Aktuálně - Vy a Bůh ?

Zbavte svůj mozek a hlavně nevědomí všeho, co Vám kdy bylo ohledně tématu a slova Bůh kýmkoliv jakkoliv "vraženo"! Osvobodíte tak svou Cestu k Pravému Já.

" Kapitola 24
Náboženská atmosféra

Téma náboženství je zatíženo spoustou tlaků a nucení. Náboženství může mít na děti, pokud jsou vystaveny striktním aspektům různých směrů víry, ke kterým přísluší rodiče, nebo jiní členové rodiny, či další autoritativní osoby, které mají podíl na výchově dětí, enormní vliv.

Vzpomínám si na jednoho mladého muže, jehož otec byl farář v jednom vesnickém kostele. Tento farář nabádal svého syna a svou dceru, aby se vždy chovali bezúhonně, protože kdyby se chovali jinak, utrpí tím on, jejich otec a jeho pozice v obci. Těmto dětem byl naočkován strach z Boha a ony vyrůstaly v pevné víře, že se Bůh rovná trestajícímu otci, kterého mají za všech okolností poslouchat. A kterého by se dokonce, pokud by se jakkoliv odchýlily z přesně předepsané cestičky, měly obávat. Věděly, že se jejich otec ve vesnici těší vysoké vážnosti a že platí za dobrého křesťana. Doma však zažívaly svého otce jako přesný opak. Viděly, jak jejich matka často, pod tíhou zjevného strachu z jeho mrzutých, rozhněvaných výbuchů, pod tíhou jeho ostré kritiky a jeho sarkasmu, propuká v pláč. Také věděly, že se otec okamžitě rozběsní, odváží-li se matka předložit vlastní myšlenku nebo návrh, které nebudou totožné s jeho přísným kodexem chování. Bůh nebyl těmto dětem předkládán pouze jako přísná a kritická figurka Otce, ale jejich vlastní otec se srovnával s obrazem Boha, který si sám navrhl a který pro něj byl nezvratný. Děti vyděšeně pozorovaly chování svého otce, které bylo doma v přímém rozporu s tím, jak se choval jako člen obce, kde byl blahosklonný. Věděly, že když jde do své farnosti, navléká si masku pokrytecké pobožnosti. Jaký ale byl doopravdy? Byl ten, s nímž žily, nebo ten, kterého zažívaly na obci? Soukromá osobnost jejich otce se výrazně lišila od osobnosti veřejné.

Mnoho lidí vyrůstá v rodinách, ve kterých je jeden z rodičů, nebo jsou oba dva, vyznavači agnosticismu nebo ateismu. V takovém případě mají děti jen málo příležitosti věřit v moc, která přesahuje to čistě lidské, které pro ně ztělesňují jejich rodiče.

Mnohé děti budou následovat příklad rodičů, zatímco jiné možná pocítí prázdnotu a díky tomu se pak pokusí prozkoumat různé náboženské směry.

V jiných rodinách možná bude jeden z rodičů striktně věřící, zatímco druhý naopak zcela nevěřící. Toto rozporuplné, protikladné poselství děti zmate. Některé budou následovat příkladu jednoho, některé druhého z obou rodičů. Nejspíše ale budou oscilovat mezi vírou a nevírou. Plus děti také reagují na rozdílné názory, které ze svých věřím/nevěřím jejich rodiče mají, v každém případě by mělo být za každou cenu zabráněno tomu, aby si děti náboženství spojovaly s hádkou, bojem, pří, sporem či rozepřemi.

K tomu tu máme náboženské fanatiky, kteří nutí své děti, aby převzaly přísné kodexy, pro které se rozhodli. Děti, které jsou vychovávány v tomto duchu, budou možná rebelovat proti všem vnucovaným pravidlům a obracet se proti každému druhu víry. Protože jsou okolnosti v každé rodině jiné, měli bychom se obrátit do dětství a zjistit, jaká atmosféra se motá kolem tohoto tématu v naší rodině a jaký se z ní vyvinul náš postoj k víře.

