Plánované rodičovství

05.10.2017

Plánované rodičovství? ANO, ANO, ANO !

Ale ne Stranou nebo státem. Nýbrž BOHEM. Čtete dobře. Ať Já určí, zda a kdy budu rodičem. A nechť já zachytím tuto informaci a se vším všudy důstojně a potřebně s ní naložím.

Schopnost a Příležitost plodit a rodit děti, je Božská přirozenost, která sice není dopřána všem, ale těm, kteří tuto milost mají, musí být nadevšechno jasné, že být jí obdařen předpokládá a vyžaduje také, být si vědom toho, CO tím, že se chci stát rodičem, co tím vlastně činím.

Plánovat si rodičovství znamená, být si vědom toho, že daruji život. Že skrze sexuální spojení muže a ženy započnu další kapitolu, která se mne ale týká jen do té míry, abych zodpovědně plnil pravé rodičovské povinnosti a postaral se o "své" dítě tak, jak mi mé vnitřní vedení ukládá.

Dítě "patří" Bohu! KAŽDÝ JSME BŮH. A inkarnujeme se za účelem očištění. Inkarnujeme se proto, abychom si zase VZPOMNĚLI A ZREALIZOVALI, že JSME BŮH. Abychom se skrze eliminaci ega a mysli vrátili do prostor bezbřehé totální absolutní Lásky a z Té pak pokračovali dál. Rodíme se proto, abychom se VRÁTILI. A na to, abychom se dostali zpět do Jednoty, jako lidé potřebujeme TĚLO. Lidské tělo. A to se "vyrábí" skrze heterosexuální spojení.

Lidé EXTRÉMNĚ podceňují prostou pravdu o sexualitě. A bezduše jí zneužívají na libohrátky, které však, určí-li to jejich vzájemná karma, ZKONČÍ těhotenstvím. A v případech spojení nemilujících se milenců navíc tím NEPLÁNOVANÝM, tím nevědomým, tím utrápeným. A nebo minimálně prostě egoistickým rodičovstvím.

Egoistické rodičovství je takové, ve kterém jsou rodiče na své děti upnuti, jsou k nim připoutáni, přivlastňují si, nárokují si je, považují je za SVÉ. Také od svých dětí, především pochopitelně od jejich úspěchů, ke kterým je často "dotlačili", odvozují svojí hodnotu. Pyšní se schopnostmi a dovednostmi svých dětí, které považují výhradně za výsledek svého rodičovského působení. Své děti enormně přetěžují svými nároky a požadavky na jejich tzv. dokonalost, kterou sami definují. Také své děti, spatřujíce v nich vlastnosti a způsoby, které u sebe samých z rozličných důvodů odmítají, až nesnášejí, porůznu ponižují a trestají. Staví "svým" dětem falešný žebříček hodnot a nutí je se s ním ztotožnit. Žádají poslušnost a to často i velmi skrytou formou dokonce až nevědomé odporné manipulace. Egoističtí rodiče na "svých" dětech "visí" a porůznu je vydírají, často jsou na nich dokonce závislí! Egoistické rodičovství je smutná forma rodičovství.

Naštěstí máme také rodičovství VĚDOMÉ. A to je rodičovství, ve kterém rodiče své děti vnímají jako sobě svěřené individuality, kterým musí vymezit jasná pravidla i hřiště v duchu božských hodnot, které sami vyznávají. Tedy také v duchu toho, že "jejich" děti JSOU STÁLE s Bohem a že to On se o ně doopravdy stará a pořád o nich ví. Když oni, rodiče, Bohu v sobě, v tomto případě pochopitelně hlavně v otázkách výchovy, aktivně a stále naslouchají a také Ho poslouchají J . To rodičům umožňuje vychovat "své" děti ve vědomé svobodně se projevující, (s)Sebevědomé láskyplné občany plné (s)Sebedůvěry, kteří mají v úctě vše živé, počínaje svými skvělými rodiči až po naprosté neznámé ve všech koutech světa. Věda, že se všemi jsou neustále v propojení, nevzdáleni od nich ani na nádech a tudíž stále všechny a vše sebou samými ovlivňující.

ABY mohl člověk správně vychovávat JEMU SVĚŘENÉ "Duše" v lidských tělech, tedy ty, které zveme "naše" DĚTI, MUSÍ být obeznámen s jedinou pravdou života - s tím, že JSME Bůh. MUSÍ žít veden svým vnitřním hlasem ( Bohem ), a být zbaven všech jemu nevlastních, tedy s sebou do tohoto života donesených, ale i všech nevhodných převzatých (před)nastavení. Jinými slovy, MUSÍ být sám VNITŘNĚ SVOBODNÝ. V důvěře, odevzdání, přijetí tak přirozených, že si je ani neuvědomuje, protože se už nalézá v časoprostoru vyšších vibrací, tedy v prostoru Pravdy. Prostě VÍ a plyne. Ve svém proudu života. Je v pohodě, beze strachu, obav, odmítání a v podstatě už tvoří jen pozitivní karmu.

