Nepomoci?

Nepomoci? 

Musíme si pomáhat. Avšak někdy absolutně nejvíc pomůžeme tím, že žádajícímu pomoc, kterou si žádá, odmítneme!

Kdykoliv jsme postaveni před konkrétní výzvu, kdykoliv jsme nuceni splnit konkrétní úkol, kdykoliv nás čeká konkrétní zkouška, je to NAŠE výzva, NÁŠ úkol, NAŠE zkouška a vyžaduje se, abychom jí prošli MY! Ne náš kamarád, učitel, partner, sourozenec, kdokoliv jiný, ne, jen my! Bude-li té konkrétní situaci přítomen kdokoliv jiný, je to jeho výzva, jeho zkouška, jeho úkol. 

Příklad:

1) Jste student, ve třídě máte kamarády, všichni máte týden na vypracování slohové práce. Ta slohovka má jasně daná pravidla. Opakuji - ta slohovka má jasně daná pravidla! ZÁROVEŇ dokonalost vypracování té práce bude Vaší VSTUPNÍ známkou do další vyšší třídy. 

Bohužel ale, dál nemohou postoupit všichni. Ta slohová práce je síto, rozdělovník. Splníš její parametry ke spokojenosti zadavatele, dostaneš dobrou známku a projdeš, nesplníš - známka nebude dostačující a neprojdeš. Budeš vyloučen. Zastaven v postupu. Konec, šmitec. 

Jste s tím srozuměn. A pečlivě svou slohovou práci vypracováváte. Ve třídě se o tom, jak vám to komu jde, bavíte, vtipkujete na to téma. Někdo si ztěžuje, trápí se, prý si s tou prací neví rady. Pomohl byste mu? Ta jasně daná pravidla - spolužák jim nerozumí, neumí si na ně zajít. Vypracujete mu šablonu? 

N E !!!

Neuděláte to! Protože to by byl podvod! Nebylo by to z jeho umu, z jeho znalostí, z jeho schopností, z jeho vědomostní a vědomé úrovně. A Vy ! byste si tím, kdybyste jeho přání vyhověl, jen vytvořil špatnou karmu. ( Která se může projevit třeba tak, že onen spolužák rozdělovacím/zastavovacím sítem projde a Vy NE !) Protože byste mu neumožnil, aby si sám "vyhrnul rukávy" a zamakal. Což JE ÚČELEM té práce - vypotit ZE SEBE ! to, co VE VÁS je. Úspěch není zadarmo. A tak je to naprosto v pořádku. Protože to my svou pílí a snahou, investovanou energií do našich pokroků a postupů, zjišťujeme, jak jsme šikovní a co všechno zvládneme. To my svou cestou objevujeme své schopnosti. 

Náš vlastní um je mezírkou v rozdělovacím sítu. A Vy tím sítem přeci CHCETE projít! Jestli projde spolužák ? Pokud na to on sám má, pak projde!
Zkoušeni jste každý sám za sebe! 

O té konkrétní šabloně jste se učili. Je součástí osnov. Byla součástí studia vás všech. Případně jste byli vyzváni si o ní všechno zjistit a naučit se jí. To, jestli jí teď, když už došlo na slohovku, teď, když už došlo na lámání chleba, znáte, to je pro zkoušejícího výrazným ukazatelem úrovně Vašich znalostí. Vy a i ten žádající spolužák jste se jí měli naučit. Vy i on jste byli k tomu, seznámit se s ní, výukou zváni. A spolužák se teď zlobí, že jí nezná? To je jeho díra ve vzdělání. A kdybyste mu jí zaplnil Vy, co by se pak stalo, kdyby přes síto slohové práce postoupil do vyšší třídy a tam se ho na tu šablonu zeptali? Asi už by o ní měl povědomí, protože to VY jste jí pro něj ve zkoušce složil, ale ať už tím pochopil její pravidla či ne, měl to zadarmo. A to Vy jste mu znemožnil jeho přirozený vývoj prostřednictvím vlastních zkušeností, skrze vynaložení úsilí, atd. To Vy jste mu regresivně zametl cestičku. To Vy jste byl nevýchovný. A to není správné! Všichni jste v jedné třídě a všichni byste měli vyvinout sobě potřebné úsilí pro svůj vlastní úspěch. Jen tak je to spravedlivé. A vidíte, na té opravdové spravedlnosti se podílíte všichni! I Vy! Svými rozhodnutími, svým přístupem!

