý ?" Extrémně jsem se touto otázkou pak začala zaobírat po té, co jsem poprvé navštívila Sai Babu. V souvislosti s mou prací a profesí jsem se naučila spoléhat se jen a pouze na můj vlastní vnitřní pramen moudrosti. A tak mi tahle otázka dělala, přes veškerou obrovskou přitažlivost, kterou ve mně Sai Baba vyvolával a kterou jsem k němu pociťovala, starosti. Jenže pak jsem, jednoho dne, naprosto neočekávaně, došla k poznání, že on v lidské formě reprezentuje naše Vyšší Já, že JE Vyšším Já zhmotnělým do lidské podoby a od toho okamžiku už jsem s tím vším neměla nejmenší problém.

Někteří jedinci jsou v pozici, vnímat Vyšší Já mimo formu, jako beztvaré, amorfní, ale pro většinu z nás je mnohem snažší vstoupit do kontaktu s živoucí, dýchající, pohybující se osobou - člověkem, který nám umožní rozpomenout se na to, že i my jsme, ve svém jádru, božskými. Tedy, Sai Baba je tu ( byl, poznámka překladatele ) žijícím, živoucím příkladem a předvádí nám, demonstruje, jakými bychom měli být i my. Svou energií a svou Láskou zažehuje v každém z nás jiskru božskosti, která pak může začít hořet jasně jako plamen, může jako lampa osvětlovat naši Cestu, a také může sloužit ostatním jako značení a ukazatele na jejich vlastní Cestě do jejich niter. A pak, jakmile je toho docíleno, začíná nás Sai Baba uvolňovat z našich vlastních vazeb na jeho fyzickou lidskou formu. Je to podobné tomu, že a jak zvířecí maminka, jen co dorostou do stavu, že se o sebe mohou postarat sama a jen co se začne zvyšovat a zvětšovat jejich samostatnost, odstavuje svá mláďátka.

Takže, setkání se Sai Babou či jiným učitelem pro nás mají velký význam. Když jsme otevřeni tomu, učit se, vynoří se odněkud, objeví se odkudsi, jak by byl on k nám a stejně tak my k němu, magneticky přitahováni, mistr učitel....."

( konec citace )

A v Metodě Phyllis Krystal je to tak geniálně zařízeno, že si, poté, co poprvé vytvoříme Trojúhelník, o náš vlastní symbol Boha prostě požádáme, a nejsme-li, což byl původně můj případ, výhradně v pozici, vnímat Vyšší Já mimo formu, jako beztvaré, amorfní, ozřejmí se nám, ukáže se nám, na našem vnitřním plátně. A, a to je také můj případ, i když jsme extrémně rozlétaní, pobývající v Jednotě, plni vnitřních s sebou donesených a prožívaných povědomí a povědomostí o Bohu, Vesmíru atd., tedy jsme-li ze své přirozenosti vlastně výhradně v pozici vnímat Vyšší Já mimo formu, jako beztvaré, amorfní, když se dokážeme tak zkrotit a uzemnit, že necháme všechny jiné reality atd. "za sebou", ještě rádi se obrátíme k formě, která Božské reprezentuje. Tedy Božské, jak je definují potřeby omezené lidské kapacity, i té mé! Tedy jako naši Pravou podstatu, všudepřítomnou, vševidící, všeznající a všemouhoucí Lásku absolutní.

No není tohle až dost atributů na pobrání, potažmo celoživotní zkoumání?

JE! Říká ta, která ví tolik, že ví, že neví vůbec nic.

Pracovat, spojovat se se symbolem Boha, je mnohem jednodušší, praktičtější a konkrétnější, než jej nemít. Můj osobní postřeh je, že to zvyšuje umenšování ega a udržování při Zemi, v Podstatě a ve svém Středu. A také LÁSKU k Bohu. Která, jak jsem již dříve a opakovaně psala, je základem, resp. původem a zdrojem sebelásky.

VŠICHNI JSME BŮH a každému jednomu z nás jednoho krásného dne nezbyde, než začít se sebe-léčením, sebe-očišťováním, s vlastní obnovou, se znovu-rozsvěcováním svého Světla, a znovu-objevováním i žitím egaprosté, čisté, totální, vskutku Božské Lásky.

A zase jsme u té jediné, pro každého jediné, Pravé a jednou nakonec nastoupené Cesty lidského života. Protože tak to je.

namaste

Dagmar Štroblová, ♥D.