Důvěra v Boha je klíčová.

Důvěra v Boha je klíčová.

Důvěra v Boha je klíčová. Ale dosáhnout jí není úplně snadné. To musíme nejdřív buď být, tak jako tomu bylo u nemnoha, kteří například navštívili Sai Babu v jeho ášrámu, přítomni zázrakům na vlastní oči, často i na vlastní kůži a nebo, a to platí pro všechny, projít hlubokou vlastní vnitřní transformací pod Jeho vedením.

Protože DOKUD v sobě nejsme zbaveni všeho, co nám brání v pravé sebelásce, nevěříme ani sobě.

Cestou osobní vnitřní očisty a léčení se nám postupně odkrývají všechny oblasti, ve kterých se ukrývá to, co nám v pravém sebevědomí brání. A u většiny lidí je těch oblastí opravdu MOC. Však všichni máme nám všem stejné karmické záplaty!

Ale to nevadí. Postupně, každodenním krátkým praktikováním za účelem naší spásy vzniknuvších cvičení a metodik je všechny zpracujeme!

Nicméně, v životě jsme voláni k důvěře v Boha ještě dávno před tím, než sami sebe zachráníme. A to je záludnost.

Jsme vytrénováni nevěřit, nikomu, ničemu. Podezírat a bát se a teď máme nenábožensky důvěřovat Bohu, kterého ani nevidíme.

Jsou ustálená rčení: "Podej to Bohu", "Podej to Bábovi", ale JAK ? Jak to podat?

Nejlepší způsob, jak pěstovat důvěru v Boha je udělat v aktuálně zátěžové (karma!) situaci/oblasti ABSOLUTNĚ VŠECHNO, co můžeme. Všechno, k čemu jsme vnitřním hlasem vedeni, všechno, co vůbec lze.

Když nás pak v této fázi Bůh UJISTÍ, že už opravdu víc udělat nemůžeme, TEHDY se nám vytváří prostor realizovat svou absolutní důvěru v Boha. Protože to je okamžik, kdy jsme nabádáni, abychom od řešené situace/oblasti ODVRÁTILI pozornost. Abychom jí prostě přestali vnímat. Abychom se o ní přestali starat! Hotovo basta, tady nic víc nezmůžeš, tak to nech být. Uhni Bohu z cesty.

A to je klíčový moment, protože nás nutí zaplašit ego a opičí mysl a prostě kapitulovat a zcela vážně prohlásit :"Buď vůle Tvá". A to není snadné, dokonce to vyžaduje trénink.
Ale když nepovolíme a odstavením ega a opičí mysli docílíme klidu, umožníme Bohu, aby za nás pro nás naše patálie dořešil.

V materiálně orientované společnosti, v naší společnosti orientované na vnější výkon, je toto velká výzva, protože valná většina z nás má stigmaticky vraženo něco jako "no musíš s tím něco dělat", a "nedělat" je zakázáno. Ale pravda je, že pokud Bůh jasně řekl - víc udělat nemůžeš, tak víc udělat nemůžu a musím rezignovat.

A rozvinout DŮVĚRU v Boha!

Což kouzelně upevňuje láskyplné "pouto" mezi námi a Bohem. Podporuje to vytváření důvěrného vztahu mezi námi a Bohem a jakoby bonusově to vede k nalézání, rozvíjení a posilování vlastní pravé sebedůvěry. Dále pak dokonce až k zábleskům vlastního Božství.

Láska Božská nemá hranice, je bezdůvodná.

Ale jak tohle procítit, když člověk trpí nedostatkem lásky?
Nu, prostě vlastní vnitřní sebeprací ... Však víte!

namaste