Peníze

Peníze

Zvláštní, zvláštní je náš svět a PŘESTO jedinou pravdou je, že si svůj život tvoříme každý sám.

V našem světě existujeme, krom jiného, prostřednictvím peněz.

A právě o penězích panuje nesčetně mýtů. A mnoho, přemnoho myšlenkových forem a vzorců ohledně peněz je vraženo v našich nevědomích. A všechny musí být, chceme-li zastávat zdravý názor na peníze, zdravý postoj k nim a důstojnou hojnost, v našich nevědomích, také ale i v našem uvědomění a to v napojení na Boha, objeveny, vyjmuty, zničeny a následně k tomu ještě tím pro nás nejsprávnějším ohledně nich, peněz jako takových, nahrazeny.

Vzhledem k tomu, že všechno hmotné je "jen" extrémně, až do nepostřehnutelna rychle kmitající energie, má-li hmotný svět dobře fungovat, nesmí být tato energie blokována. A to ale ne v již hmotném světě, nýbrž ve světě NEHMOTNÉM, v našich nevědomích, přídavkem také v našem uvědomění.

"Duch" určuje, hmota následuje. VŽDY.

Tedy i bohatství či chudoba, jsou, lhostejno, v jakém opravdovém objektivním zdevastovaném, absurdním a nerovnovážném stavu náš svět je, individuální záležitostí, za kterou si každý zodpovídá sám.

Je to dost drsné, tohle vědět a přijmout. Ale je to tak. Když základními zásadními určovateli našeho vztahu k penězům, naší schopnosti peníze přijímat a mít je, vydělávat je a užívat (si) je, jsou naši rodiče, popřípadě naši vychovávatelé.

Citace z knihy Vymanit se z pout karmy, Autorka © Phyllis Krystal, Překlad © Dagmar Štroblová, VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA :

Kapitola 19

Peníze

Každý z nás má svůj vlastní postoj k penězům. Ten je určován vztahem rodičů nebo jiných členů rodiny k tomuto nástroji obchodu. V mnohých rodinách jsou peníze symbolem jistoty. Děti vyrůstají s pocitem jistoty, když věří, že je k dispozici dostatek peněz a ztrácí tento pocit, když poté jednoho dne peníze dojdou. Je známým faktem, že pád kurzu na burze zvyšuje statistiku sebevražd, stejně tak výše prohry v herně či kole štěstí může lidi hnát do chřtánu smrti. Vztah k penězům se někdy rovná druhu zbožňování podobnému uctívání Boha.

K tomu dochází, když člověk penězům přikládá nadpřirozenou moc, která by mu měla nadělit štěstí, jistotu, potvrzení, lásku nebo jiné očekávané požehnání. Věří, že si s penězi bude moci splnit všechna přání. Jeho veškeré úsilí směřuje k tomu, vydělat co možná nejvíce, a jako naprosto nesnesitelnou shledává myšlenku, že by o ně mohl zase přijít. Pevně se peněz drží, koncentruje se na to, jak nejlépe to jde, je rozmnožit a nikdy není nasycen. Vzhledem k tomu, že vydělat hodně peněz je jeho cíl, je vše, co dělá, určováno tímto cílem, lhostejno, zda je to smysluplné, či nikoliv. Motivem k práci v tomto případě není služba bližnímu, nýbrž hromadění peněz. Tací lidé posuzují druhé podle jejich blahobytu, a kdo je méně majetný než oni sami, o tom si myslí, že jej strčí do kapsy.

Pak jsou lidé, kteří vyrůstají v rodině, jejichž rodiče utráceli peníze jen s nevolí, a jako lakomci si je hromadili na horší časy. Mezi tím trestali sebe a své děti tím, že škudlili nejen na jídle, ale i na oblečení, bydlení a dalších základních potřebách, které se dají penězi koupit.

Je mnoho různých postojů k penězům. Měli bychom se ohlédnout zpět do svého dětství a snažit se rozpomenout, jaký byl postoj našich rodičů a jak nám jej zprostředkovávali. Možná měli k penězům, pokud pocházeli z rozdílných "zákulisí", protikladný vztah. Je-li to ten případ, přinesli si s sebou do manželství chování svých rodičů. Společné děti, které zdědí tyto rozporuplné, protikladné názory, se mohou ve styku s penězi dostat do těžkostí.

Předpokládejme, že ses narodil do rodiny, ve které si matka přinesla sklon k rozhazování, a otec byl vychován spořivě. Tyto oba zcela rozdílné postoje k penězům vytvoří, s největší pravděpodobností, mezi rodiči napětí. Tento konflikt bude mít vliv i na děti, které se zase nacházejí mezi dvěma protikladnými postoji. Mnohé děti budou následovat příklad matky, jiné otcův a některé nebudou vůbec vědět, jak se rozhodnout. Budou střídavě škudlit a rozhazovat.

Pro děti je škodlivé, když je jim penězi vyhrožováno nebo když jsou jimi utlačovány a když jsou použity jako prostředek moci. Buď to budou rodičům zazlívat, nebo si tento postoj sami přisvojí a budou tuto chybu opakovat na svých dětech.

Pracovala jsem s jedním mladým mužem, jehož rodiče měli každý úplně jiné chápání peněz. Už rodiče jeho otce si s sebou přinesli protikladný postoj k penězům. Z toho důvodu byl otec někdy krajně velkorysý a rozdával spoustu peněz na špatné účely, a někdy byl vysloveně lakomý. Jeho děti se díky tomuto chování cítili nejisté a vyrůstali s tímto odporujícím si poselstvím. Ten mladý muž, se kterým jsem pracovala, reagoval přesně jako jeho otec, buď byl rozhazovačný, nebo škrt.

