Napojujme se společně!

20.02.2018

Napojujme se společně!

Stále platí, že se dnes MNOHO lidí motá. Ve svém životě. Ve všem. Pravda ale také je, že se lidé konečně už celkem začínají ptát. Hledat odpovědi na své životní otázky, životní cestu, na Pravdu, správné chování, způsob, jak se zachovat, na to, jak vše zlepšit. Bohužel, platí ale také, že z největší většiny hledají odpovědi na své fatální otázky nejhlouběji v povrchních zdrojích odpovědí.

Ale tam je nenajdeme. Tam najdeme akorát tak další zamotávky-namotávky. Odpovědi na naše fatální otázky MUSÍME hledat V sobě prostřednictvím Sebe. NESTAČÍ poučit se na úrovni rácia.

Fakt, že dnes je lidem obecně totálně vzdálena pravda o sobě samých, prosté zákonitosti našeho bytí a povědomí o naší podstatě, je tristní. A smutný. JE to smutné, vidět denně kdekoho nevědomého. Ale není to neřešitelné. Jen se musí chtít. Chtít jít "za", jít hlouběji, opravdu hledat, nejen lačnit.

Abychom začli vystupovat z nevědomosti, MUSÍME prvně alespoň zaslechnout, že JSME BŮH. Že Bůh EXISTUJE, a že JE VŠUDE, že je VŠE, CO JE. A také to, že Bůh JE plný pravý transformátor a vševidící všeznalec. Tato podmínka, podmínka přijetí Nejvyšší Síly MUSÍ být splněna, chceme-li se ve svém životě trvale a pravě pozitivně hnout z místa. Tato podmínka musí být splněna, chceme-li se vydat se na Cestu do naší pravé spokojenosti, radosti, štěstí, lehkosti bytí.

Bůh. Ten léčitel, ten řešitel, ten konatel.

Bůh JÁ.

Je, sice obecně velice ignorovaný, ale neměnně platný fakt, že vše, a především láska, začíná doma. Také je, bohužel, stále platný a vysoce varovný fakt, že kvůli osobní nevědomosti skoro žádná domácnost nefunguje dobře, o harmonii se nedá mluvit snad skoro nikde. A to nemluvím o tragédii rodů, o tom, jak se stále kdekdo nechává ovlivňovat kdekým do x-tého kolena a tak dál přetahuje dávno nepotřebné, prohnilé a zbytečné minulosti do BUDOUCNOSTI atd. Prostě, jen zlomek rodin je zdravých.

A přitom každá rodina by měla být zdravá! Docílit toho je Cesta. Cesta osobní transformace každého jejího člena. Ale také transformace společné. VŠICHNI členové domácnosti mají Příležitost podpořit, prohloubit, urychlit, zkvalitnit, navýšit a znásobit čištění, léčení, nápravu, přibližování se sobě navzájem, zvyšování respektu, přijímání, toleranci, trpělivost a další pozitivní kvality, tedy také pohodu, klid, mír a radost, štěstí atd., jak jedinců, tak i celku, celé své rodiny.

Stačí jen si to upřímně přát.

A pak denně pospolu praktikovat.

Cvičení Májka:

Citace z knihy Vymanit se z pout karmy, Autorka © Phyllis Krystal, Překlad © Dagmar Štroblová, VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA :

Kapitola 26

Role v manželství a v partnerství

Předávání z generace na generaci, které určuje způsoby chování a jednání muže a ženy, určuje také, z velké části, budoucí postoj v chování a jednání dětí, které v tomto konkrétním prostředí vyrostly. Některé tyto tradice ještě platí, jiné jsou ale, oproti tomu, zastaralé, protože svět se, v relativně krátkém čase, dramaticky změnil. Adekvátně změnám rodinných struktur by byl být nově promyšlen a uzpůsoben vztah mezi mužem a ženou a to ve všech oblastech denního života, jak v rovině soukromé, tak v rovině společenské i veřejné.