Pracovala jsem s rodinou, ve které byli oba rodiče židé. Otec se narodil v Polsku, matka v Americe. Otec ve dvanácti letech poté, co se dozvěděl, že má, spolu s dalšími vrstevníky, narukovat do armády, utekl z domu. Věděl, co to znamená, být žid, a ačkoliv věděl i to, že jako prvorozený dědí roli učitele v synagoze, obešel svou víru a jako černý pasažér doplul na jedné lodi do Ameriky. Od té doby byl bez náboženské příslušnosti. Oženil se, měl 3 děti a vedl úspěšný a společensky uznalý život. Jeho děti vyrůstaly bez víry. A to i přesto, že je jejich matka, která věrně setrvávala u své zděděné víry, nabádala, aby s ní, po vzoru, který sama převzala od svých rodičů, chodily do synagogy. Pak náhle otec nečekaně objevil Mary Baker Eddy, konvertoval k Christian – Science –Sektě, studoval předepsané Slovo a následoval svého učitele. Děti byly zděšené. Rodinný život se ze dne na den úplně změnil. Jejich společenský, družný, materiálně založený otec, který miloval luxus a který k životu v blahobytu svou rodinu sám povzbuzoval, se z čista jasna změnil na pravý opak. A totéž očekával i od své rodiny. V očích dětí náboženství nezměnilo jen jejich životy, ale i jejich otce. A ony je za to činily zodpovědným. Když byly nemocné, nesměly jít k lékaři. Místo toho zavolali člena sekty, aby je ošetřil. Kulečníkový stůl byl postaven do sklepa a už jej nepoužívali. Život byl šedý, vážný a neradostný. V důsledku toho se děti zřekly jakékoliv náboženské víry a odpovídajícím způsobem vychovávaly i své děti.

V jiných rodinách, naproti tomu zas, má každý rodič svou jinou víru a národní zázemí. Rozhodli-li se dva lidé, že se vezmou, nebo že spolu budou žít, pak je těžké tyto dva protiklady sladit. Ještě těžší to ale je, jsou-li tyto rozdíly do očí bijící. To pak často končí hádkami.
Děti, které pocházejí z takto smíšených rodin, budou konfrontovány s problémy, obzvláště po té, co začnou chodit do školy, ve které se potkají s dětmi z rodiny s jinou náboženskou atmosférou. 

Většinou se do toho ještě, protože každá rodina má jiné zděděné osobní životní "nastavení", nevraživě přimotají jednotliví členové obou rodin. Vzhledem k tomu, že náboženští učitelé obyčejně též předepisují, jak žít "správný" rodinný život, jsou děti už od raných let "tlakováni" vírou svých rodičů a v tomto duchu vychovávají i své děti.

Protože se naprogramování z dětství nachází na nevědomé úrovni, budou děti buď následovat diktát rodičovského nasměrování, a nebo se proti němu vzepřou.

Jako první bychom si proto měli uvědomit, jaké bylo naše rodinné klima ohledně tématu "náboženství a víra". Tak můžeme zjistit, jaký vzorec chování se z toho vyvinul. Poté bychom měli najít symbol pro toto chování a ten "osmičkovat". Teprve až jej zničíme a odpoutáme se od něj, teprve pak můžeme sami určit naši víru a integrovat ji do denního života.

Převezmeme tak zodpovědnost za náš osobní způsob života a nebudeme již určováni vírou někoho jiného. Pokud přijmeme nebo odmítneme náboženský směr automaticky, nemůžeme sami najít duchovní střed, který pramení z našeho srdce. Na to bychom si měli dávat pozor, když posuzujeme naši záplatovanou deku."
( konec citace z knihy pí. Phyllis Krystal Vymanit se z pout karmy )

https://zivotjakoprilezitost.webnode.cz/knihy-pi-phyllis-krystal-o-jeji-metode/