Jasně, odmítnout konkrétní pomoc nemusí být snadné. Jste kamarádi. No super! Hurá! Takže - co žadonícímu spolužákovi řeknete? Protože nejste sketa, nabídnete mu jinou pomoc. Nabídnete mu, že mu řeknete kde, v jakých materiálech, učebnici, skriptech či zdrojích o té potřebné šabloně vše najde. Nabídnete mu, že mu dáte radu nad zlato. Schválně - jak se na to zatváří? No, to už není Váš problém. 

Váš problém by byl, kdybyste neuměl rozlišit mezi Vašimi prioritami. A v tomto případě je to jasné - jste si zcela rovni. Oba si nárokujete posunout se v systému dál. Za úspěchy či prohry toho druhého v tomto případě nejste zodpovědni. Za ty svoje ale ano! Hrajete o svou budoucnost na svém vlastním základě. To Vy jste investoval do toho, co nyní znáte, víte. To Vy jste studoval a teď se má ukázat, jak pečlivě a precizně. 

Je to to tom, kolik jste kdo ve své vlastní minulosti investovali pro svou vlastní budoucnost. Měřítkem investovaného pak je zkouška v přítomnosti. 

V tomto konkrétním případě je klíčovým slovem R O V N O C E N N O S T. Možná jste v tomto konkrétním případě lépe připravený, než ten spolužák. Pak je to ale fakt, který musí být zvědoměn. Nejste jeho starší brácha, opatrovník ani vedoucí. Jste jeho ROVNOCENNÝ spolužák. Z pohledu studia jste měli rovnocennou příležitost. Zda jste měli i rovnocenné podmínky, to Vás nemá zajímat! Jednou jste si oba dovolili být v té samé třídě, tedy to je důkazem vašich individuálních přesvědčení o tom, že na to, být v ní, máte. Během studia jste si samozřejmě mohli různě pomáhat, podporovat se v průběhu, ale zkoušku musíme složit každý sám za sebe na základě toho, co opravdu čestně já sám vím a umím! 

Je ten rozdíl srozumitelný? 

Vždy musíme rozlišovat. A nikdy nesmíme žít na svůj vlastní úkor!

Tedy, zamyslete se nad tím, zda je ten žádající spolužák opravdu kamarádem? Vždyť chtěl získat svůj čas, sílu a možná i úspěch na Váš úkor! Že by egoista bez úcty k druhým? A to to o sobě možná ani neví ... A taky se zamyslete nad tím, jak Vy sám vnímáte a jak Vás vnímají druzí? Jak jste se v té třídě projevoval a k druhým choval? Však Vy byste bez takového žadonícího spolužáka pro změnu nezjistil, jak je to s Vašimi osobními hranicemi, ambicemi a sebehodnotou. A nebo možná jen s Vašim kolektivním duchem, či přátelskostí nebo laskavostí,  s Vašim vlastním nadpozemským přirozeným existováním v Jednotě? 

Jednota je naše skutečnost. A právě proto je nezbytné pro nejvyšší vývojové dobro všech respektovat, dodržovat, a co víc, prosazovat! Její pravidla. Lhostejno, že je kdekdo popírá či se jim dokonce brání nebo vysmívá a lhostejno, že v naší společnosti jsou  sebeláska a sebevědomí ještě pořád často definovány jako sobectví a nezdvořilá neochota.

Ale o tom tento článek není, to už je téma na další článek. 

A POZOR !, tento článek není ani ten případ, že jsem s někým v tandemu a spolu se na zkoušku připravujeme, spolu se učíme, vzájemně si pomáháme. Já vypracuji konkrétní téma, kolega další, vzájemně se nanečisto "zkoušíme" atd. tedy tento článek není o tom, že na přípravě na zkoušku dobrovolně svorně SPOLUPRACUJEME! 

Tento článek má prostě říci =  Buďte moudří, rozlišujte. Nenechte se využívat, zneužívat. A také se ale nikomu nepodbízejte! Buďte bdělí, bystřete, třeba i nevědomou, manipulaci. Nezaměňujte sebelítost se soucitem, pomoc bližnímu se sebeupozadˇˇnováním, které je rovno sebeubližování. Postavte se neegoisticky na první místo ve svém životě. Nejčistším selským rozumem myslete na své nejvyšší dobro, které JE nejvyšším dobrem pro všechny!   A čas a sílu, které si odmítnutím drzé žádosti o pomoc uchováte pro sebe, věnujte tomu pro Vás nejlepšímu. Však osobnostní rozvoj a příjemně strávený volný čas zdá se býti bez konce.

Nenabádám k sebestřednosti, k pýše, k nadřazenosti, ani k dalším ego-vlastnostem, nýbrž k sebeúctě!  

My jsme zodpovědni za svůj život. A každou vteřinou SI ho tvoříme!  

namaste