Mnoho lidí obou pohlaví bylo vedeno ve víře, že by ženy neměly studovat, a chodí-li přeci jen na vysokou, pak jen proto, aby si našly manžela, který by měl jí jejich budoucí děti uživit. Tento způsob uvažování je vražen tak hluboko, že se mnoho žen cítí jak ochrnuté, bez toho, aby si byly vědomy působení této myšlenkové formy na svůj život. Převzaly tuto tradující se myšlenku tak hluboko do sebe, že se stala součástí jejich života. Řečeno ještě jinak : to, co se přetahuje z rodu na rod může často mít takovou moc, že to ovládne členy rodiny, kteří na tom dogmaticky trvají.

Muži jsou naprogramování podobně, což má za následek, že svým ženám zakazují najít si práci mimo domov, nebo se cítí uraženi, když jejich ženy pracují. Navozuje jim to pocit, že nejsou schopni uživit svou rodinu a že jsou odkázáni na finanční podporu svých žen.

Dokud nebude tento zastaralý vzorec jednání odložen, zůstanou oba partneři těmito rolemi lapeni a nebudou mít možnost, rozvinout svůj aktuální potenciál. Tento starý způsob myšlení způsobuje u žen nespokojenost především tehdy, když je jejich životní postoj k práci mimo dům, třebaže jim byl pouze zprostředkován, přinutí být v jejich skutečné roli matky, hospodyně, ženy v domácnosti.

Teprve nedávno jsem se dozvěděla o jiném vzorci chování. Jeden mladý pár si role vyměnil. Paní byla ten, kdo rodinu živí a vydělávala na živobytí, zatímco manžel se staral o dům a děti, nakupoval, vařil a uklízel. Příčina této záměny vyšla najevo, když jsem zajímala o jejich dětství a o jejich rodinné pozadí. Manžel vyrůstal v rodině, bez otce, který zemřel, když on a jeho bratr byli malí. Maminka tudíž musela vydělávat peníze a starat se o domácnost. Sama si tuto tuplovanou zátěž nevybrala, přinutila ji k tomu smrt jejího muže.

Oba její synové na tuto situaci reagovali zcela odlišně. Jeden si vzal velmi schopnou ženu, která úspěšně vedla svůj vlastní podnik, a domů se vracela jen na víkendy a na svátky. Měli dvě děti, se kterými po porodu zůstala doma jen velmi krátce, rychle se vracela do práce. Muž se oproti tomu staral o dům, zahradu a děti, ačkoliv i on měl práci. Mohl ji však vybavovat z domu.

Bratr, jako dítě matky samoživitelky, reagoval úplně jinak. I on se oženil a byl otcem dvou dětí. Oproti bratrovi ale své ženě pracovat zakázal. Zůstal neoblomným, ačkoliv jeho žena měla vysokou školu a byla velmi nešťastná, že nesmí pokračovat ve své, před manželstvím zahájené kariéře. Tento syn zcela otevřeně rebeloval proti rodinným způsobům, kterým byl vystaven jako dítě vychovávané pouze matkou. Chtěl, aby jeho děti dostávaly absolutní pozornost své matky, po které on sám v dětství toužil.

Bratři si vzájemně kritizovali své životní styly, neviděli však, že oba, jen protichůdně, reagují na způsoby chování, které dominovaly v dětství u nich doma. A přitom ani jedna z reakcí není dobrá či špatná, jsou jednoduše jen rozdílné. Oba se usadili do role, kterou si sami vybrali, podle toho, jak nevědomě reagovali na rodinné vzory. Necítili se ukřivděně jen kvůli smrti jejich otce, ale i kvůli zaneprázdněnosti své matky, protože ta nemohla nadělit synům tolik pozornosti, kolik by bývali potřebovali.

