Dominantnost

15.01.2018

Upozornění : tento Status smí být dále nekomerčním způsobem a v neupravené formě, sdílen pouze, bude-li spolu s ním a jako první sdílen Status :"Sebeprojevení ... "

https://dagmarstroblova.webnode.cz/l/sebeprojeveni/

Citace z knihy Vymanit se z pout karmy, Autorka © Phyllis Krystal, Překlad © Dagmar Štroblová, VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA 

Kapitola 17

Dominantní role

Pro řadu z nás je nesnesitelným pocit nejistoty a obzvláště neúnosným pak bývá pocit, že nemáme pod kontrolou svůj vlastní život. Proto vynaložíme jakékoliv úsilí, abychom o tuto kontrolu nepřišli. Saí Baba říká: " Miluj mou nejistotu" - to je pro mnoho lidí znepokojivý, skličující vzkaz, který nemohou akceptovat, natožpak jej žít. Další, stejně skličující rada, zní:" upusť od svých plánů, vzdej se jich, všech"

Pochopili-li jsme ale skutečně, že nejsme ani tělo, ani vůle, ego nebo osobnost, jsou tyto výroky naprosto oprávněné.

Snažíme-li se opravdu být nástrojem Vyššího vědomí, je nezbytné, abychom odevzdali naše vlastní představy o životě a dovolili Mu dovést nás ve správný čas na správné místo. Tak nás spojí s lidmi, kteří nám nejen pomohou, nýbrž kterým i my můžeme pomoci. Opakuji : " Odevzdání, Důvěra, Přijetí" je nezbytné, nevyhnutelné denní cvičení, které nás uchrání před tím, aby nad námi mělo kontrolu ego a my se mohli svěřit vedení Vyššího vědomí. Tento první krok může u lidí vyvolat velký strach pocity hluboké nejistoty. Zvykneme-li si ale na něj, pocítíme osvobození a zcela automaticky se přestaneme strachovat o budoucnost, budeme připraveni plně a zcela žít v přítomnosti. Stojí to minutu času, poprosit Vyšší vědomí, aby vedlo naše kroky tak a tam, jak a kam máme jít.

Je lhostejné, kterou z obou rolí hrajeme, zda pána nebo otroka, pořád jsme ovládáni něčím nebo někým, co není Vyšší vědomí. Osoba, která hraje pána, dominuje svým vlastním ego/vůlí a otrok je dominován egem/vůli jiného člověka.

Víme, že nikdo, žádný člověk, nemá právo, ovládat druhého člověka, neboť každý je sám zodpovědný za svůj osobní proces učení a zrání. Nemůžeme se učit či růst pro někoho jiného, obzvláště ne pro naše vlastní děti. Asi si myslíme, že víme, co je pro ně to nejlepší, ale ani to vždy nesouhlasí. Mnoho z nás musí udělat bolestnou zkušenost s tím, že naše očekávání přes veškerou snahu, nebyla naplněna. Vzhledem k tomu, že mnohdy nevíme ani, co je dobré pro nás, jak bychom mohli vědět, co je tím nejlepším pro někoho jiného? Pokus ovládat druhého člověka je z tohoto důvodů absolutní "egotrip" (výlet ega). Domníváme se, že víme, co je pro druhé tím nejlepším. Zatím jsme ale zaměstnáni především uspokojováním našich vlastních potřeb a od osoby, kterou zotročujeme, drze požadujeme, aby plnila naše potřeby.

Spousta příkladů panovačnosti je jasně rozpoznatelná, ale panovačnost má i své subtilnější formy. Těmi jsou například nemoci či jiné neduhy, které jsou hojně používány jako prostředky, jak dotlačit členy rodiny do role otroků, kteří se o nemocného starají, pečují o něj a dělají si o něj starosti.

Stejně tak se lidé pokoušejí ovládat ostatní odpíráním lásky, když nejsou připraveni, plnit jejich požadavky. Jiní se zase pokoušejí prosadit své požadavky skrze implantování pocitu dluhu či přes výčitky, že je nemilujeme a zanedbáváme. Další oproti tomu to, že ovládají druhé, skrývají za slaďounké chování a uráží se, když to vnímáme. Mnoho lidí používá jako prostředek útlaku peníze, aby si udržel závislými příslušníky rodiny či jiné lidi. Je nepřeberné množství cest a prostředků, jak utiskovat a ovládat druhé. Proto musíme zkoumat náš často subtilní styk s lidmi, abychom mohli určit, jak je využíváme ku svému prospěchu.