Sci-fi? Nene J Podmínka.

Kterou ale splňuje, minimálně na začátku rodičovství, asi tak promile z promile především západních rodičů.

To nevadí.

Stačí to vědět. Vědět o tom, kdy teprve budu opravdu správný rodič. A pracovat na tom, jím se stát.

Podstatou všeho je Láska. A podstatou Lásky je, spolu s tvůrčím principem, SVOBODA a MOUDROST. Nikdo a nic nám nepatří a rozhodnout se pro rodičovství je velká volba, která bude mít důsledky. Je zodpovědností každého, zhodnotit, zda splňuje všechno, co je k rodičovství potřeba.

Dosud mám v paměti svou milovanou, zesnulou, nejlepší kamarádku, mou vrstevnici, která to privilegium, stát se maminkou neměla. Do své smrti ve věku nedožitých 46let byla bezdětná. Po miminku ale obrovsky moc toužila. Díky svému nastavení byla však natolik soudná a nesobecká, že si je jako samoživitelka, jako single, nepořídila. Nechtěla, aby "její" potomek byl, aspoň ne hned na začátku, a určitě ne z důvodů jiných, než např. kvůli jeho tragickému úmrtí, bez tatínka. Neměla manžela, nemohla chtít děcko. Jasné. Bez ohledu na současný stav světa a názorů na toto téma. Nicméně svou bezdětností trpěla. A protože v životě máme vždy ale totálně nejlépe rozdané karty, pracovala jako dětská sestřička. Celých 28let denně, dnem i nocí, u miminek, menších i větších dětí, pořád s nimi. Vždycky jsem jí říkala :"Hani, ale vždyť Ty děti MÁŠ! Víš, co Ty máš dětí?!" A ony jí milovaly. Kreslily jí obrázky, nosily amuletky, jako kamínky, klacíčky, nejmilovanější hračky, zahrnovaly jí láskou, dotýkaly se jí a utíkaly k ní na klín, cítily její něhu, ženskou mateřskou krásu. Ale, nebyly biologické. Samozřejmě, že je také milovala. Oplakala jejich nádheru, tu dětskou čistotu, Dušičky průzračné, vděčně a radostně mnohokrát. Ale pro svou vlastní krev nemohla tou z nejabsolutnějších pozemských lásek, láskou mateřskou, plakat nikdy.

Snažila jsem se, aby pochopila, že na tom, zda jsou děti biologické či ne, prostě nezáleží, a ona to samozřejmě, však byla vysoce inteligentní, také moc dobře chápala a věděla, ale její touha a bolest byly silnější a stále jí vracely do ženského strádání.

Píši to, abych demonstrovala, že to, co máme a můžeme mít, MÁME VŽDY. Jen ne vždy ve formě - způsobem, jaký se nám naše ego snaží podstrčit, že nutně jedině potřebujeme.

Přeplněné ústavy, dětské domovy, nemocné děti, to vše jsou důsledky neplánovaného, BOHEM neplánovaného rodičovství.

K rodičovství by nás VŽDY měly vést jedině nesobecké důvody, určitě bychom skrze ně neměli nikomu nic dokazovat, nikoho si u sebe chtít udržet nebo se naopak někoho konečně zbavit. Vlastním rodičovstvím bychom měli naplnit výhradně svou láskyplnou touhu a určitě ne třeba´s i jen skrytá, či plíživá přání, neřku-li tlaky a přání rodiny či okolí. Také dnes rozšířená nesezdaná partnerství, která ale jsou společnými rodiči, jsou nepřípustná. Vrcholně, když je k tomu, nebýt manželi, vede možnost pobírat individuálně sociální dávky.

Prostě, k rodičovství by nás vždy měla vést jen čistá, čistá Láska a dokud to tak není, tak aspoň morálka a rozhodnutí v dobrém i zlém, s nejčistějším svědomím, vytvořit a žít rodinu, v které bude, přese všechen životní šrumec a šum, převládat a nakonec vždy opět zavládne, sounáležitost, svoboda a úcta, LÁSKA Pravá.

Není možné nikoho nutit k Poznání, k víře a zbožnosti, v tom správném slova smyslu. Ale je možné, nutit každého k soudnosti, sebekritice a sebereflexi, k sebeupřímnosti, potažmo k upřímnosti.

V zájmu budoucnosti světa, v zájmu budoucnosti "našich" dětí, mějme rozum a mějme Srdce. Mějme je a aktivně správně používejme. Už to JE Božské vedení. Ateisté se jen domnívají, že jednají ze své vlastní vůle. Tak, jistě, také, také jednají skrze ego a mysl, ale BŮH, BŮH je přítomen VŽDY. A, věřte mi, vždy! to bude On, kdo bude mít poslední slovo.

Tak ať je pro nás co nejkrásnější.

namaste