Další z pro dítě škodlivých rodinných vzorců se týká rodiny s dvěmi dětmi. Otec pracoval mimo bydliště, nevydělával však dost peněz na to, aby mohl zaplatit stále rostoucí výdaje. Matka vzala práci proti své vůli, jen aby zvedla rodinný příjem. Ustavičně si ztěžovala, že nemá pro děti dost peněz, a odpovědnou za to činila své zaměstnání. V očích dětí byla práce zloděj, který jim krade pozornost jejich matky, po které toužily. A tak se v nich rozvíjelo stanovisko, že práce je hnusná, neřku-li odporná nutnost. Současně ale zaznamenávali, že uznání a úspěch v práci přijímá jejich matka dobře a zajímá se jen o finanční zisk z práce a o respekt, kterému se v práci těší, místo toho, aby jí pojímala jako službu. Práce byla v jejich očích nutné zlo, které je vyváženo jen velkou pochvalou za odvedený výkon, přičemž také zaplacení hraje důležitou roli. Takováto nepřehledná poselství iritují děti, které musí definovat svůj vlastní budoucí postoj vůči práci. Tento zmatek přetrvává až dokud se od svých prvotních dětských naprogramování neodpoutají.

V souvislosti se záplatovanou dekou nabízejí takovéto role možnost zahájit onen tak nezbytný učební proces.

To nadhazuje otázku ohledně tradičních rolí ( chování ) muže a ženy a to jak doma, ve společnosti tak i v práci. Tradiční názor, že muži mají nad ženami po všech stránkách převahu se ukázal jako mylný. Mnoho žen vykonává velmi úspěšně své povolání, které bylo tradičně připisováno mužům. Ona tak dlouho dominující mužská nadvláda se zdá spět ke svému konci, protože dnes je mnoho žen spolu s muži zaměstnáno ve velmi výnosných oborech, které byly dřív dominantou pouze mužů.

Měli bychom neustále myslet na to, že na úrovni Vyššího vědomí máme všichni stejnou hodnotu, což znamená ale i to, že o tom nebudeme jen mluvit, nýbrž se podle toho budeme chovat. Naše činy by tento koncept měly podpořit.

Každý partner přináší do partnerství, jako individum, pokud mu to ten druhý dovolí, určité schopnosti. Ani manžel, ani manželka nemusí mít ve svých preferencích vždy nezbytně pravdu. Pouze svěří-li se oba dva vedení Vyššího vědomí, mají naději, že překonají názorové rozdílnosti a těžkost tak, aby mohli společně žít v harmonii a oboustranném souladu.

Děti, které vyrůstají v prostředí harmonického partnerství mají velké štěstí, neboť pro své budoucí role získávají pozitivní vzory. Změněné způsoby chování, rolí, vyžaduje lepší komunikaci mezi partnery. A té se politováníhodným způsobem nedostává nejen ve světě, ale ani mezi příbuznými. Oba partneři se musí naučit naslouchat, neměli by hned "startovat", začínat mluvit ani se od druhého nechávat přerušovat, když chtějí do hovoru něčím důležitým přispět. Děti se učí opičením se po rodičovských příkladech a vyrůstají s tím samým smýšlením, v tom samém názoru.

Nové myšlenkové modely, které více odpovídají dnešnímu pojetí světa by měly pomoci zabránit nesouladu, napětí a sporům mezi partnery. Za tím účelem ale musí být nejprve zpřetrhána pouta ke starým způsobům myšlení. Po té, co budou vazby pomocí "osmičky" zrušeny, mělo by se bezpodmínečně přikročit k praktikování "májky", aby každý partner odevzdal své osobní mínění a mohl hledat vedení Vyššího vědomí. Jen tak může být nastolena harmonie a ega obou partnerů tak budou připravena o možnost přít se o moc nad situací či partnerem.

Harmonie může být udržena pouze tehdy, jsou-li dva lidé připraveni odevzdat svá osobní mínění či přání a předat se vedení Vyššího vědomí. Je-li rodina připravena pravidelně provádět cvičení "májka" a hledá-li každý člen vedení Vyššího vědomí,zjednodušší se život, stane se lehčím a v rodině ubude mocenských bojů či pokusů o manipulaci.

Májka je výtečný prostředek k tomu, jak spojit všechny členy rodiny či skupiny s Vyšším vědomím, sebeuvědomění každého jednotlivce se tímto cvičení rozšíří a každý se svěří vedení Vyššího vědomí místo toho, aby jej vedlo ego ostatních členů skupiny. Aplikujeme cvičení "Májka", abychom uzdravili naši rodinu.

( konec citace )

A konec tohoto Statusu.

namaste

Dagmar Štroblová, ♥D.