Matka vyrůstala v rodině, ve které bylo peněz sotva na to nejnutnější. Přinesla si tedy s sebou do manželství strach z toho, zůstat bez prostředků. Jeden z jeho sourozenců následoval její příklad a byl náchylný k tomu, hromadit peníze na horší časy, zatímco ostatní děti byly marnotratné. Vzhledem k tomu, že jsem pracovala pouze s oním mladým mužem, pokusila jsem se obrátit pozornost na jeho chybné chování. Když viděl, že jeho jednání bylo způsobeno rodinnou atmosférou, mohl své rozporuplné reakce odevzdat a rozhodnout se sám, jak se skutečností, která se mu nabízí, naložit.

Poté, co našel odpovídající symbol a praktikovat 2týdny "osmičku", zpřetrhal pouta a symbol zničil. Úspěch se dostavil okamžitě. Vzhledem k tomu, že svým chybným rozhodováním ohledně financí velice trpěl, byl přešťastný, že našel metodu, která mu pomohla k tomu, aby již do budoucna neučinil ohledně financí žádná špatná rozhodnutí. Také se rozhodl, nepředávat dále tyto své vzorce chování na své děti. A mohl zpřetrhat onu v jeho rodině vzniklou řetězovou reakci a osvobodit se od její kontroly vlastním zacházením s penězi.

Jiný příklad se týká paní, jejíž otec silně kontroloval všechny oblasti života. Tento postoj často pramení z pocitu nejistoty, jak tomu bylo i u tohoto muže. Vyrůstal absolutně bez jistoty. Jako kojenec byl sirotek a dostal se do čtyř rozličných pečovatelských ústavů. Jako dospělý poté vyvíjel zoufalé úsilí bránit se své nejistotě z dětství, násilně, tím, že chtěl mít vše a každého pod kontrolou.

Posuzoval lidi podle peněz, stále kritizoval svou ženu a děti, a pokud se nenaplnilo jeho očekávání, nazýval je neschopnými outsidery. Když jsem tu ženu prosila, aby mi řekla něco o své matce, kterou sotva zmínila, řekla, že matka jejího panovačného a soustavně špatně naloženého otce ustavičně poslouchala. Zcela zastrašená zemřela v mladém věku na vyčerpání a deprese.

Dcera, která ustavičně poslouchala jen to, že bude uznávána pouze, pokud bude hodně vydělávat, vstoupila do obchodního světa a doufala, že skrze finanční úspěch nalezne otcovo uznání. Pro tento život se ale nehodila. Vzdala to proto, a cítila se méně než poslední smolař. Když začala chápat příčinu tohoto dilematu, zpřetrhala pouta k panovačnosti svého otce, dopřála si vzdělat se v tom, co jí bylo blízké, a stala se úspěšnou. Nyní je schopna vychovávat své vlastní děti lidštěji, než jak to musela zažít ona sama.

Pak také existují lidé, kteří vyrůstají v rodinách, ve kterých penězi opovrhovali a ve kterých se o penězích nemluvilo. Tito lidé patří ke skupině takzvaných spirituálních lidí, kteří jsou toho mínění, že peníze jsou spiritualitě na škodu, a kteří se cítí pošpiněni, poskvrněni, když s nimi musí nakládat. Současně však zcela spokojeně žijí z peněz - ze sprostého mamonu, jak to nazývají - svých rodičů nebo lidí, kteří je namáhavě vydělali. Pokládají zjevně za své právo nechat se podporovat druhými, aby sami zůstali čistí od špinavého vlivu peněz, neboť peníze jsou pro ně překážkou v jejich spirituální cestě.

Peníze jsou sami o sobě neutrální, ani dobré ani špatné. Rozhodující je sám motiv investice, tedy to, zda budou vynaloženy na něco pozitivního nebo na něco negativního.

Místo, aby zatvrzele a nepříjemně opakovali rodinný vzor, chová se hodně lidí kontra oproti ostatním rodinným příslušníkům. Často se například děti ze zámožných rodin distancují od způsobu, jakým jejich rodiče peníze uctívají. Zatímco děti, které vyrůstaly v chudé rodině, se nutkavě pokoušejí tento nedostatek vyrovnat a vyvinou úsilí vydělat tolik, kolik jen je možno, aby rodinný vzor chudoby a s tím spojených následků neopakovali. Tyto a spousta dalších vzorců chování se podobají pasti, vězení, které lidi poutá speciálními omezujícími názory.

Musíme se tedy pokusit rozkrýt rodinné myšlenkové způsoby nebo směry, které obepínají téma peněz v naší rodině, neboť tyto, vědomě či nevědomě dalekosáhle určují naše osobní stanoviska k tomuto tématu. Teprve poté můžeme nevědomí nově naprogramovat, vyléčit stará traumata a zrušit jejich tělesné, mentální a emocionální následky.

V minulosti bylo hodně metod, které nově programují nevědomí. Poprvé takovou metodu vyvinul Dr. Emile Coué. Sestávala se z toho, vícekrát denně opakovat: "daří se mi lépe, každý den lépe a lépe". Po určité době se však ukázalo, že v některých případech nastal pravý opak.

Dokud skutečně nebudou zpřetrhána pouta ke starým vzorcům chování, nemohou být, dle mého mínění, zavedeny žádné nové, efektivní metody.

( konec citace )

Zamyslete se teď, jak to bylo s penězi ve vaší biologické rodině? Jak to bylo s penězi v případě otce a jak v případě matky? A co sourozenci?

A jak je to u Vás s penězi teď? Máte jich hodně, málo? Dluhy? "Vidíte" nebo uvědomujete si své vzory, vzorce? A jaké jsou?

Je to na "osmičku"? Tak zavolejte a přijďte.

SPOLU TO ZVLÁDNEME.

Dagmar Štroblová